Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

K odebrání dcery stačil jeden podpis, o její vrácení bojuje paní Růžena již půldruhého roku. Životní K.O.

10.08.2015
K odebrání dcery stačil jeden podpis, o její vrácení bojuje paní Růžena již půldruhého roku. Životní K.O.

Autor: pixabay.com

Popisek: Ilustrační foto

Zatímco o cizí děti se paní Růžena může jako pěstounka starat, o svou vlastní dceru stále bojuje marně. Se svým příběhem se svěřila čtenářka KrajskýchListů.cz, která už neví kudy kam.

V současné době pečuji o pět dětí, někdy i o víc. Moje nejstarší vlastní dcera Terezka je částečný sirotek, její otec byl zavražděn, když jí bylo pouhých pět dnů. Mnoho let jsem byla sama, až před čtyřmi lety s námi začal žít můj přítel a pozdější manžel. Když bylo Terezce asi dvanáct let, postupně s ní začaly být problémy. Nerespektovala rodinná pravidla, chodila pozdě domů, objevilo se občasné záškoláctví, způsobené šikanou ve škole, někdy u ní docházelo i k sebepoškozování.

V tomto období jsem navíc pečovala o svou maminku a pro dceru hledala pomoc, kde se dalo.U OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), lékařů, radila jsem se s kamarádkami… Sociální odbor ale stále řešil především zdravotní stav mé matky, moji minulost, synovu nemoc, ale skutečnost, že dcera potápí celou rodinu, zřejmě přehlížel. Přestěhovali jsme se za manželem do domu a změnili OSPOD. Terezka tak ztratila přímý vliv negativních přátel, změnila školu... Vše nakonec vyřešila v září 2013 útěkem z domova.

Dcera skončila v Klokánku

Dva dny jsem o ní nevěděla, hledala ji, obvolávala kdekoho a nakonec jsem se obrátila na Policii ČR. Našli ji poblíž Čáslavi u známých, kteří ji nakonec převezli na OSPOD Čáslav. To už jsem žádala OSPOD ve Světlé nad Sázavou, aby ji umístili co nejblíže bydlišti. Nakonec ji odvezli pracovnice z FOD Pardubice. Druhý den jsem tam jela podepsat patřičné formuláře, dovezla jsem Terezce učení i osobní věci.

Přístup Klokánku Pardubice hodnotím jako vcelku profesionální, ale jednání a přístup pracovnic OSPOD Světlá nad Sázavou nikoli. V Klokánku Terezka byla dobrovolně, na vlastní žádost, protože si potřebovala s odstupem mnohé věci ujasnit. Jediné, co mi chybělo, že jí FOD neposkytl hned od počátku kvalifikovanou vyškolenou psycholožku (psychologa), která by začala pracovat na intenzivním zhodnocení stavu dcery a opětovném navázání našich vazeb. Po mnohém upozornění sice FOD lékařku našel, jenže k ní dcera docházela pouze jednou měsíčně. Oslovila jsem proto lékařku v místě bydliště, která nám vyhověla časově a pozitivně reagovala na naše potřeby.

Matku odstavili na vedlejší kolej

V únoru 2014 se dcera chtěla vrátit. Vše jsme začali připravovat, sourozenci se těšili... Byla svolána první případová konference. Žádala jsem OSPOD ve Světlé nad Sázavou, aby Terezku při jednání vyslýchali s ohledem na její psychický stav maximálně 20 minut. A tehdy se začala stupňovat nedorozumění s příslušným sociálním odborem. Při konferenci nechali Terezku při celém jednání, které trvalo zhruba čtyři hodiny. Nás s manželem vpustili do místnosti pouze na zhruba 20 minut. Navrhli její tetě, aby si podala žádost o pěstounskou péči, a Terezka pod tak silným nátlakem souhlasila.

Tetu Terezka navštěvovala od svých třinácti let, když jsem jí u příbuzných domluvila návštěvy, do té doby o ni nejevili zájem. Na návštěvy jezdila teta i do Klokánku. Čekalo se, až Terka dokončí devátý ročník základní školy, a jednalo se, do kterého učiliště nastoupí. Mnohé bylo více konzultováno s tetou, mnohé mi bylo pouze sděleno, protože jsem byla jen zákonný zástupce. Měla jsem pocit, jako bych již byla na vedlejší koleji, a Terezka intenzivně jezdila k tetě na víkendy, prázdniny...

Vleklá jednání zničila manželství

Pak byla přijata na učiliště v Rokycanech. Nějak však všichni opomněli, že dojíždět denně z Pardubic do Rokycan je velice časově náročné, a tak jsem jí již v květnu 2014 zařídila pobyt v internátě, domluvila obědy, zajistila inkaso z jejího účtu... Byla svolána další případová konference, protože se blížil konec jejího pobytu ve Klokánku, který může trvat podle zákona půl roku, ve zvláštních případech až rok. Pro jistotu jsem oslovila paní z naší doprovázející organizace, protože jsem pěstounka a starám se již devět let o svou neteř. Konference proběhla v podobném duchu jako posledně, i když tentokrát bylo se mnou i manželem víc hovořeno a přizvaná paní více bránila naše zájmy. Jenže už bylo rozhodnuto.

Skoro celé prázdniny strávila Terezka u tety, ani v srpnu ještě stále nebylo rozhodnuto o jejím svěření do péče a koncem srpna Klokánek najednou řešil, jak Terezka nastoupí do školy. V půlce září 2014 přišlo předběžné opatření a Terezku převezli k tetě. Moje manželství se v srpnu 2014 rozpadlo, protože manžel nevydržel tlak. Nikdo nepracoval s námi jako s rodinou, nikdo nás nepodržel. Přestěhovala jsem se a v lednu 2015 se mi narodil syn.

Terezka skončila v nemocnici

Letos v květnu Terezka projevila přání se vrátit domů, a tak jsem začala monitorovat situaci, proč to chce a zda je její zájem opravdový. Začala jsem kontaktem na OSPOD Čáslav, kam nyní patřím, a opět jsem zůstala na všechno sama. Zjistila jsem, že OSPOD Rokycany do začátku května 2015 netušil, že je dítě umístěno v rodině, ačkoli tam dcera měla od poloviny března trvalý pobyt. Nikdo mi nevysvětlil postup vyřizování jejího návratu.

Nakonec jsem Terezku odvezla do nemocnice, protože již týden trpěla úpornými bolestmi hlavy, abych vzápětí zjistila, že vyzvednout si ji už nemohu, protože stále ještě platí předběžné opatření, podle nějž je dcera svěřena do péče tetě, nemohu ji přihlásit k trvalému pobytu… Až u soudu v Kutné Hoře mi řekli, že mohu podat návrh na svěření dcery do mé péče. Nikdo se však nepozastavuje nad skutečností, že tetina péče nebyla dostatečná. Zanedbala Terezčin zdravotní stav, ve škole dcera propadá, nechodí k lékařům.

Když chtěla pryč, stačil jediný podpis

Sociální pracovnice navštívily dvakrát dceru v nemocnici, několikrát byly u nás doma. Podotkly, ať vše znovu zvážím, protože máme hodně malý byt (2+1). Doporučily, abych dceři zajistila péči odborného lékaře, a Terezce poradily, kdyby pokud se jí něco v tetině rodině nelíbilo, ať komunikuje s OSPOD v Rokycanech. Zvláštní, když během týdne má praxi v Holoubkově a do Rokycan ji teta nepustí, nebo sani nemá peníze na cestu. Teta má náročné povolání a domů se vracívá až pozdě odpoledne. Děti většinou hlídá babička, protože její přítel přijíždí až o víkendech. Někdy jezdí na služební cesty i teta. Jak tedy může mít čas na rodinu?

Myslím, že v našem případě došlo k řadě pochybení. Dítě chce k matce a sourozencům, tolik si přeje vrátit se domů, až z toho má zdravotní potíže. Jenže jsem nenašla způsob, jak uspíšit jeho návrat. Není možné, aby prostě přijela domů a už tam zůstala, to bych porušila zákon a mohla bych byt obžalována z únosu. Když chtěla pryč, stačil k tomu den a jeden můj podpis, když ale chce zpátky, musí čekat na rozhodnutí soudu. Již rok a půl hledám pomoc a bojuji, aby Terezka nebyla umístěna v pěstounské péči. Kdyby všechny zainteresované strany dokázaly situaci profesně zvládnout, myslím, že by vše trvalo mnohem kratší dobu a možná by to vše i klidněji přečkala má rodina.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace