Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Šéf plzeňské hospodářské komory: Na ty, kterým se nechce pracovat, se má ukázat prstem. Ale to chce odvahu

26.05.2015
Šéf plzeňské hospodářské komory: Na ty, kterým se nechce pracovat, se má ukázat prstem. Ale to chce odvahu

Autor: archiv MZ

Popisek: Miloslav Zeman

ROZHOVOR Šéf Regionální hospodářské komory Plzeňsko Miloslav Zeman pobýval nedávno společně s delegací Plzeňského kraje ve Vietnamu. V rozhovoru promluvil nejen o této návštěvě, ale také o problematice udržení trhů a nevyhnul se ani otázce technického vzdělávání.

Jaká byla vaše návštěva Vietnamu? Je to pro české podnikatele „země zaslíbená“?

Stále je obtížné, aby podnikatelé poznali dlouhodobé cíle české vlády. Již několik let je Vietnam jmenován mezi prioritními zeměmi. A to nejen České republiky, ale i Evropské unie. V minulém roce byly cíleně jmenovány jako prioritní země Bělorusko, Kazachstán a také Vietnam. Proto jsme reagovali na zesílený zájem podnikatelů se blíže seznámit se zemí a hledat možnosti. V Evropě, která neví, zda je v krizi nebo ne podle nálady Řecka, se bojí aktivity rozvíjet. Společně s vedením Plzeňského kraje věnujeme přípravě cesty hodně energie. Proto při návštěvě vždy komunikujeme s konkrétní provincií, máme řadu kontaktních setkání, a díky pomoci ambasád získáme i informace o aktuálním stavu. A tak na rozdíl od velkých misí i menší podnikatelé se necítí ztracení v davu.

Vietnam pro většinu podnikatelů byl překvapivým zjištěním. Doba, kdy na nás čekali jako na anděly spásy, je minulostí. Lidé, kteří u nás vystudovali, jsou v důchodu. Zástupci na všech úrovních již komunikují s celým světem. Jako velkou výhodu jsme poznali, že naše mise měla nejen politickou a podnikatelskou část, ale i část univerzitní. A ta překvapivě otevírala nové možnosti spolupráce i v oblasti aplikovaného či doktorandského výzkumu. Je však velká otázka, zda i naše školství je na to připraveno.   

Vietnam je přece socialistický stát?

Víte, podnikatelé se snaží hledat obchod a dostat zaplaceno. Díky tomu mohou dát mzdu svým zaměstnancům a rozvíjet firmu. Někteří podnikatelé v diskusi přiznávají, že přestávají rozumět, který stát je který. Podle vašeho dělení chápu správně, že my, Česká republika, jsme kapitalistický stát? S podporami v nezaměstnanosti, s umělým zaměstnáním ve státní správě filozofických absolventů, pro které nemáme místa? S nepochopitelnými dotacemi Evropské unie, kde neumíme vyčerpat částku blížící se našemu státnímu schodku? A tak raději zadlužujeme naše děti, než by politici převzali odpovědnost a zrychlili některé kroky? A tak raději řeknu – ano, pro české podnikatele může být Vietnam trh, i když zde vládne jedna strana. Je samozřejmě nutné vnímat, že zakázky státních firem jsou tam asi někde schvalovány, a je důležité, jestli na naší straně je zřetelná politická podpora. Protože oni to tak vnímají. A zde Plzeňský kraj svoji roli plní. Nelze čekat, že hned při návštěvě se zakládá obchod nebo uzavírají smlouvy. I když je to možné. Jistou výhodou je, že obchody, které jsou uzavírány při setkání politiků, mají hladší průběh a byly zatím v drtivé většině uhrazeny. Opravdu už bychom měli přestat s neurčitým strašením. Anebo mi vysvětlete, proč Německo a další evropské země toto neřeší a je to pro ně priorita číslo jedna. A to pak pomáhá i německým firmám. Možná že ale jen chceme zamezit zahraničnímu obchodu českých firem a podpořit obchodování přes zahraniční matky. 

Pro někoho jde o zemi, která není příliš „sbratřena“ s USA tak jako Čína. Nedostáváme se tímto do určitého křížku s EU, že jsme tak trochu „zlobivé dítko“?

Již v minulosti jsme mluvili o tom, že jsme mistři v tom, jak naštvat všechny strany. V této politice docela úspěšně pokračujeme. Myslím ale, že Vietnam spolupracuje s USA i s většinou evropských států. Sleduji spolupráci, kdy se česká firma snaží uzavřít kontrakt na čistění spodní vody, která byla znečištěna za americko-vietnamské války. A česká firma bude možná placena z amerických zdrojů. Pro řadu evropských států je otevřeně Vietnam zájmovou oblastí číslo jedna. Rozdíl je v tom, že například Německo méně mluví o „socialismu“ a sleduje, aby se každé euro rozvojové pomoci dvakrát vrátilo při obchodu německých firem. A nebojte se, česká podpora je minimální. Nebýt podpory české ambasády k naší politické části, tak by se toho podnikatelé moc nedozvěděli. Pro podporu podnikání má Česká republika v každé zemi zástupce CzechTrade. V každé zemi je ale jeden, opakuji, jeden zástupce! To je komické. A tak ve Vietnamu, kde zástupce převzal rozpracovanost po minulém kolegovi během deseti minut na letišti, neovládá řeč a i po několika měsících má statut turisty, se toho opravdu moc nedozvíte. Natož aby tento pracovník CzechTrade podnikatelům dokázal účinně pomoci. Ale to jsem asi neměl říkat. A tak hodně děkujeme ambasádě za pomoc.

Jak vidíte české hospodářství v kontextu této zahraniční spolupráce?

Jak jsem se zmínil, společná cesta podnikatelů a vedení Západočeské univerzity byla podnětná. Díky zástupcům univerzity se podnikatelé dostali do přímého kontaktu s univerzitami ve Vietnamu i Číně. Univerzity dokázaly nastartovat spolupráci velmi pružně. I podnikatelé tak otevřeli možnosti konkrétního aplikovaného výzkumu v různých státech. A to je pro rozvoj podnikání často klíčová otázka. Je vidět, jak asijské státy velmi podporují technické vzdělávání. To má přímý vliv na rozvoj průmyslu. Žádné politické zřízení dlouhodobě nenakrmí lidi ideologií, ale výrobou. Velký rozdíl vidím ne v aktuální pozici, ale v dlouhodobém rozvoji obou států. Při podobných návštěvách je zřetelné, jak velký je dopad, že jsme potlačili plánování. Plánování v každé oblasti. Občas si připadáme, že se točíme ve čtyřletých kruzích, jak jdou naše volební cykly. Cíle si raději nestanovujeme. To, že se máme zatím výrazně lépe, je díky našim předkům i pozici ve středu Evropy.

Německé a zvláště bavorské firmy se snaží sehnat naše učně, ale i my jich tu máme nedostatek... Nevypuká v tomto směru určitá obchodní válka, nebo spíše přetahování?

Nevím, jak může být obchodní válka. Pokud jedna strana nabídne trojnásobný plat, vítěz je rychle znám. A firmy v Čechách většinou mají mzdový rámec pevně limitovaný. Vždyť více než polovina podniků má zahraničního vlastníka, který především mzdy velmi kontroluje. My, Hospodářská komora, se nyní snažíme pomoci nastavit pravidla rozvoje technického vzdělávání a nastartovat zárodek plánování. Přitom bereme ohled i na potřeby sousedů, nelze je ignorovat. Věřím, že dlouhodobě to přinese řešení.

Chce se českým občanům vůbec pracovat? Není podle vás systém sociální podpory příliš benevolentní?

Myslím, že většině pracovníků křivdíte. Samozřejmě vidím, že média dokážou vytrhnout část z celku. Jestli se nějaké skupině nechce pracovat, musíme začít řešit tuto skupinu a to zobecňovat.  Ale to je o ukázání prstem, a to chce odvahu. Zde si myslím, že problém potřebuje řadu kroků, ne jeden. A osobní odvaha je v Čechách velmi vzácná. Je proto daleko snazší zavřít oči, vyplatit dávky, příspěvky na ubytování v ubytovnách, nepočítat děti, než oddělit potřebné od vypočítavých. Zde bych nevinil vládu, nějaký systém je nastaven. Ale pokud si nikdo nechce pálit prsty, úředník není kontrolován a všem je to jedno, dál se neposuneme. Jako hrozbu i vidím, kolik lidí není schopno platit své závazky, své hypotéky. To je problém, který tiká. Tito lidé, pokud spadnou do problémů, nebudou mít zájem pracovat.

Německo postavilo své hospodářství na Turcích, u nás to budou Ukrajinci, Bělorusové, Moldavané nebo Asiati?

My zatím neumíme vůbec nově příchozí pracovníky využít a začlenit. Vidím, jak v Německu jsou skupiny organizací, které umějí začít s nově příchozím pracovníkem jednat, začlenit jej, ale i pomoci mu. A také zajistit, aby platil daně. V České republice děláme, že je to problém nově příchozích, a řešíme to náhodně jako vše. Vietnamci jsou v Čechách od sametové revoluce. Jejich daňový přínos je daleko menší, než by mohl být, pokud by byla nastolena pravidla fungování. Všechny státy vědí, že největší přínos je u první příchozí generace přistěhovalců. A to nám utíká mezi prsty. Nelze jistě zavírat oči nad migrací. Ale neřízená vzbuzuje emoce a nic nepřináší. Budu rád, pokud dokážeme postavit naše hospodářství i na Ukrajincích, Bělorusech, Moldavanech či Asiatech. Jestli ale budou respektovat naše pravidla. A tato pravidla musíme jasně dokázat formulovat. To je náš úkol.

Václav Fiala

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

Vložil: Lucie Bartoš

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace