Putování krajinou, kde mobily mlčí a jsou slyšet ozvěny středověku. Český poutník
17.06.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Jedno z rabštejnských stavení, kam signál moderní společnosti tak nějak ještě nedošel
FOTOGALERIE Na putování přírodním parkem Horní Střela a jeho okolím jsem si tentokrát vyčlenil dva dny. Z rychlíku, který spojuje Plzeňsko s Mosteckem, vystupuji na zastávce Žihle. Obec Žihle je prvně zmiňována v roce 1238. Její dominantou je barokní kostel svatého Václava na půdorysu kříže z let 1718-1730. Tento svatostánek se ale odemyká jen na nedělní bohoslužby. V těsném sousedství stojí bývalá barokní fara pocházející z roku 1693, která nedávno prošla částečnou rekonstrukcí.
Stejné štěstí neměl blízký zámeček vystavěný v letech 1595 až 1600, který je dnes v troskách. „Myslím, že majitel podcenil svůj podnikatelský záměr a nyní by se rád obou objektů zbavil. Obci už nabízel převod zámku za symbolickou cenu, jenže co bychom s takto zničeným objektem dělali," popsala před časem smutnou situaci kolem fary a zámku sekretářka obecního úřadu Lenka Knedlíková. Na internetu je také k dohledání dražební vyhláška na majetek majitele zámku.
Památník obětem pochodu smrti
Vracím se k nádraží a z hlavní cesty odbočuji k památníku věnovanému 273 obětem zdejšího pochodu smrti z dubna roku 1945. Pietní místo u hřbitovního kostela svatého Filipa a Jakuba, je vzorně udržované, jsou tam i lavičky pro posezení a zamyšlení. Je těžké uvěřit, že tohle dělal člověk člověku…
Po silnici pokračuji k místním částem Nový Dvůr a Poustky. Čtyři kilometry do prudkého kopce mi dávají docela zabrat. S radostí se proto v Novém Dvoře zastavuji v restauraci na malé osvěžení.
Do Poustek už to není daleko, proto se ještě vydávám na prohlídku zříceniny zámečku ze 17. století, který stojí v těsném sousedství restaurace. Stavba se stala obětí bombardování na konci druhé světové války a zůstaly z ní zachovány jen obvodové zdi.
Buchtičky se šodó
Za patnáct minut jsem u rekreačního a školicího střediska Žihle, které patří pražskému magistrátu a kde mám na dnešní noc domluveno přespání. Jeho vedoucí Milan Mudra mě seznamuje s historií zařízení. Původně šlo o dětský tábor vybudovaný v 50. letech minulého století, který byl v 70. letech přebudovaný na školu v přírodě. „Praha převzala areál v roce 2009 a postupně ho rekonstruuje. Pořádáme zde školy v přírodě, tábory, různá školení, na výcvik sem jezdí pražští strážníci, ale otevřeni jsme i pro širokou veřejnost. Po předchozí domluvě je možné zde strávit rodinnou dovolenou," vysvětluje Mudra a provází mě areálem, který nabízí ubytování ve třech zděných budovách a šesti bungalovech. Po vydatné večeři (byly buchtičky se šodó) se vydávám na kutě i já.
Rozkvět a pád Rabštejna
Brzy ráno se hned vydávám na cestu. Sluníčko pálí, proto jsem rád, že cesta k Rabštejnu nad Střelou vede převážně lesem. Nevydávám se ale po červené značce, nýbrž po lesní asfaltce, která se po zhruba dvou kilometrech napojuje na zelenou značku. Cesta mě vede k památné lípě z roku 1621. O kousek dál stojí zbytky Nučického mlýna. Pravděpodobně šlo o součást zaniklé obce. Ještě v roce 1945 zde fungovala i restaurace, pila a hájovna. Stále po zelené značce směřuji k Rabštejnu, kdysi nejmenšímu městu ve střední Evropě, které je dnes součástí Manětína.
První písemná zmínka o Rabštejně pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů. Po roce 1321 ho koupil Oldřich Pluh, královský podkomoří a oblíbenec Jana Lucemburského. Rabštejn nechal přestavět na významné šlechtické sídlo. V předhradí založil opevněné městečko, kam přivedl obyvatele z nedalekých vsí. V roce 1337 mu vymohl i městské právo.
Zatímco v minulosti bylo Rabštejnu přáno, naopak moderní dějiny se nesou ve znamení úpadku. Po odsunu německých obyvatel na konci druhé světové války nebyl Rabštejn plně dosídlen a počet obyvatel dosahoval pouze jedné pětiny předválečné hodnoty. Kvůli tomu přišel o statut města a nakonec ztratil i postavení samostatné obce. Od 1. července 1980 je součástí Manětína. Postupně zde zanikly téměř všechny služby, například pošta je uzavřena od roku 1998, poslední obchod byl zrušen v roce 2003.
Vzácný most
Rabštejn však stojí za návštěvu i dnes. Kolem historických stavení přicházím ke zřícenině hradu Rabštejn nad Střelou. Hned naproti přes silnici stojí zbytky hradu Sychrov, který sousedí s bývalým klášterem servítů z roku 1666. Ten byl v minulých letech přebudován na hotel, ale dnes je opuštěn a jeho další osud je nejistý.
K bývalému klášteru těsně přiléhá kostel Sedmibolestné Panny Marie z let 1766 až 1769. Pod ním se pyšní svojí krásou zámek z roku 1705, který je dnes v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Přes náves s historickými domy proto mířím rovnou ke gotickému kamennému mostu přes řeku Střelu, který je chráněnou památkou. Po osvěžení ve vodě se kolem řeky a následně po modré značce vydávám zpět k Žihli.
Procházím lesem a teprve tady si uvědomuji, že mi za celou dobu mého pobytu ani jednou nezazvonil mobil. Proč tomu tak bylo zjišťuji záhy, kdy je můj telefon bombardován sms zprávami od lidí, kteří se mi nemohli dovolat. Rabštejn nad Střelou a jeho okolí je totiž jedním z mála míst, které je stále bez silného mobilního signálu, a tak zde lze nalézt opravdový klid. Vracím se k nádraží a mířím k domovu. Ve vlaku vyřizuji zmeškané hovory a napadá mě myšlenka, že by nemuselo být špatné se do míst, kde je mobilní telefon zbytečným zařízením, přestěhovat nastálo...
Vložil: René Flášar