Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Představitel předsedy Mrázka z Chalupářů přežil dva koncentráky, pak se stal ‘kovaným‘ soudruhem. Chyby a úspěchy bodrého Josefa Větrovce. Tajnosti slavných

16.08.2015
Představitel předsedy Mrázka z Chalupářů přežil dva koncentráky, pak se stal ‘kovaným‘ soudruhem. Chyby a úspěchy bodrého Josefa Větrovce. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Josef Větrovec jako Kubíček v televizním seriálu U nás doma

Zážitky z mládí ho nasměrovaly doleva a až do smrti zůstal pravověrným komunistou. Přesto ho kolegové měli rádi a diváci zbožňovali. Byl totiž vzácně upřímný a nikdy nikomu neublížil.

„Utrhnu ti hlavu a hodím ti ji do ksichtu!“ to byla oblíbená hláška jeho padoucha z Hurvínkových příběhů, kterou se mezi kolegy proslavil Josef Větrovec. Byl velmi lidový, skromný, milý a společenský. Nyní si ho připomínáme jako předsedu Mrázka v nesmrtelném seriálu Chalupáři, během čtyřiačtyřiceti let umělecké kariéry však ztvárnil desítky postav. Herectví se nikdy neučil, ale lety praxe se vypracoval ve vynikajícího herce. Díky svému plastickému herectví a krásnému, hlubokému hlasu se stal oblíbeným představitelem charakterních dramatických i komediálních rolí, okořeněných břitkým humorem, nadsázkou a ironií. Současné vnímání jeho umělecké dráhy je hodně poznamenáno faktem, že svůj život spojil s aktivním působením v komunistické straně, což mimo jiné vedlo k tomu, že mu byl v roce 1982 udělen titul Národní umělec. Podobně jako kolegyně Jiřina Švorcová však patřil k těm ‘pravověrným‘, kteří byli o správnosti vládnoucí ideologie skálopevně přesvědčeni, ale nikdy nikomu vědomě neublížili.

S Václavem Sloupem jako předseda JZD Mrázek v legendárním seriálu Chalupáři

S Václavem Sloupem jako předseda JZD Mrázek v legendárním seriálu Chalupáři

Přežil dva koncentráky

Jeho levicová orientace byla podpořena prostředím, z nějž pocházel. Narodil se 5. března 1922 v plzeňské dělnické čtvrti Petrohrad, jeho tatínek byl krejčí-fazonér a maminka posluhovačka. V tamních Škodových závodech se vyučil strojním zámečníkem a modelářem. Od dětství se věnoval ochotnickému divadlu, na jevišti stanul poprvé již v devíti letech. V teenagerském věku hrál závodně házenou a stal se členem spolku dělnické mládeže Kovodělník a mládežnického recitačního kolektivu RECKOV-Plzeň 5. Právě v této době se formovalo jeho levicové přesvědčení. Pak navíc vypukla válka, a tak se aktivně zapojil do odbojové činnosti a v Plzni patřil k jejím organizátorům. V roce 1943 ho ale zatklo gestapo za rozmnožování ilegálních letáků a zbytek války prožil ve vězení. Nejprve v plzeňské věznici na Borech, pak byl převezen do nechvalně proslulého sběrného tábora Terezín, jímž prošla řada známých osobností, a nakonec skončil v Buchenwaldu. I za mřížemi svým spoluvězňům recitoval a hrál, shodou náhod a díky dobré fyzické kondici se mu nakonec podařilo veškeré útrapy přežít.

V plzeňském Divadle J. K. Tyla v roce 1959, s Jarmilou Zítkovou v představení Damoklův meč

V plzeňském Divadle J. K. Tyla v roce 1959, s Jarmilou Zítkovou v představení Damoklův meč

Založil si divadlo

Po osvobození založil v Plzni Divadlo naší doby ’45 a díky nespornému talentu se po pouhém roce stal členem souboru Divadla J. K. Tyla. Po čtrnácti letech přijal angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana, v letech 1973 až 1988 působil jako jeho umělecký ředitel a setrval v něm až do oficiálního odchodu do penze. S filmovou prací přišel poprvé do styku v roce 1961, až po svém příchodu do Prahy, díky malé roličce hospodského štamgasta v Čechově dramatu Kohout plaší smrt. Diváci si ho oblíbili díky jednoduché, přirozené a nesmírně lidské interpretaci bodrých vesnických i městských hrdinů současnosti i minulosti, často i politicky uvědomělých. Hrál nejrůznější nadřízené, ředitele, příslušníky SNB atd. a některé jeho kreace jsou nezapomenutelné. I když počet jeho filmových a televizních rolí jde do desítek, nikdy nedostal skutečně zásadní hereckou příležitost, což bylo dáno mimo jiné časovým zaneprázdněním ředitele divadla a politického funkcionáře – byl členem pražského Městského výboru KSČ, výboru Svazu českých dramatických umělců a České mírové rady.

V roce 1964 s Rudolfem Deylem mladším a Martinem Růžkem v historickém válečném dramatu Hvězda zvaná Pelyněk

V roce 1964 s Rudolfem Deylem mladším a Martinem Růžkem v historickém válečném dramatu
Hvězda zvaná Pelyněk

Spokojený chalupář

Do legendárního seriálu se Josef Větrovec vyloženě hodil, kromě své bodrosti i tím, že byl od poloviny 60. let vášnivým chalupářem. Pořídil si chalupu v obci Houska na Kokořínsku a pravidelně v ní trávil, jak sám říkával, tu lepší polovinu roku. Byl třikrát ženatý, z prvního manželství měl dceru Jitku, díky níž se stal trojnásobným dědečkem a dokonce pětinásobným pradědečkem. V roce 1995 zemřela jeho třetí manželka Eva, která mu nikdy nepřestala scházet. „Byla to skvělá, fantastická žena. Taková má pečovatelka a rádkyně,“ prozradil v jednom z posledních rozhovorů.

S Mílou Myslíkovou v roce 1964 ve válečném dramatu Skok do tmy

S Mílou Myslíkovou v roce 1964 ve válečném dramatu Skok do tmy

Naposledy si ‘střihl‘ Básníky

Jako komentátor a recitátor se často objevoval v rozhlase i televizi, jeho oblíbenou ‘parketou‘ bylo i vyprávění pohádek na audionahrávkách. Rovněž patřil k našim nejlepším dabérům, jeho ústy k nám dodnes promlouvají mimo jiné Jean Gabin či Bud Spencer. Patřil i ke stálicím televizních seriálů, nechybí snad ve všech legendárních projektech, od Chalupářů a Cirkusu Humberto přes Byl jednou jeden dům, Dnes v jednom domě, Synové a dcery Jakuba skláře až po Dobrou vodu, Panoptikum města pražského a Dobrodružství kriminalistiky. Jeho poslední rolí se stal ředitel nemocnice ve filmech režiséra Dušana Kleina Jak básníkům chutná život a Konec básníků v Čechách. Za své umění posbíral řadu ocenění, kromě Národního umělce to byl i Zasloužilý umělec, Řád práce, Cena Jaroslava Průchy, Medaile „Za zásluhy o hlavní město Prahu“, Medaile Svazu československo-sovětského přátelství, pamětní Medaile Světové rady míru, pamětní Plaketa Klementa Gottwalda a Medaile J. K. Tyla. Po roce 1989 se stáhl do ústraní a zemřel 11. února 2002, necelý měsíc před svými osmdesátými narozeninami.

S dětskou hvězdou Tomášem Holým v roce 1979 v rodinné komedii Upír ve věžáku

S dětskou hvězdou Tomášem Holým v roce 1979 v rodinné komedii Upír ve věžáku

Čtěte také:

Hlavní hrdina zemřel těsně před první klapkou, režisér se bál ostudy, Matušku vyškrtli… Co všechno ještě nevíte o kultovním seriálu Chalupáři

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace