Mluvil o opilém Chruščovovi, upalování lidí či o hladových, co jedli kůru ze stromů. Také o Juščenkovi, který pracoval sotva tři hodiny denně a pořád byl na dače...

Foto: Jakub Sobek

Popisek: Milan Syruček, znalec Ruska a Ukrajiny

Na besedu s občany se do jihoplzeňského Nepomuka vydal bývalý zahraniční zpravodaj Mladé Fronty Dnes, odborník na Rusko a Ukrajinu, Milan Syruček. Mluvil o opilém Chruščovovi, upalování lidí či o hladových, co jedli kůru ze stromů. Také ale i o současné Ukrajině a jejích problémech...

Pravlast Slovanů, takzvanou tripolskou kulturu, našel český archeolog na území Ukrajiny. Právě zde se prvně objevila svastika, která pak provází civilizaci až do dnešních dob. „Praha společně s Paříží byla centrem ukrajinské i ruské emigrace po říjnové revoluci. Do Prahy přišel první ukrajinský prezident první ukrajinské lidové republiky Hluševsky, založené v roce 1917, který má pamětní desku v Dobrovského ulici,“ uvedl na začátku své přednášky Syruček.

Víte, že tu byly čtyři ukrajinské školy?

V letech 1902 a 1903 byl rektorem Karlovy univerzity Ukrajinec Gorbačevskij, který se pak stal vůbec prvním ministrem zdravotnictví Rakouska-Uherska. Podobná funkce nebyla před tím ještě nikde na světě zřízena! „U nás byly celkem čtyři vysoké ukrajinské školy, například v Poděbradech, měli jsme tu ukrajinské spolky – do 9. května 1945. Drtivou většinu jejích členů NKVD zatkla a odvezla do sovětských gulagů. Ukrajinsko-ruské vztahy. Celé tyto vztahy, celá krize, je podobná slepé uličce. Celá historie je provázena řadou mýtů, které přetrvávají do současnosti a berou se jako argumenty. Těmito otázkami se zabývám 60 let a mluvím ukrajinsky jako česky,“ informoval několik desítek přítomných lidí.

„Jak u nás byla v pobělohorské době naše země poněmčována, tak v podobných časech byla Ukrajina porušťována,“ uvedl podobné osudy Syruček. Chruščov, který prý v opilosti věnoval Krym Ukrajině, nebyl Ukrajinec ani ukrajinsky nemluvil.

„Na Krymu chtěli Židé vytvořit autonomní židovskou republiku -  šli s tím za Trockým – slíbili velké a výhodné půjčky, placení se však oddalovalo – a proto se převedlo na Ukrajinu, aby si to vyřešila ukrajinská vláda,“ vysvětloval méně známé části historie Krymu Syruček.

Dědičná protiruská nenávist

Za dob kolektivizace se podle něj ukrajinští rolníci velmi stavěli proti ní a proto také tak špatně dopadli. „V roce 1932 za neúrody nařídil  Stalin zvýšit o 40 procent dodávky z Ukrajiny do Sovětského svazu. Do domácností chodily kontroly, které zabíraly všechny potraviny, i osev na příští rok, takže tam byl hladomor s mnoha milióny obětí – nejméně tolik, jako na druhé světové války. Lidé jedli kůru ze stromů, vařili si polévku z kopřiv. To všechno vyvolávalo antisovětské a antiruské názory, proto v roce 1941 Ukrajinci vítali německá vojska jako osvoboditele do té doby, než tam začali také dělat zvěrstva.“

Banderovci si podle Milana Syručka počínali také tvrdě, ale jejich hlavní boj byl proti těm, co byli proti nezávislosti Ukrajiny. „Desítky tisíc příslušníků NKVD se vydávaly zas za banderovce a plenily vesnice, aby se obyvatelům banderovci znelíbily. Vlasov a Bandera se nikdy nesetkali, i když oba bojovali proti stalinismu. Vlasov usiloval o to, aby Rusko bylo silné bez Stalina, Bandera zas za samostatnou Ukrajinu. A tak se se z generace na generaci předávala nenávist k Rusku. Ukrajina měla nejvíce obětí za druhé světové války – armády i civilisté. Když sovětští vojáci ustupovali, vyhazovali všechno do povětří, pálili budovy i s lidmi. Tak je třeba chápat kořeny těch konfliktů a nynější situaci.“

(Polo)profesionální žoldáci

V další části besedy se již hovořilo o aktuální situace na východě republiky. „Bojují na východní Ukrajině ruské jednotky? Nebojují. Ale! Když se podíváte na všechny ruské deníky nebo na internet, všichni vyzývají lidi, aby šli bojovat za Malé Rusko. Z bývalého parku kultury v Rostově na Donu je vybudováno náborové středisko, kde se hlásí dobrovolníci – ale třeba i takoví, že jsou to ruští důstojníci, kteří si vezmou dovolenou. Odevzdají všechny své průkazy i platební karty, dostanou oděv, na blízkém polygonu se několik dní cvičí. Dostanou žold – základní je 60 000 rubů měsíčně, pro důstojníka 90 000, pro každého zastřeleného Ukrajince je 120 000 rublů. Jsou to řádné jednotky? Nejsou. Jsou to dobrovolníci. A jak to chodí v ukrajinské armádě. Jedny speciální jednotky působily na východě a byla to katastrofa. Pak se přišlo na to, že jeden generál má svého bratra v Omsku, a tak mu každý den volal, co se připravuje. Ukrajinská armáda se nemůže oprostit od vazeb z bývalé armády SSSR. Ukrajinský východ byl postaven Rusy, je tu veliká propojenost…. Bylo velice neetické od současné vlády, že ve dvojjazyčném státě zavedli jen jediný jazyk.  To bylo velmi nešťastné. Pupeční šňůry jsou složitě propojeny. Vždyť největší Porošenkovy čokoládovny jsou v Rusku.“

Silní prezidenti? Jen pro sebe!

O fatálním rozdělení Ukrajiny lze získat informace právě z historie. Podle Syručka v Banderovcích nebyl prakticky žádný obyvatel východní Ukrajiny… „Znal jsem všechny ukrajinské prezidenty,“ pochlubil se Syruček. „Korčaka, Kučmu, který byl před tím generálním ředitelem vojenského dněpropetrovského kombinátu, také Juščenka, který pak Ukrajince obrovsky zklamal. Předpokládal jsem, že prezidentský post bude pro něj prostředkem, aby pro Ukrajinu něco udělal. Ukázalo se však, že to bylo jeho životním cílem. Do práce chodil ve 12 hodin, ve tři, čtyři končil, dva měsíce nepodepisoval ani nejzákladnější dokumenty, stále odjížděl na svou daču v Zakarpatí. Promarnil ten obrovský potencionál od lidí, který měl. Proto i ta armáda je tak slabá – je nejhůře placená. Pořád se křičí Sláva Ukrajiny, ale místní oligarchové, místo aby investovali do vlastního průmyslu, peníze ulejvají do Švýcarska. Je tam nepředstavitelná černá ekonomika. Začarovaný kruh úplatků a černé ekonomiky samozřejmě dále pokračuje. Všichni se snaží brát oficiálně minimum, aby neodváděli velké daně, a vše se vyplácí načerno.“

Za všechno se platí aneb ukrajinská černá díra

Zkouška z matematiky tam prý přijde na 2,5 tisíce dolarů, titul za mnohem více. Koupit se tam dá skoro všechno. „A pak, že u nás dělají doktoři a inženýři z Ukrajiny.… Vyšli ale skutečně ty školy? Mají skutečné tituly?“

Základní problém není podle něj dát Ukrajině milióny, ty propadnou černou dírou. Je třeba, aby se naučila sama sobě pomáhat, aby věřila svému státu, aby ti oligarchové, kteří v privatizaci vlastně všechny ty fabriky ukradli, tak aby pomohli své republice.

Dialog je nezbytný

Na otázku, zda je nějaké řešení či naděje, Syruček odpověděl: „Rusko se nevzdá těch oblastí. Jsem zásadně proti tomu, aby se s Putinem nevedl dialog. I v dobách největších krizí, jako byla třeba Kubánská – vždy se vedl dialog. Velká gesta jsou dobrá, ale v politice se nikde neukazují. Diplomacie se dělá jiným způsobem.

K otázce amerických Židů dodal, že vždy hráli svoji roli a nyní to může být i pozitivní, protože přece i tam jde o peníze a to oni mají. „Ukrajina je jako zrno mezi dvěma mlýnskými kameny. Ruský vztah je antiamerický. V době studené války byly politiky obou zemí vypočitatelné, předvídatelné. Dnes je to jiné,“ řekl.

Falešné mýty a několik Evrop

V otázce sporu Východ a Západ – svět prý na naše názory moc zvědavý není. „Názory u nás se jitří, ty protipolné názory jsou krmeny falešnými mýty. Do hloubky se nejde, když uniká jádro problému, uniká i vize problému. Evropská politika trpí nedostatkem jakékoliv výzev. Vize se dělají na desetiletí, ne na volební obou 4 čtyř let,“ pokračoval dále vzácný host. „Kolik máme Evrop? Mimo EU, pak státy, které přijmeme do Evropy a pak ty, které tam nechceme? Kdo by chtěl vydělit z Evropy Rusko, které je 25krát větší než samotná Evropa? Kdyby se spojil ruský surovinový teritoriální  potencionál s intelektuálním potencionálem celé Evropy, to by bylo obrovské!“  Pro carské Rusko byly pole Syručka dvě nejdůležitější věci – pravoslavná církev a armáda. A to je nyní opět to samé.

A Ukrajina v Unii? „To bude nepoměrně delší proces, než se dá do pořádku. Ta protekce, ty zákony, celá justice, další společnosti – to je přece základní podmínka Evropské unie – to je pro ni běh na dlouhý čas,“ zhodnotil Syruček.

Máme se tedy bát Ruska? Podle Syručka nikoliv. „Bojíme se Ruska, protože jej neznáme – neznáme myšlení lidí, mentalitu… Když to nepochopíme, bát se jich budeme dál.“ Změnilo se tedy něco od doby, kdy napsal svoji knihu? Za těch pár let prý příliš ne. Nyní pracuje na další, s názvem Rozcestí. „Základní pohled se nezměnil, i když se nebráním svůj názor trochu korigovat,“ uvedl na samotný závěr Milan Syruček.

Václav Fiala, Jakub Sobek

Děje se u vás také něco zajímavého? Pošlete nám svůj námět  na .

Vložil: Lucie Bartoš