I v České republice najdeme děsivé brány do nicoty. Záhady života
23.03.2025
Foto: Wikimedia, volné dílo, Památkový katalog č. 17972/4-3038, Jiří Strašek
Popisek: Lesy v okolí zříceniny hradu Kašperk, nejvýše položeného královského hradu v Čechách, jsou démony a záhadami přímo nabité
Na mnoha místech naší země se mají odehrávat doslova mrazivé příběhy. Scenérie moderního světa se tam podle svědků občas změní na zcela jinou, pocházející jakoby ze staré doby, či na jaksi nepozemskou. Některým podobným lokalitám se naši předci raději vyhýbali a považovali je za ďábelské, jiné naopak za posvátné. Mnoho z těchto míst prý najdeme na Šumavě. Jde o spojnice, propojující náš svět s odlišnými dimenzemi? A ztrácejí se zde občas i lidé?
Na louce stojí vesničan a zkušeně se ohání kosou. Zpovzdálí ho pozoruje jeho příbuzná, která posečenou trávu rovná do úhledných hromádek. Poklidné podzimní odpoledne na přelomu 18. a 19. století však rychle změní svůj ráz. Když se vzápětí žena ohlédne, na travnaté ploše již nikdo není. Pouze na zemi pohozená kosa, prázdné dřeváky a množství posekané trávy prozrazují, že nešlo o podivný sen.
Přestože prý vzápětí svědkyně události zburcovala sousedy ze šumavského Frymburku, nebylo to nic platné. Ani dlouhé hledání zdejšího rodáka totiž údajně nepřineslo žádné výsledky. Jenže co se s ním stalo? Vždyť všude v okolí místa zmizení se nacházel přehledný terén bez záludných děr, skrytých jeskyní či zrádných bažin. Šlo o zcela rovnou a přehlednou louku.
Mohl se tedy vesničan stát obětí útoku dravého zvířete? Třeba medvěda, kteří tenkrát na Šumavě žili? Nebo snad dokonce vraha? Jenže předchozím hypotézám neodpovídá krátký časový úsek, kdy se svědkyně nedívala směrem k muži. Žádný běžný tvor by se k němu nestihl tak rychle přiblížit a odvléci ho pryč! A podobnému řešení prý nenasvědčovaly ani neexistující stopy zápasu nebo krve na místě zmizení. Co se tedy před dvěma sty lety v českém pohraničí vlastně odehrálo? Mohlo jít o paranormální jev?
Navrátilec z paralelních dimenzí
To zřejmě naznačuje další část příběhu, odehrávající se o asi čtyřicet let později. Ztracený vesničan, nad jehož hledáním sousedé dávno zlomili hůl, se údajně zničehonic znovu objevil. A prý na stejném místě, kde se předtím vypařil do nicoty. Přestože v té době již téměř nikdo z jeho současníků nežil, nakonec ho ve Frymburku měli poznat jeho vnuci. Vesničan po dlouhém pobytu na onom světě údajně získal jasnovidnou schopnost určovat délku života ostatních lidí, proto vypukl v šumavském městečku poprask.
Domů k tajemnému navrátilci se údajně valily zástupy. A všichni chtěli vědět, jak dlouho budou žít! Jak vše dopadlo? Nakonec prý museli zasáhnout zástupci světské a církevní moci, frymburský rychtář s vikářem. Když nepomohl jejich zákaz, týkající vyprávění o onom světě a délce života, údajně nechali nedobrovolného cestovatele časoprostorem zavřít do šatlavy. Takto absurdně končí šumavská pověst z míst, kde se dnes nachází břehy vodní nádrže Lipno. Můžeme nad příběhem mávnout rukou jako nad zjevným nesmyslem?
Výjimečné schopnosti, vykoupené utrpením
Mysteriózní paranormální schopnosti někteří lidé získali, poté co prožili silnou stresovou situaci nebo šok. Například během svého ztracení v divočině či násilného útoku (například ve válce nebo při přepadení – pozn. redakce). Další, když se ocitli se doslova na hraně života, například v kómatu nebo během krátkodobé klinické smrti. A jiní třeba v momentě, když se setkali s pro nás neznámými silami. Podivným faktem také zůstává, že téměř stejné historky jsou po celém světě častější, než bychom si mohli myslet. Velmi hojně jsou zaznamenány právě na pomezí české Šumavy a německého Bavorského lesa. Co za tím může být, k tomu se ještě vrátíme.
Tajemně ztracení lidé se podle pověstí údajně téměř vždy objeví až po mnoha týdnech, měsících, ba i letech. A to aniž by mezitím viditelně zestárli. Jako by jim během pobytu jinde plynul čas zcela jinak, než pro ostatní na Zemi. Že by šlo pouze o výmysl našich pověrčivých předků, kteří si tak krátili volné chvíle? Jenže současná fyzika kupodivu ovlivňování plynutí času stejně jako možnost existence paralelních světů připouští! Jde tedy o nepřímé potvrzení reálného jádra některých podobných příběhů?
Posvátné, ale i nebezpečné kopce
V naší vlasti se takové historky vztahují nejen k okolí velmi provařeného středočeského Velkého Blaníku, ale též k Oškobrhu u Nymburka a severočeskému Ortelu. Mezi početná místa údajných časových a prostorových anomálií má patřit i západočeský Krudum nebo slezská Velká Čantoryje. Zajisté nebude náhoda, že většina těchto kopců byla našimi slovanskými, keltskými i germánskými předky považována za čímsi výjimečné a posvátné. Kdysi zde stály pohanské svatyně, kde docházelo k uctívání více či méně přátelských bůžků. Ortel naopak obklopovala a stále obklopuje poněkud ďábelská pověst. Věděli naši předchůdci o těchto lokalitách víc, než my jen tušíme? A mohou být podobná místa jakýmisi branami do paralelních realit? Ať už samy o sobě, nebo prostřednictvím jiných, zde působících neznámých sil?
Děs přichází ze Šumavy
Tyto neobvyklé fenomény mohou (ale také nemusí) souviset s geologickým složením zdejších hornin. Nebo s takzvanými dračími žilami a specifickými energiemi. Případně s něčím zcela jiným, co čeká pod kopci na své objevení. Ovšem proč je doslova eldorádem příběhů o podivně ztracených osobách také celá Šumava? Po staletí šlo o nebezpečnou oblast. O region s neprostupnými lesy, zrádnými močály, divokými šelmami a loupežnými bandami, číhajícími na cestách. Lze všechny zde ztracené osoby vysvětlit takto jednoduchým způsobem? Ne tak docela. Poněkud zarážející je například okolnost, že i další podobná pověst se opět váže k nám známé šumavské obci s rožmberskou růží ve znaku. A s loupeživými vrahy, bažinami ani s nebezpečnými šelmami vůbec nesouvisí.
„V domě Ortnera Michela (před sto lety jde o oblast s převážně německy mluvícím obyvatelstvem – pozn. redakce) ve Frymburku bydlel před dobou delší než sto roků hrubý, surový člověk. Po celý den jenom klel… Když jednoho večera během adventu ve stáji krmil a měl dát do žlabu poslední vidle sena, tu byl pojednou neviditelnou rukou uchopen, zvednut do vzduchu a unesen. Jeho dlouhou nepřítomností byli domácí lidé znepokojeni, avšak nenalezli po něm ani stopy,“ uvádějí webové stránky Frymburk.info. Můžeme pouze spekulovat, zda jde v tomto případě o barvitě upravený popis předchozího zmizení, nebo je takto popsána zcela jiná záhadná událost.
Šlo o únos do UFO?
Stejně jako v předchozí pověsti se totiž sedlák po čase z prostoru mezi světy vrátil, avšak od návratu trpěl bolestmi nohou. Mohly zdravotní potíže způsobit extrémní fyzikální, či jiné neobvyklé podmínky během vesničanova nedobrovolného přesunu? Ať už šlo o velké přetížení, nebo něco zcela jiného? Zajímavá je totiž další část historky: „Tu se ho zeptala jeho žena: ‚Muži můj, kde jsi byl tak dlouho?‘ Odpověděl na to, že byl nesen vzduchem. A byl by nesen bůh ví kam, kdyby se nad ním Panna Maria nesmilovala a neposlala mu na pomoc strážného anděla…“
Pokud pomineme, že odnesený muž měl podle pověsti popsat svou krátkou návštěvu očistce, nebe a pekla, musí nás zarazit především jiná okolnost. Co bylo ono zvednutí a následné nesení vzduchem? Snad průlet časoprostorovou branou, nebo červí dírou? Ale nabízí se i vysvětlení prostřednictvím únosu do UFO. Během něj mají být oběti vyzvednuty zvláštní silou do možná mimozemského, umělého tělesa. A většinou nechybí ani jejich paralýza či dočasné ochrnutí.
Jde v tomto příběhu o vzpomínku na blízké setkání čtvrtého druhu, tedy o nedobrovolný únos? A to podle terminologie amerického astronoma a badatele v oblasti UFO s českými kořeny Allena Hynka? Vždyť záhadné létající objekty jsou nad Šumavou poměrně častým fenoménem a popsané události by jim mohly napovídat. Nemůže totiž jít o vzpomínku na klinickou smrt, to by hlavní hrdina našeho příběhu fyzicky nezmizel. A aby toho nebylo málo, častá spatření UFO snad mohou souviset právě s hypotetickými průniky do jiných dimenzí (podle jedné z hypotéz jde o multidimenzionální stroje – pozn. redakce). Je ovšem i možné, že jsme se až příliš odchýlili od našeho hlavního tématu, takže je čas na návrat.
Zahlédla turistka hrozivého démona?
„Mezi stromy jsem zahlédla postavu, která nevypadala jako člověk. Přišlo mi, že šlo o cosi mezi zvířetem a neurčitým (člověka připomínajícím?) tvorem. Hodně zvláštní ale bylo, že to vypadalo jako podivný hmotný stín,“ vzpomíná na svůj podivný zážitek svědkyně z Prahy, která si nepřeje být jmenována. Mladá žena si celou událost vysvětluje jako optickou iluzi, způsobenou únavou a špatnými světelnými podmínkami. V tomto případě však nejde o dávnou pověst, která mohla být z velké části vymyšlena, ale o svědectví z první ruky. A řešení? Náš mozek občas dokáže vytvořit z podivně zastřiženého stromu vzpřímeného dinosaura, nebo ze stínu strašidlo. Je tedy objasnění předchozího zážitku tak jednoduché?
Mohlo by, nebýt toho, že jde o oblast, která měla odjakživa špatnou pověst. Zejména místní se jí v noci vyhýbají jako pověstný čert kříži. Takzvaný Čertův či také Čertovský les najdete na svazích kopce Ždánova. Nachází se u hradu Kašperk, severně od Kašperských hor (tedy opět na Šumavě – pozn. redakce).
V lese se má podle legendy objevovat prastarý démon v podobě ošklivé stařeny, říká se mu Swiza. Tradice také uvádí, že setkání s ní může být pro některé (zejména mladé a hezké) výletníky smrtící. Nechme legendy legendami. Jenže i dnes někteří turisté popisují záhadné jevy z okolí hradu. Jaké? Jde právě o míhající se stíny tajemných postav. Výjimečně zaslechnou i zvláštní ženský zpěv a (lidské?) hlasy, ozývající se mezi stromy. Že by se jednalo o předobraz legendy o Swize? Mohla tedy hrůznou bytost, která je považována za démona, zahlédnout i naše svědkyně?
Hrůzné brány do nicoty?
Navíc podle nepotvrzených zpráv došlo před několika desetiletími v Čertovském lese dokonce ke zmizení malé skupiny turistů. Souvisel jejich osud s překročením tehdy nebezpečné hranice na kapitalistický Západ? Vždyť Šumava leží na hranicích s Německem. Nebo za vším byl obyčejný, i když hrozivý zločin? Nebo něco mnohem děsivějšího, co v pohraničních horách číhá na nic netušící cestovatele? Já sám jsem v Čertovském lese nic neobvyklého nezažil. Ale nakonec, i přes mou otrlost v tomto směru, jsem zde radši pod širákem nepřespal. Odradil mě od toho neurčitý pocit přítomnosti něčeho temného a neviditelného. Varoval mě instinkt, který máme všichni uložený v podvědomí, nebo šlo jen o příliš bujnou fantazii?
Každopádně s hrůznými branami do nicoty se setkali také další lidé z naší země. „V létě roku 1982 celá naše rodina, čtyři dospělí a desetiletý vnuk, vyrazila na výlet. Zavítali jsme také na zámek v Opočně. Prohlédli jsme si jednotlivé pokoje a nakonec došli do zbrojnice. Zadívala jsem se na drátěnou košili a najednou jsem se ocitla na velkém palouku, obklopeném ze všech stran lesy. Šla jsem vedle bojovníků, kteří jeli na koních,“ začíná své neuvěřitelné vyprávění paní J. P. z Račic prostřednictvím knihy Záhady na dosah ruky od uznávaného českého spisovatele Arnošta Vašíčka. Šlo snad o jakousi vizi, spojenou s konkrétním místem? Nebo se svědkyně doslova a nedobrovolně propadla časoprostorem ze současných východních Čech přímo do drsného středověku?
Když se čas zblázní
„Najednou se proti nám vyřítili jiní ozbrojenci s napřaženými meči. Když už se zdálo, že protivník zaútočí, stála jsem opět ve zbrojnici, kde nikdo nebyl. Cítila jsem se divně. Průvodce mě uvnitř zamkl, a kdyby mě na chodbě nezačal shánět vnuk, zjistili by, že scházím, až venku před zámkem… Nikdy se nám nepodařilo rozluštit hádanku, proč mne průvodce ani ostatní při svém odchodu neviděli,“ zní další část podivuhodného vyprávění paní, pro kterou záhadný zážitek nebyl rozhodně nic příjemného. Mohla se žena přenést do minulosti i fyzicky, což by vysvětlovalo, že ji nikdo z ostatních návštěvníků během odchodu ze zbrojnice neviděl?
Ač se nám něco takového zdá být nemožné, o utváření takzvané reality víme zatím poměrně málo. Co když naše skutečnost funguje jako občas nepředvídatelně se měnící hologram? Tento drzý názor připouští například známý americký podnikatel a technologický vizionář Elon Musk. Jenže Musk jde ve svých úvahách dokonce ještě dál a přichází s myšlenkou, že naše realita může být iluzorně vytvořena jakousi vesmírnou inteligencí, ať už si pod ní představíte cokoliv. Můžeme tento matrix měnit také prostřednictvím našich představ a silných přání? Podle kvantové fyziky je to opravdu možné. Stejně tak jako přeskoky našeho vědomí (nebo i reálné fyzické schránky?) z jednoho časoprostoru do druhého! Je-li to pro vás už příliš silná káva, pojďme si pro uklidnění povědět další tajemný příběh...
Nezvané návštěvy z jiné éry
„Sklabiňa je pro mne dodnes velkým otazníkem. To, co jsem tam prožil, zcela zviklalo mé přesvědčení o normálním toku času,“ komentuje Ivo Adámek z Ostravy svůj zážitek ze slovenské zříceniny hradu Sklabiňa. Bývalý středověký skvost najdete v severní části slovenského pohoří Velká Fatra (východně od Martina). Co na tomto malebném místě zažil s kamarádem Bohoušem?
„Šli jsme spát, sužováni stále rostoucím pocitem tísně. A pak to vypuklo. Zatímco venku zuřila bouře a blesky křižovaly oblohu, hrad ožil. Dole, přímo před námi, se ozývaly zcela zřetelné těžké dunivé kroky okovaných bot. Slyšeli jsme řinčení řetězů. Kov narážel na kov, jako při šermu. Zaslechli jsme tlumené hlasy, jimž nebylo rozumět, a další podivné, těžko definovatelné zvuky,“ zní část vyprávění muže z Ostravy.
Jenže jeho tajemný zážitek pokračuje ještě hrůzněji! Dva čundráci, přespávající na okraji zříceniny, údajně zahlédli malým okénkem zvláštní pohyb na hradbách. Mělo jít o temnou mužskou postavu, která zdánlivě neměla obličej. Přestože by se v obou mužích krve nedořezal, nakonec na zřícenině vydrželi až do rána. A jejich podivný výlet do jiné doby? Ten ustal přibližně s koncem bouřky. Měli oba muži štěstí, že se do epochy největší slávy hradu nepropadli také fyzicky?
A co Klementinum?
Vždyť i na jiných místech České republiky a dalších zemí jako by neplatila časová kauzalita. Můžete se tam občas nechtěně setkat s vizemi či průniky z dávných dob. Mezi taková místa údajně patří pražské Klementinum, jehož areál je dnes částečně využíván pro potřeby Národní knihovny. Podle některých zaměstnanců tam není neobvyklý zvláštně absurdní jev, jako by se v některých okamžicích změnil vzhled areálu do dob, kdy zde v baroku vládli jezuité. Současně zde mají občas zahlédnout některé dávno mrtvé osobnosti, například významného českého obrozence, historika a spisovatele Josefa Dobrovského.
Prostupují tedy vzájemně skrz sebe občas různé časové linie, stejně jako se prostupují letokruhy na pařezu? A je Šumava v tomto ohledu něčím unikátní, vzhledem k vysokému počtu podobně tajemných míst? Možná, že vše souvisí se zdejším podložím, bohatým nejen na zlato, ale také na vzácné nerosty a další neobvyklé prvky. Nebo s někdejším působením jakési dávné a vyspělé civilizace, o níž se dochovaly pouze legendy a střípky jejích výtvorů? Například takzvaný Obří hrad (u osady Popelná) a další podivné stavby?
Petr Koutský
Převzato z časopisu Záhady života
_20250321.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL