Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Dary lesního království. Záhady života

13.10.2024
Dary lesního království. Záhady života

Foto: Šumavská houbička

Popisek: Lucie Drozdová alias Šumavská houbička, nejznámější youtube houbařka s certifikátem znalosti hub

Lucii Drozdovou už možná znáte z youtubového kanálu Šumavská houbička. Přiznám se, že když zrovna nemám volnou chvilku na výlet mimo město, občas si vyberu nějaké její video a nasávám příjemnou atmosféru lesa alespoň přes obrazovku počítače. Lucie sbírá houby ze země i ze ztrouchnivělých stromů po celý rok a vymýšlí i netradiční recepty z hub, které my, běžní houbaři, v přírodě z neznalosti přehlížíme. A je to veliká škoda, protože tím ochuzujeme nejen své chuťové pohárky, ale i vlastní zdraví.

Lucie, jak vlastně vznikl váš projekt Šumavské houbičky?

První videa pro YouTube a Instagram jsem začala natáčet během první covidové vlny, v době, kdy jsme všichni museli utlumit své obvyklé volnočasové aktivity. Potřebovala jsem změnu. Tenkrát už se na mě pomalu začalo psychicky podepisovat i to, že jsem byla dlouho na mateřské, a tak jsem jako mnozí další vyrazila houbařit. Byla jsem plná očekávání, protože jsem chtěla využít příležitosti a přiučit se v lese něco nového. Také mi vyhovovalo, že houbaření je vlastně rovněž pohyb, který byl do té doby můj jediný a největší koníček. Houbaření mě vždycky hodně bavilo, a tak jsem se na nový způsob objevování přírody nesmírně těšila. Když jsem zjistila, že je možné houbařit celoročně, úplně mě ta myšlenka nadchla a přišel i nápad, že se o svůj nový koníček podělím s dalšími lidmi, kteří hledají inspiraci.

Jak zkušená houbařka jste byla?

Asi jako většina z nás. Do té doby jsem vždycky sbírala jen osm až deset druhů těch nejznámějších hub a nikdy dřív ani nepřemýšlela nad tím, že by se v přírodě daly najít i jiné poklady. Přiznávám, že můj rozhled, co se týče znalostí méně známých hub, byl na úplném počátku hledání poměrně malý, ale určitě to vyvážila obrovská chuť to změnit. Pořád mě to moc baví a dost jsem se posunula, co se týče znalostí. Nedávno jsem složila zkoušku znalostí hub.

Zajímají mě i léčivé účinky hub a různé možnosti jejich zpracování, a proto se s nimi snažím kouzlit i v kuchyni a vymýšlím nové recepty. Je podle mě velká škoda, že existuje jen tak málo všeobecně známých receptů z hub, jíst od léta do podzimu jen smaženici nedává smysl. Když mi lidé napíšou, že se díky mně naučili něco nového a dělá jim to radost, nemohla bych si přát lepší odměnu. Málokdo si to uvědomuje, ale opravdu máme být na co pyšní, skoro nikde ve světě lidé houby v takovém měřítku neznají, a hlavně s láskou nesbírají. Na východ od nás je sběr hub především byznys. V mnohých státech platí pro sběr hub přísné regulace. Je jedině dobře, že nám nikdo v tomto směru ruce nesvazuje.

Jak jste prohlubovala své znalosti? Nebála jste se u neznámých druhů, že se otrávíte? Fascinuje mě, že někteří méně zkušení houbaři začali k rozpoznávání hub používat různé mobilní aplikace, což je podle mě nesmírně nebezpečné.

Na bod zlomu, kdy jsem si poprvé začala víc všímat i takzvaných prašivek, vzpomínám moc ráda. Najednou se přede mnou otevřel úplně nový svět, který stál za prozkoumání, i když jsem před ním samozřejmě měla obrovský respekt. Když jsem našla houbu, kterou jsem neznala, vzala jsem si jeden vzorek i s celou nožičkou s sebou do košíku (brát celou dospělou houbu je kvůli znakům důležité) a dodatečně zjišťovala, co je to za houbu, abych už příště věděla.

Málokdo ví, že existují i mnohem chutnější houby, než jsou ty běžné, které sbírá každý, jen musíme vědět, kdy a kam se na ně vydat, a hlavně jak je bezpečně poznat. Co se týče rozpoznávacích mobilních aplikací, tak ty nevyužívám, spoléhám na atlasy hub, a hlavně na internet. Na Facebooku skvěle funguje mykologická poradna, která je pro mě doteď cenným pomocníkem. Zašlete fotku a zkušení houbaři a mykologové vám vzápětí určí, o jaký druh houby jde.

Myslím, že jde o nejlepší možný způsob, jak si rozšířit své znalosti. Nejprve houbu fyzicky najít, a pak ji důkladně zkoumat i prostřednictvím doteků a vůně, to je mnohem lepší, než se učit jen z obrázků. Příště už tu konkrétní houbu v lese poznáte. Při určování hub mě vždycky zajímalo všechno. V jakém prostředí a kdy obvykle rostou, a hlavně jaké mají hlavní rozpoznávací znaky a s čím bych si je mohla případně splést. Já teď chodím na houby celoročně. Dokonce i když jsou všude kolem hromady sněhu, mám při cestách do lesa v ruce košíček, kdybych našla nějaký poklad.

U nás doma je to tak, že houby sbíráme s velkým nadšením, ale jakmile dojde na čištění a zpracovávání, nadšení pochopitelně opadá, zejména pokud máme více košíků. Jak to děláte, abyste to s množstvím, které přinášíte z lesa, nepřeháněla?

Je to těžké, zejména v období, kdy houby rostou takříkajíc na každém kroku a košíky snadno přetékají. Už jsem se ale naučila určité střídmosti a většinou už dopředu vím, co především chci sbírat, a navštěvuji za tím účelem svoje místečka. Když jdete po konkrétním druhu, je dobré vědět, pod jakými stromy lze najít to či ono a jaký typ půdy má vaše vysněná houba ráda. Budete to mít při hledání mnohem snazší. Co se množství týče, chodím do lesa tak často, že si už nechávám jen nezbytné minimum na uvaření několika porcí a zbytek rozdávám svým známým, kteří nemají na sběr čas a rádi ochutnají i něco nového, přestože houba může vypadat na první pohled jedovatě.

Jaké chutné méně známé houby, které rostou právě teď, byste mi doporučila hledat?

Víte, ono hodně záleží na tom, v jaké části republiky budete houby sbírat. Třeba u nás na Šumavě rostou určité druhy s daleko větším zpožděním, a i když houbaři z jiných lokalit už hlásí plné košíky, u nás se příroda teprve probouzí. Začátek léta je výjimečný v tom, že právě začínají konečně vyrůstat první hřibovité houby. Nadšení houbařů (včetně mé maličkosti) je v tomto období natolik vysoké, že máme v košíku jen málo místa i na něco jiného, a je to pochopitelné. Zároveň je to však období, kdy les překypuje i méně známými jedlými houbami, které určitě stojí za to dobře znát.

Například holubinky, které většina houbařů z neznalosti míjí. Já mám nejraději holubinku nazelenalou, mandlovou a namodralou. Jsou to druhy, které jsou poměrně snadno rozpoznatelné a chuťově vynikající. Určitě stojí za to je sebrat, když je člověk najde. Pak je tu samozřejmě i muchomůrka růžovka, takzvaný masák. Hodně lidí před ní má právem veliký respekt, protože existuje riziko, že houbu z neznalosti zamění s nebezpečnou muchomůrkou tygrovanou. Přesto si myslím, že zrovna u téhle delikátní houby stojí za to naučit se ji bezpečně rozpoznávat, protože jak už vypovídá sám název, masák se chuťově velmi podobá masu. Poznáte ho od muchomůrky tygrované díky prstenu. Růžovka ho má rýhovaný, muchomůrka tygrovaná hladký.

S holubinkami nemám vůbec žádnou zkušenost. Jak velké je riziko, že se spletu a otrávím?

U holubinek je skvělé, že patří mezi houby, které můžete přímo v lese ochutnat, aniž byste riskovali otravu. Nutno říci, že toto ochutnávací pravidlo platí jenom u holubinek! Podle chuti na jazyku okamžitě poznáte, jestli máte před sebou jedlý, nebo nepoživatelný druh. Pokud ucítíte jakoukoliv palčivost nebo hořkost, holubinku nesbírejte, a naopak, pokud necítíte nic zvláštního, máte jistotu, že je holubinka jedlá, ať už je to jakýkoliv druh.

Holubinka nazelenalá roste hojně i za sucha a díky své jemně nasládlé, oříškové chuti určitě patří mezi oblíbené houby zkušených houbařů, chuťově zdatně konkuruje i pravým hřibům. Ale pozor, do košíku by si ji měl dávat jen člověk, který houbu dokáže bezpečně odlišit od smrtelně jedovaté muchomůrky zelené. (U holubinek, na rozdíl od jedovatých muchomůrek, nikdy nenajdete na noze prsten, kalich (pochvu) ani hlízu, tvrdí mykologové – pozn. red.) Chce to zkrátka praxi.

Vždy, když začínáme sbírat nové druhy hub, naše opatrnost musí být stoprocentní. Než si je naservírujeme na talíř, vždy se vyplatí náš nový nález zkonzultovat se zkušenými houbaři a mykology, třeba na facebookové stránce, kterou jsem už zmínila. Dívejte se do atlasů, učte se z internetu z důvěryhodných zdrojů (například ze stránek české mykologické společnosti), a teprve až získáte neochvějnou jistotu, že opravdu víte, co sbíráte, houby zpracovávejte.

Jaké houby máte nejraději, i co se chuti týče?

Pokud pominu letní sezónu, během které si i já ráda dojdu pro hřiby, křemenáče a další dobrůtky, na podzim nesmírně ráda chodím pro kotrč kadeřavý, což je houba, rostoucí hlavně u borovic. Vypadá trochu jako mozek a je to dobrota. Když se mi podaří kotrč najít, mám obrovskou radost – a hned mám plný košík. Také miluji lišky nálevkovité, což je druh lišek, který je chuťově ještě jemnější, než lišky obecné, a dají se z nich udělat skvělé minutky. Rychle se uvaří.

Během zimy pravidelně chodím na penízkovky sametonohé, což je vynikající jedlá léčivka, která v těle dokáže nastartovat regenerační procesy. Skvělé je, že se dá sbírat i v té největší zimě. Chlad jí nijak neškodí. Obyčejně se z této houby připravuje macerát nebo nálev, případně tinktura. Dá se ale používat i v kuchyni a je velice zdravá. Uvádí se, že penízovka působí antibakteriálně, má protiplísňové vlastnosti, takže výluhem je ideální potírat plísní postižená místa, a působí blahodárně na celý organismus včetně zažívání. Je vhodná i pro diabetiky a pacienty, kteří bojují s rakovinou. Často se o penízovce hovoří i v souvislosti s prevencí nádorových onemocnění. Platí to i u hlívy ústřičné, která roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře, na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, vrbách, ořešácích, břízách, topolech nebo jeřabinách.

Jaké další léčivé houby už v lesích nepřehlížíte?

Určitě bych ještě zmínila čagu sibiřskou, to je moje zimní královna, na kterou vyrážím každý rok. Najdete ji na břízách a určitě patří mezi nejvýznamnější medicinální houby, které se dají v našich lesích najít. Mimochodem, na břízách hledejte i březovník obecný, obsahuje stejně jako čaga látky s protirakovinným a antibakteriálním působením. Z dřevokazných houb, které jsem už zmínila, si nedělejte smaženici, užívají se výhradně ve formě nálevů, výluhů či tinktur. Dají se i nasušit, nadrtit a v kuchyni používat jako prášek.

Během jarní sezóny každoročně vyrážím na smrže obecné a kačenky české, které podle vědeckých výzkumů snižují riziko vzniku arteriosklerózy a skvěle podporují naši imunitu. Často se mluví i o protirakovinových účincích. Mimochodem, smrž obecný je úžasná delikatesa a podle mě je to jedna z nejchutnějších hub, které můžeme v našich lesích najít. Ale abychom smrže obecného mohli sbírat, musíme houbu umět bezpečně rozeznat od zdánlivě podobně vypadajícího jedovatého ucháče obecného.

Takže pro vás houbařská sezóna nikdy nekončí a to, že nerostou hřiby, vás neodradí.

Právě naopak. Když se léto přehoupne do druhé půlky, vždycky začnu vyhlížet i ryzce syrovinky. Kromě toho, že je to chuťově vynikající houba, je považovaná i za účinné přírodní antibiotikum. Stojí za to si ji nasušit a schovat na zimu. Má protizánětlivé účinky a skvěle podporuje imunitu.

Výborná je i lakovka ametystová, a i když její fialová barva nezkušené houbaře vůbec neláká ke sběru, má antioxidační vlastnosti a pomáhá náš organismus čistit od těžkých kovů. Je to také přírodní léčivo, které nám pomůže, pokud nás trápí mykózy.

Lakovka ametystová roste hojně od července do listopadu a někdy až do prosince, často ve velkých houfech, hlavně v listnatých a smíšených lesích. Obvykle se konzumují jen klobouky a je dobré to vědět.

Určitě by tady mělo zaznít, že pokud vás nějaká houba, kterou zmiňuji, zaujala, určitě vám doporučuji si o ní nastudovat více doplňujících informací. Lakovka ametystová vypadá skvěle (i když trochu jedovatě)na talíři a dá se s ní skvěle experimentovat. I na mém youtubovém kanálu najdete celou řadu videí, které vám možná pomohou lépe se s méně známými houbami seznámit, ať už v lese, nebo v kuchyni, ale nikdy to nenahradí důkladné studium té vaší konkrétní houby. Dokud si nebudete stoprocentně jistí, co sbíráte, houbu nejezte.

Letos budu určitě hledat kotrč kadeřavý, který, jak jste už řekla, trochu vypadá jako mozek (či květák) a roste v blízkosti borovic, obvykle v těsné blízkosti kmenů. Jak náročné je kotrč očistit od lesních nečistot, a dá se s něčím zaměnit?

Mohli byste si ho splést s podobnou houbou, která nese název kotrč Němcův. Je to jiný druh kotrče, ale není nebezpečný. Spíš je vzácnější, a proto byste ho neměli sbírat. Rozdíl mezi nimi poznáte snadno. Kotrč kadeřavý nádherně, trochu oříškově voní, zatímco kotrč Němcův není při očichání vůbec příjemný. Kotrč kadeřavý najdete během pozdního léta a na začátku podzimu hlavně pod borovicemi a možná by vás mohlo zajímat, že se studiu jeho zdravotních účinků už věnovala celá řada výzkumníků. Má protivirové, antidiabetické i antibiotické účinky a v klinické praxi byly zjištěny pozitivní účinky na nejrůznější nádorová onemocnění. Trochu problematické se může zdát jeho čištění před tím, než s ním začnete vařit. Houba má hodně záhybů a skrytých zákoutí, a tak je nutné ji dobře propláchnout a rozebrat na menší části. Je to sice piplačka, ale určitě stojí za to.

Považujete houby obecně za tělu prospěšné? Říká se, že v dnešní době jsou plné těžkých kovů a dalších látek, které tělu nijak neprospívají.

Hodně záleží na tom, kde houby sbíráte. Určitě bych se vyhnula sběru u frekventovaných silnic a v blízkosti chemiček, velkých továren a smetišť, nicméně pokud zajdete do krásných čistých lesů, není třeba mít jakékoliv obavy. To bychom nemohli jíst vůbec nic. Asi bychom se hodně divili, kdybychom znali detailní složení postřiků a hnojiv u plodin, které běžně konzumujeme. Podle mého názoru jsou všechny jedlé houby tělu prospěšné, jen obsah účinných látek se mění.

Prozradíte mi nějaký méně tradiční recept, který se už ve vaší rodině osvědčil?

Vyrobila jsem úžasné mazání na klouby z muchomůrky červené. Je to výborný babský recept na bolestivé klouby a záda, který dobře znají i mykologové. Neužívat vnitřně. Jak na to? Vybírejte ideálně mladší plodnici, která má na sobě hodně bílých teček, zejména takovou, která roste ve zdravém prostředí a ve vyšší nadmořské výšce (uvádí se, že bude mít vyšší účinky). Klobouk nakrájejte na menší kousky, vložte do menší zavařovací sklenice a zalijte alkoholem tak, aby houby byly do tekutiny dostatečně ponořené. Já osobně mám nejlepší zkušenosti s Alpou, co se týče muchomůrkového mazání na klouby. Sklenici s houbou, zalitou Alpou, dobře a pečlivě označte a nechte ji v chladu alespoň jeden až dva měsíce. Pak obsah sklenice sceďte a slijte do menší lahve, opět ji dobře označte a nadále ji skladujte v chladu.

Mým rodinným příslušníkům muchomůrkové mazání hodně pomohlo, babička hodně trpí na revmatické bolesti a nemůže si takto upravenou Alpu vynachválit. Stejně nadšená byla i moje kamarádka, která pracuje s keramikou a často ji bolely ruce a ramena. Je to až překvapivě skvělý recept.

Děkuji za tip. Někteří méně zkušení houbaři, zejména když je hub nedostatek, sbírají i staré houby, napadené plísní, kterou pak odkrajují. Myslíte si, že se tím plíseň dokonale odstraní?

Já bych nikdy vědomě nejedla houbu, která už začala plesnivět, a to ani v případě, že by se zachráněná část zdála být na pohled úplně zdravá. Myslím, že člověk, kterému záleží na jeho zdraví, by měl dělat všechno pro to, aby se plísním vyhnul obloukem. Plísně nám dokonce mohou způsobit i určitý druh otravy. I to je důvod, proč nikdy nesbírám staré houby, které nejsou ve vynikajícím stavu, a do košíku nevkládám nic, s čím nejsem stoprocentně spokojená.

Jsem docela přísná i co se týče červivosti, ale to je samozřejmě každého věc, jak je ochoten houby vykrajovat. Já si obvykle beru jen naprosto nečervavé plodnice a všechno ostatní nechávám lesu. Je určitě dobré přemýšlet i nad tím, jak s houbami nakládáme, v čem je přenášíme domů a jak je skladujeme. Určitě není vhodné dávat je do tašek, v nichž se mohou snadno zapařit, pak hrozí zvracení, průjmy atp., přestože jsme nasbírali jedlé houby. Důvodem pro zdravotní problémy může být i to, že houby nedostatečně dlouho vaříme. Mnoho běžně sbíraných jedlých hub je totiž za syrova jedovatých a musíme jim dopřát alespoň 20 minut tepelné úpravy. To platí například u hřibu kováře, kterého zná určitě každý, kdo chodí na houby.

Jaké další vyloženě medicinální houby v našich lesích ráda sbíráte, ale ještě jsme je nezmínili?

Velkou pozornost si určitě zaslouží i outkovka pestrá, což je houba, která zejména v Číně nalezla široké uplatnění při léčbě nádorových onemocnění. V tradiční čínské medicíně je velice známá pod jménem Yunzhi/Yun Zhi (jün č´), v překladu tráva Říše nebes. Dá se najít hlavně na odumřelém dřevě listnatých stromů, ale můžete si ji zakoupit i ve formě tinktury. Přestože lze jakoukoliv medicinální houbu rozdrtit na prášek a používat ho i v kuchyni, řekla bych, že zdravotní účinky houbových prášků bývají jen minimální. Ještě jsem nezmínila, že březovník obecný, který roste pouze na břízách, má kromě protinádorových účinků i skvělé výsledky v případě, že míváme občasné problémy se zažíváním.

Vyrábíte z léčivých dřevokazných hub domácí tinktury?

Ano, minulý rok jsem poměrně hojně sbírala léčivé houby a vyráběla z nich domácí tinktury, letos už jsem v tomto ohledu zatím trochu lenivější. Zásoby už mám a není potřeba toho mít doma kvanta. Také jsem přišla na to, že pokud chce člověk houby užívat pro jejich silné zdravotní účinky, je lepší sáhnout do peněženky a zakoupit si silnější a koncentrovanější extrakt u profesionálního výrobce. Zejména pokud už nějaké zdravotní problémy máme.

Myslím, že podomácku vyrobená houbová tinktura nikdy nebude, co se týče maximálních možných účinků, tak kvalitní jako výrobky firem, které se tím zabývají a používají ideální postupy, spojené s výzkumem. Z preventivních důvodů nám ale určitě domácí výroba může skvěle posloužit, pokud víme, jak na to. Mám dobré zkušenosti i s obyčejným výluhem, není nutné houby nakládat do alkoholu. Vše je ovšem věc názoru. Určitě existují zkušení houbaři, kteří na svoje domácí kapičky z březovníku i jiných hub nedají dopustit a vyhovují jim více, než kupované produkty.

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL