V patnácti převálcovala Semafor, duet s ní považoval za čest i Petr Novák. A pak… Tajnosti slavných
21.10.2017
Foto: youtube.com
Popisek: Lilka Ročáková
AUDIO Začínala senzačním vítězstvím v konkurzu do divadla Semafor, a protože jí ještě nebylo ani šestnáct, všude ji musel doprovázet tatínek. Zpívala s největšími hvězdami Zlatých šedesátých, pak si ji ale už navždy zabrala opera. A dnes tvrdí, že zpívá výhradně jenom při luxování.
Patřila k nejpopulárnějším hvězdám Zlatých šedesátých, od dalšího desetiletí už ji ale znali jen milovníci opery, navíc převážně té plzeňské. Lilka Ročáková, která často vystupuje pod vyvdaným příjmením jako Ludmila Rybářová, tam ale byla vždy spokojená. Byla totiž přesvědčena, že na jevišti pražského Národního divadla by nikdy nedostala tolik úžasných a velkých rolí. Jako velmi mladá vystoupala rychle na nebe české populární hudby a napohled vždy vypadala jako bezstarostná dívka, spokojená sama se sebou. Ve skutečnosti prý ale byla vždy velmi přísná, k sobě i druhým. „Ví, co chce, je neústupná, a pokud si vytýčí nějaký cíl, jde za ním tvrdě. Dokáže být přísně ukázněná a uprostřed zábavy se umí zvednout a jít pracovat. I když by se docela ráda bavila dál. V takovém případě se zavře doma ve svém pokojíku, který má přes domovní chodbu, naproti dveřím bytu rodičů. Tam má piano, malý stolek, židli, gauč, jednu skříňku, pár obrázků na stěně a něco suvenýrů, které dostala anebo si koupila na zahraničních zájezdech. Pokojík má okno do dvora, kde roste plno stromů a kde je naprosté ticho. V pokojíku se nekouří (výjimky jsou jen některé návštěvy, které přišly na skok). V pokojíku se totiž zpívá. Lilka cvičí od rána do noci,“ napsal o ní v jejím medailonku v roce 1969 Ondřej Neff.
Bylo léto horké léto:
Formanův Konkurs
Narodila se 28. září 1948 ve slovenském Trenčíně, a i když dostala jméno Ludmila, začali jí doma říkat Lilka. Když jí bylo šest a právě začala chodit do školy, rodiče se rozhodli přestěhovat do Prahy. Zpočátku z toho byla nešťastná, zápasila totiž s češtinou. Ve třinácti letech představu o své budoucnosti neměla ještě žádnou, ráda hrála košíkovou a na klavír. A právě díky němu se poprvé objevila v Soutěži tvořivosti mládeže. „Aby nedošlo k omylu; pouze jsem tam doprovázela na klavír. Ale byl to strašný průšvih. Byla jsem tak nešťastná, že mě místo hubování museli všichni kolem uklidňovat,“ prozradila později Ondřeji Suchému. Nakonec ale začala v létě na táboře zpívat a dostala od kamarádek přezdívku ‘druhá Pilarka‘. Zpívala hlavně písničky ze Semaforu, aniž ji tenkrát napadlo, že jednou bude zpívat právě tam. O dva roky později se přihlásila do konkurzu, mezi šesti stovkami konkurentek byla taková pozdější esa, jako Yvonne Přenosilová či Věra Křesadlová. Uspěla a díky tomu se také objevila ve filmu Miloše Formana Konkurs.
Vzdušný hrad:
Takové malé kotě
V roce 1964 se stala členkou souboru divadla Semafor, hrála a zpívala v legendárních představeních semaforské zlaté éry, jako bylo Šest žen, Sekta či všechny zájezdové ‘Zuzany‘. Byla tenkrát tak mladičká, že ji všude musel doprovázet tatínek. Po pouhém roce už ale spolupracovala s legendární scénou pouze externě, protože začala vystupovat i s různými bigbeatovými skupinami. Nejprve to byl Juventus, později Mefisto a Olympic. S Mefistem se poprvé objevila i na televizní obrazovce v Písničkách kolem nás i v rozhlasové Houpačce a se Semaforem byla dvakrát na měsíčním zájezdu v západním Německu. Mimo jiné ji tam čekal i zážitek, o němž vyprávěla před lety v rozhovoru pro slovenský časopis Život. „Byly jsme v NSR s hrou Šest žen. Zpívala jsem tam písničku, ve které se praví asi toto: Jsem dívka snědá / a otužilá / jak děti z Pirea / aniž bych byla / kdy použila / krém značky NIVEA. Hned druhý den mě čekal od firmy NIVEA v Hamburku balík, ve kterém mi poslali sadu vzorků jejich výrobků za to, že prý dělám firmě reklamu.“ V Hamburku také natočila pro televizi písničku Malé kotě a v témže roce také její hlas poprvé zazněl i z gramofonové desky – zazpívala si na profilovém ‘elpíčku‘ Jiřího Suchého písničku Po ulici bloumat, s ním a s Vlastou Kahovcovou.
Zajtra ráno:
Bylo léto…
V roce 1965 začala Lilka studovat na pražské konzervatoři operní zpěv pod vedením profesorky Ludmily Bendlové a absolvovala první vystoupení v pražském Domě umělců. V necelých devatenácti letech se stala v roce 1967 nejmladším účastníkem festivalu Zlatá lyra v Bratislavě a po vystoupení s písničkou Mojmíra Smékala a Ivo Fischera Bylo léto byla rázem horkou favoritkou na jedno z prvních míst. Nakonec sice skončila až pátá, písnička se ale stala hitem, ze všech festivalových písní byla bezkonkurenčně nejhranější i nejposlouchanější, což dokládá i první místo v rozhlasové Houpačce. Lilka měla najednou davy fanoušků a fanynek, nabídky a úspěchy se doslova hrnuly. Slavný kapelník Karel Vlach ji pozval na zájezd po Sovětském svazu, podruhé se tam pak vydala se studentskou skupinou z konzervatoře. Říkali si Pastýři a vedl je Petr Hannig. Po návratu se vrátila jako externistka do Semaforu, a zatímco v rozhlase i na deskách zněly další její písničky, Lilka se definitivně rozhodla zaměřit na operu. V roce 1968 už vystupovala pouze na koncertech orchestru Karla Vlacha, nahrávala s ním desky a ještě natáčela další písničky s Pastýři. Grandiózní úspěch na Zlaté lyře v Bratislavě podruhé už nezopakovala, podle odborníků především vinou zvoleného repertoáru, a ani na Děčínské kotvě nezazářila tak, jak by si bývala zasloužila. Její kariéra v oblasti populární hudby ustrnula na sice perfektně odvedených, nicméně průměrných poslechovkách.
Cyrano:
Svět velké opery
Počátkem sedmdesátých let se zaměřila na svět opery, přestože si vůbec nemohla být jistá, že se jednou propracuje až k dráze sólové pěvkyně. První krůčky na profesionální scéně udělala, ještě coby studentka konzervatoře, po jevišti libereckého divadla F. X. Šaldy. Už v roce 1969 ale vyhrála Pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech a stala se držitelkou Ceny Československého rozhlasu za nejlepší provedení písňového cyklu, což zřejmě k jejímu rozhodnutí významně přispělo. „Rozhodující osobností na mé cestě k opeře byl můj profesor jak na Pražské konzervatoři, tak i na AMU, vynikající basista opery Národního divadla Karel Berman. Jeho osobnost byla vskutku fascinující: absolvent zpěvu, dirigování, skladby, režie, překladatel a vynikající klavírista! Především však zpívající herec, což mi velice imponovalo, stejně jako na mém celoživotním vzoru Marii Calasové,“ prozradila po letech Ondřeji Suchému.
Až ty a já
(s Petrem Novákem):
Plzeňská Mařenka
Jedna z nejvýznamnějších postav české opery, Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě, se stala Lilčinou první rolí v plzeňském Divalde J. K. Tyla, a tuto postavu pak zpívala v Plzni dvacet let. V západočeské metropoli našla domovskou scénu a později se stala i jejím novým domovem. S jevištěm se rozloučila po čtvrtstoletí, u příležitosti svých padesátin. „Svoji pěveckou pouť jsem dovršila v rámci Národní pouti do Říma u příležitosti roku 2000. Za účasti kardinála Vlka, českých a moravských biskupů a především věřících z celé republiky jsem měla tu čest zpívat v bazilice sv.Pavla za hradbami, v Aule Pavla VI. U příležitosti setkání se svatým Otcem Janem Pavlem II. A na závěr dokonce ve slavné Svatopetrské bazilice,“ zavzpomínala. Po ukončení pěvecké kariéry se zaměřila na pedagogickou činnost na plzeňské konzervatoři, kterou před lety spoluzakládala.
Ruku mi dej
Opera je i pro děti
V posledních letech se vrhla i na režii operních představení pro děti. Tím nejnovějším je nastudování Rusalky Antonína Dvořáka, která byla poprvé uvedena v sobotu 7. října na Malé scéně. Pohádkový ráz inscenace podpořila půvabná scéna a kostýmy Tomáše Pilaře, inspirované dobovým výtvarným uměním, a jejím hlavním cílem je získat srdce nejmenších diváků a nadchnout je pro operní žánr. „Můj vztah k opeře Rusalka je stále plný obdivu nejen ke geniální hudbě Antonína Dvořáka, ale také k libretu Jaroslava Kvapila, který dokázal tuto severskou pohádku Hanse Christiana Andersena nenásilně přesadit do líbezného českého prostředí,“ nechala se slyšet paní profesorka Ročáková před pár dny při příležitosti premiéry. Milovanou árii O měsíčku ale zpívá i v činohře Vila Verdi, v níž představuje roztomile protivnou stárnoucí subretu Kateřinu Skolonskou. Dohlíží také na vznik nových inscenací muzikálového souboru plzeňského divadla, a protože se konečně dočkala dvou vnoučat, těší se i ze životní role babičky. Nejspíš jim doma i zazpívá, v rozhovoru pro plzeňský rozhlas ale prohlásila, že už se ke zpěvu odhodlá zásadně pouze ve chvílích, kdy doma luxuje.
Tys mě neměl rád:
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo byli viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská