Kapitalistická propaganda znásilnila význam slov! Slova jako láska a přátelství používá na zboží, milovat máme své auto. S filozofem Kohoutem nejen o zkurvené demokracii

Foto: Václav Fiala

Popisek: Milan Kohout

ROZHOVOR Žijeme v globalizované době, kdy „Velký Bratr“ číhá na každém kroku, kdy řada z nás pochybuje o svých krocích, ale systém nás časem, jak se říká, „semele“. ParlamentniListy.cz daly slovo avantgardnímu českému filozofovi Milanu Kohoutovi, který žil delší dobu ve Spojených státech, kde získal své antikapitalistické názory. Hovoří o globální válce, zničení kladných lidských vlastností i o zemích, které označujeme jako „tygři“ – tedy země BRIKS, jež se podle něj dobrovolně řítí do stejných problémů, kterými nyní prochází západní Evropě nebo USA.

Nepřichází doba planých slibů, a to nejen ve volbách, ale i v běžném životě? Říkalo se -  co je psáno, to je dáno - ale nyní v době anonymních nových médií, Facebooku, kdy zdroje nemusí být vůbec relevantní...

To přísloví „co je psáno, to je dáno" přešlo samozřejmě do naší kultury z totalitního demagogického manuálu sloužícího k ovládání lidí a nazývaného Bible. Poslechněte si „slovo boží, neboť je nám dáno," říkají ovladači myslí, že?

V dnešní době jde ale zejména o vyprazdňování významů slov. Psané slovo již nemá svůj původní význam. To je způsobeno tím, že kapitalistická tržní propaganda znásilnila významy slov, aby se vetřela do nejniternějších záhybů našich mozků. Pomocí emocemi nabitých slov nám pak prodává své výrobky a zároveň i svou ideologii nadvlády. Význam slov jako láska a přátelství se přesouvá na popis sprostého zboží. „Miluj své auto jako sama sebe," říká demagogie. Jelikož pomocí slov myslíme, tak se nám vyprazdňují i významy myšlenek a jsme pak dokonale vyplachováni a ovládáni. A jestli jsou zdroje irelevantní, je úplně jedno, neb slouží těm mocným jen k přesné diagnóze stavu naší mysli a úrovně ochoty být ovládáni.

Má ještě cenu rozdělovat svět na „levý" a pravý"? A kdo je vlastně více „socialistický" - západní Evropa nebo Amerika?

Vždycky to mělo a bude mít cenu. Po věky věků jde o boj mezi samozvanými parazity a jejich otroky. Jen se musí lépe vymezit významy slov levice a pravice. Jejich vyprázdnění je také zásluha totalitního „pravicového" kapitalismu, který by rád, aby už dál neplatily jejich původní významy, což by vedlo k nastolení pro soudobé kapitalistické parazity výhodné postmoderní situace „konce dějin". Konce bez žádných opěrných bodů. „Jak krásně bude společenský systém stabilní, jestli se nám povede nastolit nestabilní název pozic lidí ve společnosti," říkají  naši vykořisťovatelé. Já bych pro vyprázdněné významy slov „levice a pravice" navrhoval použít více popisná slova „dělice a hromadice".

Přichází doba asijských a latinskoamerických tygrů Co bude s námi, se západní civilizací? Budeme alespoň noční šelmičky, nebo už jen lovná zvěř či jakási atrakce?

Ti tygři, jak říkáte, se jen naučili naší vlastní vychcanosti. Stačí si přečíst, jaká svinstva v jejich zemích natropila během historie západní civilizace. Učí se být nenažraní, sobečtí a pokrytečtí. Před léty jsem dělal performanci na toto téma v čínském městě Chegndu. Praštila mě do očí naivita tamních lidí, toužících po importování západního způsobu života. Jenže si neuvědomovali, že při takovém procesu musí zahodit své tradiční hodnoty, jako jsou spolupráce, solidarita, kolektivismus, rovnost, přátelství, pravdomluvnost, a musí je vyměnit za naše hodnoty, jako jsou individualismus, izolace, osamělost, atomizace, arogance, pokrytectví, lhaní, kradení, podvádění atd. Nechal jsem lidi na ulici vybírat z jejich tradičních hodnot, které jsem napsal na papíry, a žádal je, jestli se jim podaří vybraným papírem obalený kámen hodit do vzdálené popelnice, jako by hrály košíkovou. Když se strefili, tak jsem jim za odměnu rozdával krásně ozdobené obálky obsahující naše západní hodnoty. 

Nespějeme ke  globálnímu válečnému konfliktu…

Jaké nespějeme? Vždyť v globálním válečném konfliktu, který naše západní civilizace vyvolala, již dávno trčíme. Netleskali jsme i my Češi útoku na Irák postavenému na základě vylhaných důvodů, útoku, který zavinil smrt více jak milionu lidí? Strašně mě tenkrát zklamal Havel, který tak nadšeně přilnul k vůdci Západu Bushovi. Jako důsledek tohoto válečného zločinu je mezi jinými samozřejmě zrození takzvaného Islámského státu snažícího se o vypuzení imperialismu ze svých zemí. Samozřejmě k tomu používá ovládání myslí svých bojovníků islámským náboženstvím. Ale neděláme po staletí to samé my s ovládáním myslí lidí naší sféry pomocí křesťanských totalitních dogmat?

...nebo se naše civilizace podle vás dříve sebezničí sama?

Na střední škole jsem dostal od učitelky román Josefa Tomana Po nás potopa a pamatuji si, že mně vrtalo v hlavě, jak je možné, že je nějaké vládnoucí skupině úplně jedno, co bude po jejich smrti. Jenže tenkrát ještě nedokázali ti bývalí šílenci alterovat ekologické podmínky na celé zeměkouli. Dnes již ano. Pak se ale nabízí otázka, jestli máme v zájmu alespoň zmírnění dopadů právo opustit pravidla bezzubé a do kapitalistického systému zkurvené takzvané demokracie a přistoupit k přímým akcím. Před dvěma týdny mě mile potěšil pochod více jak čtyř tisíc lidí, kteří protestovali v New Yorku proti současnému kapitalistickému ekonomickému systému, který způsobuje globální oteplování. Samozřejmě českou pravicí ovládaná média se o tom prakticky nezmínila. „Vědec" Klaus zde zřejmě ještě zdařile ovládá veřejné mínění.

Nevyrojilo se nějak mnoho šarlatánů, podivínů, bláznů, kterým dopřáváme sluch více, než je takzvaně zdrávo?

Bývalý socialistický sekulární systém se snažil o vytěsnění náboženství ze společnosti, což byl, vedle daleko snazší možnosti celospolečenských kroků - teď by se takový systém celospolečenského vlastnictví výrobních prostředků a země hodil při nutných krocích, které lidstvo musí učinit, aby zmírnilo katastrofické dopady globálních klimatických změn -  jeden z jeho kladů.

Soukromí šarlatáni jen vyplnili pánbíčkářské, někdo tomu říká duchovní krátké porevoluční vakuum před znovu nástupem diktátu tvrdě organizovaných šarlatánů nazývajících se církve, které se okamžitě po prohrané revoluci chopily příležitosti znovunastolení svých parazitních společenských pozic. Dokonce těmto šarlatánům vracíme údajně „ukradené" majetky.

Žijeme virtuálně, máme imaginární měnu, můžeme se pomalu vytisknout na 3D tiskárně... Není už samo toto o sobě poněkud šílené?

Žijeme v naprosto racionálním diktátu vládnoucí kapitalistické ekonomické třídy, která vtipně využívá jí vytvořený a kontrolovaný přesun mas do virtuálního světa k jejich ovládání. Neprozradili nám současní hrdinové Assange, Snowden, Manning a další, jak naprosto nevirtuálně a neimaginárně kontrolují a špiclují každý náš projev ve „virtuálním" světě? 

Jak tedy z tohoto bludu ven?

Samozřejmě další revolucí. Ta minulá sametová byla „žel přírodo" (nikoliv bohužel - to je příšerné, jak nám náboženská totalita naroubovala do hlav propagandu náboženství) naprosto prohraná. Ovšem dnes je daleko těžší se zorganizovat. Díky zdánlivé komunikační jednoduchosti se společnost rozdrobila na atomizované otroky. Snadná komunikace je dnes spíše překážkou komunikace. Jelikož jsme na sebe navzájem napojeni vertikálně, čili přes uzly naprosto kontrolované našim nepřítelem, tak hned na sebe „vyžvaníme" jakýkoliv náš krok či myšlenku. Příkladem je tento rozhovor. Musíme se vrátit k horizontální, na lidském dechu postavené komunikaci. 

Kdo je Milan Kohout

Ing. et BcA. Milan Kohout - Držitel titulu inženýra elektrotechniky na Západočeské univerzitě. V Plzni. Byl aktivním členem undergroundové takzvané „druhé kultury“ a také signatářem Charty 77. Po celé řadě postihů, vyšetřovacích vazeb a působení v nejnižších dělnických zaměstnáních (několik let dělal topiče v Národopisném muzeu v Praze) byl vyštván StB z republiky. Poté  strávil dva roky v uprchlickém táboře Traiskirchen v Rakousku. Po obdržení azylu ve Spojených státech  se přestěhoval do Bostonu. Tam v roce 1993 získal diplom z vysoké umělecké školy The School of the Museum of Fine Arts. Od roku 1994  byl člen legendární umělecké skupiny Mobius. V Bostonu  po řadu let vytvářel celovečerní performanční představení zaměřená zejména na politiku, lidská práva a kritiku náboženských učení. Pracoval pak jako kameraman, technik a producent pro veřejnoprávní americkou televizní stanici C-Span. Zde natočil desítky pořadů z oblasti vzdělávání a kultury. Po více než deset let vyučuje performanční umění a politiku na TUFTS univerzitě v Bostonu a na Massachusetts College of Art a Video umění na New England Institute of Art. V současné době přednáší na Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

Václav Fiala

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová