Takový dobrák a srandista! A přitom málem zničil legendární Semafor… Tajnosti slavných
23.04.2018
Foto: ČT
Popisek: Václav Štekl v seriálu Pan Tau
Lidé ho měli rádi, byl veselá kopa, skvělý konferenciér, imitátor i dobrý herec. Spolupráci s ním si pochvalovali i režiséři slavných jmen. Přitom málem zničil nejpopulárnější divadelní scénu šedesátých let. I on měl ale svoji Achillovu patu.
Notně zakulacený, s výbušným temperamentem a akurátním vystupováním – ať už hrál pana učitele v populárním televizním seriálu Pan Tau, nebo třeba hoteliéra v nestárnoucí komedii režiséra Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát, vždycky měl úspěch. Koneckonců takových vedlejších postav, které byly vždy v ději nepřehlédnutelné, ztvárnil Václav Štekl téměř stovku. Dnes už ale málokdo ví, že býval kdysi i ve stálém divadelním angažmá. Jenže zaútočil na slavnou dvojici, která si jen tak nenechala něco líbit. A pak už ho nikdy v žádném dalším divadle nastálo nechtěli.

V divadle Semafor, v představení Zuzana je zase sama doma
Ke kariéře přes armádu
Narodil se 23. září 1929 v Plzni, a tak není divu, že se šel po základní škole učit do tamních závodů slévačem šedé litiny. Odmalička ale miloval divadlo, léta hrál alespoň s ochotníky, takže využil příležitosti, přihlásil se ke studiu herectví na pražskou DAMU a již jako student dokonce hostoval i v Národním divadle. Absolvoval v roce 1953 a padesátá léta pak prožil v armádních hereckých souborech. Nejprve strávil dvě sezóny v Ústředním vojenském souboru Vítězná křídla, od roku 1957 pak přešel do Ústředního souboru ministerstva vnitra. A pak to přišlo – přesunul se do slavného Semaforu, kde prý měl na pokyn vyšších míst takzvaně udělat pořádek. Nejprve vystřídal na postu uměleckého šéfa Jiřího Suchého, vzápětí přišel pokyn, že se má divadlo zbavit i Jiřího Šlitra. Štekl sice říkával, že mu to bylo proti srsti, nicméně uposlechl a začal Šlitrovi házet klacky pod nohy. Vidina skvělé kariéry mu zřejmě poněkud zastřela zrak, pozice velkého šéfa, který rozhoduje, co a kdy se bude na populární scéně hrát, byla více než lákavá. Dlouho si jí ale neužil.

Divadlo Apollo v roce 1966 a představení Nešpory
Zbyl mu jen z ostudy kabát
Suchý se Šlitrem totiž také nebyli bez přátel, a tak to ‘hnali vejš‘. Nakonec se spor dostal až na městský výbor KSČ a se zlou se potázal Štekl. Suchý dostal svoji funkci zpět a Václav se musel poroučet. Z ostudy měl kabát, takže najít další angažmá nebylo snadné. Jednu sezónu strávil v Hudebním divadle Karlín, v roce 1965 přivítal nabídku Jiřího Štaidla do jeho Divadla Apollo. S Lubomírem Kostelkou měl pantomimicko-klaunskými výstupy sjednocovat písňové bloky populárních hvězd. Projekt ale nenašel své publikum. Pro fanoušky zpěváků byly jevištní a dramatické prvky čímsi zbytečným, pro obecenstvo malých scén zase byly pořady málo nápadité. Soubor plný hvězd měl záhy problémy s návštěvností, což byl jeden z hlavních důvodů jeho zániku již ke konci července roku 1968.

S Petrem Nárožným v komedii Což takhle dát si špenát
Komik na volné noze
Po zániku Apolla už hledání dalšího angažmá definitivně vzdal a stal hercem ve svobodném povolání. Pořádal estrádní a zájezdová představení a stal se vyhledávaným konferenciérem. Jeho populárním ‘majstrštykem‘ bylo perfektní imitování Vladimíra Menšíka. Tu a tam se výjimečně mihl i jako host na dalších pražských scénách, například v Divadle Na zábradlí, a hrával i v mimopražských divadlech, mimo jiné v Mladé Boleslavi. O práci prý nouzi neměl, tím spíš, že si ho pomalu začali všímat i filmoví režiséři. Před kamerou stanul poprvé v roce 1961 jako pan Fousek v komedii režiséra Zbyňka Brynycha Každá koruna dobrá.

V historické komedii Karla Steklého Hra o královnu
Hrál sám sebe
Menší a hodně zavalitá postava, ostře řezaný, až drastický zjev, perfektní mimika, temperament, výbušnost, bodrost a lehká sebeironie ho předurčovaly pro typy vyloženě komické, veselé a nespoutané. Všelijakých postav a postaviček ztvárnil ve filmu, televizních inscenacích a seriálech zhruba sto, většina z nich ale byla opravdu malá. Výraznějších bylo jen pár, například muž s motýlkem v Herzově Spalovači mrtvol, otec v hudební komedii téhož režiséra Kulhavý ďábel či Vintíř v historické komedii Karla Steklého Pan Vok odchází. „On byl veselá kopa, vždycky vyprávěl vtipy. Byl naladěný na stejný způsob humoru. Rád jsem s ním točil, ale použitelný byl jen do určitých rolí,“ prozradil o něm před časem deníku Blesk režisér Václav Vorlíček, jenž ho obsadil například do seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Jinými slovy – byl svůj, jenže stále stejný, protože vlastně hrál sám sebe. V rolích, které dostával, to ale nikomu nevadilo.

Jako strýček Pompo v seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek
Měl se čeho bát?
O Václavu Šteklovi se tradovalo, že je velký požitkář a milovník života, kterého si užíval opravdu naplno. Vyhlášený labužník sám sebe nikdy neošidil a také se rád napil. Jednu dobu dokonce mnohem víc, než je zdrávo. Jen nejbližší přátelé věděli, že i on má svoji Achillovu patu – trpěl přímo panickou hrůzou ze smrti. „Hodně často o tom mluvil. Bál se jí jako čert kříže. Přitom na životosprávu naprosto kašlal,“ práskl na něj jednou scenárista Miloš Macourek. Nezřízený životní styl si postupně začal vybírat svoji daň a více než korpulentní herec začal trpět snad všemi nemocemi, které existují. Nakonec k němu byl osud milosrdný a ukončil jeho životní pouť relativně rychle – zabil ho totiž srdeční infarkt. Václav Štekl zemřel 5. února 1994, bylo mu šedesát čtyři let.

Vložil: Adina Janovská