Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Já viděl divoké koně, běželi soumrakem... Živý export z Milovic do Dobřan na Plzeňsku. A to překvapení s dudkem

04.10.2018
Já viděl divoké koně, běželi soumrakem... Živý export z Milovic do Dobřan na Plzeňsku. A to překvapení s dudkem

Foto: Česká krajina / Facebook

Popisek: Divocí koně v Milovicích

Plzeňský kraj se stal čtvrtým regionem v České republice, kde se začala k ochraně přírody využívat pastva divokých koní. Skupina šesti hřebečků tam přijela z rezervace velkých kopytníků ve středočeských Milovicích. Stádo bude spásat porosty v Evropsky významné lokalitě Šlovický vrch v Dobřanech u Plzně.

„Velice nás těší, že divocí koně, kteří se narodili v naší rezervaci, budou pomáhat s péčí o další přírodně cenné místo. Cílem našeho pilotního projektu v Milovicích bylo nejenom ochránit jednu unikátní lokalitu, ale také vytvořit chovná stáda, která poskytnou přírůstky pro péči o další ohrožená místa, kde se ochraně věnují jiné organizace nebo instituce,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina, která vzácná zvířata pro dobřanskou rezervaci bezplatně poskytla. Samotný projekt, v jehož rámci pastevní rezervace na západě Čech vznikla, realizovalo město Dobřany s podporou Plzeňského kraje. Zvířata budou první týdny obývat menší, aklimatizační ohradu, poté budou vypuštěna na hlavní pastvinu.  

Bývalé vojenské cvičiště je domovem mnoha rostlin a zvířat

Bývalé vojenské cvičiště v této lokalitě bylo využíváno armádou od konce 18. století, vojáci ho opustili po roce 1989. Díky předchozímu působení armády pokrývá území pestrá mozaika různých typů přírodních stanovišť. Objevují se tam krátkostébelné louky, porosty křovin, tůně, skály i malé lesíky, ale také opuštěný lom nebo zbytky starého sadu. Díky tomu v ní zůstaly podmínky pro život mnoha vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

První kroky po mnoha hodinách v malém prostoru, foto Dalibor Dostál

Z rostlin, kterých tam bylo v rámci průzkumu zjištěno více než 230 druhů, patří mezi nejzajímavější hrachoru trávolistý nebo hvozdíček prorostlý. Z vzácných druhů hmyzu je Šlovický vrch domovem motýla modráska jetelového. V kalužích se rozmnožuje jedna z nejvzácnějších žab tuzemské přírody, kuňka žlutobřichá. Domov tam našli i vzácní korýši připomínající trilobity, ohrožení listonozi letní, ale i další, drobnější zástupci této skupiny, žábronožky letní. Z ptáků se na Šlovickém vrchu daří druhům, jako je krutihlav obecný nebo skřivan lesní, kteří obývají řídké lesy nebo jejich okraje.

Milovice jsou dnes již světoznámé

První skupina divokých koní z anglického Exmooru je od ledna roku 2015 součástí pastevní rezervace v bývalém vojenském prostoru Milovice ve Středočeském kraji. Ještě téhož roku k nim v jiné části stejného vojenského prostoru přibylo druhé stádo. Od letošního května jsou dvě menší stáda divokých koní v Národním parku Podyjí v Jihomoravském kraji, kde spásají lokality Mašovice a Havranická vřesoviště. Přírůstky divokých koní z Milovic se letos v lednu staly součástí péče o lokality Josefovské louky a Na Plachtě v Královéhradeckém kraji.   

Plzeňský kraj přitom nebyl jediným místem, kam o prodlouženém víkendu z Milovic vyrazil transport s mladými zvířaty. Již na svátek sv. Václava 28. září odjela menší skupinka hřebců do dvou východočeských lokalit, kde divocí koně pomáhají s péčí o přírodu již od ledna letošního roku. Do lokality Na Plachtě na okraji Hradce Králové odjeli dva hřebečci, další dvojice pak pokračovala do Ptačího parku Josefovské louky. Na obou místech se pastva v minulých měsících velmi dobře osvědčila.  

Hřebec si užívá pohody mezi kopretinami, foto Michal Kopping

Zájem o progresivní ochranářskou metodu s pomocí pastvy velkých kopytníků mají instituce a organizace v dalších regionech, například v kraji Vysočina, Olomouckém nebo Jihočeském kraji. Vhodných míst je však daleko více. „Celkem jsme v metodice pro ministerstvo životního prostředí vytipovali 145 lokalit potenciálně vhodných k pastvě velkých kopytníků,“ doplnil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.   

Můžete pomoci i vy

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Semix, Megabooks CZ, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou, klubů branných činnosti Military Experience a klub Off-Road Milovice.

Dudek je zpět! Vědci ho letos poprvé pozorovali v rezervaci

Jeden z nejvzácnějších ptačích druhů se vrátil do rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Vědci letos na pastvinách poprvé pozorovali dudka chocholatého. „Dudek byl na pastvinách pozorován opakovaně, někdy i vícekrát za den. Během předchozích tří let jsme jej přitom v těchto místech nespatřili vůbec,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.

Jeden z nejvzácnějších ptačích druhů se vrátil do Milovic, foto Wikimedia / Luc Viatour

Vůbec poprvé dudka na pastvinách zahlédla v dubnu výprava ornitologů ze Slovenska, kteří byli v rezervaci na exkurzi, a to nedaleko Milovic. Další vědci pak dudka během léta opakovaně pozorovali na pastvině zubrů u Benátek nad Jizerou. Odborníci přitom dudka na pastvinách ´vyhlíželi´ od roku 2015, kdy byli velcí kopytníci do rezervace v bývalém vojenském prostoru vypuštěni.

V minulosti se dudek v těchto místech vyskytoval. Kvůli postupnému zarůstání krajiny po ukončení vojenské činnosti se však jeho stavy postupně snižovaly. V okolí současné rezervace velkých kopytníků byl sice dudek i v minulých letech občas pozorován, ale paradoxně nebyl až do letošního roku viděn právě v otevřených plochách, které jsou jeho biotopem. Husté a vysoké trávníky, které oblast pokryly před příchodem velkých kopytníků, mu totiž znemožňovaly lov kořisti - velkého hmyzu. Zdá se však, že dudek nyní začal objevovat krátkostébelné trávníky vytvořené v posledních letech pastvou.

Dudci mají své budky

„Ve spolupráci s ornitology jsme proto v rezervaci umístili speciální budky pro dudky. První v roce 2016, další v letošním roce,“ uvedl Dalibor Dostál ze společnosti Česká krajina. Hnízdění dudků v budkách zatím vědci nezaznamenali, ale jeho opakovaný výskyt na pastvinách naznačuje, že v těchto místech opět nachází vhodné podmínky pro život.

Návrat dudků do rezervace by mohl být dobrou zprávou v jinak smutném příběhu tohoto výrazného ptačího druhu. Dudek chocholatý patří mezi ptáky české krajiny, u kterých došlo k poklesu populace a vymizení tohoto druhu z řady oblastí střední Evropy. V České republice se jen za posledních třicet let rozšíření dudka zmenšilo o více než polovinu.

Dudek má výraznou vztyčitelnou chocholku na hlavě, foto Wikimedia / Antony Grossy

Jednou z příčin úbytku dudka je chemizace zemědělství, včetně ošetřování domácích zvířat vysoce toxickými přípravky proti parazitům. Běžně užívané prostředky jsou totiž prudce jedovaté pro brouky a další hmyz, jehož larvy v trusu zvířat jsou významnou potravou dudků. „Přílišné užívání antiparazitik je jednou z hlavních příčin ubývání brouků, kteří trus odstraňují z pastvin. Jenomže právě tito brouci pastviny nejen uklízí, ale také je zúrodňují a navíc představují vydatný zdroj potravy řady hmyzožravých živočichů, včetně dudka,“ upozornil Miloslav Jirků.

I ornitologové mají z Milovic radost

Ornitologové proto návrat velkých kopytníků do krajiny vítají. „Úbytek dudků v naší krajině jde ruku v ruce s tím, jak z venkova mizí pasoucí se dobytek a také s přílišnou chemizací prostředí. Není divu, že se dnes už vzácní dudci zajímají o pastvinu divokých koní, zubrů a praturů, kde nachází dostatek potravy v trusu těchto zvířat neošetřovaných toxickými medikamenty,“ konstatoval Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické.

Dudci přitom nejsou jediným ptačím druhem, kterému pastva velkých kopytníků prospívá. Svědčí o tom zkušenosti z dalších rezervací, kam se přesunula část divokých koní z Milovic. „V Ptačím parku Josefovské louky pozorujeme, že trus divokých koní je velmi atraktivní například pro silně ohrožené bahňáky bekasiny otavní, které jsou podobně jako dudek vyzbrojeny dlouhým zobákem, jímž v trusu intenzivně loví hmyz,“ dodal Břeněk Michálek.       

Dudci nejsou jediným ptačím druhem, kterému pastva velkých kopytníků, zde zubrů, prospívá, foto Michal Köpping

Kromě larev hmyzu v trusu velkých kopytníků láká dudky do milovické rezervace také pestrá nabídka další potravy. Loví například cvrčky, kterým se díky pastvě divokých koní, zubrů a zpětně šlechtěných praturů v Milovicích daří. Cvrček totiž dává přednost krátkostébelným trávníkům, které pastva vrací do krajiny.

Vědci budou výskyt dudka v bývalém vojenském prostoru mezi Milovicemi a Benátkami nad Jizerou dále sledovat. Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že by jejich stavy mohly vzrůstat. „Kolegové z obdobné pastevní rezervace Oranienbaumer Heide v Německu nás upozornili, že když s pastvou velkých kopytníků začínali, dudci u nich nehnízdili. Nyní v lokalitě registrují několik desítek hnízdících párů tohoto ohroženého druhu,“ zmínil Miloslav Jirků.

I v Milovicích budou vědci sledovat, zda dudek v lokalitě zahnízdí. Právě to bude rozhodujícím signálem, že se do těchto míst definitivně vrátil. Kromě hnízdních budek umístěných ochranáři tak bude důležité ponechávat v okolních lesích staré stromy, kde by mohli dudci najít přirozené dutiny pro vyvedení mláďat. Potvrdit hnízdění by přitom mohla významně pomoci i veřejnost. Dudek potravu pojídá na místě, kde ji uloví. Pokud však s potravou, třeba velkou kobylku či housenku, někam odlétá, je to považováno za důkaz hnízdění.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Spíte jako dudek? Tak si vyvětrejte

Na webu Popelky.cz jsme nalezli vysvětlení starého českého rčení: „Nevím, jestli to víte, ale já jsem to nevěděla. Až do minulého týdne jsem měla zato, že když moje babička i maminka a vůbec kdekdo říká, že nějaký člověk spí jako dudek, že tento ptáček spí prostě víc, nebo víc tvrdě, než jiní. A představte si, že to není pravda. Dudek spí úplně stejně dlouho jako jiní opeřenci a celé tohle úsloví pochází ze zcela jiného, řekla bych zajímavějšího kořínku,“ píše se zde.

A autorka pokračuje: „Celý vtip je totiž v chování dudčí maminky, když má malé dudečky. Jakmile se přiblíží někdo, nebo něco, co by mohlo ohrozit její miminka, zachová se mamka dudková téměř jako tchoř. Vystříkne do hnízda přímo k malým holátkům tak smradlavou látku, že predátora, tedy i člověka okamžitě přejde chuť cokoli pozřít a klidí se rychle někam rozdýchat. Pochopitelně si téhle mazané finty naši předkové moc dobře všimli. Jistě chování samičky dudka ocenili a uznali, že funguje skvěle, ale bylo jim moc divné, jak ti malí ptáčci mohou v tomhle smradu vůbec spát, a jestli se už nejedná o nějaký druh narkózy. Čili jestliže někdo „spí jako dudek“, pak spí v podmínkách, ve kterých by nikdo jiný nespal, nebo by byl v mdlobách. Zajímavé že? Pokud tedy spíte jako dudek, tak si raději vyvětrejte… Jako dudek lze případně také mlčet, což je méně užívaná, ale přece existující obdoba tohoto úsloví.“

Vložil: Markéta Vančová