Zapomenutý bratr: Literát a státník v prezidentově stínu, trojnásobný exulant

Foto: Se svolením Radovana Lovčího (z jeho archivu pocházejí i snímky v článku)

Popisek: Vojtěch Beneš v pozdějších letech

Vojta Beneš přichází na svět 11. května 1878 v Kožlanech v rodině Matěje a Anny Benešových, jako 8. dítě z celkových 10 potomků. Spolu s nejstarším bratrem Václavem (*26. 9. 1865) a nejmladším Edou (*28. 5. 1884) vytvoří v rámci sourozenců jakousi podmnožinu veřejně známých Benešů, kteří se po studiích nejprve vydají na dráhu učitelů. Úspěšně se prosadí i jako novináři v pedagogickém tisku, Eda navíc na univerzitě jako docent sociologie.

Vojtěch je z trojice bratří nejvíc emoční a poeticky založený. Svoji stopu zanechá v literatuře jako básník, tvůrce říkadel, čítanek pro děti i sociálních próz, kde popisuje osudy chudých či týraných lidí. Později sepíše několik čtivých autobiografických knih o české Americe a život u Benešů přiblíží v dílech „Za kožlanskými humny“ a „Naše maminka“, kde vylíčí též dětství prezidenta Beneše. „Naše maminka“, jejíž další publikaci zamezí komunistický režim, se dočká do roku 1948 celkem 7 vydání. Někteří čtenáři ji s úctou srovnají s „Babičkou“ Boženy Němcové.

Bratři se angažují rovněž ve Volné myšlence. Plédují za vědecký pohled na svět a odmítají vše z jejich pohledu umělé a nadpřirozené. Luisa Landová Štychová, další bojovnice na proticírkevním poli, věří v sílu astronomie. Až lidé pochopí, že nad hlavami mají vesmír plný hvězd, a nikoli křesťanské nebe, přestane je prý náboženství zajímat. Mladý Vojtěch zase razí názor, že náboženské prožitky nahradí modernímu člověku umění a hluboké emoce jím probuzené. Význam kostelů tak jednou převezmou koncertní sály a výtvarné galerie.

Zatímco Václav s Edvardem se usadí v Praze, Vojtěch dá přednost blízkému Brandýsu, kde si dokonce postaví domek. S chotí Emilií zplodí celkem 4 potomky (poslední dceru Alici na půdě USA).

V Brandýse tehdy zároveň pobývá druhý následník trůnu, arcivévoda Karel, budoucí rakouský císař v letech 1916–1918. A shodou náhod má mezi přáteli jakéhosi Němce, jenž bydlí v podnájmu u Benešů. Dvakrát měsíčně chodívá mladý Habsburk na návštěvu do Vojtovy chalupy. Benešovy dcerky jej vítají jako milého strýčka, jenž na ně mluví česky a z kapes vytahuje čokolády. Dům však navštěvuje další oblíbený strýček, Eda z Prahy, který je u dětí také oblíben. Ve Vojtově stavení se tak střídají dvě budoucí hlavy států, které za 1. světové války – zvláštní ironií osudu – stanou vůči sobě jako úhlavní nepřátelé!

Vojtěch za první světové války

První odboj

Po vypuknutí války se dům Benešových v Brandýse mění v jedno z center protihabsburského odporu. Vojta s Edou, který sem občas dochází, se tu radí o dalším postupu, vznikají zde tajné vzkazy pro básníka Machara žijícího ve Vídni, pašované v různých předmětech, a rodí se tu i plán na zahraniční působení obou Benešů. S Václavem se naopak po mrtvičném záchvatu nepočítá. I ten ale podle možností pomáhá a za války je trestán za oba bratry, když je podobně jako Edova choť Hana zavřen a izolován od okolí – ne však ve věznici, nýbrž v ústavu pro choromyslné.

Jako prvý prchá Vojta, a to i s celou rodinou, přes Německo a Holandsko do USA. Brzy jej pak následuje Edvard, který nejprve zakotví u Masaryka ve Švýcarsku a pak ve Francii. Vojta obětavě objíždí Spojené státy, vyhledává krajanská střediska a jako činovník Českého národního sdružení sbírá peníze pro TGM a jeho zahraniční komitét a později Národní radu československou. Pomáhá při organizování legií, píše a řeční, až do úmoru. Je skvělým rétorem, jenž dokáže druhé dojmout k slzám. A také je antipodem k navenek suše a příliš intelektuálsky působícímu Edovi. Zatímco ten často vítězí a dominuje v kuloárech, Vojta si rychle umí získat jakékoli publikum. Jeho odpůrce Karel Horký jej ve svých pamětech dokonce škodolibě přirovná k české verzi Josepha Goebbelse…

S úspěchy zároveň roste řada nepřátel a různých odpůrců. Vojta je napadán, že si část peněz nechává pro sebe a zatím tajně bohatne. Skutečnost je odlišná. Po dobu války žije z peněz za prodaný dům v Brandýse a z malého platu sekretáře ČNS, který obnáší méně, nežli berou jeho přátelé za rozvoz mléka. Zatímco Masaryk a bratr Eda zamíří po válce na posty ve státě nejvyšší, Vojtěch stráví rok 1919 ještě převážně v USA, kde sbírá peníze na humanitární pomoc pro Čechoslováky. A pak – k překvapení ostatních – zamíří zpět na Brandýsko, aby se vrátil ke své kantořině a v praxi tím ukázal, že jeho snažení bylo nezištné a nejde mu o posty a funkce!  S bratrem Václavem se ale znovu nesetká, ten v důsledku otřeseného zdraví odejde na věčnost již v dubnu 1919.

První republika

Zásluh za vznik republiky si Vojta dlouho neužívá. Musí zápasit s maloměstským klepařením, za dramatických okolností se rozpadne sociální demokracie a Vojta se stane jedním z čelných kritiků bolševismu a komunistických radikálů. Do roku 1925 zastává posty školních inspektorů, mimo jiné toho zemského v Praze, a teprve roku 1925 se dá přemluvit ke kandidatuře do parlamentu za sociální demokraty. V poslaneckých lavicích prožije dalších deset let a cca rok ještě v senátu, nežli nemocný a znechucený sféru velké politiky opustí, a to nadobro, jak se tehdy domnívá. Ačkoli hájí demokracii jako nejlepší možný systém, ubíjí ho pomalost rozhodovacích procesů. Z mnoha vizí se mu podaří prosadit jediný důležitý školský zákon, avšak po zdlouhavých 11 létech jeho prosazování!

Ví se o něm, že by byl skvělým ministrem školství. Jenže v každé z československých vlád musí být Masarykův protéžé Edvard – na postu ministra zahraničí. Mít dva Beneše v téže vládě? To by bylo nemyslitelné. A když se v roce 1935 Eda přesune na Hrad místo Masaryka, situace se opakuje. Jmenovat bratra ministrem? To by psychologicky neprošlo.

Na cestě k druhému odboji

V době náročného roku 1938 jej Edvard vyšle do USA, aby působil na tamní veřejné mínění i čs. krajany pro případ konfliktu s nacistickým Německem. Vojta očekává válku a slibuje odvážný boj do posledního muže. Na dotazy Američanů, proč Češi neodevzdali již dávno Sudety Německu, odpovídá protiotázkou: „Proč USA neodevzdají území se španělsky mluvícími obyvateli Mexiku?“

Čtvrt roku po Mnichovské dohodě se navrací do Čech, kde sklízí nepopularitu za svého bratra. Před zatčením gestapem prchá v červnu 1939 i s chotí do Polska a po návratu do USA působí – podobně jako před 20 léty –  ve prospěch obnovy ČSR mezi krajany v USA. Ani v mimořádné době ale nezastane žádný zásadní diplomatický či vládní post. Snad i kvůli Edvardově rivalitě, neboť mladší bratr si je dobře vědom toho, že sice vznětlivý a prudký, zato silným charizmatem vládnoucí Vojtěch je v určitých ohledech schopnější nežli on sám, hlavně v kontaktu s lidmi…

Třetí republika a nový exil

Po válce se Vojta vrací jako poslanec do parlamentu, i když se o jeho vytlačení z politiky pokusí Zdeněk Fierlinger – prokomunistický kolaborant v řadách sociálních demokratů. Neuspěje a je to naopak Vojta, kdo Zdeňka pomůže sesadit z funkce předsedy strany v roce 1947. Ovšem jen dočasně. Sám tehdy předsednictví odmítne. V únoru 1948 marně přesvědčuje bratra, aby neustupoval Gottwaldovi. Zatímco Edvard zůstane na postu prezidenta na Gottwaldovo naléhání i po únoru 1948 (abdikuje až 7. 6. 1948), Vojta – na výraz nesouhlasu s poměry ve státě – 6. března 1948 rezignuje na poslanecký mandát a nedá se nikým přesvědčit k setrvání ve funkci.

I když se bojí, že bude zatčen, absolvuje později několik schůzek s opozičně laděnými politiky, mimo jiné s Miladou Horákovou, což jej staví do řad pionýrů třetího odboje. Do USA odejde v březnu 1949, tedy půl roku po skonu bratra Edy, a zapojí se zde do exulantských aktivit. Sociálními demokraty je nominován do Rady svobodného Československa, která se může časem proměnit v prozatímní čs. vládu v zahraničí, jak někteří z nich doufají. Václav Majer, předseda sociální demokracie v exilu (v ČSR byla strana v červnu 1948 sloučena s komunisty), si přeje mít Vojtu dokonce předsedou Rady – namísto zvoleného Petra Zenkla či Ferdinanda Peroutky, někdy zvažovaného na tentýž post. Ale Vojta nevyužije historickou příležitost. Odmítne a opět zůstane ve stínu jiné osobnosti. Zenkla si nesmírně váží. Vidí v něm (mylně) osobu masarykovských kvalit, pokládá jej za schopnějšího, nežli je on sám, a v zájmu věci ustoupí jako už víckrát v minulosti do pozadí.

Děsí se budoucnosti lidstva, včetně „atomické války“, která by jej mohla vyhubit. Ve svém třetím exilu se stane tvrdým odpůrcem nejen nacismu, fašismu a komunismu, ale i marxismu a všech materialistických doktrín. Žádá, aby se v exilu spojili národní socialisté se sociálními demokraty a vzdali se po vzoru Masaryka také materialismu! Dřívější protináboženský bojovník – který se už za časů prvého odboje vrátil k náboženskému pohledu na svět a později se, podobně jako členové rodiny TGM, přidal k českým bratřím – nyní hlásá návrat Čechů ke kořenům – k Bohu a křesťanským tradicím, ovšem v moderním, racionálnějším, masarykovském pojetí. Velmi vstřícně se staví i ke katolíkům, s nimiž kdysi vedl ideové boje jako odpůrce všeho náboženského. S těmito vizemi však zůstává osamocen a zřejmě i nepochopen. Umírá 20. 11. 1951 v South Bend v Indianě, jako prakticky nemajetný exulant, jenž se v zájmu vlasti třikrát zřekl veškerého majetku i pohodlí.

Ačkoli náleží k významným spolubudovatelům státu a jeho různorodé publikace čítají v Národní knihovně desítky položek, podnes nemá v Česku ani jedinou ulici, náměstí nebo alespoň malou veřejnou bustu…

Zdroje (výběr): Archiv Národního muzea (fond Beneš Vojta – pozůstalost)

BENEŠ, Vojta: Cesta do třetího exilu. Martin Nekola (ed). Praha: NLN, 2022

BENEŠ, Vojta: Děti v bouři revoluce. Brno: ÚSJU, 1934

BENEŠ, Vojta: Mé Kožlany. Radovan Lovčí (ed). Praha: powerprint, 2022 

BENEŠ, Vojta: Žalář milionů. Praha: ČSLO, 1947 

HOLUBEC, Stanislav: Nešťastná revolucionářka. Praha: NLN, 2021 

VEBER, Václav: Vojta Beneš ve třetím odboji. In: Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů, roč. 4, č. 2, 2010, s. 106–111 

Vložil: Radovan Lovčí