Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

„Zívačka“ Princezna a písař: Dva miliony lidí sledovaly na ČT vánoční pohádku. Vedení je v extázi, ale… Hodnocení diváků by raději číst nemělo

01.01.2015
„Zívačka“ Princezna a písař: Dva miliony lidí sledovaly na ČT vánoční pohádku. Vedení je v extázi, ale… Hodnocení diváků by raději číst nemělo

Autor: ČT

Popisek: Pohádka Princezna a písař se natáčela většinou na velhartickém hradě na Klatovsku.

Pohádka Princezna a písař, kterou si Česká televize připravila pro letošní vánoční vysílání na programu ČT1 jako vánoční premiéru, měla na Štědrý den největší sledovanost. Dívalo se na ni 2,05 milionu diváků, stala se tak nejsledovanějším pořadem celého dne. Jenže znamená to také, že byli diváci spokojeni s její kvalitou?

Co nabízely konkurenční stanice? Klasické zpracování Popelky s Libuší Šafránkovou v titulní roli na Primě celkově skončila na druhém místě s 1,4 milionu diváků. Napsal to server Mediaguru.cz. Premiérový večerní film Přijde letos Ježíšek? se na Nově přiblížil s podílem 19 procent k hranici 900 tisíc diváků. Televizní vysílání na Štědrý den patřilo především prvnímu kanálu ČT, souhrnně pak kanály ČT překročily v celodenním vysílaní čtyřicetiprocentní podíl na sledovanosti. Zdá se tedy, že si Česká televize může připsat velký úspěch. Jenže… Největší konkurencí pro Princeznu a písaře byla čtyřicet let stará Popelka, kterou dávají každý rok alespoň pětkrát na různých stanicích. Tím ta sláva trochu bledne. A bledne ještě více, když si přečteme divácké reakce na největším českém filmovém serveru CSFD.cz…

Že já kráva se radši nešel modlit do kostela za lepší zítřky

„Že já kráva se radši nešel modlit do kostela za lepší zítřky. Bohužel jsem v téhle pohádce postrádal pohádkovost. Působila na mě jako akční film pro jesle. Princ, co skáče jak Bruce Lee, princezna bez špetky něhy, dějová linka bez kapky koncepce, hlavní představitele bez charismatu a celkově to na mě působilo po scenáristické stránce děsně odflákle. Plusy vidím v exteriérech, hudbě a osvědčeném tandemu Bartoška - Nárožný. Dám dvě, ale kapr se salátem se mě z toho dobráckého hodnocení musí obracet v žaludku,“ napsal čtenář s nickem Enšpígl.

„Začátek byl velmi nadějný, i když trochu vykradený ze Tří oříšků (to tam ostatně nebylo jen na začátku), ale pak se to vytratilo do nesmyslné honičky trvající téměř celou pohádku, navíc princezna byla fakt slabá, takže největší klad pro mě k mému překvapení byl Matouš Ruml, který byl opravdu fajn,“ pochválila alespoň něco Jossie.

Chybí tomu trocha pohádkové poetiky

Flanker 27 zase napsal: „Děj tu je zkrátka z větší části jen proto, aby k tomu adrenalinovému parkůru byl nějaký důvod a ne od toho, aby se o něm přemýšlelo. Grrr. Za druhé. Prchání po střechách a stokách není sice udělané špatně, ale je až moc dlouhé a zabírá v ději příliš velké místo a místy je příliš samoúčelné. Za třetí. Shledání v bažinách je z kategorie „Hodina pravdy". No a za čtvrté. Chybí tomu trocha pohádkové poetiky. A to nemyslím písničky. Při všech těch skákáních sice možná může být mladší či naivnější divák chvílemi napjatý, jak dopadne konkrétní scéna, ovšem celý příběh sám o sobě tohle vyvolat nemůže, protože je vlastně dost chudý (i když se tu něco děje skoro pořád). Třeba něco víc o postavách vědět (stačí v náznacích, třeba právě běžící klasika Tři oříšky toho v pár vteřinách o princových rodičích stihnou říct spoustu). A postavy samotné by měly předvádět trochu větší škálu emocí, aby působily jako lidé a ne šachové figurky, které scénárista přesouvá z místa A do místa B, s jednoduchou charakteristikou (hláškař, záporákův poskok a podobně). Občas by z nich měl scénář dostat třeba, o čem sní, co chtějí, po čem touží (i kdyby to bylo jen po sklenici vody). A taky dát prostor k tomu, aby se vyjadřovali vedle slov i jinak. Obyčejný úsměv, oči, gesta. Interakce není jen slovní a mnohé vodopády slov vlastně nic kloudného neřeknou (to jsem se dostal ovšem trochu ke stavu české kinematografie obecně). No, to bychom měli nedostatky, plochost, málo emocí, sázka na adrenalin.“

„Lepší než loňských Dvanáct měsíčků (od stejného režiséra), ovšem do opravdu dobré pohádky daleko. Začátek přitom není špatný, ale jakmile dojde na akčno a dobrodružno, jde to jen z kopce. Útěk z hradu se ještě jakžtakž povedl (poskakování po střechách pomohla hlavně Brzobohatého velkorysá hudba), ne tak následné souboje, plavba na loďce, bažina, záchrana... Každopádně hlavní dvojice byla příjemná, humor se tu a tam zableskl, Jiří Bartoška měl na hlavě pravděpodobně tutéž paruku, kterou nosil Dustin Hoffman v Hookovi, a jednu z rolí dostal Petr Nárožný, spolehlivý za každé situace,“ je ještě docela smířlivá D.Moore.

Písaře je třeba naučit především, a to zdůrazňuji, kromě šermování, dělat salta o zeď

„Písaře je třeba naučit především, a to zdůrazňuji, kromě šermování, dělat salta o zeď, protože to při zapisování cizích myšlenek využije úplně nejvíc. Aspoň že ten chlapík, který tedy má být písař, ač ho vidíme dělat ledacos kromě psaní, měl jisté kouzlo. Po všech těch chlapcích, do kterých se zamilovávaly princezny v posledních letech, je to docela osvěžující. Princezna je sice o půl hlavy větší než hlavní hrdina a její budoucí životní partner, ale, rovněž na rozdíl od mnoha princezen let předchozích a vlastně i letošních, je hezká a povšechně sympatická (jen ty její šperky, oko trpí, duše pláče). Zápletku s nepatřičně vydanou truhlicí si tvůrci vypůjčili ze staré kulisovky, připletli do toho miliontou variaci na téma „dávná vražda, snaha chopit se moci", co jsme viděli už třeba v Hrbáčovi, zázračné zachránění někoho, kdo nade vší pochybnost už měl být mrtvý, jsme už také viděli tolikrát, že to je krutá zívačka. Někde dvacet let odložený rodič dá divákovi vzpomenout na „Jak vycvičit draka 2" (konečně chápu, proč nám ve škole bránili v opisování, u scenáristů to je opravdu trapas), když jsem u toho opisování. Udělej mi kocoura mi připomnělo těžký týden referenta Kubrta,“ hodnotí Jezinka Jezinka.

Bez jediný špetky invence, navrch s totálně retardovaným scénářem

Zato Wacoslw1 si servítky nebere: „No jak už jsem napsal naposledy v komentáři na tři brudery, tak pohádkovej žánr už mě moc neoslovuje, obzvlášť když vám navrch ještě naservírujou na štědrovečerní večer tuhle rádoby akční pohádku bez jediný špetky invence, navrch s totálně retardovaným scénářem. Navíc hlavní hrdina postrádá jakýkoliv charizma, no a ta otravná princezna je vyloženě na pěst. Jenom Kramár si toho záporáka celkem užil. Tak aspoň něco.“

A Borsalino to završil: „Když smícháte nevěrohodný příběh a jalové dialogy do podivného nového subžánru „akční pohádka", vyjde z toho Princezna a písař. Opět mi to připomnělo ostatní novodobou českou produkci, zaměřenou čistě na formu, kdy si divák zapamatuje několik scén, ale za dvě hodiny není schopen říci, o čem to bylo. A bylo to o něčem? Divák se zjednodušuje, filmové produkty se zjednodušují a podbízivé popisky se pokouší diváka nalákat na „dobrodružná pohádka vyprávěná s humorem a s hrdiny, kteří Vám budou blízcí", aby nakonec poznal, že zase naletěl. Díky, ale tímhle parníkem za Vánoční pohodou nepojedu.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace