Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak to bylo u nás v Plzni s esesákem Henleinem, dosud čestným občanem města? Glosa Iva Fencla

28.12.2021
Jak to bylo u nás v Plzni s esesákem Henleinem, dosud čestným občanem města? Glosa Iva Fencla

Foto: Se svolením nakladatelství Epocha

Popisek: Konrad Henlein, snímek z obálky knihy Henlein. Vůdce sudetských Němců

Život Konrada Henleina mě příliš nezajímal, dokud jej nově, v jedenadvaceti kapitolách nezpracoval zkušený Emil Hruška (*1958). Vytěžil samozřejmě i některé biografie dosavadní, ale nemá v knížce slova navíc. Titul ‚Henlein. Vůdce sudetských Němců‘ (2020) chápu jako svébytné vyprávění i kolekci dost nečekaných pohledů na Obergruppenführera SS. Hruška dokazuje, že není jen autor non fiction, nýbrž taky schopný beletrista. Ne však bohém: prošel řádku periodik od roku 1921, archivy, fond Konrada Henleina v Liberci, což je zločincovo rodiště, kde je stejně jako ve Varech dodnes čestným občanem.

K dispozici měl ke čtyřicítce publikací, zápisů, studií a sám tu jmenuji aspoň čtyři starší pramenné knihy: Kariéra učitele tělocviku (1983), Jak jsem je stíhal (1946), Konrád Henlein (1937) a Život plný nenávisti (1977). K tomu existuje i Henleinem podepsané dílo Reden und Aufsätze zur völkischen Turnbewegung (1939).

Konrad Henlein (1898-1945) bojoval v prvé světové válce, pracoval v bance a stal se cvičitel Německého turnerského svazu i předákem Sudetoněmecké vlastenecké strany. Bylo na něj spácháno, počínaje rokem 1935, několik atentátů, čemž se Hruška detailněji věnuje, a při vší prostoduchosti se stal tolerovaným vůdcem díky kamarádům za zády. Na ideologii měl Waltera Branda, na politiku Heinricha Rutha. Ale odpovědnost oba rádi viděli na bedrech jeho.

Projevy sám takřka nepsal a byl podobnou loutkou, jako dnes v USA dost možná jistý pan Biden. Povahou nesmělý, postavou nevysoký, překvapivě mu chybělo charisma. Působil nicméně zvláštně: bezbranně. A nikomu nevadil. I proto (a pro příjemný bas) se ocitl v centru. Jako syn Češky od pohledu vzbuzoval důvěru a dělal, co mu řekli. Nehraná zdrženlivost mu pomohla nahoru, ale neostýchal se post vytěžit. Působil skromně, v osobním styku příjemně až jemně. Sňal-li brýle, měl bystré, inteligentní oči. Dokonalý pan Průměrný.

 

Obálka knihy, foto se svolením nakladatelství Epocha

Je asi příznačné, že jej nebyli schopni karikovat. Ani ti nejlepší kreslíři. Byl malicherný, ale s dokonale ‚lidovou‘ náturou. Bodrý, pohodlný, poživačný, nekonfliktní, zbabělý, sobec, sebelítostivý, se sklony k hysterii. Přečkal léčky vlastních kolegů a dokázal mít vedle choti milenku: sekretářku Annemarii, jejíž manžel byl na frontě. 6. 5. 1945 oslavil 47. narozeniny. Téhož večera zněl z rozhlasu jeho poslední projev. 8. 5. s bílou vlajkou na autě vyjel z Varů do Lokte, vstříc Američanům. Na výšině nad městem ho jeden kapitán pěkně poprosil, aby si přestoupil do jejich vozu, a tím se stalo z vyjednávání zajetí. Počítal s tím?

Možná. Ale nepřiznal totožnost. Ocitl se v chebském zajateckém táboře, v areálu podniku Premier-Werke, a v temné místnosti se svíčkou na stole byl vyslýchán. Další noc ho přepravili do plzeňských kasáren. O půlnoci na 10. 5. si tu nařízl tepny, a jelikož se následná transfuze (solným roztokem) nepovedla, skonal. Proč tak složitě? Otázka je na místě, neboť měl ampule s cyankáli. Jimi se fanaticky zabili už jeho rodiče a sestra.

Emil Hruška ale v té souvislosti přiměl k rozhovoru vedoucí Ústavu soudního lékařství Lékařské fakulty UK v Plzni MUDr. Helenu Kvapilovou, která míní, že se zločinec zabít nechtěl. Šlo o pokus demonstrační. Chtěl jen pryč z tábora a podle lékařky mu s řezáním tepen pomohl adjutant a přítel Hugo Umann, který pak pohodlně dostal do Německa, a ještě udělal v letech padesátých kariéru jako cvičitel, aby se jejím vyvrcholením stala celostátní turnerská slavnost v Mnichově (1958), kde byl zástupcem hlavního cvičitele. A Henlein?

Leží ‚u nás‘ na Ústředním hřbitově spolu s třemi oběťmi dubnového náletu. Choť ho přežila o víc než půl století, zemřela roku 1995.

 

Vložil: Ivo Fencl