Ivo Fencl. Náš glosař, akrobat mezi žánry, chodící literární encyklopedie a hrdý Plzeňák připisuje na svůj hřbet šestý křížek. Glosa Radovana Lovčího
16.04.2024
Foto: Marek Velebný
Popisek: Ivo Fencl na vernisáži prací Ladislava Sutnara v Galerii m. Plzně
16. dubna 2024 si připomíná významné jubileum staroplzenecký básník, prozaik a plzeňský rodák Ivo Fencl. Kromě všeho výše řečeného je také pravidelným přispěvatelem Krajských listů, zakladatelem Klubu přátel Fantomase, České společnosti Sherlocka Holmese, Sdružení přátel Jaroslava Foglara a členem několika spisovatelských svazů – mimo jiné Obce spisovatelů a Střediska západočeských spisovatelů.
Sám Ivo pochází z písmácké rodiny. Jeho stejnojmenný tatínek, který si s ohledem na syna později přidal ještě prostřední jméno Václav, v zájmu snazšího rozlišení obou mužů, byl literárním kritikem, esejistou, fejetonistou a rovněž autorem několika samostatných knih. Maminka je zasloužilou a respektovanou kronikářkou Starého Plzence, k němuž má Ivo junior ostatně silně patriotický vztah, a strýc Jiří Fencl je odborným publicistou zaměřeným na zbraně a střelectví. Ivův jediný syn, Filip Randák (příjmení má po své zesnulé mamince a Ivově životní partnerce) je hudebníkem a s otcem občas vystupuje na jeho oficiálních křtech i dalších vystoupeních.
Písňové texty
Jiní si budou Iva pamatovat též coby známou postavu plzeňské kulturní scény, moderátora různých pořadů i přednášek o záhadách. Dále si vyzkoušel náročnou roli textaře a psal písňové texty pro hudební skupiny Infarkt a Závislost. Za svůj život publikoval již čtyřmístný počet nejrůznějších článků, čtenáři jej znají z tištěných i webových periodik, jako jsou namátkou Pozitivní noviny, Plzeňský literární život, Neviditelný pes, Mladá Fronta Plus, Plzeňský deník, Lidové noviny, Webmagazín Rozhledna či Dobrá adresa.
Literární ceny
Je autorem několika desítek knižních prací a jako spoluautor přispěl do dalších desítek literárních sborníků. Ne nadarmo byl označen akrobatem mezi žánry, jichž vystřídal během své tvorby celou paletu. V jeho dílech se objevují citace z řady známých literárních prací, někdy i žijící osobnosti, které paroduje, osobitý snivý styl, jejž bych si troufl nazvat svébytným fenclovským expresionismem, a hlavně svérázný smysl pro humor i sebeironii. V některých knihách dokonce vystupuje v roli svého alter ega Lorence. Je držitelem řady literárních cen, mimo jiné dvou čestných uznání v Ceně Bohumila Polana z let 2006 a 2013, třetí ceny Šrámkovy Sobotky z roku 2003 či zvláštního ocenění v rámci Ceny Miroslava Švandrlíka z roku 2017. Z jeho románové tvorby upomínám např. díla Smíš zůstat mrtev, Rok Joriky, Zabiju Putina v Karlových Varech, Domek Pana Stilburyho, Občan Starého Plzence či V nitru Kamerunu.
Akademik bez titulu
Ivo Fencl studoval několik vysokých škol, ale na žádné nedospěl až k promoci. Vystřídal různé profese, mimo jiné učitele, zaměstnance vlakové pošty či bezpečnostního pracovníka. Kdo jej zná osobně, ví, že i přes absenci jakéhokoli akademického titulu má jedinečné znalosti z oboru literárních dějin. Málokdo dovede tak poutavě a s tolika zajímavostmi i detaily popisovat životy významných spisovatelů. A nejen ty. Jeho znalosti z dané oblasti se rovnají vědomostem univerzitních profesorů, možná je občas i předbíhají. Je velká škoda, že české univerzity jsou příliš zbyrokratizované, závislé na souborech akademických titulů a chybí jim větší smysl pro praktičnost, na rozdíl od těch amerických, kde spisovatel a lektor z praxe může být cenným zpestřením a obohacením výuky. V daném ohledu tedy zůstane Ivův talent bohužel nevyužit, o to více se však obrací k co nejširšímu publiku alespoň jinou formou. Mrzí mne také, že Ivo Fencl dosud nesepsal knižní dílo, které by využilo jeho již dříve publikovaných a velmi čtivých článků a přiblížilo by čtenářům životy řady pozoruhodných literátů stylem, jakým to umí pouze on sám. Snad kdyby jej více přemlouvali čtenáři, pak by možná… Kdo ví. Každopádně přejeme našemu oslavenci mnohý zdar v jeho další šedesátce!

Vložil: Radovan Lovčí