Plzeňské dilema: Osobnosti politického a veřejného života křičí ’Neoslavujte Dny Jeruzaléma’! Nová petiční akce naopak poukazuje, že jde o nemístný antisemitismus
10.05.2015
Foto: Wikipedia/licence CC
Popisek: Yas Vashem - Muzeum Holocaustu v Jeruzalémě
Novinář Petr Uhl, socioložka Zuzana Uhde, bývalý ministr zahraničí a bývalý předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan a mnozí další podpořili otevřený dopis pořadatelům festivalu Dny Jeruzaléma v rámci akce Plzeň 2015. Chtějí, aby se nekonal. Vedle toho naopak existuje petiční akce, která má za to, že právě upuštění od akce by bylo vyjádřením antisemitismu.
Festival Dny Jeruzaléma se koná letos v Plzni v rámci akce Plzeň 2015 – Evropské město kultury ve dnech 18. až 21. června. Je následován jeho festivalovými dozvuky v Praze ve dnech 22. a 23. června. Občanské iniciativy, zabývající se dlouhodobě problémem okupované Palestiny, poslaly otevřený dopis organizátorům města kultury Plzeň 2015, ve kterém je žádají o upuštění od pořádání tohoto festivalu.
Petr Uhl, Jan Kavan, Tomáš Tožička, Matěj Stropnický, Ivan Bartoš, Šádí Shanaáh, Milan Kohout a další přidali svůj podpis pod výzvu, ve které se mimo jiné uvádí:
„Dny Jeruzaléma jsou součástí politické strategie státu Izrael zajistit legitimizaci nezákonné anexe Jeruzaléma, čemuž napovídá i fakt, že se na jeho pořádání budou spolupodílet úřady státu Izrael. V rámci festivalu Dny Jeruzaléma je tedy česká veřejnost mylně informována a účelově zapojována do velmi kontroverzní politické hry, pro kterou by Vaše akce Plzeň 2015 nebyla ničím jiným než jen dalším hracím polem.“
Dále se píše: „Pořadatelé akce Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury mají odpovědnost vůči české veřejnosti. Ta má právo být správně informována a nebýt jednostranně manipulována. Jiné země Evropy si tuto odpovědnost vůči veřejnosti uvědomují.“
Festival byl kvůli porušování mezinárodního práva kritizován již minulý rok
Dny Jeruzaléma se v České republice konají již potřetí (dvakrát byly v Praze). Minulý rok na jeho pořádání upozornila palestinská ambasáda dopisem primátorovi Hlavního města Prahy: „Účast magistrátu hlavního města Prahy na tomto festivalu, který ve svém názvu nese jméno města Jeruzalém jako celek a který se koná pod oficiální izraelskou záštitou, je v rozporu s mezinárodním právem a příslušnými rezolucemi OSN, které vyzývají Izrael stáhnout svá okupační vojska z území okupovaných v roce 1967 včetně východního Jeruzaléma, který je hlavním městem Státu Palestina. Nebrat v úvahu tuto skutečnost nepřispěje k mírovému procesu.”
Jan Kavan, bývalý ministr zahraničí a bývalý předseda Valného shromáždění OSN, se ve stejné době vyjádřil: „Je současné vedení Prahy skutečně tak nevzdělané, že neví nic o obrovském rozdílu mezi západním a východním Jeruzalémem, nebo jde o cílenou provokaci vůči Palestině a o zpochybnění jednání o mírovém řešení tohoto konfliktu? Nemělo by Ministerstvo zahraničních věcí upozornit pražský magistrát na potřebu respektovat mezinárodní právo?”
Na loňské Dny Jeruzaléma v Praze reagovali i samotní izraelští občané a obyvatelé Jeruzaléma, kteří festival označili za propagandistický, oslavující „sjednocený Jeruzalém“ a zakrývající okupaci, rasismus a vyhánění obyvatelstva: „Kdyby festival nesl odpovídající název ‚Dny apartheidu v Praze’, bylo by to zcela pochopitelné. Tato propagandistická akce, realizovaná izraelským Ministerstvem zahraničních věcí, je oslavou takzvaného sjednoceného města Jeruzalém, které je ve skutečnosti jedním z nejrozdělenějších a jednoznačně rasistických měst současnosti na světě.”
Izraelští občané upozornili na pokračující etnické čistky ve Východním Jeruzalémě, bránění v pobytu palestinským občanům, téměř každodenní demolice palestinských obydlí, ale také na pravidelné pochody tisíců Izraelců v okupovaném Východním Jeruzalémě, kdy (za asistence policie a bez většího pozdvižení izraelské veřejnosti) tyto davy skandují „Smrt Arabům!“, zatímco jsou místní Palestinci nuceni hledat útočiště ve svých domovech.
Nejsme proti kultuře, říkají svolavatelé otevřeného dopisu
„Izrael odstartoval v roce 2005 marketingovou kampaň na zlepšení své image, takzvaný Brand Israel, ve které se snaží propagovat jako mladá liberální demokracie, země moderního tance, otevřená gayům a lesbám a podobně, to vše na úkor zakrývání okupace, vyhánění obyvatelstva, demolic, nelegálních židovských osad ve Východním Jeruzalémě nebo nerovného postavení palestinských obyvatel v Jeruzalémě,“ uvádí Šťastná z ISM ČR.
„Nejsme proti izraelské kultuře, jsme proti využívání kultury k propagandistickým a politickým účelům – například k zahlazení loňského útoku na Gazu, který byl Russelovým tribunálem označen jako podněcování ke genocidě,“ dodává Zdeněk Jehlička z iniciativy Ne naším jménem.
Svolavatelé dopisu chtějí v kampani pokračovat. „Budeme se snažit informovat českou veřejnost o situaci v okupovaném Východním Jeruzalémě, stejně tak na Západním břehu Jordánu a v Gaze. Jde nám také o vyslání signálu směrem k vládním orgánům – partnerem Dnů Jeruzaléma je totiž mj. Ministerstvo kultury ČR, akci také posvětilo české Ministerstvo zahraničních věcí. Tyto instituce za náš stát nesou zodpovědnost vůči mezinárodnímu právu. Pokud nejsou ochotny se mezinárodním právem řídit, je povinností občanské společnosti na něco takového upozornit a požadovat od nich nápravu,“ připomíná Vojtěch Srnka.
Organizátoři také uvádějí, že se budou snažit festival sledovat, protože avizuje přestavení „reality Jeruzaléma“. Zda bude na festivalu popsána realita již 48 let trvající vojenské okupace, je otázkou.
Chceme upozornit na normalizaci, dodávají iniciátoři dopisu
Důležitým aspektem kampaně je objasnit koncept normalizace, který bývá již tradičně na festivalu Dny Jeruzaléma symbolizován symbiózou mezi palestinským kuchařem Kamelem Hashlomonem a izraelským kuchařem Ilanem Garousim. Ti v rozhovorech v médiích svorně uvádějí, že je nezajímá politika (o které se nechtějí bavit), že si velmi rozumějí, a pokud by si takto rozuměli i politici, situace by byla již dávno vyřešena. Palestinský kuchař byl dokonce v českých médiích označen za izraelského kuchaře a o svém palestinském původu neměl nejmenší zájem mluvit. „Toto jsou přesné příklady normalizace,“ uvádí Šťastná a pokračuje:
„Normalizace bývá popisována jako ‚kolonizace mysli’, kdy objekt útlaku věří, že realita utlačovatele či násilníka je jedinou ‚normální’ realitou, která existuje, a že útlak je skutečností, se kterou je třeba se vyrovnat. Ti, kteří se zúčastní normalizačních projektů – tak jako zmíněný palestinský kuchař – buď tento útlak ignorují, nebo jej přijímají jako status quo, se kterým se dá žít. Po loňském bombardování Gazy se však stále více Palestinců začíná zajímat a přidávat právě k nenásilnému odporu proti okupaci skrze různé formy bojkotů.“
Normalizace je účast na projektu či aktivitě, která implicitně či explicitně spojuje Palestince a Izraelce (osoby či instituce), aniž by cílem akce byl odpor proti izraelské okupaci nebo odhalení všech forem diskriminace a útlaku proti palestinskému lidu, uvádí se na serveru PACBI – palestinské kampaně za akademický a kulturní bojkot Izraele. „Pro Palestince na okupovaném Západním břehu Jordánu (včetně Východního Jeruzaléma) a Gazy slouží jakýkoli projekt s Izraelci – který není zarámován do kritiky a odporu proti okupaci – k normalizaci vztahů,“ popisuje zmíněný server.
Nadstandardní vztahy České republiky s Izraelem
Česká politická reprezentace se dlouhodobě pyšní nadstandardními vztahy s Izraelem (z dalších zemí má ČR nadstandardní vztahy pouze se Slovenskem). Například při hlasování v OSN v roce 2012 byla Česká republika jedinou zemí v EU, která hlasovala proti navýšení statusu Palestiny na nečlenský stát OSN. Někteří komentátoři označili hlasování ČR jako hlas proti EU a doplnili, že se někdy může zdát, že „loajalita ČR k Izraeli má přednost před loajalitou k EU“.
První demokraticky zvolený prezident po pádu socialistického režimu, Václav Havel, vykonal svou vůbec první zahraniční návštěvu právě v Izraeli. Organizátoři dopisu u této příležitosti připomínají kampaň z roku 2010, kdy byli Václavem Havlem nabádáni ke zdrženlivému (čti nekritickému) postoji vůči Izraeli – jelikož jakékoli „odsuzování“ (čti kritika) by mohlo ohrozit „mírový proces“. Ten však je pět let poté, co Havel tato slova pronesl, již zcela mrtvý.
Z hlediska aktuální české zahraniční politiky aktivisté pozitivně vyzdvihují fakt, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR vydalo varování firmám, obchodujícím s nelegálními izraelskými osadami, čímž se přidalo ke zhruba dvaceti dalším zemím v EU. „To však nestačí, v rámci EU se aktuálně jedná o označování výrobků z osad a mnoho skupin volá po zákazu dovozu jakéhokoli zboží z osad,“ uvádí Jehlička. Čeští občané zároveň kritizují českou zahraniční politiku za společné zasedání vlád ČR a Izraele, které je v rámci EU zcela ojedinělé. Ironií je, že nadcházející zasedání izraelské a české vlády, které se bude konat v Praze koncem tohoto roku či počátkem roku 2016, bude k „vyvážení“ následováno společným zasedáním vlád České republiky a Palestiny, ovšem nikoli již na ministerské úrovni.
Jak uvádí Břetislav Tureček (Matka všech lobby, Lidové noviny, 28. února 2015, s. 15), lobbisté z AIPAC (Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti; organizace lobbující v USA za zájmy židovské pravice v Izraeli) „průběžně přijíždějí do Prahy nejen na hrad, ale i na ministerstvo zahraničí.“ (…) „AIPAC má značný vliv na zahraniční politiku USA, takže je dobré udržovat s ním vztahy,“ obhajuje tato setkání zaměstnanec MZV. Na výroční konferenci AIPAC vystoupil český prezident Miloš Zeman jako vůbec jediný prezident (a byl vedle Netanjahua též jediným státníkem), který na otázku výhodnosti nadstandardních vztahů mezi ČR a Izraelem odvětil: „Je zapotřebí položit si jednoduchou otázku: Čím prospět Izraeli, a neptat se, čím Izrael může prospět nám.“
V neposlední řadě stojí za zmínku česká oficiální podpora Dnům Jeruzaléma, jak byla vyjádřena na společném zasedání vlád Izraele a ČR v listopadu 2014: „Vlády vítají (…) podporu projektů mimořádné hodnoty, jako například Dnů Jeruzaléma v Plzni jako součásti iniciativy Evropské hlavní město kultury 2015.“
Čeští svolavatelé otevřeného dopisu vyzývají Evropany a další občany svědomí, aby se zasadili za upuštění od organizování festivalu – psát mohou organizátorům, Ministerstvu zahraničních věcí nebo Evropské komisi, která pořadatelství Evropského města kultury uděluje.
Protiakce upozorňuje na rasistický podtext dopisu
Reakcí na „naprosto nemístnou antisemitskou provokaci lidí, kteří zcela vážně požadují zákaz akce Dny Jeruzaléma", je pak petice, kterou lez podepsat zde. „Nejsou to neonacisté, je to mnohem horší - neomarxisté a proislámští aktivisté nacházejí společnou řeč v antisemitismu!" píší petenti.
Ti dále uvádějí, že o tom, že z Francie houfně utíkají Židé do Izraele, ve kterém se i přes rakety, permanentně dopadající na jeho území, cítí bezpečněji, už asi ví každý. „O tom, že v Paříži hlídají židovské obchody 24 hodin denně policejní hlídky, už se ví také," podotýkají autoři.
Podle iniciátorů je ostudou Evropy, že islámský antisemitismus, podporovaný většinou levicovými aktivisty, se objevuje sedmdesát let po holocaustu, který se neměl už nikdy opakovat. „Proto veřejně odsuzujeme lidi, kteří něčemu takovému chtějí napomáhat u nás - mezi podepsanými jsou manžel ombudsmanky P. Uhl, prominenti strany Zelených Shannáh a M. Stropnický, I. Bartoš z Pirátů, Jan Kavan, Přátelé Palestiny, Palestinský klub v ČR, iniciativa Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě," píše se dále v textu k petici, která vyjadřuje podporu primátorovi města Plzně a pořadateli festivalu Dny Jeruzaléma.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Lucie Bartoš