Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Řecko je odteď protektorátem Unie, říká politolog. Je to zajisté ponižující, ale do té situace se dostalo jen a jen vlastní vinou

17.07.2015
Řecko je odteď protektorátem Unie, říká politolog. Je to zajisté ponižující, ale do té situace se dostalo jen a jen vlastní vinou

Foto: Česká centra

Popisek: Tomáš Klvaňa

ROZHOVOR Řecké referendum bylo snad nejabsurdnější v dějinách, Syriza své občany a voliče podvedla. V rozhovoru to řekl novinář a pedagog Tomáš Klvaňa, hostující profesor na New York University. Současné dohody s eurozónou jsou bez pochyb pro Řecko ponižující, ale mohou si prý za to sami. Klvaňa nevylučuje, že jedním z vedlejších cílů euroskupiny byla porážka levicových radikálů ze Syrizy, kteří mluví jako Gustáv Husák v roce 1977.

Referendum, které se v Řecku konalo před týdnem, dopadlo dle představ tamní vlády a premiéra Tsiprase. Lidé tehdy dali mandát kabinetu odmítnout návrhy věřitelů na reformy. Jen týden poté bylo vše jinak. Čím si vysvětlujete, že Alexis Tsipras, i přes odpor části SYRIZY, přijal nakonec ještě tvrdší podmínky?

Protože mu nic jiného nezbývá, pokud chce ponechat zemi v eurozóně, což si stále přeje velká většina občanů i jeho voličů. Tsipras nečekal tak jednoznačné a tvrdé stanovisko eurozóny. Pravděpodobně sám sebe přesvědčil, že mu „vítězství“ v referendu posílí vyjednávací pozici, stal se ale pravý opak. Referendum bylo asi nejabsurdnější v dějinách plebiscitů. Hlasovalo se o něčem, co v tu chvíli už vůbec nebylo na stole a čemu velká část Řeků vůbec nemohla rozumět. Syriza své občany a voliče docela obyčejně podvedla.

Analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Vít Beneš v ČT24 uvedl, že výsledek jednání euroskupiny a Řecka není dohoda, ale přijetí podmínek kapitulace po prohrané válce s tím, že Řecko mělo na výběr se buď stát protektorátem eurozóny, anebo se společné měny vzdát. Jsou to silná slova, nicméně nelze to takto chápat?

Při užití nadsázky je to pravda. Řecko však může v měnové unii zůstat jen, pokud bude věřiteli tvrdě kontrolováno, neboť vláda Syrizy, radikální neokomunistické strany, zcela po zásluze nemá u věřitelů žádnou věrohodnost. Alkoholikovi taky půjčíte peníze jen, když budete moci kontrolovat, jak nakládá s každým centem. Je to pro Řecko zajisté ponižující, ale do té situace se dostalo jen a jen vlastní vinou.

Někteří analytici kroutí hlavou nad tím, že výsledek jednání je v podstatě takový, jako by si rodina vzala hypotéku se splatností sto let, což je naprostý nesmysl. Jak vy hodnotíte samotný obsah současné dohody? A může podle vás její důsledné naplňování vést k vyřešení tíživé situace Řeků?

Je to poslední šance, jak zabránit Grexitu, jenž není v zájmu nikoho, je však reálnou hrozbou. V tomto duchu má současná „předdohoda“, jež teprve po splnění několika tvrdých úvodních podmínek a po schválení parlamenty, povede k opravdu detailnímu jednání, hlavně politický význam nastolení jakési elementární důvěry. Řekové budou muset opravdu důkladně zreformovat svoji ekonomiku včetně pracovního trhu a státních výdajů. Pokud budou schopni nastolit nová pravidla a zvolna se dostat zpět na trajektorii vzhůru, na níž mimochodem byli před nástupem Syrizy po úvodních bolestných reformách premiéra Samarase, může podle mě později dojít k dalšímu refinancování a restrukturalizaci dluhu. Nikdo soudný nevěří, že by veškerý dluh byli kdy schopni splatit, jde však o to, aby vyjádřili dostatečnou a dlouhodobou vůli totálně změnit svoji ekonomickou politiku.

Jakkoli slyšíme často jednoznačné názory, že kdyby se Řecko dlouhodobě nechovalo hospodářsky nezodpovědně, nemuselo se nyní coby dlužník podřizovat tvrdým podmínkám, není současná situace zároveň i vinou eurozóny, která nezodpovědné a zadlužené Řeky se zfalšovanými čísly před lety přijala?

To je velmi dobrá otázka, na kterou musím odpovědět: ano. A eurozóna se bude muset naučit konečně dodržovat svá pravidla a měřit všem stejným metrem, což samozřejmě nedělá. Řecko však je opravdu výjimečný příklad politické neschopnosti a nezodpovědnosti a Syriza je nebezpečná, protisystémová strana. Nechci sahat věřitelům a klíčovým mocnostem do svědomí, ale nářek Syrizy, že ji chtěly pokořit, asi nebude daleko od pravdy.

Levicová ekonomka, docentka Ilona Švihlíková hovořila o tom, že dávno zkrachovalé Řecko má z eurozóny odejít, protože ta mu může přivodit jen totální zkázu a je jasné, že řecká ekonomika neunese „společnou měnu v německé podobě“. Co říci nejen na to, ale i obecněji na podobné argumenty, že cílem euroskupiny bylo zašlapat řeckou vládu do země a využít tragické situace této země?

Jak jsem už naznačil, jedním z vedlejších cílů euroskupiny mohla být i totální porážka levicových radikálů ze Syrizy, kteří mají v programu znárodňování, jejich ministr financí Euklidis Tsakalotos je obdivovatelem Che Guevary a jejichž rétorika se nese v duchu „boje proti kapitalismu“ a příliš se neliší od dr. Husáka v roce 1977. Jinak ale soudím, že řecká ekonomika mimo eurozónu na tom nebude nijak lépe. Řecko se konečně musí postavit na nohy, stejně jako ostatní země, které byly v posledních letech v průšvihu, zatnuly ale zuby a jsou na cestě nahoru. Jiná věc je, že německý ordo-liberalismus opravdu je příliš rigidní a diskuse o nadměrné restriktivní politice je legitimní, nikoliv však v kontextu Řecka nebo Španělska, těchto předlužených a nepříliš zreformovaných pracovních trhů a ekonomik. Máme tu koneckonců politiku vlády prezidenta Baracka Obamy, která se nevydala cestou drastických restrikcí a je zjevně úspěšnější než ta evropská.  

Zakladatel americké analytické společnosti Stratfor George Friedman tvrdí, že Řekové referendem uštědřili Německu velký políček a Němci jim to pouze ve větší míře vrátili s tím, že není ochota Řecko z eura vyvázat, protože by tím byl nepřímo zpochybněn koncept společné evropské měny jako takový. Co o tom soudíte?

Řecké pobloudilé referendum neuštědřilo políček nikomu jinému než Řecku samotnému. Řekové sami chtějí zůstat v euru, naopak Němcům trpělivost došla a nebýt Francouzů a Italů, už bychom jednali o Grexitu. Vámi zmíněnou spekulaci považuji tedy za dosti neinformovanou.

Uznávaný myslitel Václav Bělohradský označil euro za žalář národů, který by měl skončit. Podle něho jsme nyní v začátku rozhodující kapitoly evropské integrace. Do jaké míry jsou vážné obavy typu, že se zpochybněním konceptu eura by došlo i ke zpochybnění evropské myšlenky jako takové? A může případný konec eura v budoucnu (či odchod některých zemí z eurozóny) vážným způsobem poškodit nebo zničit EU?

Ta metafora je za vlasy přitažená. Euro je naopak pro evropskou ekonomiku nesmírně pozitivním přínosem. Ukazuje se samozřejmě, že bude zapotřebí sjednotit a harmonizovat fiskální politiku, abychom jednou dospěli k optimální monetární zóně, kde samozřejmě nejsme. Nebude-li fiskální politika harmonizována a nedojde-li  k další harmonizaci některých aspektů kapitálových trhů a bankovní politiky, mohlo by samozřejmě dojít k rozpadu měnové unie. Ta možnost je však malá. Podívejte se na Řecko, během jehož krize se Evropané s Řeky na moc věcech neshodnou, vůle zachovat euro je ale obrovská. Musí to být tvrdá rána všem eurofobům. Dalším klíčovým momentem, který by euro mohl ohrozit, je kvaziřecká krize ve Španělsku, Francii, nebo Itálii. Může k ní dojít, ale není nevyhnutelná. Naopak si myslím, že v tomto ohledu je řecké kataklyzma užitečným varováním, jakýsi budíček pro zmíněné země.

Probleskly též náznaky, že Evropané by v případě vážných ekonomických problémů mohli zakusit takové věci jako zákaz hotových peněz (aby bylo možné skrze finanční instituce vše kontrolovat)...

V případě vážných ekonomických problémů jsou různá krizová opatření na místě, ale zákaz hotovostí by měl diskriminační povahu a byl by pravděpodobně v rozporu s ústavami států EU. Zní trochu fantasmagoricky.

Mnozí začínají vážně pochybovat o akceschopnosti Evropské unie jako celku, hovoří o rozpadu funkčnosti systému a „poslední kapitole“ EU, která se chová vůči Řecku totalitně a ukazuje to možná tak boj bankéřů a velkých korporací proti zbývajícím 99 procentům společnosti. Co o tom soudíte?

Takovou radikální rétoriku, maskující se za analýzu, snad ani není třeba brát vážně. Měnová unie jistě dozná potřebných reforem, které řecká krize urychlí. Bankéře a korporace není nutné démonizovat. Proč by proboha „bojovali proti 99 procentů společnosti“? V zájmu bank a korporací je, aby občané měli co nejvíce peněz a utráceli je právě za jejich služby a produkty. Zachraňuje-li se někde banka, děje se tak v zájmu peněz, které v ní mají lidé uložené, ne v zájmu nějakých „tučných bankéřů“. Zachraňuje-li se někde nějaká korporace, opět se tak děje v zájmu záchrany pracovních míst. Postmarxisté si samozřejmě vymýšlejí různé narativy, které jim diktuje jejich mysl svázaná spikleneckými teoriemi, jsou však velmi vzdáleny realitě.

Radim Panenka

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace