Z natáčení šla rovnou do vězení, nedokázal ji zachránit ani Havel. Krutý osud jediné české herečky, kterou popravili nacisté. Tajnosti slavných

Foto: wordpress.com

Popisek: Když měl premiéru její poslední film, nikdo netušil, že je populární herečka Anna Letenská již po smrti

Když měl premiéru její poslední film, diváci netušili, že už je dva měsíce mrtvá. Jediná česká herečka, která doplatila na heydrichiádu, byla zatčena vzápětí po poslední klapce. Nedokázal ji zachránit ani vlivný producent Miloš Havel.

Premiéra komedie režiséra Otakara Vávry Přijdu hned měla před Vánoci 1942 obrovský úspěch. V době nejkrutějšího nacistického teroru, který po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha zaplatily životem tisíce lidí, se diváci s chutí konečně zase jednou zasmáli a tleskali rázné domovnici, která důrazně a nesmlouvavě prosazovala pořádek v domě. Nikdo netušil, že její představitelka Anna Letenská je už dávno po smrti a ani neměla čas se s nikým rozloučit. Lidé ji obdivovali pro její bezstarostnost a filmy, v nichž hrála, paradoxně bavily publikum až do konce války. Anna Letenská se stala jedinou českou herečkou, která byla nacisty popravena. Marně se ji snažil zachránit i majitel Lucernafilmu a otec budoucího prvního českého prezidenta Miloš Havel.

Anna Letenská do poslední chvíle věřila, že má šanci válku přežít

Komediantství měla v krvi

Zdědit mimořádný talent měla zbožňovaná prvorepubliková divadelní a filmová herečka opravdu po kom – přišla na svět 29. srpna 1904 v Nýřanech, jen pár hodin poté, co její maminka Marie odehrála představení. Herecké profesi zasvětili svůj život i její sestra Růžena a otec Oldřich, který ke konci života působil i jako režisér v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. S rodiči a pěti sourozenci jezdila Anna odmalička po různých štacích a na jevišti stanula již v dětství.

Hereččin první manžel Ludvík Letenský

V roce 1919 získala první angažmá u divadelní společnosti Suková-Kramelová, kterou vedl její otec po návratu z první světové války. Následovalo působení v českobudějovickém divadle a potom pokračovala u společnosti Otty Alferiho. Na štaci v Třeboni se seznámila a operním pěvcem Ludvíkem Letenským, za nějž se v jednadvaceti letech provdala. Původně se jmenoval Hrdlička, ale mezi kolegy se vyskytovalo i několik dalších herců s ‘ptačími‘ jmény a ředitel nechtěl mít ‘spolek ptáků‘, a tak doporučil Ludvíkovi, ať si dá pseudonym. Ten nevěděl jaký, načež se ho prý ředitel zeptal, odkud pochází. Když odpověděl, že z pražské-Letné, šéf rozhodl: „Tak budete Letenský!“

Druhé manželství jí vyšlo. Jenže…

Rok po svatbě se manželům narodil syn Jiří, pozdější režisér Beskydského divadla, a společně prošli divadly v Olomouci, Košicích a Bratislavě. V polovině 30. let se natrvalo přestěhovali do Prahy. Anna vystřídala několik souborů, krátce působila i v Osvobozeném divadle a spolupracovala s Československým rozhlasem. V srpnu 1939 se jí konečně podařilo získat vysněné angažmá v Městském divadle na Vinohradech. To už měla pověst přesvědčivé herečky, bravurně zvládající vážné i komediální role, a všimli si jí i filmaři. Plnější postava a proříznutá pusa ji předurčovaly k rolím děveček, služek a dívek z lidu, které dokázala zahrát s neopakovatelnou komičností. V soukromí to ale manželům neklapalo, a tak se v červnu 1940 rozvedli, zůstali však nadále přáteli.

S druhým manželem Vladislavem Čalounem

V říjnu 1941 se Anna podruhé provdala za inženýra architekta Vladislava Čalouna a vůbec se jim nevedlo špatně. Letenská již byla vyhledávanou komičkou a divadelní hvězdou, Čaloun, který přišel do Prahy v roce 1939, vydělával slušné peníze jako prokurista významné německé akciové společnosti. Byl nadšeným vlastencem a už od počátku války se aktivně zapojil do odboje. Pomáhal lidem na útěku dostat se za hranice, přesouval za Židy jejich majetek, snažil se ulevit všem, kteří to potřebovali. A to se stalo osudným jemu i jeho ženě.

Gestapo ji chtělo využít jako volavku

Bezstarostné soužití skončilo po atentátu na říšského protektora Heydricha, protože u sebe nechali přespat Františku Lyčkovou, manželku lékaře, který ošetřil a na chvíli i ukryl jednoho z atentátníků Jana Kubiše. Lyčková byla hned druhý den po atentátu zatčena na Wilsonově nádraží a vzápětí po ní i lékař a Čaloun, protože při výslechu prozradila, u koho strávila poslední noc. Anna v té době jezdívala skoro denně firemním autem Lucernafilmu do hostivařských ateliérů, kde právě natáčela komedii režiséra Otakara Vávry Přijdu hned. Když gestapo zatklo 17. července přímo na pracovišti v pražském paláci Kotva jejího manžela, svěřila se druhého dne Vávrovi, který o tom později psal ve svých pamětech. Řekla mu, že je předvolána na gestapo a obává se, že tato okolnost může mít vliv na celý štáb a ohrozit další práci na filmu. A tak ji nakonec na přímluvu vlivného producenta Miloše Havla propustili.

S Jindřichem Plachtou v roce 1938 v komedii Milování zakázáno

Herečka směla pokračovat v natáčení, musela se však každý den cestou do ateliérů hlásit na gestapu v Petschkově paláci, kde mohla pro manžela i nechat balíček s čistým prádlem nebo jídlem. Podle některých zpráv ji gestapo chtělo využít jako volavku a sledovalo, zda ji nebude kontaktovat někdo z lidí, kteří pomáhali atentátníkům. Vávra v pamětech také uvádí, že se za ni Miloš Havel pokoušel intervenovat dokonce u Martina Wolfa, šéfa kulturně politického oddělení Úřadu říšského protektora. Wolf mu však údajně dal najevo, že je to marné, a radil, ať dá od případu raději ruce pryč.

Poslední klapka odstartovala cestu na smrt

Závěrečná klapka komedie Přijdu hned padla 2. září 1942. Příštího dne se Anna Letenská opět ráno dostavila do Petschkova paláce, tentokrát ji už ale nepustili. Komisař Müller ji pro „nebezpečí matení stop“ zatkl a pod vězeňským číslem 110124 byla předána do věznice gestapa na Pankráci. Společně s dalšími 291 lidmi byla souzena a odsouzena, nějakou dobu strávila v Terezíně s vědomím, že moc možností nemá. Přeživší pamětníci vyprávěli, jak důležité bylo před nástupem do transportu zjistit, kde má vlak lokomotivu. Když stála směrem na Ústí, jelo se do Sachsenhausenu nebo Auschwitzu (Osvětimi – pozn. red.), pokud na Prahu, mířil vlak do Dachau nebo Buchenwald. O existenci Mauthausenu, v němž skončili oba manželé Letenští, tehdy nikdo ještě neměl ani tušení.

V roce 1941 v komedii Z českých mlýnů

Anna byla převezena právě do Mauthausenu, v němž vězni až do posledního okamžiku netušili, že jdou na smrt. Nacisté jim tvrdili, že je přesunuli do pracovního lágru, musí je ale nejprve vyšetřit a provést hygienu, aby se mohli zapojit do procesu. Anna dorazila k táborovému lékaři, aby se změřila a zvážila. Jenže když se postavila k metru u zdi, zazněl výstřel. Byla popravena střelou do zátylku 24. října 1942 v 10.56 hodin, její manžel Vladislav Čaloun byl na stejném místě zastřelen 26. ledna 1943 v 16.45 hodin. Tragický osud jediné české herečky, která zaplatila nacistické běsnění životem, připomíná busta ve foyer Divadla na Vinohradech a nedaleko od divadelní budovy také ulice Anny Letenské.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská