Bomby nad Plzní: Göringovy závody a dřevěná milenka. Časosběr Radky Vosáhlo
19.12.2024
.jpg)
Foto: Wikimedia Commons / autor: War Department. Army Air Forces – https://catalog.archives.gov/id/204917965, volné dílo, curid=115260729
Popisek: Rozsáhlý zbrojní závod Škoda v Plzni, který tvořil páteř německé zbrojní výroby v protektorátu, snímek z roku 1945.
České země byly zbrojnicí Třetí říše a tomu odpovídala i pozornost spojeneckého bombardování. Před posledními válečnými Vánocemi se zaměřili na Plzeň, kde zbrojovka nesoucí jméno pohlavára Göringa stále chrlila množství nástrojů k obraně nacistického režimu.
V jednom z minulých dílů Časosběru jsme si představili osobu Emila Škody, který díky svému vizionářství a prozíravosti dokázal vybudovat plzeňský koncern Škoda. Strojírenský koncern středoevropského formátu pak byl důležitou výrobní kapacitou v oblasti zbraní jak za první světové války, tak i za té druhé. V obou válkách jeho výrobní program podléhal válečné ekonomice, takže byl určen shora a podřízen státu a válečnému plánování.
V letech 1914 až 1918 přicházely rozkazy z Vídně, v letech 1939 až 1945 z Berlína. V meziválečném období se zbrojní část Škodovky stala hlavním dodavatelem mladé československé armády, vyráběly se kanóny, tanky, ale i traktory.
Od roku 1925 byla součástí koncernu i mladoboleslavská společnost Laurin&Klement, které fúze přinesla tolik potřebné finance pro modernizaci výroby. Od roku 1936 je tak značka Škoda jedničkou v prodejích automobilů na našem území.
Během třicátých let po nástupu Hitlera a změně bezpečnostní situace celkem pochopitelně přibývalo hlavně zbrojních zakázek. Po vypuknutí druhé světové války se plzeňské zkušenosti stalo středobodem válečné ekonomiky pro nacisty.
Celý koncern byl začleněn do koncernu strojíren Reichswerke Herman Göring. Není proto divu, že se po vypuknutí války na Plzeň zaměřilo i spojenecké bombardování. Během šesti válečných let bylo na Plzeň provedeno celkem 12 strategických bombardovacích náletů. Spojenci si plně uvědomovali velikost, potenciál a důležitost plzeňské továrny.
To samé si ale uvědomovali i němečtí okupanti, kteří si rozhodně nepřáli, aby byla výroba zbraní díky náletům poškozena. Věděli, že škody by byly rozsáhlé a válečná ekonomika by začala pokulhávat. Co britské a americké bombardovací perutě dokážou, měli před očima téměř každou noc na říšském nebi a německé zemi.
Z nouze a potřeby zmást nepřítele se zrodil nápad: Navést ho jinam! V dobách druhé světové války byly možnosti navigaci dosti omezené, piloti se řídili především svým odhadem a zrakem. Velký shluk budov mohl být továrnou, která byla cílem bombardování, ale také nemusel.
A tak se našlo řešení nikoliv nové, ale s účinností mnohdy až překvapivou. Roku 1941 se na pozemcích severozápadně od Plzně, mezi obcemi Vejprnice, Vochov a Křimice, stavěla dřevěná maketa Škodových závodů. S něžností nesla přezdívku dřevěná milenka. Jednalo se o velkolepé dílo, dřevěné továrny, komíny a zalomené střechy zabíraly úctyhodných 100 hektarů plochy. I přes velkou podobnost s originálem však ke zmatení ani bombardérů ani tento kousek nestačil. Londýn o maketě věděl a dřevěné městečko se dočkalo konce války bez úhony. Dřevo později posloužilo k rekonstrukci pravých Škodových závodů.
Uprostřed již šesté válečné zimy proťal předvánoční 16. prosinec 1944 ostrý zvuk leteckého poplachu. Ve vzduchu bylo na 600 spojeneckých letadel, která měla přinést zkázu ze středoevropského nebe. Od červnového vylodění spojenců v Normandii bylo strategické bombardování ještě intenzivnější a cíle rozličné, od chemičky v Linci přes nádraží v Innsbrucku, plzeňskou zbrojovku až po rafinérii v Záluží u Litvínova.
Díky těmto zkušenostem poplachové ústředny věděly, co Spojenci se svými bombami dokážou, a tak neponechávaly nic náhodě. Škodovka byla evakuována krátce před půl dvanáctou. Letadla se smrtí se nad Plzní objevila po 13. hodině. K údivu všech ale nezasáhla továrnu ani jedna jediná bomba. Zasaženo bylo jen území ležící mezi Bolevcem a Doudlevcem, kde se nacházela zkušební střelnice. Nejhůře toto bombardování postihlo civilní obyvatelstvo, mezi poškozenými čtvrtěmi byla i vilová čtvrť Bezovka. Konečná bilance se vyšplhala na 20 obětí a 50 zraněných.
O čtyři dny později se konala tryzna za padlé, kterou ale opět přerušily sirény. A tentokrát bombometčíci mířili lépe.
Tryznu přerušila další smrt
Dvacet obětí a padesát zraněných. To byl výsledek spojeneckého náletu na Plzeň z 16. prosince. Nikoliv ale v továrně, na kterou útok směřoval, ale ve vilové čtvrti na druhé straně města.
Neúspěšné bombardování Plzně 16. prosince 1944 bylo oběma stranami vnímáno jako fiasko. Plzeňské závody zůstaly netknuty a zásobovali německou armádu s nepřerušenou intenzitou dál. Nemluvě o ideální látce pro nacistickou propagandu.
Velení leteckých armád se ovšem nevzdávalo, věděli že udolání německé letecké obrany je jen otázkou času. Spojenci měli, co se výroby válečných strojů týče, zdroje téměř neomezené. Americké území nebylo válkou zasaženo, největší světové hospodářství se kompletně podřídilo válečným potřebám a díky dokonalé logistice nebyl problém dostat do Evropy válečný materiál. Tento „arzenál demokracie“ byl v kombinaci s možnostmi britského válečného hospodářství de facto nevyčerpatelný. Den za dnem posílalo velení nad Evropu stovky a stovky bombardérů a stíhaček s jasným cílem – dostat německé hospodářství na kolena a přetnout tak možnosti kontinuálního doplňování výzbroje Hitlerovy Říše.
20. prosince 1944 již několikátý den za sebou vzlétla 15. americká letecká armáda z jižní Itálie. Tuto část Středomoří spojenci ovládli v předcházejícím roce a USA si tam zřídily základny, které výrazně rozšířily dosah letectva a usnadnily logistiku.
V předvánočním čase mohutná letecká ofenziva už pět dní v kuse bombardovala v Rakousku strategické železniční uzly Linec, Salcburk a Vilach, ale i rafinerie v bavorském Řezně a nyní i plzeňskou zbrojovku. Dá se předpokládat, že ta se na seznam cílů dostala především kvůli fiasku před čtyřmi dny. Na 450 těžkých bombardérů bylo doprovázeno 300 stíhačkami, které byly připraveny zasáhnout proti obraně a letadla rozsévající smrt ochránit.
I tentokrát poplachová ústředna nezklamala, výstraha zazněla ve čtvrt na dvanáct dopoledne, lidé pracující ve Škodovce měli dostatek času zaujmout místa v protileteckých krytech. Čekání na zkázu skončilo před půl jednou, kdy na město začaly dopadat první bomby ze 75 spojeneckých bombardérů.
Smrt se na město snesla v době, kdy se na ústředním hřbitově konala pietní akce za oběti předchozího náletu ze 16. prosince.
Bomby tentokrát, na rozdíl od předchozí bombardovací akce, našly svůj cíl. Škodovy závody dostaly hned několik přímých zásahů, poškození výrobních provozů bylo značné. Na několika místech továrny začalo hořet, včetně provozů, kde se vyráběla munice. Je asi zřejmé, jakou naději tam měli hasiči.
Cílem denního náletu se nestala jen továrna. Pokud chtěli Spojenci uštědřit Němcům citelnou ránu, mířili hlavně na logistiku. A nejefektivnější se ukazovalo bombardování nádraží, protože munice – děla, náboje, granáty, i tanky se v rámci Protektorátu a Říše dopravovaly po železnici.
Samozřejmě, že plzeňské nádraží, odkud cenný materiál vyjížděl, bylo jedno z nejdůležitějších.
Letadla se tedy zaměřila na pás, který se táhl od nádraží až k historickému středu města. Kdo zná Plzeň, ten ví, že přesně v tomto průmyslovém pásu leží další česká ikona, artikl, za kterým k nám proudí davy a který proslavil Plzeň ještě více, než Škodovy ocelové krásky. Plzeňský měšťanský pivovar během půl minuty zasáhlo na 25 trhavých bomb.
Sečtené škody byly mnohonásobně vyšší než po náletu ze 16. prosince. Bohužel i na lidských životech. Do dnešních dní nebyl upřesněn počet obětí, zdroje se shodují na čísle pohybujícím se od 103 až po 131 mrtvých. Přes 200 lidí bylo zraněno. Zničeny byly desítky budov a další stovky poškozeny.
Jednalo se do té doby o nejtěžší nálet s nejvyššími škodami, který Plzeň za druhé světové války zažila. Mnoho občanů přišlo v předvánočním čase o své blízké. Den před Štědrým dnem, 23. prosince 1944 se konala veřejná pietní akce na plzeňském hlavním náměstí, dnešním náměstí Republiky.
Mnozí z přítomných netušili, že může být ještě hůř. Krvavé jaro 1945 bylo za rohem a Plzeň měla ty nejtěžší chvíle před sebou.
Poslední válečná zima teprve začínala.
Zdroje: https://magazin.pametnaroda.cz/doba/okupace-nacisty/pred-vanoci-1944-zasahly-bomby-spojencu-poprve-plzenskou-skodovku
https://naos-be.zcu.cz/server/api/core/bitstreams/b8a24c71-b979-4300-a520-a1736b6d6baf/content
https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/Nalety-na-Plzen-a-Miloslav-Celakovsky.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%BD_%C3%BAtok_na_Plze%C5%88_20._prosince_1944
https://www.denik.cz/plzensky-kraj/pred-sedmdesati-lety-poznala-plzen-bombardovani-20141220-4xuj.html
https://www.aic.cz/osvobozeni/letecke-bitvy-2-svetove-valky/
Vložil: Radka Vosáhlo