Emil Škoda, génius z dobré rodiny. Časosběr Radky Vosáhlo

Foto: Se svolením Muzea rodiny Škodů v Plzni

Popisek: Emil Škoda s manželkou Hermínou

Jedno z celosvětově nejslavnějších českých jmen je v rodném jazyce ideálním terčem pro vtipy. Naznačuje úpadek, jeho nositel se ale nakonec stal jedním z největších průmyslníků české historie.

Před 185 lety se 18. listopadu 1839 v Plzni narodil Františku Škodovi a Anně Říhové syn, dostal jméno Emil. Ani jeden z rodičů netušil, že na svět přišel chlapeček, který proslaví jejich jméno po celém světě.

Malý Emil ale na rozdíl od mnohých děti nouzí netrpěl. Jeho otec František Škoda, narozený v roce 1801, a strýc Josef Škoda, narozený v roce 1805, byli tehdejší elitou společnosti. Hlavně strýc Josef byl vskutku zajímavou historickou postavou, která by rod možná zvládla proslavit sama.

Otec František, v době synova narození zámožný měšťan, byl stejně jako bratr Josef vystudovaný lékař. Ovšem jeho cesta ke vzdělání byla velice trnitá, pro nedostatek financí musel odejít z plzeňského gymnázia a nastoupil jako učeň u svého otce Josefa, majitele zámečnické dílny. Tam dlouho nevydržel, protože místní Premonstráti si všimli pronikavé inteligence mladého Škody a František mohl pokračovat ve studiích.

Následovalo další vzdělání, tentokrát v hlavním městě monarchie ve Vídni. Na medicínu do dunajské metropole pak zamířil i jeho bratr Josef. Jemu se Vídeň stala náplní života a lékařskou praxi zde provozoval po celý svůj život, dokonce byl na zdejší vysoké škole profesorem. Josefovo nadání nezůstalo bez odezvy ani u císařského dvora, kde byl osobním lékařem arcivévody Františka Karla a arcivévodkyně Žofie. Správně určil v roce 1860 diagnózu u krásné, leč trochu hysterické císařovny Alžběty. Té, co nenáviděla španělský protokol a s tváří Romy Schneiderové dojímá už sedmdesát let ve filmové trilogii.

Byl to Josef Škoda, kdo identifikoval plicní tuberkulózu a doporučil pobyt v teplých krajinách, kde se pak odehrává celý třetí díl filmové série. Za odměnu byl v roce 1869 jmenován dvorním radou. Medicína přinesla Josefovi uznání, a i nemalé finanční prostředky, které nejen dobře investoval, ale dokázal z nich vypomoci i synovci Emilovi.

Zatímco Josef získával své renomé ve Vídni, jeho starší bratr si prošel v Plzni osobním očistcem. František se do rodného města vrátil hned po promoci v roce 1826. Roku 1831 přijal dobrovolně místo v Haliči, kde se podílel na řešení epidemie cholery. Následoval návrat domů a místo městského lékaře v Plzni, mezi lety 1832 a 1840 byl dokonce primářem Městské nemocnice v Plzni. Po pracovní stránce se dařilo, v soukromí to bylo horší. Roku 1836 mu zemřela první žena Anna. Uznávaný lékař ale nezůstal dlouho osamělým vdovcem. Za druhou manželku pojal Johanu neboli Annu Říhovou, dceru majitele velkého mlýna.

V revolučním roce 1848 se zapojil i do politiky, když kandidoval do Říšského sněmu, patřil na pravici do českého politického tábora. Ještě na počátku 50. let 19. století byl veden v policejních seznamech. Z „černé listiny“ byl později vyškrtnut a bylo uváděno, že patřil k plzeňské elitě, která přešla do německého tábora a pozbyla české smýšlení.

Asi není divu, že František se radši vrátil ke své medicínské praxi a dále působil jako městský lékař. Bohužel zemřela i jeho druhá manželka Johana, a to roku 1854. Škoda senior se pak rozhodl, že nadešel čas opustit Plzeň. Prodal dům a i s dětmi se roku 1856 přestěhoval do Chebu. Zde dohlížel jako krajský lékař na zdraví císařovny Alžběty. I on dostal odměnu – rytířský Řád Františka Josefa, povýšení na místodržitelského radu, zemského zdravotního správce a přeložení do Prahy. Rytířský titul byl od roku 1867 změněn na dědičnou záležitost.

Po sedmdesátce se František rozhodl odejít do penze, již jako dvorní rada. V roce 1872 se přestěhoval do Vídně, jedním z faktorů jistě byla i blízkost bratra Josefa, s kterým si rozuměl po celý život. Ale ani na odpočinku činorodý stařík nezahálel, místo medicíny se čile věnoval obchodu. Podařilo se mu nashromáždit majetek v milionech zlatých, který investoval do půdy. Svým dětem zanechal několik velkostatků a coby patriot i podíl v plzeňském pivovaru.

František, který zemřel na jedné ze svých cest roku 1888, se ale kromě bystrého ducha vyznačoval i nepochopením pro technické nadání a průmyslové vizionářství svého syna Emila. Ten však měl, jak vidno, na rozdíl od otce začátek životní dráhy mnohem lepší, co se týče zajištění a vyhlídek na studia. Po absolvování chebského gymnázia se rozhodl jít jinou cestou, než otec a strýc, jeho srdce patřilo technice. Jasnou volbou se tak stal čtyřletý obor strojního inženýrství na Hornické technické vysoké škole v Praze. Ale ani to ambicióznímu bystrému mladíkovi nestačilo. Vydal se na studia do Německa, které bylo kolébkou technického vzdělávání a dodnes jeho technické vysoké školy patří ke světové špičce. V Karlsruhe nastoupil na studia na strojní fakultu tamní Technické univerzity. Otec František jistě nebyl nadšený, že kluk porušuje rodinnou tradici studia lékařství.

Kdyby viděl do budoucnosti, asi by se na syna koukal jinak.

Pokračování příště

Zdroje:

https://ekonom.cz/c1-67101560-emil-skoda-delovy-kral-z-plzne-ktery-vytvoril-podnik-svetovych-parametru 

Vložil: Radka Vosáhlo