Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na svůj fotoinformel má i ochrannou známku aneb Čtvrt století s plzeňskou kulturou Evy Hubatové

10.11.2022
Na svůj fotoinformel má i ochrannou známku aneb Čtvrt století s plzeňskou kulturou Evy Hubatové

Foto: Se svolením Evy Hubatové (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Eva Hubatová: Ohlas vášně (výřez)

ROZHOVORY NA OKRAJI Plzeňská fotografka, publicistka, výtvarnice a ilustrátorka Eva Hubatová (*1956) vloni oslavila životní jubileum 65 let a 25 fotografické a publikační činnosti. Nyní se již chystá na nadcházející 15. výročí své umělecké tvorby, kam spadá i četná spolupráce s plzeňskými literáty. Mimo jiné to čítá 25 ilustrovaných knih. Dovolil jsem si při té příležitosti všestrannou Evu (náhodou se tak jmenuje i má mladší sestra, taky všestranná) vyzpovídat.

Jaké bylo, Evo, tvé dětství a dospívání?

Přímo idylické, neboť jsem vyrůstala v harmonickém rodinném prostředí v okrajové části Plzně zvané Roudná. Romanticky založený tatínek mě zasvětil i do četby poezie. Byl také hudebně nadaný, hrál na několik nástrojů, zejména na housle, a krásně zpíval. Mám v živé paměti, jak jsem mu ten jeho zápal pro hudbu tiše záviděla. Ale i já jsem pak pěstovala své aktivity se stejným zanícením. Po založení rodiny se tatínek těchto zálib vzdal a společně s neobyčejně pilnou, pracovitou a skromnou maminkou zasvětili život svým třem dětem. Tatínek se ke své vášni vrátil až v důchodovém věku a do šestaosmdesáti účinkoval s plzeňskou Seniorkapelou.

Zdědila jsi taky hudební nadání?

Hudebním nadáním jsem bohužel nebyla obdařena, ale jelikož mně byla láska k hudbě vštěpována, provázela mě celým životem a následně se prolnula i s mou uměleckou tvorbou. V rámci rodinné tradice jsem se vyučila spojovou manipulantkou, pak vystudovala Střední ekonomickou školu a celý profesní život byla sekretářkou.

Kdy ses začala věnovat fotografování a kdy publikační činnosti?

Prvotní bylo dokumentování rodinných událostí, což trvá dodnes. V roce 1996 bylo pro mě zásadní setkání s tehdejším fotoreportérem dokumentujícím běžný život občanů města. Jen tak mimochodem jsem pronesla, že by mě to také bavilo, a on na to, že to mohu také zkusit. Za čtrnáct dnů již vyšel v Plzeňském deníku můj první příspěvek.

Jakými tématy ses zabývala a co ta činnost přinášela?

Zpočátku se jednalo o všechny typy reportáží, ale v průběhu let jsem se více zaměřovala na společenské události. Pozdější členství v Syndikátu novinářů ČR mně umožnilo vstup do oficiálního žurnalistického světa a otevřelo nové obzory. Byla to cenná zkušenost. Fotoreportážní činnost vyžaduje rychlost a pohotovost, neboť scénář určité akce má vždy nepředvídatelný děj.

Takže ses potkala s řadou známých osobností, ba mezinárodními hvězdami?

Za těch pětadvacet let fotoreportérské činnosti jsem osobně potkala opravdu velké množství známých osobností z různých sfér. Ráda vzpomínám na setkání s paní Medou Mládkovou, Danou Zátopkovou, Věrou Čáslavskou, Martinou Navrátilovou, Blankou Bohdanovou, Jiřinou Jiráskovou, Soňou Červenou, sekretářkou pěti amerických prezidentů Eliškou Haškovou-Coolidge nebo americkou herečkou Renée Zellweger a řadou dalších hereček, zpěvaček či političek. Velice si také vážím osobního setkání s významnou českou horolezkyní RNDr. Dinou Štěrbovou.

Vyniká někdo nad ty všechny?

Ženou, která ve mně zanechala nesmazatelnou stopu, byla plzeňská legendární divadelní fotografka paní Věra Caltová. Z mužů Václav Havel, ale i Karel Gott, Jiří Suchý, Jan Tříska, Jan Kodeš, Miroslav Zikmund, Gérard Depardieu atd.

Ale vraťme se do výtvarného světa ke tvé touze tvořit a vzdělávat se.

Jakýmsi spouštěčem uměleckých aktivit bylo patrně dokončení vysokoškolského studia na Západočeské univerzitě (2008) v mých dvaapadesáti. Tehdy jsem si jela do Prahy jen tak relaxačně zafotit a místo běžných turistických snímků se objektiv mého fotoaparátu začal zaměřovat na detaily zákoutí. Omšelé omítky se staly hlavním předmětem mého zájmu a cenným potenciálem budoucí tvorby. Několikacentimetrové, zdánlivě bezvýznamné prvky vykazující známky značné destrukce prošly pak počítačovou úpravou a pomocí značné dávky fantazie jsem je povyšovala na abstraktní výtvarná díla. Tuto autorskou techniku jsem nazvala přiléhavým název Fotoinformel a v roce 2014 získala i ochrannou známku.

 

Kamenný květ

První veřejnou prezentaci jsem - plna tvůrčího zápalu - uspořádala již na sklonku roku 2008. Záhy navázaly tuzemské i zahraniční výstavy; samostatné nebo společné – v rámci Unie výtvarných umělců, kde jsem členkou. Jednalo se o galerijní či veřejné prostory, jedním bylo i foyer legendárního divadla Viola. Velice si vážím toho, že mohu umělecky působit ve světoznámém Museu Kampa (od roku 2011), v nedaleké Werichově vile anebo v shopu Obecního domu v Praze. Krásné vzpomínky mám na zahraniční výstavy; ať již u našich slovenských či německých sousedů, na charitativní výstavu v Zambii či tu v soukromé Seymour Arm Art Gallery v Britské Kolumbii. Velmi si cením i prezentace své tvorby v Plzeňském domě v Bruselu; tu uspořádal Plzeňský kraj.

Tyto tvé úspěchy se odrazily v několika publikacích…

Ano. S tematikou mé autorské tvorby jsem v průběhu let vydala knihy Fotografický informel (2008), Fotoinformel (2009), Touha duše (2011) a Fotoinformel 5 (2013).

Co další výtvarné a publikační počiny?

Výtvarně jsem se podílela na Česko-německém literárním kalendáři (2012) a mezi prestižní zakázky řadím obal česko-anglické odborné publikace PhDr. Věry Šustíkové, Ph.D. Nová vlna koncertního melodramu (2017) - pro Národní muzeum a Společnost Zdeňka Fibicha. Zajímavou zkušeností byly mé odborné přednášky na ČVUT, Katedře společenských věd, tematicky zaměřené na Experiment (2015) a Vertikály a horizontály života (2016). Související s mým výtvarným zaměřením. Samostatnou kapitolou se pak stala odborná publikace Tvořivé postupy při formování didaktik oborů na FPE ZČU v Plzni (2016), kam jsem přispěla kapitolou Soudobé abstraktní výtvarné umění a jeho možnosti pro výuku strukturální stránky hudby. Západočeské univerzitě - Katedře hudební kultury jsem poskytla i několik hudebních motivů do anglického časopisu Musica Paedagogia Pilsnensis (2021, 2022) a pro Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara vytvořila design CD s hudbou k promocím komponovanou Jiřím Bezděkem (2017). Navrhla jsem i přebal česko-anglické odborné publikace Proměny aneb Procházky napříč hudebními slohy (2018) nebo obal souboru tištěných not pro plzeňskou Konzervatoř Písničky na svěřenou notu (2017). Výtvarně i redakčně jsem se podílela na odborné publikaci prof. Mgr. MgA. Jiřího Bezděka Ph.D. vydané Západočeskou univerzitou a nazvané Analytické pohledy na vybrané hudební kreace 20. a 21. století autorů spjatých s Plzní (2015). Mé tvorbě tu věnoval kapitolu Fotoinformel Evy Hubatové a jeho hudební symbolika.

Co tvá spolupráce s literáty a členy Střediska západočeských spisovatelů?

Zprvu jsem jejich veřejná vystoupení fotografovala a mediálně podporovala. Autorská čtení, komponované pořady, křty knih… Trvá to dodnes, ale výtvarná spolupráce začala teprve spolu s mou uměleckou tvorbou a první vyšla česko-anglická verze básnické sbírky Poetický informel (2009), kde je autorkou obou verzí textu na mé abstraktní obrázky Hana Gerzanicová.

Spoluautorství tě váže i s Karlou Erbovou?

Čehož si velice vážím. Do knihy VLNOLAMY aneb Aby tu zůstal na kameni kámen (2018) si vybrala dva mé abstraktní obrázky. Vytvořila jsem pak i výtvarný doprovod do dvou jejích básnických skladeb Už jsem tu kdysi s kýmsi šel (2021) a Ariadné na Naxu (2021). Je pro mě velkou ctí, že k nadcházejícímu významnému životnímu jubileu oslovila při vydávání nové knihy právě mne.

Spolupráce tě však váže i k Romaně Schuldové.

Jsme spoluautorkami básnických sbírek Abys nezesmutněl (2015), Plamenům a řekám (2016), Kdybych uhořela (2017), Už svitne naděje (2018), Poslové mého zítřka (2018), Chtěla jsem být lunou (2019), Básně pro maminku (2019), Jak dokáže bolet něha (2019), Než začal padat déšť (2020) a… Desátý společný titul chystáme.

Na několik tvých sbírek byly v Plži otištěny příznivé recenze od Ilony Gruberové a ke knížce Plamenům a řekám (2016) napsala: (…) Nevím, jak vzniká obrázek technikou Fotoinformel, pro kterou je Eva Hubatová dokonce držitelkou ochranné známky. Ale jedno vím jistě - výtvarnice dokonale dokládá, že cit a pochopení pro básně lze dokonale převést do výtvarného jazyka a nám čtenářům tak velmi umocnit umělecký zážitek nad knížkou. (…) Lidské toužení po všech výdobytcích okolo se řítícího moderního světa je jen snahou po lapení, a přesto jim obětujeme v životě mnohé. Hledejme to lepší v nás, to vyšší, a budeme spokojeni, dosáhneme plnosti v životě, dosáhneme optimismu plynoucího ze zjištění smyslu našeho života. Takové by mohlo být jedno z poselství, které nám dokáže říct knížka dvou harmonicky spjatých tvůrčích osobností - Romany Schuldové a Evy Hubatové.

Další dámou, která se může pyšnit spoluprací s tebou je Jarmila Vandová.

Šlo o jednorázovou spolupráci, ze které vzešla básnická sbírka Múzou potrhaná samota (2017). Její něžná poezie byla pro mě velkou inspirací.

A Jitka Prokšová?

Její knihu povídek Samotní lidé (2019) jsem doprovodila několika realistickými černobílými snímky. Taky zadání od Jitky jsem s potěšením přijala.

 

Milostné vzplanutí

Další spisovatelkou, která si tě vybrala, se stala lékařka Eva Válková.

S Evou máme připravenou do tisku knihu poezie Dvakrát deset básní, která by měla vyjít v nadcházejícím roce 2023 u příležitosti autorčina kulatého jubilea.

Taky Petr Švácha zřejmě nelituje, že tě potkal. Co tu proběhlo za spolupráci?

Pan Petr Švácha mě vloni oslovil z podnětu Karly Erbové a záhy vyšla první básnická sbírka Otisky deště (2021). A u příležitosti autorova kulatého životního jubilea byla letos vydána naše další společná kniha Poryvy léta (2022). Třetím společným počinem je básnická sbírka nesoucí název Přijď bílá anebo zelená (2022).

S jakými dalšími spisovateli či básníky jsi spolupracovala?

Pseudonymní autorkou našich tří básnických sbírek Pod hladinou (2020), Po špičkách (2020) a Naboso (2021) je Emilie Uldmannová. I v jejím případě se těším na další spolupráci. V té souvislosti bych ráda poděkovala paní Janě Horákové, která tyto - i některé mé další - výtvarné spolupráce iniciovala a ve foyer Polanovy síně uspořádala i několik mých výstav.

Prý teď chystáte knihu povídek Václava Grubera.

Sympatickým spisovatelem Václavem Gruberem jsem byla vloni oslovena s originálním nápadem. Šlo o poskytnutí souboru černobílých realistických fotek zachycujících nějakou zajímavou situaci. Členy SZS následně vyzval k doplnění příslušnými krátkými texty, z čehož vznikl společný projekt nazvaný Člověk a město. S úspěchem byl prezentován ve foyer Polanovy síně KMP (2021) a v literární kavárně Knihkupectví Academia v centru Prahy (2022). Pod názvem Pohled zblízka: Lidé ve městě - Die Menschen in der Stadt proběhla v německém Regensburgu i společná výstava s členy SZS a německými fotografy a literáty k 30. výročí přeshraniční spolupráce (2021). Následně se přesunula do přednáškového sálu Západočeské galerie (2022). Chystaná kniha Václava Grubera bude jakýmsi tematickým vyústěním výše uvedených projektů.

V jakém duchu bude vůbec probíhat nadcházející 15. výročí zahájení tvé umělecké tvorby?

Retrospektivní výstava k 15. výročí proběhne zjara 2023 v přednáškovém sále Západočeské galerie, čehož si velice vážím. Koncepce bude spočívat v ukázkách volné tvorby a z ilustrovaných knih, což je i jednou z částí orfismu, neboli výtvarného směru inspirovaného jinými uměleckými obory, například poezií či hudbou. Budou zde i ukázky několika výtvarně hudebních vizualizací. S tou tematikou jsem průběžně vytvořila poměrně obsáhlou kolekci, jejíž část byla prezentována v rámci Smetanovských dnů v respiriu Lichtenštejnského paláce v Praze, nebo v Českém muzeu hudby: přímo v prostorách stálé expozice historických hudebních nástrojů. - Na tvorbu členů Západočeského hudebního centra Karla Pexidra, Jana Slimáčka, Jiřího Bezděka, Michaely Augustinové, Romany Schuldové a řady dalších plzeňských skladatelů tak vznikly desítky hudebních motivů a mimo to jsem zhotovila design pro několik hudebních nosičů: Jiří Bezděk - profil skladatele 2002-2015 (2015), CD INTERNATIONAL - s účastí interpretů z Česka, Německa, Švýcarska a USA (2016). - Na obaly tištěných not využilo mé hudební motivy i německé vydavatelství Edition Brendel.

 

Eva Hubatová

I na letošní benefiční výstavě v plzeňské Galerii Jiřího Trnky byl vystaven jeden tvůj obrázek. Souvisí to s charitou…

Být nějak prospěšná prostřednictvím své tvorby byl od počátku můj záměr. V průběhu čtrnácti let jsem podpořila řadu dobročinných akcí či charitativních projektů a byla jedním z autorů, kteří věnovali dílo i na tuto benefiční výstavu Umělci pro Ukrajinu. V rámci Unie výtvarných umělců jsem se opakovaně zúčastňovala několika charitativních výstav nesoucí název Svět podle Jakuba. V rámci projektu ŠANCE jsem do dobročinné aukce nazvané Umělci „dětem ulice“ konané vždy v Aukční síni Vltavín v Praze věnovala vícekrát několik obrázků. Prostřednictvím své tvorby jsem podpořila i Dětskou skupinu Šneček, Hospic sv. Lazara, plzeňskou Základní a mateřskou školu pro zrakově postižené a vady řeči, Nadaci pro transplantace kostní dřeně… V rámci výstav jsem několika zařízením věnovala obrázek, jedním z nich byl i Domov Zvíkovecká kytička.

A mimo Evropu?

V roce 2010 jsem se v hlavním městě africké Zambie Lusace společně se zambijským malířem Richardem Kirbym zúčastnila česko-zambijského projektu Kalinglinga Street Kids Project, jehož výtěžek byl určen sociálně slabým černošským rodinám.

Jak bys závěrem hodnotila své čtvrtstoletí spjaté s plzeňskou kulturou? Z výše uvedeného je znát ohromný objem práce, která svědčí i o tvé neobyčejné všestrannosti a píli.

Ano, ohlédnu-li se za těmi pětadvaceti lety spjatými s plzeňskou kulturou, nechce se mně uvěřit, že jsem to při rodině s dvěma dětmi, civilním zaměstnání a vysokoškolském studiu všechno zvládla. Jen publikovaných článků bylo na tři tisíce, stovky byly fotografovaných akcí, k tomu velké množství různých realizací, veřejných prezentací a ilustrací. Je-li někdo, kdo si zaslouží mé velké poděkování a obdiv, pak je to můj manžel, který mně po celá léta vytvářel optimální podmínky a měl pochopení pro moji všestrannost.

 

Vložil: Ivo Fencl