Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chvíle je krásná holka, věčnost je naší matkou, vesmírná vernisáž… S majitelem bezpečnostní agentury o poezii a hlídání Zoo

25.11.2021
Chvíle je krásná holka, věčnost je naší matkou, vesmírná vernisáž… S majitelem bezpečnostní agentury o poezii a hlídání Zoo

Foto: Se svolením Vladimír Babnič (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Vladimír Babnič je sice echt Plzeňák, na tomto snímku je ale zachycen v Praze.

ROZHOVORY NA OKRAJI Vladimír Babnič je všestranný občan Plzně, avšak i zeměkoule, to především. Narodil se 20. března 1962, a tak mu dnes ´táhne´ nikoli na nohy, ale na význačné životní jubileum. Vláďa je zakladatel a spolumajitel bezpečnostní agentury, ale např. i galerie Artamo (v nepříznivých časech bohužel uzavřené), kde už vystoupil vysoký počet básníků, hudebníků a spisovatelů (první mě napadli Jakub Fišer, Eugen Brikcius a Lojza Marhoul, Alenka Vávrová, ale také nedávno zesnulý Josef Hrubý, držitel ceny Magnesia litera za poezii). Vladimír Babnič je bytostný hudebník, textař, zpěvák, básník a i prozaik. Je to písničkář – a muž veskrze přátelský, nesmírně odpovědný, když je třeba i velmi pracovitý a vždy nabitý optimismem.

Kdosi se mu kdysi smál pro - určitou – vizuální podobnost s Paulem McCartneym, ale… Ale zdá se, že Vladimír Babnič je dnes hezčí než Paul. Současně i méně egomanický, dost možná! A prostě ne tak pyšný, jako se to občas proslýchá o ex-členovi Beatles. Vladimír v současnosti otvírá kulturnímu prostoru i reprezentativní místo společnosti HLS Security Space & café“. Další už mi snad doplní v rozhovoru, ale nejprve jedna z jeho básniček (je z knihy Vizitkář a vyšla také v překladu do němčiny).

 

Udělejte básníka z toho vola 

Chce spravedlnost? Po cti volá?

Udělejte básníka z toho vola.

Ať nepřekáží, vždyť lid je spokojen.

Možná je blázen pýchou opojen.

 

Cožpak si neváží svého žvance?

Nejspíš se těší na kopance.

Ještěže měli jsme rozum, sousede,

pravda a láska nikam nevede.

 

Už jsme tu zase v plné síle,

spokojená maloměstská píle.

Ta vítězí a hloubku dává,

jen ať si básník zanadává.

 

Jak jsi dostal nápad založit v Plzni bezpečnostní agenturu a napadalo tě předtím, zda raději nerozjet něco jiného?

Společnost HLS byla založena na základě transformačního zákona po společensko - ekonomických změnách v roce 1989. Využil jsem historické příležitosti navázat na tradici ´družstev hlídacích služby´, která vznikala už po první světové válce. Zpracoval jsem transformační projekt a za podpory části členské základny tehdejšího družstva Snaha vzniklo družstvo nové, Družstvo HLS, které mám čest od počátku organizovat a řídit.

Nastaly po založení potíže? Učili jste se také od jiných? Jak to vše probíhalo, utíkali třeba lidé? Docházelo k tomu, že tito uprchlí třeba i vybudovali agenturu konkurenční?

O žádných potížích nemohu hovořit. Byl jsem totiž nezkušený, mladý, nadšený. Učil jsem se za pochodu z každé situace a od každého člověka. Co říct víc? „Přímé jednání patří mezi prvotní podmínky úspěchu! Ale jen dobrý člověk může jednat přímo a pouze dobrou, všem užitečnou práci možno konat před celou veřejností. Přímé, prosté jednání budí v lidech všechny dobré instinkty. Jednáš-li otevřeně s úmyslem posloužit lidem, tvůj úspěch je neodvratný.“ Ztotožňuji se s poznáním českého podnikatele Tomáš Bati.

V necelých prvních deseti letech družstva mě také posilovala důvěra v přátelství a vzájemná pomoc s mým tehdejším kamarádem Jirkou, s kterým jsme se intenzivně věnovali pracovnímu i společenskému životu. Později mi kamarádova skrytá přání a cíle - spojené s jinými představami o životním úspěchu a hodnotách - připravily hluboké zklamání, které jsem ale odložil do písně ´Přátelství na život a na prodej´.

Konkurence nejen v této oblasti je četná; hlavně jsou různé metody a cesty, jakým způsobem dojít k nějaké ekonomické prosperitě. Mnoho agentur vznikalo a možná stále vzniká zneužitím informací v obchodním styku, zneužitím postavení někoho v jiné firmě; ale to prostě přináší život. Při jakýchkoliv aktivitách se snažím dojít k dobrým výsledkům: nejen materiální, ale i duševní úrovně.

Aspoň krátce i konkrétněji! Co si jako spolumajitel agentury HLS myslíš o náročnosti ostrahy zoologických zahrad?

Atraktivní prostředí s vysokou náročností, která je však ve významu tohoto slova naprosto stejná jako u kteréhokoliv jiného objektu. Možná sis vzpomněl, jak HLS provozovala ostrahu na koních v Plzeňské Zoo. Nápad vzešel z rozhovoru s naším ředitelem technických služeb panem Silovským a… Skvělá záležitost. Viděli jsme, byli jsme vidět… a návštěvníkům se to nejen velmi líbilo, ale považovali to i za jakousi přidanou hodnotu své návštěvy Plzeňské Zoo.

Dlouhá léta jsme hlídali standardně i Zoo v Praze, ale při poslední veřejné soutěži zvítězila jiná firma s mimořádně nízkou cenou.

I tak to, chápu, chodí. Obraťme trochu list. Kdy jsi začal s hraním, s psaním svých skvělých textů (co je lze i volně vyprávět z pódia), se zpíváním? Jak se to celé vyvíjelo a kdy ses odvážil do veřejného prostoru? A kdy tě začali sami zvát, a to jako účinkujícího literáta?

Se skládáním písní jsem začal někdy v patnácti letech. Slibně se rozvíjející sportovní kariéru brzdila opakovaná zranění, a tak jsem se zejména na střední škole více začal věnovat kultuře. Zejména recitaci. Byl jsem docela úspěšný. Dokonce se objevila nějaká vítězství i na celorepublikové úrovni a nabídka práce eléva do kamenného divadla. Dnes jsem velmi rád, že jsem tuto příležitost neuchopil.

 

Písničkář Vladimír Babnič

Doba se zrychlila. Ale má dál smysl psát písně a smysl má jistě psát i… Ano, spíš krátká literární postesknutí, ale ne již tlusté romány jako Tolstoj. Souhlasíš?

Pokud má člověk to štěstí a je obdařen jakoukoliv tvořivostí, ať tvoří.

Někteří dosáhnou takové úrovně, že svým tvořivým svědectvím osloví celé lidstvo a zaznamenají nadčasové rysy naší existence, trvalého zápasu dobra a zla, všech úzkostí a radosti z života i smrti.

Doba se zrychlila, uznávám, ale román talentované osobnosti zaujme i dnes. Audio podoba knih je pak zřejmě způsob, jak román přiblížit širšímu okruhu lidí.

Ale jsou možná lepší oblasti tvorby než oblast literární, ne? Komponování písní. Anebo vytvářet jejich složité, poetické, sofistikované texty. Chci se zeptat i ještě na něco. Jak to, že se při vystoupením umíš tak dokonale odvázat… a třeba text i pozměnit vzhledem k situaci?

Mám velmi rád tu atmosféru, chvilku, která mě inspiruje k improvizaci v textu písně. A…  „Chvíle je krásná holka, věčnost je naší matkou, vesmírná vernisáž.“ To je z textu mé písně Soukromá vernisáž.

Koho si vážíš na poli kultury zde na západě republiky? Co třeba básníci Alenka Vávrová anebo Jakub Fišer? Co Markéta Čekanová, Václav Gruber, Jitka Prokšová?

Vážím si každého člověka s nadáním k vytrvalému hledání pravdy, člověka otevřeného jednání v běžném životě a s dostatkem sebereflexe k vlastní tvorbě i ke společnosti.

Bohužel nedávno zesnula pořadatelka pražských literárních večerů, básnířka Zora Šimůnková. Jak na ni vzpomínáš?

Pomohla mi znovu objevit zapomenutý svět poezie.

Napsali jsme společně publikaci Láska je zdravá. Pomáhala mi s organizací literární soutěže Vlny modrého delfína. Je škoda, že se často o zajímavých osobnostech začíná hovořit až po jejich smrti, a jsem proto, Ivoši, rád, že o Tobě se začíná hovořit již dnes.

Mě vynechme, neboť řadu knih ani nemám v běžné distribuci. A má chyba, neošetřil jsem si to, ale... Ale náhodou vím, že Zora pro tebe opravdu dost znamenala.

Nejen pro mě! Pro nespočet přátel její křestní jméno zcela vystihovalo, co pro ně svým literárně-organizačním zápalem znamenala. A totiž: Zora – jitřenka – ranní hvězda.

 

Vložil: Ivo Fencl