Autoři západu na Světě knihy trochu zanikli, ale nevadilo jim to. Glosa Iva Fencla

Foto: Se svolením Eva Hubatová

Popisek: Autoři ze západu Čech, Ivo Fencl uprostřed (ostatní pečlivě vyjmenováni v textu)

Jarmila Vandová a Václav Gruber ze Střediska spisovatelů mi navrhli, abych napsal o našem vystoupení na letošním Světě knihy. „Přece nebudu psát o sobě. Nejsem egomaniak.“ „Ale jsi.“ „Ne, ne, ne, ne! Napíši to, ale sebe maximálně vypreparuji.“ A důstojným tónem odběratele Tvaru jsem dodal: „Navíc psal o pražském pořadu hned čtyř dalších Západočechů jistý Robert Wudy.“

„A co?“ ptal se Vašek, který je ze Stoda a vedle psaní taky lékařem.

„Že byli dobří. Nejlepší Robert Janda. Skoro stejně dobrý Honza Sojka, i když… I když v téhle oblasti se přece nemají a ani nedají měřit nuance a… A nemá tu vůbec smysl zápolit. No, a Wudy chválil - v čísle 12 - rovněž Irenu Velichovou, která teď žije v Praze (ale jinak je z Plzence), a Martina Holého. Toho se šesti jeho prózami Hostina Uroborova. Samozřejmě,“ odkašlal jsem si, „nemám iluzí, že by Tvar poslal onoho Roberta Wudyho i na vystoupení Střediska.“

„Ale Honzín Sojka přece ve Středisku je,“ povídá někdo. A já: „Tím spíš maj´ hotovo.“

Anebo že bych přece pár větami vzpomněl? - Roku 2022 se 10. 6. v Bubenči na veletrhu prezentovalo nejméně tucet Západočechů, a když nepočítám Martinu Košanovou ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, která už přes půl roku pracuje v Praze a octla se rovněž v rejstříku účinkujících, byli to:

Josef Kejha, Alenka Vávrová, Jakuba Katalpa, Oldřiška Ciprová, Marie Špačková, Ivo Fencl, Marek Velebný, Václav Gruber, Eva Válková, Markéta Jansová, Jarmila Vandová a Karel Pexidr.

Alenka Vávrová a Josef Kejha jsou, pravda, ze Střediska, avšak náleží rovněž PENu, i četli na jeho půdě. Jen jsem je pozdravil. A hovořil s Josefem. Napsal slibované vzpomínky.

Také Jakuba Katalpa a Oldřiška Ciprová měli na festivalu po hodině, ale na jejich prezentace jsem se - a želím toho – nedostal, a tak radši a konečně k dvouhodinovce Střediska.

V Literárním salonu ji uváděl Vašek Gruber a fotografovali Marek Velebný a Eva Hubatová (topové foto). Jako první vystoupila Marie Špačková, jejíž Šumavskou čítanku doporučuji každému.

Václav četl z trilogie Řeka, Moře, Poušť a není těžké uhádnout, z které knihy vybírala verše Eva Válková (Orbis poeticus).

Markéta Jansová je i překladatelkou, zrovna tak Jarmila Vandová. Její verše se nebojí rýmů, což je věc, jíž jsou mnozí dnešní recipienti poezie s to pohrdat. Ale neprávem, co by pak říkal třeba Seifert; a Jarmila v žádném případě nevyrábí říkanky.

Hned ze dvou svých sbírek recitoval i Karel Pexidr, a to působivě. Ne, já neříkám, že ostatní nedali do přednesu dost, ale on jej procítil takříkajíc „za 100“. Navzdory vysokému věku.

V tomtéž Literárním salonu měla ten den básně přednést i Tamara Kopřivová, ale bohužel se musela omluvit. A VELETRH JAKO TAKOVÝ? Vždy je od čtvrtka do neděle, my vystoupili v pátek a toho dne nám pomyslně konkurovali Jirka Mádl (napsal román), Radky Denemarková a Třeštíková, Jaromír Typlt, Zdeněk Svěrák, Václav Cílek, Ivan Kraus, Jiří Žáček, Vlastimil Vondruška, Ondřej Vaculík (rovněž někdejší Západočech!), Martin Vopěnka či Petr Pithart. Jen den předtím pak vystoupili Jaroslav Čechura (s Plzní občas spojovaný historik) a dva muži těžící z Foglara: Vojtěch Matocha a Petr Šlik.

Zatímco Šlik napsal druhý díl Chaty v Jezerní kotlině, Matocha se proslavil trilogií Prašina, na kterou aktuálně navazuje dlouhou komiksovou sérií.

Na veletrhu bývá ovšem nejvíc narváno v sobotu; letošek nebyl výjimkou. Jen mezi jedenáctou a osmnáctou se tu vynořili Stanislav Komárek, Neff, Hvížďala, Bělohradský, Bauer, Koukolík, Ajvaz, Just, Urban, Pawlowská, Janek Kroupa, Michael Žantovský, Zdenko Pavelka a třeba Sandra Pogodová, Natálie Grossová, Jiřina Bohdalová a „sám“ Osmany Laffita. A jistěže Terezka Brodská, autorka knihy o Janě Brejchové, své matce.

A neděle? V neděli je, říkám, veletrh pro Pražáky - a sám jsem tam byl v neděli jen párkrát. Přesto je vždycky i ten den na koho jít. Letos mj. vystoupili Marek Šindelka, Kristina Haidingerová, vždy překvapující Mirek Pech, Tomáš Sedláček a kritici Radim Kopáč, Erik Gilk a Michal Jareš. Písničkář Slávek Janoušek.

A největší zážitky pro mě osobně?

A. Cesta načerno tramvají číslo 12 ze Stromovky až na Smíchov, jak mi to poradil Karel Pexidr.

B. Těsně předtím jsem potkal k veletrhu směřujícího, zapškle se tvářícího Jana Rejžka!

C. Dali jsme si - pod palčivým sluncem - pár piv s Honzou Hradem (kaskadér a herec z Plzně, s nímž bych rád realizoval interview), Otomarem Dvořákem a Janem Švábenickým, mladým filmovým historikem zaměřeným na Itálii, s nímž pak udělala rozhovor i nějaká televize.

Vložil: Ivo Fencl