Manipulaci se svým okolím Bible neschvaluje, připomíná metodistický farář

Foto: Se svolením Milana Mrázka (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Metodistický farář Milan Mrázek

ROZHOVORY NA OKRAJI: Milan Mrázek (narozený 1. 7. 1973) je havířovský rodák a duchovní metodistického společenství se sídlem ve Starém Bolevci v Plzni. O velikonočních svátcích i jeho církvi, která není v Česku příliš veřejně známá, ač ve světě náleží mezi významné církve protestantského typu, si pohovoříme v následujících řádcích.

Pane faráři, jak byste člověku z vnějšku objasnil, kdo jsou to metodisté? A proč se takto nazývají?

Pojem metodisté byl původně nadávka. Která církev si do názvu dá posměšné označení? Možná to v něčem vystihuje jistý nadhled metodistů obecně. John Wesley v 18. století stál na počátku probuzení v Anglii. John, jeho bratr Charles a další druhové toho času působili v Oxfordu na místní univerzitě. Scházeli se, aby se povzbudili na své cestě víry. Měli své metody, jak využívat čas a jak být aktivní věřící. Lidé v okolí se jim smáli a připadalo jim, že to přehání. Nazývali je metodisté.

John později prožil obrácení a Bůh skrze tyto bratry zapálil probuzení, které ovlivnilo celou Anglii. John Wesley byl výborný organizátor. Například organizoval nově obrácené lidi do skupinek, které se pravidelně scházely. Později se probuzenecké hnutí oddělilo od Anglikánské církve a přijalo název metodisté, protože byl všeobecně známý. Nesnažíme se oddělovat od druhých na základě věrouky nebo důrazů, ale jsme většinou otevření pro spolupráci se všemi křesťanskými církvemi.

Kolik vás je ve světě a v České republice? A ve kterých zemích jsou metodisté vůbec nejpočetnější?

Metodistů ve světě je asi 80 milionů ve 138 zemích. V ČR se uvádí kolem 900 členů. Tradičními místy jsou Anglie a USA, kde se řadí k církvím s dlouhou historií. Nutno ale dodat, že se tam počty spíše snižují. Na vzestupu jsou naopak metodisté v Africe. Velká metodistická církev je také v Jižní Koreji a na Filipínách.

Kdy vaši předchůdci začali působit na české půdě a co je přivedlo do českých zemí?

Stalo se tak po vzniku Československé republiky. Čeští emigranti v Texasu prožili povolání do krajiny svých předků a vyrazili. Přijeli do země, kde po dlouhém období spojení katolické církve a státu byli lidé otevření pro evangelický způsob služby. První kazatelé byli velcí nadšenci, pořádali stanové evangelizace a organizovali sociální pomoc. Pomoc sirotkům a vůbec sociální práce byla vždy znakem služby metodistů.

Ano, máte pravdu, po pádu Rakousko-Uherska, kde měli římští katolíci výsadní postavení, nastalo výstupové hnutí a hlavně Češi přecházeli k českým bratřím, do Československé církve a také k vám. Co vím, tak vaši předchůdci pomáhali Červenému kříži vedenému prezidentovou dcerou Alicí Masarykovou, která využívala pomoci různých křesťanských charit a byla za ni vděčna. Ale odbočím. Vy máte hezký a prakticky řešený kostelík v plzeňském Starém Bolevci, respektive v oblasti Bolevce a Lochotína. Jde o původní centrum kdysi samostatného Bolevce, které má možná poněkud nevyužitý potenciál, protože podobně jako centrum Plzně obsahuje různé památkově chráněné objekty a z centra k vám stačí dojet jen několik zastávek „jedničkou“. Váš kostel se stavěl v polistopadovém období a zevnějškem připomíná rodinný dům. Jaké aktivity v něm provozujete?

Starý Bolevec má svou báječnou atmosféru. Mezi paneláky působí jako závan krásné české vesnice. Myslím, že se tu povedlo něco úžasného. Spolek staroboleveckých rodáků zde navíc organizuje různé akce. Tady to opravdu žije! Jsem rád, že i naše farnost je toho součástí. Náš kostel byl postavený v roce 1999 a měl při svém plánování podmínku, že musí zapadat do stylu stavení na Bolevecké návsi. Nakonec se tak skutečně stalo.

Máme navíc pěknou zahradu a modlitebnu s velkými okny, kde je krásné světlo. Dominantou je okno ve tvaru kříže v průčelí. Kromě nedělních bohoslužeb u nás fungují dětská skupina a mateřské centrum, kam chodí maminky s dětmi. Máme zde klub pro seniory Cafe 65. Nabízíme zde program pro děti i mládež. V zásadě se snažíme být komunitním centrem, kam lidé mohou přijít, a pokud sami chtějí, tak se mohou případně připojit i k duchovnímu programu.

Co váš osobně přivedlo až k farářství?

Stal jsem se farářem před 25 lety. Studoval jsem ekonomii a plánoval budoucnost tímto směrem. Ale velkým zlomem pro mě bylo, když jsem uvěřil v Boha v devatenácti letech. Překopaly se moje hodnoty. Najednou mi přišlo hnát se za kariérou v bance zbytečné. V té době jsem prožil povolání od Boha, abych se věnoval lidem. Tehdy jsem byl na civilní službě v zařízení pro pomoc narkomanům. Zůstal jsem tam i po skončení „civilky“. Také jsem docházel do vězení, kde jsem si povídal s vězni a nakonec jsem se tam stal kaplanem. Rovněž mě oslovila naše církev, jestli bych nemohl pomoci ve sboru. Od té doby jsem působil jako farář na pěti místech.

Daří se vám profesi duchovního kloubit s rodinou, nebo máte v dané oblasti, i stran ženitby,  omezení, jako některé tradičnější církve?

V naší církvi není omezení ohledně rodinného stavu pro službu faráře, takže nevadilo, že jsem byl ženatý. Skloubit rodinu a farářskou službu je v něčem náročné. Možná je to podobné s povoláním učitele. Člověk nemá nikdy hotovo a často si bere práci domů. Nepříjemným faktorem pro rodinu je stěhování, když jdete působit jinam. Moje manželka pak musí znovu hledat práci. Děti měnily školy...

Kostel Evangelické církve metodistické na Bolevecké návsi

Hodně Čechů tenduje namísto k tradičnímu křesťanství k esoterice a jejím různým podobám. Jak na to nahlížíte? Pravdou ovšem je, že jde o formy religiozity, které se pro mnohost individuálních forem poněkud obtížně zobecňují.

Víte, já věřím, že každý člověk hledá smysl svého života. Potřebuje se zorientovat a mít důvod ráno vstát a řešit problémy života. Někdo nachází smysl v duchovním světě. Ale křesťanský přístup vidí smysl v Bohu Stvořiteli, který je Tvůrcem světa viditelného i neviditelného. Bible počítá s duchovním světem, ale jediným možným řešením je podřízení se Tvůrci. Uznat jeho nárok na nás. Pokud chceme skrze duchovní svět manipulovat se svým okolím a zajistit si lepší život, tak to Bible neschvaluje. Křesťanské církve dělají chybu, že se nám nedaří náš pohled srozumitelně vysvětlovat.

Zabývá se vaše církev i dnes charitní činností a můžete ji nějak představit? A existuje třeba nějaký projekt vaší církve, který by ocenila i širší, nejen věřící veřejnost, a chtěli byste případně požádat čtenáře o přispění na něj?

Od začátku je spojená naše církev se sociální činností. Při sborech jsou střediska křesťanské pomoci, kde se pomáhá bezdomovcům, seniorům, maminkám s dětmi, narkomanům a dalším lidem, kteří pomoc potřebují. Máme i celocírkevní projekt pomoci Ukrajině. Z tohoto projektu jsme pořídili sanitky, elektrocentrály a další potřebné věci. 

A odbočím jinam. Církve dnes hospodaří po navrácení majetku především se svými prostředky, omezují se příspěvky státu, až jednou zmizí úplně. Jak se vám daří v oblasti samofinancování? Jsou členové dostatečně štědří k vlastní církvi? Podnikáte podobně jako katolíci či jiné církve v určitých oblastech, nebo vede omezený počet prostředků například k tomu, že třeba faráři ještě částečně civilně pracují?

Učíme se žít v nové situaci. Naši členové jsou celkově štědří, ale je nás málo, takže všechny náklady nepokryjeme ze svých darů. Pomocí nám jsou úroky z investovaných peněz, navrácených státem. Také někteří faráři slouží na částečné úvazky. Druhou část mají doplněnou úvazkem jako nemocniční kaplani nebo ještě zastávají jinou duchovenskou činnost.

Spolupracují nějak plzeňské církve v oblasti ekumenické, nadkonfesní spolupráce? Nebo daná věc ve městě či kraji příliš nefunguje?

Spolupráce v Plzni mezi církvemi je jedinečná! Takhle úzkou spolupráci jsem jinde nezažil. Kazatelé se pravidelně scházejí, jsou zde společné projekty a bohoslužby. Setkání kazatelů jsou přátelská a je cítit vzájemný respekt a důvěra. Například na velikonoční týden společně organizujeme ekumenické, veřejné čtení Bible v centru Plzně.

Jak vnímáte svátky velikonoční ve vaší církvi a jsou vaše kostely také otevřené pro širší veřejnost, podobně jako ty římskokatolické o svátcích, či alespoň o Vánocích? Či se předpokládá, že návštěvníkem má být především člen či vážný zájemce o vaši církev?

Většina našich sborů má slavnostní bohoslužbu na Velký pátek a samozřejmě v neděli. Sbor od sboru jsou jiné tradice. Kostely jsou v praxi otevřené pro veřejnost jen v době bohoslužeb nebo po domluvě s místním farářem.

A co byste popřál čtenářům u příležitosti svátků?

Mým přáním pro všechny je, abychom vzali vážně Kristův kříž a přijímali lásku, kterou nám v něm Bůh ukazuje. Přeji všem nový začátek, který nabízí Kristovo vzkříšení.

Vložil: Radovan Lovčí