Po bitvě každý generál, Beneš byl v nelehké situaci, říká diplomaticky vedoucí muzea v Kožlanech o slavném rodákovi

Foto: Se svolením muzeum v Kožlanech (stejně jako snímky v galerii)

Popisek: Vedoucí muzea v Kožlanech Marie Matějovská

ROZHOVORY NA OKRAJI, FOTOGALERIE: V prostorách muzea je mimo jiné upomínán odkaz místního nejslavnějšího rodáka – druhého čs. prezidenta Edvarda Beneše. O muzeu i o obci Kožlany si s Marií Matějovskou pohovoříme v následujícím interview.

Paní vedoucí, kdypak vlastně vzniklo kožlanské muzeum? Jde o záležitost takzvaně polistopadovou, nebo je jeho historie delší a váže se nějak k upomínání Benešovy památky?

Muzeum v Kožlanech vzniklo již ve 40. letech minulého století a traduje se, že bylo první na západě Čech. Ostatně to v muzeu dokazují fotografie z roku 1947, kdy muzeum a rodné město navštívil Edvard Beneš. V 90. letech se celá budova vystěhovala a opravila s tím, že se vytvořila nová stálá expozice věnovaná Kožlanům.

Muzeum sídlí v půvabné budově bývalé školy. Kolik má celkově expozic a ve kterém ročním období je otevřené?  A které jeho exponáty pokládáte za vůbec nejzajímavější?

Muzeum má šest plus jednu expozici, šest jich je přímo v budově muzea a expozice trosek německého válečného letadla FW 190, které se tu zřítilo za doby 2. světové války, se pak nalézá v budově jiné, kam se zájemcem mohu případně zajít. Muzeum je otevřeno celoročně. Nerada bych však z exponátů vyzdvihávala jen něco, protože v muzeu se nachází mnohé z rozmanité historie Kožlan a každá z expozic má své kouzlo.

Rozumím. To je jako s dětmi. Také je těžké přednostně vybrat jedno a další pominout. Tak možná doplním svoji preferenci za vás a inspiruji naše čtenáře. Nechám-li stranou představení Edvarda Beneše, tak mě velmi zaujala kouzelně působící výstavka místních hrnčířských výrobků a vůbec keramiky. Město těmito výrobky bývalo ostatně kdysi proslulé, že?

Ano, ale rozvoj tovární výroby kožlanskému hrnčířství bohužel postupně učinil konec.

Kožlany mají poněkud nešťastnou polohu, kdy jsou součástí Plzeňského kraje, ale zeměpisci bývají počítány také k Rakovnicku. V rámci Rakovnicka i Plzeňska jsou ale vždy okrajem a počet obyvatel zde v minulých staletích dokonce klesal. Jak jsou na tom dnes?  

Ano, Kožlany jsou na rozhraní Plzeňského a Středočeského kraje. Původně patřily ke Křivoklátu, tudíž k Rakovnicku. Kdysi žilo v Kožlanech okolo 2 500 obyvatel. Dnes je to i s okolními vesničkami, které spadají pod Kožlany, okolo 1 400 obyvatel.

Zajímavé je i jejich založení a rovněž možná trochu věčný spor o to, zda by se jim mělo říkat Kožlany, nebo Kozlany, přičemž ve znaku mají bradatého kozla. Můžete nám o obou záhadách prozradit více?

Někdy okolo roku 1040 kníže Břetislav do tohoto kraje nasadil polské poddané, které zajal při svém tažení do Polska. Místo neslo v kronikách různá označení, mj. Kozlany, možná odvozené od kozích lánů. Ve znaku má kozla, přičemž ten znázorňuje též obranu města. V raném novověku se zmiňují i jako Kožlany, tedy se ž, ale tento název jim byl úředně přiznán až v minulém století, po vzniku ČSR. V 19. století se i úředně používala především varianta se „zet“. Prezidentův bratr Vojta Beneš vzpomíná, že ji místní lidé upřednostňovali jako logičtější. K variantě se „ž“ se ale přiklonili jazykovědci a historici, kteří ve 20. létech 20. století rozhodovali o změnách názvů obcí, které prý byly  v průběhu času zkomoleny.

A jak vnímáte teorii, že Kožlany byly pojmenovány podle města Kožlí v Polsku, odkud měli přijít oni osadníci?

Těžko popsat. Nikde nejsou přesně doložené záznamy, aby se z toho člověk dozvěděl více. Jak kníže táhl z Polska do Čech, tak zřejmě bral s sebou obyvatele z různých obcí. Jak říkám, je to hypotéza, není to nikde nijak doložené. 

Hodně kožlanských lidí odcházelo v 19., ale i 20. století, za štěstím do Ameriky a někteří se tam různě zviditelnili. Když pomineme členy rodiny Benešových, kdo z amerických „Kožlaňáků“ by stál za zmínku?

Spousta mladých odcházela do Ameriky a někteří se po čase vraceli. Patří mezi ně i několik slavných osobností, jako je malíř Josef Klír, houslový virtuos Václav Kopta a řada dalších. Josef Klír se proslavil jako rychlomalíř a pro jednu českou osadu namaloval dokonce originální slabikář a etikety na whisky. Václav Kopta si pak přivezl z Ameriky manželku, Floru Wilsonovou. 

… která byla omylem pokládána za sestru prezidenta Woodrowa Wilsona, což je ale dodnes tradovaný novinářský omyl. Za nejznámějšího rodáka, respektive nejvýznamnějšího občana Kožlan v historii bývá označován – jak již ostatně zaznělo výše – Edvard Beneš. K němu se ještě dostaneme. Kteří další rodáci mu mohou symbolicky sekundovat a zanechali též svoji zásadnější stopu v časoběhu českých dějin? 

Mezi další osobnosti Kožlan patří spisovatel Antonín Šnajdauf, jenž spolupracoval s Janem Nerudou a psal pod pseudonymem Krašovský, dále malíř Václav Švarc či hudebník Josef Holý, jenž sepsal různá kvarteta i pro místní zpěvácký spolek.

Co dalšího, kromě vašeho muzea, stojí za návštěvu v Kožlanech, případně v jejich okolí? Na která místa byste návštěvníky určitě pozvala?

Kožlany se nacházejí v malebné krajině obklopené lesy a krásným prostředím. Nalézá se se tu rekreační středisko, kde je volně přístupný a vyčištěný rybník, v němž se při čištění našly již zmíněné trosky německého válečného letadla. Přes Kožlany také vede tzv. Husova cesta, v obci je i naučná stezka a křížová cesta.

Kdysi tu stával i lovčí neboli lovecký hrádek Angerbach, zvaný taktéž Handrboch. Kde se nalézal a zbývají po něm ještě nějaké historické stopy? Dochovaly se třeba části zdiva? Mimochodem, Lucie Bílá svolává v jedné ze svých písní všechny milence z Prahy na pražský Petřín. Vojta Beneš napsal ve svých pamětech, že v Kožlanech se milenci scházeli na Angerbachu. Platí to i v 21. století? Je Angerbach tak trochu obdobou pražského Petřína?

Toho si nejsem vědoma, ale mohlo tomu tak být dříve. V současné době určitě ne. Bývalý hrad Angerbach se nachází na vrcholku přímo nad hřištěm a bohužel se tam toho moc nedochovalo, jen pár kousků zdiva, pár kamenů…

Tak stará tradice se dá případně i znovuobnovit, že? Hlavně když bude dostatek milenců.  Zastavíme-li se u literáta a učitele Vojty Beneše, která jeho díla byste připomenula a proč? A čím byl zajímavý tento váš rodák a starší sourozenec Edvarda?

Vojta byl povoláním učitel, činný na Brandýsku. Zde v Kožlanech coby vážený rodák otevíral novou základní školu v roce 1913 a napsal dvě knihy přímo týkající se Kožlan, a to dílo „Za kožlanskými humny“ a „Naši maminku“, kde popisuje svoji rodinu a život a dětství v Kožlanech. Po část první a třetí republiky byl poslancem za sociální demokracii, účastnil se rovněž tří zahraničních odbojů na půdě USA, kde zemřel v roce 1951 – tři roky po Edvardově smrti.

Zvláštní expozici má ve vašem muzeu již řečený prezident Beneš. Jaké zajímavé předměty spojené s jeho životem jsou zde k vidění?

Máme v expozici jeho kolébku, dále knihy, které napsal, a také jeho oblečení, tenisovou raketu, hůlku, klobouk či boty. 

Jaký je váš osobní názor na rok 1938? Měli jsme tehdy bojovat a jít do předem prohrané války, nebo udělal prezident Beneš správně, když raději kapituloval? A co únor 1948? Selhal v dané době a měl odmítnout Gottwaldův nátlak a nepřijmout demisi demokratických ministrů? Jak se vám jeví jeho rozhodování?

Každá doba přináší to své. Každopádně se víckrát dostal do vedení státu v nelehké situaci. – Lehko se některým kritizuje, nebyli jsme v jeho kůži, a tudíž nemohu soudit. Jak se říká u nás v Čechách, po bitvě je každý generálem, toť můj názor.

Inu dobrá, děkuji za diplomatickou odpověď. Ještě se v nějakém rozhovoru zkusím vrátit k Benešovi samostatně a pohovořit o jeho politice a kontroverzních krocích s např. s některým kolegou z Benešovy společnosti. Náš rozhovor jsme cílili především na muzeum a na Kožlany. Jaké historické akce připravujete na rok 2025 a chtěla byste na ně pozvat naše čtenáře?  

21. 3. 2025 proběhlo zahájení výstavy na počest výročí špičkového houslisty Václava Kopty. Koncem roku se potom chystáme obměnit část expozice. Sochař Václav Levý, který prožil v Kožlanech část dětství a mládí, se ocitne mezi ostatními známými osobnostmi a místnost, ve které samostatně „pobýval“ více jak 5 let, nahradí na další pětiletí expozice nazvaná „Četnická stanice“, která se v budově muzea ostatně také nacházela, a to před tím, než tu vzniklo muzeum.

Děkuji za milý rozhovor. Muzeu přeji zdar, a jak jsme uvedli na počátku našeho povídání, komu nevadí cestovat v jakémkoli počasí, může vyrazit do Kožlan klidně i v zimním období. Chce-li též do muzea, musí se však objevit mezi úterým a sobotou, tedy ve dnech, kdy je otevřeno. A pokud pojede v páru, nechť neopomene navštívit také kožlanský Angerbach…

Vložil: Radovan Lovčí