Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Věděli jste, že Starý Plzenec býval kdysi Plzní? Český poutník

04.03.2018
Věděli jste, že Starý Plzenec býval kdysi Plzní? Český poutník

Autor: René Flášar

Popisek: Pohled na Plzenec z cesty na Radyni

Cílem mé dnešní cesty je malebné městečko na západě Čech, které až do konce 13. století patřilo k nejvýznamnějším v Čechách. Stálo zde osm kostelů, mnoho hospod a v ulicích panoval čilý obchodní ruch. Jmenovalo se Plzeň, ale s dnešní Plzní, která vznikla až mnohem později, nemělo toto městečko nic společného. Pokud nyní uvažujete, kam nasměřovat vaši navigaci, vězte, že dnes je ono místo v mapách značené jako Starý Plzenec.

Vystupuji na malebném nádraží a přes zástavbu rodinných domů se vydávám k nejvýznamnější dominantě Plzence a okolí, zřícenině hradu Radyně, který zde vyrostl před rokem 1361 za panování Karla IV. Název dostal podle kopce, na němž stojí.

 

Poutník na nádraží

Hradní „raketová základna“

K Radyni se dá dostat pohodlně i vozem, přímo pod hradem je parkoviště, ale romantičtější a zdravější je cesta lesem. Takže vzhůru do městských lesů. Přestože značení není zprvu úplně ideální, zabloudit není kam, cesta k hradu je prošlapaná. U hradní brány stojím přibližně za hodinu. Bouchám ovšem marně, v zimní sezóně je zřícenina uzavřená. Musím se tak spokojit jen s pohledem zvenčí. I tak je ale co obdivovat. Naši předci byli opravdu dobří stavitelé.

 

Cesta k Radyni

 

Bohužel, zavřeno

Z někdejšího královského hradu dnes stojí pouze obvodové zdi paláce s oběma věžemi. Hranolová věž je zastřešena a je na ní nejen rozhledna, ale také řada vysílačů, což trochu kazí dojem z historické památky. Člověk si spíš připadá jako na raketové základně. Z ostatních částí hradu, jehož vlastníkem je Starý Plzenec, se dochovaly dvě hluboké cisterny, základy hradeb a příkop. 

Plzenecká železnice

Zpět do města se vracím po staroplzenecké naučné stezce, která vede kolem přírodní památky Andrejšky. Jak se dozvídám z informační tabule, toto místo je chráněné kvůli vzácným buližníkovým skalním útvarům.

Další zastávkou na stezce je plzenecká železnice, která leží pod lesem. V létě se výletníci mohou pokochat nejen pohledem na mašinky, ale také si vyzkoušet provoz úzkorozchodné železnice na vlastní kůži. Teď v zimě se ale musím spokojit pouze s pohledem přes plot. 

Jak je to s těmi Plzněmi?

Pokud vás trápí tato otázka, vězte, že Starý Plzenec býval opravdu dlouhá léta Plzní.  V době své největší slávy byl kulturním a společenským centrem této části západních Čech. Jeho význam začal opadat po roce 1295, kdy král Václav II. opodál založil Novou Plzeň. Později se obě města přejmenovala, z Nové Plzně se stala Plzeň a z původní Plzně zase Starý Plzenec.

Pomník na náměstí

Na náměstí obdivuji klasicistní radnici z roku 1845 a také opravenou a téměř sto let starou budovu základní školy. Naproti stojí památník obětem II. světové války a také kostel Narození svatého Jana Křtitele.

 

Základní škola

Romantika u rotundy

Posledním místem dnešního putování se mi stala rotunda svatého Petra a Pavla. Minout jednu z nejstarších církevních památek v naší republice, to by byl opravdový hřích. A také velká škoda. Impozantní je totiž nejen stavba rotundy, která je prvně zmiňovaná už v roce 976, ale také výhled na město a do okolní krajiny.

Rotunda svatého Petra a Pavla

Teprve když jsem se vyšplhal k rotundě a opřel se o její památné zdivo, pochopil jsem, proč je toto místo posvátné nejen pro věřící, ale i pro všechny romantické duše. Právě sem chodí mladí lidé na zásnuby, právě zde slaví mnoho místních svá životní jubilea. Co všechno už tyto zdi asi slyšely a zažily? Kdyby mohly vyprávět, bezesporu by z jejich vzpomínek byl celosvětový knižní bestseller.

Sluníčko se pro dnešní den už pomalu schovává za obzor, a tak mě čeká už jen závěrečná cesta zpět na nádraží a pak několikahodinová jízda vlakem zpět domů. Tak ahoj zase příští víkend, přátelé poutníci!

 

Výhled od rotundy

Tipy

* Integrovaná doprava (vlaky a autobusy) zajíždí z Plzně do Starého Plzence ve špičce každých dvacet minut. Mimo špičku je interval kolem 50 minut až hodiny.

* Po Staroplzenecké naučné stezce se můžete v okolí města vydat na místa, kde v minulosti stával kostel svatého Vavřince a svatého Kříže. Dojít lze až k mohylovému pohřebišti Hůrka, které svému účelu sloužilo 1.600 až 1.300 let před naším letopočtem

Vložil: René Flášar

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace