Žít podle citátů by dopadlo tristně. Třeba... Člověk je kulturní v té míře, v jaké rozumí kočce (G. B. Shaw). Glosa Iva Fencla
09.02.2021
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: I dlouholetí majitelé koček (což znamená, že kočka vlastní je, nikoli naopak) nemohou zodpovědně říci, že své kočce rozumějí
Byla doba, kdy jsem sbíral výroky osobností. A zprvu jsem je dokonce bral doslova, ne-li vážně. Ale přišel jsem díky osvícení od nějaké redaktorky na to, že nikdo - nemá - patent - na - rozum. Ani Thomas More. Ani Dudley Moore. Dokonce ani Roger Moore. I co s tím?
Co asi? Jen to, že mnohé aforismy slavných jsem posléze zdravě zatratil, utratil, zadupal do podlahy a ještě po nich i vztekle přejel sekačkou na trávu.
A maminka: „Ivo! Proč jezdíš v kuchyni se zapnutou sekačkou? Škoda proudu.“
Fencl: „Proč? Chci za-po-me-nout.“
Ale dost humoru. V nemocnici dnes totiž skutečně umírají lidé a Andrej Babiš by mě kalupem poslal, abych dělal zdravotního bratra. Něco podobného aspoň tuhle naznačoval ve zpravodajství na prvním programu a jen okamžik poté, co Klaus zdatně zahovořil na STAROMÁKU. Ale pryč, pryč na momentíček od politiky a hurá směrem k výrokům nebabišovským, ba dokonce kulturně historickým. Ke všem těm, jež zanechala na stránkách dopisů a knih - dejme tomu - Božena Němcová, když tedy zrovna neměla sex; čímž narážím na celkem zdařilý, nedávno vysílaný televizní seriál, kde dejme tomu Ladislava Čelakovského zrovna na růžovo nelakují. Asi nebyl ideál do manželství, nu což, i tak po něm ale zůstaly nejen ´Ohlasy písní´, nýbrž taky a právě moudra. My ale začněme u jiné pomazané hlavy. ČÍM VÍC HOVOŘÍTE, TÍM MÉNĚ SI LIDÉ ZAPAMATUJÍ. FÉNELON.
Je to snad pravda? Lze se dle toho řídit? V praxi drsného života 21. století? Registruji vaše mlčení, ale tu vyskočí z červeného kabrioletu sám herec Eddie Murphy - a praví: „Nelze.“
No, a policajt z Beverly Hills byl vážně žvanil, čímž vyhrával; ale to byl film i výjimka. Přejděme raději proto k další citaci a slibuji, že u sedmé skončím.
KVALITA ZŮSTÁVÁ, KDEŽTO CENA SE ZAPOMENE. Kdo to řekl?
Přesně nevím. Snad jeden z obou konstruktérů vozu Rolls-Royce, který mi stojí v kůlně u dříví? Hm, snad, ale... To by pak bylo v pořádku i to, že Adolf Hitler - někde v paralelní historii - dobudoval Třetí říši na hrobech milionů lidí židovského i všelikého jiného původu. A to by pak bohužel byla zapomenutá CENA.
ČLOVĚK JE KULTURNÍ V TÉ MÍŘE, V JAKÉ ROZUMÍ KOČCE. G. B. SHAW. Je to jen další nesmysl?
Váhám. Máme doma hned tři kočky (Pidižvíka, Tetku a Bělinku) a zjistil jsem, že úplně je nepochopím nikdy. Pes...
Pes je oproti tomu věrný otrok, a jak o tom dál dumám, začínám pomalu důvěřovat autorovi Pygmaliona.
JE TĚŽKÉ MILOVAT ŽENU A SOUČASNĚ DĚLAT NĚCO ROZUMNÉHO. L. N. TOLSTOJ. Co myslíte, mýlí se - nejméně v tomhle - i génius Ruska?
Jsem přesvědčen, že ano. Proč? Protože ve chvíli, když se zamilujete, je vše lehčí - a neříkejte mi, že začnete doma i v práci dělat pouze nesmysly. To přece ne. A podobné zjištění, že si vedete dobře, přece nic nemění na Tolstého literárních kvalitách, nebo snad ano?
KAŽDÁ ZKUŠENOST JE V NEJLEPŠÍM PŘÍPADĚ A PŘINEJMENŠÍM Z POLOVINY SUBJEKTIVNÍM VÝKLADEM. JUNG. A jistě, patrně se nemýlil... a koneckonců i platí, že snad ani neexistují fakta, ale jen interpretace. Jenže... Jen kvůli tomu nezcepením a neupadnu do apatie. Proč taky? Jednat budu dál aktivně a s objektivitou si hlavu lámat nebudu. Jako rozený subjekt přece nejsem povinen se do ní jakkoli přetavovat, ne?
UKAŽTE MI ČLOVĚKA, KTERÝ NESNÁŠÍ DETEKTIVKU, A JÁ VÁM UKÁŽU HLUPÁKA. MOŽNÁ CHYTRÉHO HLUPÁKA, ALE PŘESTO HLUPÁKA. RAYMOND CANDLER. Mýlil se?
Popravdě, váhám. V té větě je zatrolená porce pravdy. Nicméně se mi již vybavuje dětství, kdy jsem ještě neměl kompletní spisy Agathy Christie doma ve vitríně (a jsou celé černé), nýbrž teprve louskal Pět malých prasátek, svou první knihu od mistryně. Odpovědně jsem ten román tehdy přečetl od A do Z a tuším, že vrah tam má křestní jméno od M..., ale nebudu nic prozrazovat, už se ostatně stalo. A ne že bych času zabitého tou dávnou četbou dodatečně litoval, jako děcko mě ale ta knížka moc nezaujala. A víte, proč ne?
Problém je pouze, KDO kohosi zabil. Vám to nepřipadá málo? Mně dnes už ne, ale tenkrát... Pro dítě to bylo zatroleně málo a popravdě, ani moc mě nezajímaly vrahovy motivace. A proč taky by mě zajímat měly? On totiž měl nějakou svou motivaci k vraždě úplně každý z podezřelých. A jste-li dítě, zuříte nad tím. Kdepak. Ta jediná detektivka, kterou dětská duše ještě vezme na milost, je tzv. WHYDONIT = příběh, kde není jasné, JAK mohlo ke zločinu dojít, protože se - třeba - udál v uzamčené místnosti. Jeden z nejslavnějších a nejdávnějších románů toho typu stvořil Gaston Leroux a jmenuje se Záhada žluté komnaty. Doporučuji. Ale pak... Vyrostete a pojednou vás BAVÍ taky ty obyčejné detektivky, kde jde skoro jen o to, KDO. Vážně je rozumné s něčím podobným ztrácet u televize čas?
A připadáte si snad přitom jako nějaký CHYTRÝ hlupák? Váhám. A Chandler zcela pravdu neměl, i když jako literát byl mistr. Ale mudrování bylo dost, a tak rádi stojíme před semaforem sedmého výroku.
DVA NEJSOU DVAKRÁT JEDNA. DVA JSOU TISÍCKRÁT JEDNA. GILBERT KEITH CHESTERTON. - Bohužel i nebohužel je to pravda – a těžko cokoli dodat. Přesto...
Přesto by život uspořádaný pouze na podkladě citátů musel dopadnout přímo veletristně.
Vložil: Ivo Fencl