Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Petr: Hulím 20 let a jsem v pohodě. Tátovi tráva pomohla žít s rakovinou

20.04.2013
Petr: Hulím 20 let a jsem v pohodě. Tátovi tráva pomohla žít s rakovinou

Foto: Martin Tyburec

Popisek: Marihuana zpříjemnila dožití umírajícímu na rakovinu

PŘÍBĚH Petr si dal prvního jointa v 16 letech, dnes je mu 36 a celou tu dobu kouří minimálně jedno „brko“ denně. Překvapivě ale nepřipomíná slavnou filmovou postavu ze Samotářů - zhuleného Jakuba v podání Jiřího Macháčka. Žije úplně normálně, má dobrou práci a čeká druhé dítě. Navíc tvrdí, že právě marihuana zajistila kvalitní dožití i jeho otci, který trpěl rakovinou plic.

„Vždycky jsem byl takovej alternativní. Jezdil jsem na prkně, takže mi to přišlo lepší než do sebe lejt nějakej alkohol a tak. Nějakým způsobem mě to bavilo, uklidňovalo. Možná to i zklidnilo mojí pubertu,“ popisuje Petr svoje začátky s užíváním marihuany a tvrdí, že marihuana by nikdy nerozvrátila tolik rodin jako běžně tolerovaný alkohol a že v životě neviděl nikoho, kdo by po „hulení“ byl agresivní. „Neříkám, že to je dobře, že tady tolik lidí do osmnácti let hulí, ale myslím si že represe vůči uživatelům marihuany je dost zcestná. Společensky je to podle mě zcela únosný.“

Zapomnětlivější nejsem

„To, jestli nejsem teď zapomnětlivější nebo celkově línější, by mělo spíš hodnotit moje okolí. Z mýho pohledu si myslím, že nezapomínám o nic víc než kdokoli jinej. Jsem schopnej dělat prakticky cokoli ať už jsem zkouřenej nebo ne. Co se týče plodnosti, tak čekám druhý dítě a všechno bylo vždycky úplně bez problémů. V podstatě na první dobrou,“ shrnuje hlavní technik soukromé produkční společnosti svůj vlastní zdravotní stav. Před lety přitom podle jeho slov právě konopí výrazně zlepšilo zdravotní stav jeho vážně nemocného otce.

Nejedl, nemluvil a pak se stal zázrak

„Tátovi zjistili někdy před šedesátkou rakovinu plic. Byl to nějakej hodně agresivní nádor a doktoři mu nedávali moc šancí,“ vypráví Petr a dál popisuje, jak jeho otec začal chodit na chemoterapii a jeho fyzický i psychický stav se začal velmi prudce zhoršovat: „Přestal jíst, začal hrozně chřadnout a prostě to s ním šlo z kopce. Já už jsem v tý době měl o marihuaně přečtenejch spousta knih, a tak jsem sehnal listy konopí a řekl mámě, ať je rozemele a dává tátovi do každýho jídla špetičku na špičku nože.“

Petrův otec byl už v takovém stavu, že souhlasil s jakýmkoli experimentem. Svoji matku musel ale nejdříve přesvědčit: „Přinesl jsem jí o tom nějaký knížky jako Marihuana v lékařství nebo Konopí pro  zdraví  a další publikace, který přinášely informace o tom, jak trávu za tímhle účelem používat.“ S experimentální kúrou nakonec souhlasila i Petrova matka a začala svému manželovi důsledně do každého jídla přidávat marihuanu.

Vyrazilo mi to dech

„Sám jsem byl zvědavej. Měl jsem to načtený z knížek, viděl jsem o tom dokumety v televizi, ale neměl jsem s tím žádnou osobní zkušenost. Ovšem účinky naprosto předčily moje očekávání. Už za dva dny, když jsem vezl tátu z chemoterapie, tak místo, aby mi seděl jako mrtvola v autě a bylo mu blbě, tak na mě už z dálky mával a volal: Petře, honem domů, mám tam pivečko a guláš. To mi vyrazilo dech,“ popisuje Petr a dodává, že od té doby se jeho otci výrazně zlepšil život. „Přestal mít nevolnosti a měl chuť k jídlu i k životu a to až do smrti, která přišla o rok a půl později,“ uzavírá.

Petr při tom zdůrazňuje, že není potřeba použít příliš velké množství konopí a dokonce není nutné používat květenství neboli palice, ve kterých je koncentrovaná látka THC. „V tý rostlině je dalších třicet různejch látek a ty jsou všude v tý kytce. Proto já říkám, že konopí je bylina bylin. A je škoda, že když člověk jde do knihkupectví a koupí si tam atlas bylin, tak tam většinou konopí ani není. Což jen charakterizuje, jak moc je tady tahle kytka démonizovaná.“

Lékařskou marihuanu legalizovat, ale ne jen v lékárnách

Petrovi jeho teorii potvrdili i lékaři a koneckonců i praxe ze zemí, kde medicína a legislativa marihuanu uznává jako lék, který dokáže pomoci od bolestí, lupénky, svědění, nechutenství, alzheimerovy choroby, bolesti hlavy nebo atopického exému. I Česká republika je reálné legalizaci lékařského konopí velmi blízko. V únoru podepsal příslušný zákon dosluhující prezident Václav Klaus. Petrovi se ale nelíbí, že jediný způsob, jak ji získat, bude koupit ji velmi draze v lékárně a dát tak další příležitost k výdělku bohatému farmaceutickému průmyslu. Podle něj by stačilo, kdyby si každý mohl pár rostlin vypěstovat sám. Tak jako třeba heřmánek nebo meduňku.

Martin Tyburec

Vložil: redaktor KL1