Věděli jste, že Starý Plzenec býval kdysi Plzní? Český poutník
04.03.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Pohled na Plzenec z cesty na Radyni
Cílem mé dnešní cesty je malebné městečko na západě Čech, které až do konce 13. století patřilo k nejvýznamnějším v Čechách. Stálo zde osm kostelů, mnoho hospod a v ulicích panoval čilý obchodní ruch. Jmenovalo se Plzeň, ale s dnešní Plzní, která vznikla až mnohem později, nemělo toto městečko nic společného. Pokud nyní uvažujete, kam nasměřovat vaši navigaci, vězte, že dnes je ono místo v mapách značené jako Starý Plzenec.
Vystupuji na malebném nádraží a přes zástavbu rodinných domů se vydávám k nejvýznamnější dominantě Plzence a okolí, zřícenině hradu Radyně, který zde vyrostl před rokem 1361 za panování Karla IV. Název dostal podle kopce, na němž stojí.
Poutník na nádraží
Hradní „raketová základna“
K Radyni se dá dostat pohodlně i vozem, přímo pod hradem je parkoviště, ale romantičtější a zdravější je cesta lesem. Takže vzhůru do městských lesů. Přestože značení není zprvu úplně ideální, zabloudit není kam, cesta k hradu je prošlapaná. U hradní brány stojím přibližně za hodinu. Bouchám ovšem marně, v zimní sezóně je zřícenina uzavřená. Musím se tak spokojit jen s pohledem zvenčí. I tak je ale co obdivovat. Naši předci byli opravdu dobří stavitelé.
Cesta k Radyni
Bohužel, zavřeno
Z někdejšího královského hradu dnes stojí pouze obvodové zdi paláce s oběma věžemi. Hranolová věž je zastřešena a je na ní nejen rozhledna, ale také řada vysílačů, což trochu kazí dojem z historické památky. Člověk si spíš připadá jako na raketové základně. Z ostatních částí hradu, jehož vlastníkem je Starý Plzenec, se dochovaly dvě hluboké cisterny, základy hradeb a příkop.
Plzenecká železnice
Zpět do města se vracím po staroplzenecké naučné stezce, která vede kolem přírodní památky Andrejšky. Jak se dozvídám z informační tabule, toto místo je chráněné kvůli vzácným buližníkovým skalním útvarům.
Další zastávkou na stezce je plzenecká železnice, která leží pod lesem. V létě se výletníci mohou pokochat nejen pohledem na mašinky, ale také si vyzkoušet provoz úzkorozchodné železnice na vlastní kůži. Teď v zimě se ale musím spokojit pouze s pohledem přes plot.
Jak je to s těmi Plzněmi?
Pokud vás trápí tato otázka, vězte, že Starý Plzenec býval opravdu dlouhá léta Plzní. V době své největší slávy byl kulturním a společenským centrem této části západních Čech. Jeho význam začal opadat po roce 1295, kdy král Václav II. opodál založil Novou Plzeň. Později se obě města přejmenovala, z Nové Plzně se stala Plzeň a z původní Plzně zase Starý Plzenec.
Pomník na náměstí
Na náměstí obdivuji klasicistní radnici z roku 1845 a také opravenou a téměř sto let starou budovu základní školy. Naproti stojí památník obětem II. světové války a také kostel Narození svatého Jana Křtitele.
Základní škola
Romantika u rotundy
Posledním místem dnešního putování se mi stala rotunda svatého Petra a Pavla. Minout jednu z nejstarších církevních památek v naší republice, to by byl opravdový hřích. A také velká škoda. Impozantní je totiž nejen stavba rotundy, která je prvně zmiňovaná už v roce 976, ale také výhled na město a do okolní krajiny.
Rotunda svatého Petra a Pavla
Teprve když jsem se vyšplhal k rotundě a opřel se o její památné zdivo, pochopil jsem, proč je toto místo posvátné nejen pro věřící, ale i pro všechny romantické duše. Právě sem chodí mladí lidé na zásnuby, právě zde slaví mnoho místních svá životní jubilea. Co všechno už tyto zdi asi slyšely a zažily? Kdyby mohly vyprávět, bezesporu by z jejich vzpomínek byl celosvětový knižní bestseller.
Sluníčko se pro dnešní den už pomalu schovává za obzor, a tak mě čeká už jen závěrečná cesta zpět na nádraží a pak několikahodinová jízda vlakem zpět domů. Tak ahoj zase příští víkend, přátelé poutníci!
Výhled od rotundy
Tipy
* Integrovaná doprava (vlaky a autobusy) zajíždí z Plzně do Starého Plzence ve špičce každých dvacet minut. Mimo špičku je interval kolem 50 minut až hodiny.
* Po Staroplzenecké naučné stezce se můžete v okolí města vydat na místa, kde v minulosti stával kostel svatého Vavřince a svatého Kříže. Dojít lze až k mohylovému pohřebišti Hůrka, které svému účelu sloužilo 1.600 až 1.300 let před naším letopočtem
Vložil: René Flášar