Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Letošní úroda bude chudá, shodují se ovocnáři. Zvoní českým sadům umíráček? Stovky procent marže si ale přičtou nenažrané obchodní řetězce...

31.07.2014
Letošní úroda bude chudá, shodují se ovocnáři. Zvoní českým sadům umíráček? Stovky procent marže si ale přičtou nenažrané obchodní řetězce...

Autor: Markéta Vančová

Popisek: Ilustrační foto

Nepředvídatelné počasí a nedostatek dešťových srážek. Problémy, jež trápí české ovocnáře, se stávají pomalu ale jistě každoročním pravidlem. Pro některé sadaře mohou mít takové podmínky fatální důsledky. Chabá úroda pak způsobuje, že některá sadařství zanikají. „Tyto klimatické nešvary postihnou i letošní úrodu,“ je přesvědčen sadař Richard Schwarz z Vranovic na Rokycansku. Také on se obává budoucnosti. Jeho obavy navíc podtrhuje zánik některých jihočeských sadů. „Před třiceti lety byly jižní Čechy nejlepší oblastí pro pěstování. Doslova ráj ovocnářů. Dnes je situace úplně jiná,“ konstatuje Schwarz.

Pokud chtějí sadaři takzvaně přežít, neměli by se podle Schwarze orientovat jen na farmářské trhy. „Nemůžeme to lidem cpát až pod nos. Je lepší nabízet ovoce různým maloobchodům a supermarketům, jež si poradí s finálním prodejem,“ tvrdí. I to má však svá úskalí. Cena produktů od českých sadařů pak totiž vzroste až o tři sta procent. „S tím nejsme schopni cokoliv udělat. Se supermarkety se dohadujeme, zda u nás koupí jablka za šest deset nebo šest dvacet. Když řeknu šest třicet, tak mi nákupčí sdělí, že je to neprodejné a drahé. Pak ty jablka vidím v supermarketu  třeba za dvacet devět devadesát. Obchody argumentují tím, že to lidé kupují a že vlastně taková cena není vysoká,“ prozrazuje obchodní filosofii supermarketů.

Dalším řešením by mělo být pěstování odolnějších odrůd ovoce, avšak hrozí, že takové produkty nebudou lidé kupovat. „Když vypěstuji jablko, které nikdo nekoupí, tak je to stejný problém, jako když mám těch jablek málo,“ říká.

Na supermarkety nelze vyzrát

Nároky kladou velkoobchody také na barvu plodů. „Aby byla jablka dobrá, tak musí být žlutá. To však prodejci netolerují,“ pokračuje Schwarz. Podle něj vyžadují prodejci zelená, která však musí být sklízena dříve a nemohou tak přirozeně dozrát. „Dozrávají ve skladech,“ vysvětluje.

Přestože jablka dovážená ze zahraničí nehaní a přiznává, že si je sám občas koupí, pokládá zároveň za tragické, když jsou ovocné plody vypěstované v České republice mnohem dražší, než ovoce ze zahraničí. V takovém případě se snaží čeští ovocnáři vyvíjet na supermarkety tlak. Pak se ovšem stává, že obchody na dané sadaře zanevřou a ukončí s nimi spolupráci. „Bohužel takové obchody jsou jediní schopny naše produkty prodat. Na jejich podmínky musím přistoupit. Je třeba smířit se s tím, že cenu diktují oni,“ říká Schwarz a posmutněle dodává: „Je to obchod chudého s bohatým.“

Ruku k dílu přidávají místní zahrádkáři

„Jsem rád, že jsem na podmínky těchto handlířů nemusel přistoupit,“ reaguje na Schwarzova slova další ovocnář Jaroslav Hruška. Ten si založil před šesti lety malou moštárnu, která později předčila jeho očekávání. „Původní vize byla, že vyrobíme pár moštů a budeme si spokojeně žít v naší roubence. Situace se změnila. Děláme produkt, po kterém byl kdysi velký hlad. Je to kvalitní ovocná šťáva, kterou neředíme a nešidíme.“ Provoz ekologického sadu není podle jeho slov vůbec jednoduchý. Přestože má vlastní stromy, je závislý na místních zahrádkářích. Ti mu své ovoce dovážejí, z čehož má prý manětínský ovocnář velkou radost. Jejich plody tvoří až třicet procent jeho výroby. „Zapadá to navíc do původní myšlenky a to, aby lidé nekáceli své ovocné stromy. A protože jsem amatérský ornitolog, tak na to koukám i z tohoto hlediska,“ vysvětluje Hruška.

Existence českých moštáren je závislá na evropských dotacích. „Pět let bez dotací může být pro mnohé biomoštaře kritických,“ nepochybuje.

Je libo zázvor nebo červenou řepu?

Mošty z Hruškovy biomoštárny putují zejména do kaváren a restaurací. „V pražských kavárnách se naše  mošty začínají dobře prodávat,“ pochvaluje si. Své výrobky dodává i do prodejen se specializovaným zbožím. Výroba jeho moštů je založena na plodech,  jako jsou jablka či hrušky. „Jsou to klasické a oblíbené chutě, které jsou zásadité, tudíž lidi nedráždí, a protože jsou takové mošty sladké, tak chutnají i dětem,“ líčí Jaroslav Hruška. Mimo tradičních ovocných chutí, jsou u lidí stále oblíbenější zeleninové šťávy. „Na oblibě získává zázvorový mošt, který vyrábíme v kombinaci s jablkem. Poptávka je také po sirupu z červené řepy,“ říká a doporučuje: „Pánové by měli vyzkoušet celer, který upevňuje zdraví.“

Štávy z čerstvého ovoce či zeleniny doporučují také lékaři. „Mošt má totiž velkou výživovou hodnotu. Ovoce zůstává živé a zdravé látky pro lidské tělo jsou v něm zachovány,“ interpretuje názory některých lékařů Hruška.

Jan Polívka, Václav Fiala

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

 

Vložil: Anička Vančová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace