Plzeň se bude podílet na obnově architektonického skvostu. Přispěje dotací na opravu vestavěné ložnice a historické koupelny od Adolfa Loose v Brummelově domě z 30. let minulého století

Foto: brummelhouse.cz

Popisek: Interiér Brummelova domu od architekta Adolfa Loose

Město Plzeň poskytne finanční dotaci ve výši 240 000 korun na opravu vestavěného nábytku ložnice a historické koupelny Brummelova domu s interiéry od architekta Adolfa Loose. Cílem obnovy původního, ale značně poškozeného nábytku je odstranění špatného technického stavu a uvedení interiéru do původního stavu tak, jak jej Adolf Loos navrhl.

Opravené prostory budou přístupné veřejnosti, neboť vlastník objektu Michal Brummel otevřel v loňském roce dům jako soukromé muzeum a je součástí prohlídkového okruhu po Loosových interiérech v Plzni, které zajišťuje městská organizace Plzeň – TURISMUS. Náklady na provedení druhé etapy prací činí 402 482 koruny, s dotací ve výši 240 000 korun z rozpočtu odboru památkové péče souhlasili radní města Plzně, finanční prostředky ještě musí schválit zastupitelé.

„Interiér domu na adrese Husova 58, jenž je nemovitou kulturní památkou, vyniká dokonale promyšlenou vnitřní dispozicí. Jednotlivé místnosti jsou vybaveny na svou dobu zcela unikátním vestavěným nábytkem, uplatněn je zde pro Loose charakteristický rafinovaný způsob prolnutí symetrie a asymetrie, vzájemné kombinace různých materiálů, které jsou samy o sobě dekorativní a jimiž nahradil dekorativismus uměle vytvořený, jenž zásadně odmítal,“ uvedl první náměstek Martin Baxa.

Dům i interiér navrhl a realizoval v letech 1928-29 jeden ze zakladatelů moderní architektury Adolf Loos se svým asistentem Karlem Lhotou pro manžele Jana a Janu Brummelovy a Hedviku Liebsteinovou, Janinu matku. Osudy domu i jeho obyvatel byly dramatické a odrážely zásadní společenské změny druhé poloviny 20. století. Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 přešel dům do německých rukou a rodina byla deportována do koncentračních táborů, kde Hedvika v roce 1944 zemřela. Jan a Jana přežili koncentrační tábory i jejich likvidaci na konci války a vrátili se do domu v roce 1945.

Při spojeneckém náletu na Plzeň v dubnu 1945 byl dům poškozen, po válce ale opraven. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 však počala v důsledku nových předpisů jeho postupná devastace. Interiér byl rozdělen na několik samostatných jednotek, obývaných více rodinami, které byly nuceny využívat místnosti k účelům, pro které nebyly původně určeny. Rovněž ústřední vytápění bylo nahrazeno lokálními topidly na tuhá paliva.

V roce 1961 byl dům předán státu, který do něj neinvestoval žádné prostředky, a koncem 70. let hrozila dokonce jeho úplná demolice, přestože byl již v roce 1968 prohlášen kulturní památkou. Díky úsilí jeho obyvatel, nátlaku ze zahraničí i vlivu mezinárodní organizace architektů ICOMOS se naštěstí dům podařilo zachránit.

V roce 1991 byl dům v restituci navrácen rodině a od roku 2001 počaly restaurátorské práce podle projektu profesora Girsy. Interiér byl postupně vybaven většinou originálního nábytku a vybavení. Také díky trvalé odborné a finanční pomoci plzeňského magistrátu a ministerstva kultury ČR se nyní dům nachází ve stavu, ve kterém byl v 30. letech minulého století.

Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na .

Vložil: Redaktor KL