Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vyžaduje značnou dávku trpělivosti a víc to bolí. Básník a slamer Filip Koryta aka Dr. Filipitch o tom, jak uchopit látku života jinak

14.01.2021
Vyžaduje značnou dávku trpělivosti a víc to bolí. Básník a slamer Filip Koryta aka Dr. Filipitch o tom, jak uchopit látku života jinak

Foto: Archiv Iva Fencla

Popisek: Filip Koryta

ROZHOVORY NA OKRAJI Básník Filip Koryta (*2. září 1989) se stal mistrem této země ve Slam poetry a napsal a vydal takřka deset knih, nejnovější v nakladatelství Druhé město: jde o syrově poetické a takřka ´slamově´ psané vzpomínky na dětství - s přesahy do dneška. Básník, který se narodil v Kraslicích, žil v Sokolově a nyní v Plzni, odpověděl panu Fenclovi na několik otázek. Ten ho také poprosil, aby sám vybral na ukázku své dvě básně.

Nehrozí, že spolu se zráním Filipa Koryty dojde k přerodu básníka v prozaika?

Kdyby se našeho rozhovoru účastnil Milan Kundera, určitě by podotkl, že je to tak správně a že je to žádoucí. Ale protože tu s námi není, asi můžu konstatovat, že se to zatím nejeví kdovíjak horké – několik lidí už mi totiž řeklo, že můj prozaický debut je ta nejpoetičtější věc, jakou jsem kdy napsal (jestli je to dobře nebo špatně, to nechám na čtenářích).

Jak vnímáš psaní prozaického textu v kontrastu s tvorbou básně?

Alespoň v mém případě trvá próza jednoznačně déle, je jaksi mnohem víc za odměnu, vyžaduje značnou dávku trpělivosti a ´bolí´ víc.

Jak jsi vůbec začal s psaním a jak a kdy s veřejným vystupováním (což se prolnulo)?

Sotva jsem se naučil psát, začal jsem tvořit. Ze všeho nejvíc písňové texty k neexistující hudbě, jelikož jsem od dětství věděl, že budu hrát v kapele. První veřejné vystoupení jsem absolvoval ve dvanácti letech, a to na školní akademii, kde jsem zpíval a k tomu hrál divadlo. S vysokou frekvencí ale performuju až od osmnácti, kdy to aktivně rozjela moje první kapela, kterou posléze vystřídaly jiné kapely, až jsem s hudbou téměř skončil a přesedlal takřka výlučně k exhibicím ve slam poetry a autorským čtením.

 

Co je slam poetry

Poetry slam (v češtině častěji užíván název slam poetry; z anglického slam – bouchnout, prásknout) je specifický styl básnicko-zpívaného přednesu. Vznikl ve Spojených státech v druhé polovině 80. let. Za zakladatele poetry slamu je považován chicagský básník, původním povoláním zedník, Marc Smith. Pro výslednou podobu slam poetry platí, že přednes musí být natolik zpěvný, aby dosáhl největšího ohlasu v publiku, povětšinou shromážděném v baru. Pravidla pro celostátní soutěže v ČR jsou tři: vlastní text, časový limit do tří minut a žádné rekvizity. Od stand-up výstupů se liší zapojením básnických prvků, jako je rytmus, rýmování, popřípadě aktivním pohybem po jevišti či sále. Často tak připomíná rap bez hudebního podkresu. Rovněž se nepoužívají žádné rekvizity či kostýmy. Přednášený text může být předem připravený, eventuálně přímo na jevišti čtený, nebo může být báseň tvořena na místě; nicméně obsah výstupu by měl být vždy autorský. Slameři většinou vystupují jednotlivě, například v USA ale umělci sdružení do týmů podle domovských měst soutěží o celostátní titul. Řada slamerů vystupuje pod pseudonymy. Ve slam poetry se každý rok pravidelně pořádá mistrovství České republiky. Roku 2003 byl v rámci olomouckého literárního festivalu Poezie bez hranic uspořádán první ročník mistrovství republiky ve slam poetry, jehož iniciátory byli básníci a spisovatelé Jaromír Konečný a Martin Reiner a literární teoretik Miroslav Balaštík. Vítězové regionálních kol se nakonec potkají ve finále, dlouhou dobu konaném v brněnském klubu Fléda. Pokud účinkující získá dva tituly, stává se ´doživotním profesionálem´ a soutěžní sekce se již neúčastní. Mimo to jsou pravidelně pořádána exhibiční vystoupení a slamerské dílny v městech po celé České republice či na festivalech, například na Colours of Ostrava či festivalu Pohoda. Českou specifikou slamu je hojně zastoupený improvizační proud slam poetry.

 

Měl jsi nějaké výraznější niterné motivace při psaní sbírky Fotogenické problémy a prózy Falknov Calling, která teď vyšla v nakladatelství Druhé město?

Mám dojem, že se mi zatím nepodařilo napsat knihu, která by nevycházela z niterných motivací. Buď to jinak neumím, anebo ještě nenastal čas, abych to dělal jinak. Zatímco Falknov Calling je takové (údajně vlídné) ´vyřizování účtů´ s dospíváním na maloměstě, Fotogenické problémy jsou reflexe složitého vztahového období, které zabralo několik let, a jestli je už díky knize passé, nesvedu říct.

 

Jak dešifrovat název knihy, která je právě na pultech knihkupectví? Falknov, to je Sokolov. A název připomíná slavné punkové, v pořadí třetí album The Clash - London Calling

Jak vnímáš dosavadní svou tvorbu a publikační činnost?

Jako zajímavý tvůrčí kaleidoskop, který je vzhledem k mému věku relativně bohatý, řekl bych. Je mi jednatřicet a doposud jsem stihl vydat tři hudební alba, přičemž tuna mojí hudební tvorby ještě není zaznamenána (a možná nikdy nebude), a šest knih (sbírky básní, slamové sborníky a jednu prózu). Současně se snažím, aby byl každý artefakt z mojí dílny trochu odlišný, ať už obsahově, formálně či koncepčně. Na každém díle se podílí krapet jiní lidé, což onu pestrost podporuje, a zároveň si myslím, že to tvorbě prospívá. Vlastně ani nevím, jestli bych něco z toho, co mám za sebou, udělal jinak. Asi ne. Ta úvaha je v základu zbytečná, jelikož minulost zkrátka nezměním, a reflexe té minulosti člověku dává možnost ovlivnit alespoň budoucnost. 

Napadají tě nějací básníci a prozaici, popřípadě zpěváci a herci, kteří ti třeba nejsou přímo vzorem, ale zaujali tě?

To jednoznačně! Z básníků třeba Ernst Jandl nebo Erich Fried, z českých mě na první dobrou napadá Pavel Novotný (samozřejmě nejde o starostu Řeporyjí), z prozaiků v poslední době třeba Petr Měrka nebo Richard Brautigan, fascinuje mě Woody Allen (především jako prozaik), miluju tvorbu Davida Lynche a Jima Jarmusche… Ze všech těch jmen asi plyne, že mě baví sledovat, jak někdo uchopuje látku života jinak, mimo zavedené konvence.

Život a tvorba se asi oddělovat nedá, ale nějaká hranice bude. Nebo si to nemyslíš?

Myslím, že je to člověk od člověka. Někdo žije vlastní tvorbou, život a tvorba se u něj překrývají, život se tvorbě přizpůsobuje… a někdo to má naopak; když tvoří, tak tvoří, a pak žije ´běžným´ způsobem: sotva domaluje obraz, jde si s kamarády zahrát karty, dát si pivo, ale rozhodně se to všechno navzájem podporuje. I zdánlivě neumělecké momenty, třeba jako práce na zahradě nebo ranní rozcvička, tvorbu ovlivňují a na nevědomé bázi se toho děje strašně. Zrovna tahle otázka by klidně vydala na celý rozhovor.

To ano: a napadá mě, že jeden rozhovor – autora se sebou samým – uzavírá i tvou prózu Falknov Calling. Mimo jiné tam uznáváš, že v knize takřka nevěnuješ čas svým středoškolským studiím. S tím obdobím ses ještě nevyrovnal?

Jednoznačně ne. Teprve nedávno jsem například ukončil partnerský vztah, který trval už od dob mého pobytu na sokolovském gymnáziu, a tak si na středoškolské resumé ještě budeme muset počkat. Výhoda popisu, mnohdy deskriptivního a stenografického, dětských let byla v jejich vzdálenosti. Už je to - zkrátka - tak daleko, že člověk pomalu necítí nic jiného než smíření. Se vším, se všemi.

Otázkou, kterou sám nadhazuješ, je i ´tempo´ měst. Žil jsi také v Praze a nejsi zdaleka první, od koho jsem slyšel, že je ´rychlá´. Samozřejmě jen ve srovnání s oblastními, ale často i krajskými městy. I napadá mě: A. Ale kdybys žil v Praze déle, možná by ses přece přizpůsobil, ne? B. ´Žije´ dle tebe například New York, a to nejen New York Woody Allena, ještě hektičtěji?

Já se o život v Praze pokoušel dokonce dvakrát, ale ani jednou to nevyšlo. Což ovšem neznamená, že bych ji neměl rád, naopak. Mám ji čím dál radši. Ale ne pro život. Dokážu tam strávit několik dnů v kuse, pak musím utéct. Nicméně nepopírám, že je to třeba otázku zvyku, člověk si přece koneckonců zvykne na všechno… Co se NY týče, nikdy jsem tam nebyl, tak těžko soudit, ale kamarádi, kteří jej navštívili, mi říkali, že NY už není nic než fetiš. NY, který známe z filmů, je prý jiný, než jaký nabízí každodenní realita. Hot dog si tam dáte proto, abyste se cítili filmově, abyste se přiblížili onomu známému obrazu, ale chutná po hnusu a prázdnotě. To Praha je krásná ve filmech i doopravdy.

Máš v sobě vyčleněny tobě blízké tvůrce se vztahem k západní části Česka a jmenoval bys někoho?

Vždycky mě jako první napadne pan Josef Hrubý, neboť svou poezií a úspěchy v ní dokázal překročit hranice regionu, což se zde z nějakého důvodu podaří málokomu. Proto jsem současně rád za své kolegy z branže slam poetry, jmenovitě Bohdana Bláhovce a Anatola Svahilce, kterým se podařilo – podobně jako mně, alespoň v rámci již zmíněného žánru – stát se osobnostmi s celorepublikovým zásahem. Kéž nás je takových víc!

 

Z veršů Filipa Koryty

PŘED PŮLNOCÍ

v popelníku
hora beze jména
na ubruse
mapa krajiny kterou nikdy nikdo
nenavštíví

kdybys
teď přišla
všechno by se změnilo

ve vedlejší místnosti
symfonie hracích automatů
u stolu absence pikového esa

nepřicházíš

hospodskému na vestě
chybí knoflík
v televizi fotbal ze záznamu

dopíjím pivo

po stropě dým
kompasy k ničemu
jackpot se nekoná
červené dresy porazily modré dresy

žádný kdyby

*

HOŘÍ TO

a
já se dívám
jak to hoří

 

 

 

 

QRcode

Vložil: Ivo Fencl