Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Supi, nebo exekutoři? „Chtěla jsem jet sehnat ty peníze; obstoupili mi cestu, začali mně sahat do kapsy pro klíče, prý nikam nepojedu, to auto si odvezou.“ Historky, ze kterých vám budou vstávat vlasy na hlavě

31.08.2016
Supi, nebo exekutoři? „Chtěla jsem jet sehnat ty peníze; obstoupili mi cestu, začali mně sahat do kapsy pro klíče, prý nikam nepojedu, to auto si odvezou.“ Historky, ze kterých vám budou vstávat vlasy na hlavě

Autor: Archiv

Popisek: Exekuce, ilustrační foto

„Navštívili mě v červenci loňského roku, zrovna jsem se vrátila s invalidní maminkou z úřadu, kde jsme vyřizovaly příspěvek na benzín a velký TP od auta jsem měla na stole. Ihned po něm sáhli a chtěli ještě malý TP, aby prý mohli zkontrolovat údaje. Ale byla to jen jejich taktika, aby se zmocnili i jeho,“ vzpomíná paní M., která svůj případ vypráví na stránkách www.exekutor.biz. Nenavštívili ji totiž lupiči, ale exekutoři.

„… poté jsem měla klíče od auta v kapse a chtěla odjet svým autem sehnat nějaké peníze, které po mě chtěli. Obstoupili mi cestu ze vrat, začali mě sahat do kapsy pro klíče a prý nikam nepojedu a to auto si odvezou. Je to jediný prostředek, kterým vozím maminku po doktorech, je to starý peugeot -poruchový, ale i tak ho potřebuji … a to vše bylo kvůli částce 2.700 Kč. Byl to starý dluh, na který jsem pro velké starosti zapomněla. Chtěli po mě hned na ruku 37tis. Nebo auto … dala jsem jim ještě ten den 15tis. v hotovosti, které jsem si musela půjčit od staré sousedky, maminka mezitím ležela v posteli, je upoutaná na lůžko a oni chodili po domě, vše si natáčeli na malou kamerku, lezli do skříní, na dvoře bruskou odřezali bezpečnostní zámek – syn tam má dílnu -  a vzali si motorovou pilu a křovinořez, jako na ty dva dny. Byla to hrůza, kvůli malým dluhům se takto obohacují a zastrašují lidi. Proč jim to umožňuje tento stát a kdy tomu bude konec,“ ptá se paní M.?

Exekutoři jsou jako supi

A její případ není ojedinělý. Exekutoři jdou nevybíravě po malých dlužnících a chovají se jako supi. Stěžovat si ale má smysl. Vloni také u Dáši a Jiřího Hořejších z Tachova zazvonili vykonavatelé exekutorského úřadu Plzeň-město s tím, že jdou vykonat exekuci na jejich syna. Nezajímalo je, že syn s rodiči už 11 let nebydlí, nezajímalo je, že tam nemá nahlášeno bydliště a že v domě nemá žádný majetek. Hyeny zajímaly jen peníze. 6 hodin na manžele exekutoři vyvíjeli takový nátlak, že je donutili zaplatit 35 000 Kč v hotovosti a dalších 35 tisíc se Hořejších zavázali uhradit ve splátkách.

Psychický nátlak trval šest hodin

Exekutorští supi při výkonu exekuce argumentovali tak, že mají v ruce soudní rozhodnutí a na něm je uvedena adresa manželů Hořejších a že i kdyby syn bydlel naproti ve vchodu, tak je to nezajímá. Poškození je okamžitě informovali o pravém stavu věci, tedy o tom, že syna už 11 let neviděli a že u nich v domě mu nic nepatří. Exekutoři pak začali vyhrožovat, nátlak v podobě psychického teroru trval neuvěřitelných šest hodin a ve chvíli kdy před dům přijela stěhovací dodávka, manželé podlehli.

Soud dal manželům za pravdu, peníze jim ale nikdo nevrátí

Soud v Tachově ovšem pro toto zvěrstvo pochopení neměl. „Tady šlo čistě o to, za každou cenu dostat z poškozených nějaké peníze, ber kde ber. Vůbec si neprověřili, zda se tam povinný skutečně zdržuje,“ prohlásil soudce Miroslav Vajgant. Podle soudce navíc ze spisu vyplynulo, že exekutor, který se zabýval exekucí proti opravdovému dlužníkovi v dřívější době, už tehdy požádal o ustanovení opatrovníka, protože dlužník byl neznámého pobytu. „Už jen z této skutečnosti nemohli vykonavatelé nabýt přesvědčení, že se povinný zdržuje v bytě poškozených. Sousedů se neptali, a kdyby to udělali, tak jim řekli, že už tady leta letoucí nebydlí. Navíc i policisté je upozornili, že po něm už asi tři roky pátrají a nikdo neví, kde je,“ dodal soudce Vajgant.

Má smysl se bránit

Peníze prý ale manželé Hořejších zpět nedostanou. Exekutorský úřad jim sdělil, že nic nevrátí, protože peníze prý vydali dobrovolně a že je mají vymáhat po svém synovi. Nicméně tato kauza ukazuje, že se snad začíná blýskat na lepší časy a že rozhodně má smysl se bránit. Chování exekutorů totiž přesahuje veškeré hranice. A ani se jim to nezdá zvláštní.

Útočí na naše slabá místa

„Předtím, než někam vyjedeme, si zjistíme, co je to za člověka. Snažíme se najít místo, kde je nejzranitelnější,“ popsal svou strategii MF Dnes vykonavatel Daniel Urbánek. Kolega Marián Vodička z pardubického exekutorského úřadu Arnošta Hofmana ho doplnil: „Přesně tak, vycítit slabé místo. Třeba jsme měli dlužníka, o kterém jsme zjistili, že má pěkné auto a že si na něj potrpí. Každý den ho leští, chodí kolem něj po špičkách a schovává ho před námi. Jednou jsme jeli kolem a zjistili, že to auto mu stojí před domem. Nechali jsme ho odtáhnout. Během pěti dnů tady byl a přivezl všechny peníze, které dlužil.“

Posttraumatický stres příbuzných dlužníků

Drtivá většina těch, kteří se s exekutory setkali, říká, jak jsou brutální a nevybíraví, píše se na blogu Ostravák v akci.  A to nejen k dlužníkům, ale i k rodinným příslušníkům dlužníka a neštítí se ani vyhrůžek a nezákonného jednání s cílem výnosů a zisků. Takto se rodinní příslušníci dlužníka snadno dostanou do posttraumatického stresu, který je znám například u vojáků, kteří se vrátili z bojových misí. Jen u okolí dlužníka se tento jev projevuje tak, že neustále sledují parkoviště před domem, sledují všechny možné i do té doby pro něj neznámé sousedy kam jdou a co dělají. Do několika hodin mají přesně zmapováno, které auto komu patří a neustále vyhlížejí neznámého s tendenci zazvonit na zvonek dveří, protože při první návštěvě úřední osoby výhrůžkou slíbily, že se do hodiny vrátí s povolením od soudu vstoupit do bytu, kde navíc dlužník už mnoho let nebydlí a ani tam nemá trvalé bydliště. Oběť tohoto činu pak již nic nedělá, jen vystrašeně sleduje okolí a vyčkává na nejhorší. A přitom vůbec nemusí jít o dlužníka.

Stačí málo

Zní to jako zápletka paranoidního thrilleru? Omyl. Toto se skutečně děje. Exekutorům stačí, abyste v bytě u někoho z rodiny měli ještě z minulosti nahlášeno místo živnostenského podnikání, protože si k práci přivyděláváte. Živnost totiž z místa trvalého pobytu na ohlašovně nesmíte provozovat a zřídit si sídlo ve virtuální kanceláři stojí peníze, které dle předchozího rozhodnutí úřadu nesmíte vydat, jinak by byl váš čin předem prohlášen za neplatný. Takže pokud chcete vykonávat činnost směřující k zaplacení dluhů, zapomeňte na ni.

Problém vzniká, pokud je exekucí více

V praxi to vypadá tak, že dlužník, tedy ten, o kom soud rozhodnutím prohlásil, že je dlužníkem (to ale nemusí znamenat, že dlužník něco skutečně dluží, jen to prostě nemusel soudci věrohodným způsobem dokázat), dostane rozhodnutí, ve kterém má vybraný exekutor zajistit movitý nebo nemovitý majetek dlužníka v hodnotě měny k zajištění platby věřiteli. Dlužník v té chvíli nesmí se svým majetkem dále nakládat. V případě, že dlužník řeší pouze jediný exekuční titul, je vše v pořádku. Problém nastane v okamžiku, kdy řeší dva a více exekučních titulů – rozhodnutí exekutorských úřadů v právní moci, kdy se ve všech říká, že až do úplného zaplacení dluhů, nesmí dlužník konat jinak, než zaplatit právě jimi vymáhanou částku. Ale jak to má dlužník legálně provést? Zaplacením jednomu úřadu přece maří výkon úředního rozhodnutí jiného exekutorského úřadu. Dlužník se tak dostane do situace, kdy nesmí zaplatit, ale úroky z prodlení mu naskakují.

Na zákon zde nikdo nedbá

Zde by měl pomoci exekutorský řád – zákon, který je exekutor povinen dodržovat. Ten totiž říká, že exekutorský úřad vymáhá jako první vždy nejstarší případ. Jenže je tu zádrhel - zatímco z pohledu dlužníka jsou exekutorské úřady jednou z mocí státu dle Ústavy a Listiny základních práv a svobod, z pohledu exekutora jde o historii dlužníka pouze v rámci jednoho a právě pouze toho jejich úřadu a proto si jedou svoje a vymáhají to, co patří na jejich konkrétní úřad, aniž by si zjistili, zda někde není vedena starší pohledávka. Mají přitom přístup ke všem potřebným informacím. Konají tak vlastně v rozporu se zákonem.

Nátlak a ponížení

Tomu by nasvědčovala i fotografie z praxe vymáhacích praktik jednoho z pražských exekutorských úřadů, kdy místo oficiálního způsobu písemné komunikace, tedy doporučeného dopisu se zeleným pruhem, lepí vzkazy na dveře dlužníků. Nejenže tím nedodržují povinnost uchovávat informace o průběhu exekučního řízení v tajnosti, ale tím se dopouštějí i nátlaku, aby dlužník zaplatil právě jim a to i v rozporu s exekučním řádem. Kdyby zaplatil, byl by to dlužník, kdo porušil zákony. V tomto případě totiž nešlo o nejstarší případ a to ani v rámci jednoho úřadu.

Nejsou beztrestní!

Možná si myslíte, že exekutoři jsou beztrestní. Není to pravda. Oni opravdu jsou beztrestní, ale pouze v případě výkonu případu. Pokud jednají mimo zákon a předem musí vědět o neplatnosti jejich úkonu, už trestně odpovědní jsou. A to jako úřední osoby. Jen náhrada škody dlužníkovi, ať už jde o prodlení, či nemajetkovou újmu, musí být vymáhána po státu. Měla. Ve většině případů ale soudy ani policie nezasahují, naopak mnohdy sami pomáhají oři výkonu exekuce.  Jak má potom občan věřit v moc soudní, ve výkonnou moc, která té soudní asistuje, jak může věřit moci zákonodárné, která proti nelegální činnosti nezasahuje? 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.                         

Vložil: Dáša Vrchotová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace