Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

O hrob svých nejbližších můžete přijít, dřív než se nadějete. Jak předejít zvůli nenávistných příbuzných? Životní K.O.

13.03.2015
O hrob svých nejbližších můžete přijít, dřív než se nadějete. Jak předejít zvůli nenávistných příbuzných? Životní K.O.

Autor: Ilustrační foto wikimedia.org

Popisek: Podle zákona o pohřebnictví smí s hrobovým místem nakládat výlučně jeho nájemce. Může se tudíž stát, že o ostatcích vašich nejbližších rozhodne i bez vašeho vědomí a souhlasu.

Syn zrušil hrob a odmítá matce říct, kam uložil ostatky jejího manžela a rodičů. I tak mohou vyvrcholit letité neshody mezi nejbližšími. Lze se vůbec nějak bránit, když se nenávist vystupňuje doslova až za hrob?

Případy týkající se pohřebnictví nejsou ani tolik o právu, jako o etice a mezilidských vztazích. Pokud ale nelze dosáhnout smírného řešení, nepomohou úřady ani ombudsman. Jedinou, ale krajní možností je obrátit se na soud. Obvykle jde přitom o spory mezi příbuznými. Jeden případ z oblasti pohřebnictví, který zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček v nedávné době řešil, byl smutným příběhem takového sporu.

Nenávist doslova až za hrob

Dopis paní z Plzně končil slovy: „…prosím Vás o Váš názor na tuto strašnou věc, o které se stydím mluvit se známými lidmi. Prosím Vás o radu, zda mám právo vědět, kde a jak byl uložen popel mého manžela a mých rodičů, zda existuje způsob, jak tuto informaci vymáhat.“ Při návštěvě hřbitova totiž zjistila, že hrob jejího manžela a rodičů byl zrušen. Na jeho místě byla jen prázdná jáma bez pomníčku.

Na správě hřbitova se dozvěděla, že hrob nechal zrušit její syn a zpopelněné ostatky si odnesl. Na její dopisy a prosby o sdělení, kam ostatky přenesl, nereaguje. Vyvrcholily tím mnohaleté spory mezi rodiči a synem, které šly v tomto případě doslova až za hrob.

Podle zákona rozhoduje pouze nájemce

„Jde o jeden z opakujících se problémů, kdy dojde ke zrušení hrobu proti vůli některých pozůstalých, aniž by byli informováni, kam byly zpopelněné ostatky přemístěny. Podle zákona o pohřebnictví totiž může s hrobovým místem nakládat výlučně jeho nájemce. Je jen na jeho úvaze, jestli bude v nájmu pokračovat, nebo ho ukončí a zpopelněné ostatky v urně a hrobové zařízení si odebere,“ vysvětluje Stanislav Křeček.

Zástupce veřejné ochránkyně práv upozorňuje, že zákon nevyžaduje, aby se zrušením hrobu souhlasili ostatní příbuzní, ani není povinností nájemce či hřbitovní správy ostatní příbuzné o zrušení hrobu informovat. A právě to se stalo i paní z Plzně, protože nájemní smlouva na hrobové místo byla uzavřena na jejího syna.

Jak správně uzavřít smlouvu

„Nikdo dopředu neočekává, že se jednou dostane s příbuznými do sporu o hrob, přesto k tomu dochází. Účinnou pojistkou je uvést do smlouvy o nájmu hrobového místa více osob na straně nájemce,“ doporučuje Křeček zvlášť u rozvětvených rodin se společným hrobovým místem. Správa pohřebiště pak musí komunikovat se všemi a nemůže se stát, aby jeden z nájemců bez vědomí ostatních nájem hrobového místa zrušil.

Zjišťování, kde jsou ostatky příbuzných paní z Plzně uloženy, komplikuje i fakt, že zákon o pohřebnictví nevyžaduje, aby byla urna se zpopelněnými lidskými ostatky uložena na veřejném pohřebišti. Právě z toho pak někdy plynou spory mezi příbuznými, když si pozůstalí nechají urnu doma. Ostatním příbuzným, přátelům a známým tím fakticky znemožní uctění památky zesnulých.

Pouto k místu posledního odpočinku

„Jsem přesvědčen, že zrušení hrobu proti vůli některých pozůstalých nebo bez jejich informování, kam byly ostatky nově přemístěny, je přinejmenším neetické a lidsky nepochopitelné,“ konstatuje zástupce ombudsmanky. Po zvážení souvislostí tohoto konkrétního případu však dospěl i k závěru, že zrušením hrobového místa bez vědomí stěžovatelky mohlo dojít k zásahu do jejích osobnostních práv a piety zemřelých.

Součástí práva na rodinný život je totiž i vztah žijícího člena rodiny k jeho zesnulým předkům. Zvláštní pouto se přitom neváže pouze k mrtvým, ale i k místu jejich posledního spočinutí. Potvrdil to i Ústavní soud v roce 2009, když konstatoval, že pietní a emocionální vztah k takovému místu může být dokonce silnější než vlastnický vztah k němu.

Špatné vztahy stát urovnat nedokáže

„Nevím, jestli je v tomto případě naděje na smír mezi matkou a synem. Pokud by k němu nedošlo, nezbývalo by jí nic jiného, než se obrátit na soud. V rámci soudního řízení by pak mohla požadovat poskytnutí informace, kde je urna s popelem jejích blízkých uložena,“ uzavírá zástupce ochránkyně Stanislav Křeček s tím, že ačkoli jde o hluboce lidský případ, veřejné právo, tedy stát, vztahy mezi lidmi narovnávat nedokáže.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace