Budou třetí v Evropě! Plzeň chystá unikátní parkourové centrum. Sport přeci není jen kopaná
27.04.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Parkour, ilustrační foto
VIDEO Město Plzeň ušetřilo 7,2 milionu korun a hledalo projekt, do kterého by je vrazilo. Nabízely se tradiční cesty, ale Plzeňáci na svět prostě hledí jinak. Chtějí být světoví. A tak došlo k rozhodnutí. V Aktivity centru Krašovská v Plzni vznikne unikátní parkourové hřiště. V Evropě jsou podobná jen dvě. Třetí vyroste právě v Plzni.
V Rokycanech nedávno vzniklo také parkourové centrum, ale zvládlo se postavit „jen“ za půl milionu. Opoziční politik z TOP 09 Michal Vozobule byl z částky v šoku. Ale když chce být město světové, nejde to dělat zadarmo, že jo.
A co to ten parkour vůbec je?
Sport si většinou představujeme tradičně. Kopaná, hokej, běhání, skok o tyči. Parkour je novodobý sport, mezi mladými velmi populární. Dalo by se říct, že se jedná o něco jako městskou akrobacii. Překonávání městských architektoniky vcelku svérázným způsobem. Salta přes zábradlí, překonávání překážek. Cíl je jasný, dostat se z bodu A do bodu B bez použití tradičních cest. A co je důležité, parkour je velmi prospěšný pro tělo. Protože při něm si lidé procvičují prakticky všechny svaly v těle.
Radní David Šlouf za ODS šok z vysoké ceny chápe. Ale zároveň také chápe, proč je tak vysoká. „Řekli, ať uděláme hřiště pro děti i profíky. Zkusíme být evropští. Podobná hřiště, jaké plánujeme, jsou nejblíž v Kodani a v Barceloně. Chceme vybudovat centrum minimálně pro západočeskou komunitu parkouristů,“ uvedl Šlouf a dodal, že jednali z předními odborníky na parkour. Do budoucna by se mohlo uvažovat například i o pořádání nějaké mezinárodní parkourové sešlosti. Nikoliv mistrovství, to parkourová komunita tvrdě odmítá.
Parkour jako filozofie
Parkour vyvinuli francouzští vojáci ve válce ve Vietnamu. Tradiční překonávání překážek ve vojenském prostředí se následně přelilo do měst. Zakladatel se snažil myšlenku parkouru udržet živou. Ke všeobecnému přijetí došlo až po dokumentu BBC Jump London. Po jeho odvysílání se pro parkour nadchlo tisíce mladých lidí.
„Pochopit filozofii parkouru chce čas, protože si na ni musíte nejdřív zvyknout. Zatímco se snažíte o zvládnutí technik, nepocítíte příliš filozofie. Ale jakmile se dokážete pohybovat svou cestou, začnete zjišťovat, jak parkour mění další věci ve vašem životě a váš přístup k řešení problémů – například v práci – se změní, protože trénujete překonávání překážek. Toto náhlé zjištění se objevuje u různých lidí různě, někdy přijde velmi brzy a někdy velmi pozdě. Nemůžete říct „trvá to dva měsíce, než pochopíte, co je parkour.“ Teď už neříkám „dělám parkour,“ ale „žiju parkour,“ protože se stal mou životní filozofií, mou cestou, jak dělat všechno ostatní,“ řekl rakouský parkourista Andreas Kalteis.
Zároveň jde u parkouru o to, že je to nesoutěžní sport. Nepořádají se mistrovství, nesoutěží se o to, kdo je lepší. Podle zastánců parkouru by to šlo proti samotné filozofii parkouru. „Soutěžení nutí lidi bojovat proti sobě pro přízeň davu a/nebo pro výhody plynoucí ze změny přístupu několika obchodníků. Parkour je jedinečný a nemůže být soutěžním sportem, protože tak ignoruje svůj nesobecký základ seberozvoje. Kdyby se parkour stal sportem, bylo by těžké učit a šířit parkour jako nesoutěžní aktivitu. A nový sport by se šířil pod jménem parkour, ale už ne s jeho základní filosofií,“ napsal vyznavač parkouru pod přesdívkou Erwan na internetu.
Vložil: Štěpán Cháb