Právních norem máme víc než dva miliony. Jak by je tedy vůbec mohl někdo přečíst, ptá se Daniela Kovářová

Foto: Se svolením Daniela Kovářová

Popisek: Daniela Kovářová

ROZHOVORY NA OKRAJI Bývalá ministryně spravedlnosti, právnička a spisovatelka ohlásila v dubnu kandidaturu do Senátu za volební obvod číslo 7, který tvoří Plzeň a okolí… Já bych měl Danielu Kovářovou senátorkou rád. Sice to píši s plakátem v ruce, lepidlem v té druhé, sice ji roky znám jako kolegyni z Obce spisovatelů ČR i pobočky Obce na západě, ale přesto se cítím jako (takřka) nezaujatý pozorovatel. Navíc… Zatímco píši, poslouchám Mira Žbirku a celkem vzato obdivuji, jak bezchybně zpíval vlastní melodie. Je snad i Daniela Kovářová skladatelka? Ne, ale skládám jí poklonu - jako advokátce s vysokým IQ, jako dobrému člověku s rozhledem, jako jakési „krásce v nesnázích“, která občas pálí něco krásného uvnitř v sobě, jen aby dostala z nejrozličnějších nesnází nejen sebe, ale zrovna tak jiné.

Jako žena bych ji volil v kterémkoli volebním okrsku. Jako muž píšu za sebe a sice nemám, přiznávám, přesnou představu o divočině, kterou je dnešní politika, jsem si nicméně jist, že by má kandidátka převálcovala každou divočinu. Má sílu zdravého, normálního dítěte, které ještě k tomu zdraví dozrálo lidsky, aniž by kdy bylo pokořeno tzv. malými lidmi. Navíc pouze nehovoří o pomoci, jako to dělává X trpaslíků ducha, jak je znáte; Daniela Kovářová většinou rovnou pomáhá. Podporuje. Ne nacismus, nikoli komunismus; šlape za sebe a byla by i dobrý prezident.

Nespala by v hradních zahradách, i když by tam občas psala. Rouhala by se dozajista jenom uměřeně. Ale, co zmůže prezident? Málo. A co zmůže senátor(ka)? To, pro co má otevřené pole zákonem. To, co dělal Meky hudbou. Jsem si vědom Danieliných nadstandardních a především nikým, ničím neblokovaných schopností. Sil. A tu sílu u dámy instinktivně poznáte. Její vnímavost vycítíte. Intelektu občas trochu až závidíte. Sám jsem podpis na arch připojil, pravděpodobně totéž udělá tisíc lidí a… Ještě další. Nebo ne? Jak moc na podpisech záleží? Odpovězme si každý za sebe.

Jsem podle tebe v úvodu tohoto rozhovoru v něčem výrazně vedle?

Ty se svým poetickým spisovatelským brkem nejsi nikdy vedle.

Kde je podle tebe, Danielo, hranice, za kterou by se mělo ustat s upřednostňováním ukrajinských uprchlíků? Je tu třeba místné rozlišovat věkově?

Odpovím citací nejvyššího zákona naší země - Ústavy ČR. V ní je výslovně uvedeno, že státní moc slouží všem občanům ČR a poslanci, senátoři i vláda slibují věrnost České republice. Upřednostňování je proto špatně vždycky. Lidé jsou si rovni a náš stát má podle Ústavy za všech okolnost myslet na naše občany.

Odbočme! Co si myslíš o návrhu na uzákonění manželství ve třech? Nechala bys podobné skupiny navíc adoptovat děti? Co si myslíš o potenciálním snižování věku „vdavek schopných žen“ v souvislosti s nárůstem počtu islámských věřících, například v Německu? - To jsou, uznávám, tři otázky najednou, hm, a navíc by se místo odpovědí daly psát sci-fi povídky.

Pro mě je manželství svazkem muže a ženy. Čeština je tak bohatý jazyk, že pro jiné svazky docela jistě najde vhodné pojmenování. Adoptovat dítě u nás může i jeden muž či jediná žena, proto mi podobné úvahy připadají nepatřičné. Kdo chce pomoci opuštěným dětem z dětských domovů a nemůže nebo nechce si pořizovat vlastní děti, může tak bez obav učinit už dnes. A české právo má platit pro všechny. Proč by se kvůli lidem odjinud mělo měnit, co je u nás zavedené a vyzkoušené?

Jako každý právník se specializuješ, takže na následující otázku nemusíš odpovídat; je dosti obecná. Ve kterých případech je u nás právo v posledních letech nejvíc ohýbáno?

Mně spíš vadí inflace práva vůbec a jeho překotné schvalování. Přihodí se jedna výjimečnost, a hned přijímáme zákon. Kdosi naivní totiž soudí, že nový zákon vylepší život na zemi. Jenomže to žádný zákon sám o sobě nedokáže, a tak jich máme spoustu zbytečných, které nikdo nezná, nikdo jim nerozumí a nikdo se podle nich nechová. Vždyť právních norem je víc než dva miliony. Jak by je tedy vůbec mohl někdo přečíst?

Doporuč čtenářům Krajských listů.cz nějakou knihu, 2. jakýkoli film, 3. nějakého moudrého člověka, 4. nějakou hudbu, která třeba tobě pomáhá či tě potěší, 5. nějakého současného senátora.

Nějak si jen jedno nemůžu vybrat. 1. Co život dal a vzal od Betty MacDonaldové a Nemusí být vždycky kaviár od J. M. Simmela. Domovní důvěrnosti od Jindřišky Smetanové. V nich je vtip, láska, přátelství, zrada, rodina, sousedství i národ; tedy normální a každodenní život.

2. 12 opic. Chytré sci-fi s Brucem Willisem a neuvěřitelným Bradem Pittem. Kdo neviděl, o hodně přišel.

3. Agatha Christie. Nejen pro její detektivky, ale číst její životopis je velmi uklidňující.

4. Opera Nabucco od Verdiho a symfonická báseň od Bedřicha Smetany.

5. Můj oblíbený senátor Jaroslav Kubera už není, tak místo jednoho jména přidám dvě: Lumír Aschenbrenner a Tomáš Jirsa. Normální chlapi, s nimiž půjdu kdykoliv na pivo.

Jak bys jedinou větou doporučila sebe? Podle mě to ale - při tvé mnohostrannosti - ani nejde.

Píšící advokátka, manželka a matka dvou dospěláků z plzeňského venkova, normální ženská, která ví, co je v životě důležité.

Vložil: Ivo Fencl