Klatovský obraz pláče lidskou krev. Záhady života
17.08.2024
Foto: Se svolením Římskokatolické farnosti Klatovy
Popisek: Obraz Panny Marie Klatovské je kopií slavného obrazu Madonna del Sangue ve vesnici Re, v údolí Vigezzo, a do Klatov ho přinesl jako své jediné dědictví v 17. století italský řemeslník, který se zde usadil.
Pokud navštívíte západočeské Klatovy, uvidíte toto výtvarné dílo ve zdejším kostele Narození Panny Marie. Ale podobné obrazy Bohorodičky zdobí také jiné kostely, boží muka, kaple nebo budovy. A to v mnoha evropských zemích! Důvodem má být záhadná moc této malby a její údajná schopnost potit krev. Potvrdily tento předpoklad i novodobé krevní testy? A proč obraz přitahuje zástupy věřících?
V pološeru kostela Narození Panny Marie se nachází několik osob. Některé sedí v lavicích, kde se tiše modlí. Jedna z žen přistupuje blízko k oltáři. Před slavným obrazem Bohorodičky s Ježíškem na klíně prosí o narození zdravého dítěte. Proč? Koncem 17. století bylo toto umělecké dílo oficiálně uznáno pražským arcibiskupem Janem Bedřichem za zázračný milostný obraz. A to údajně díky krvavému pláči a dalším tajemně zázračným jevům (více o těchto událostech v prvním dílu článku, ZŽ 07/2018). Od té doby se k němu hrnou davy věřících z českých zemí, ale i odjinud.
Křesťané sem kromě běžných modliteb přicházejí i s osobními přáními, která se často týkají zdraví, a především plodnosti. „Zjistil jsem, že už odedávna mířily do Klatov k Panně Marii zejména ženy, které měly potíže s těhotenstvím… Vím to ze své osobní zkušenosti,“ uvedl o mezinárodně známém obrazu bývalý klatovský farář Antonín Bachan. Duchovní dále zdůraznil, že podle jeho názoru Panna Marie Klatovská pomohla a stále pomáhá mnoha ženám. Jde v tomto případě o podivnou skutečnost? Anebo o zbožná přání poněkud naivních osob, která se náhodně vyplnila?
Pomáhá neplodným párům
Skeptickému pohledu odporují zkušenosti mnoha dalších lidí! „Asi před deseti roky sem přišla žena, která mluvila německy. Byla to Chorvatka, žijící v Mnichově. Přišla prosit o dítě, které nosila pod srdcem a lékaři mu nedávali velké naděje,“ pokračoval ve svém vyprávění Bachan. Tento farář za ženino přání nechal sloužit mši. Jak vše dopadlo? O několik let později duchovní potkal v klatovském kostele mladý pár, nesoucí malou holčičku. Když na něj promluvili, poznal v ženě onu prosebnici za zdraví svého (tehdy ještě nenarozeného) potomka! Žena přijela do Klatov, neboť chtěla faráři poděkovat.
Podle Bachana to však není nic výjimečného. Přímluva věřících k zázračnému obrazu ze západních Čech měla pomoci i mnoha dalším lidem. Bachan například zmiňuje příběh manželů, kterým se deset let nedařilo zplodit dítě. Po poradě s tímto farářem se každý den usilovně modlili k Panně Marii Klatovské. A zdravý potomek se jim přes všechny předchozí nesnáze opravdu narodil. Také dalším osobám měla přímluva k této záhadné relikvii pomoci. Nejčastěji v případech vleklých chorob či potíží s narozením jejich synů a dcer. Ne nadarmo se prý každý červenec pořádají k tomuto obrazu církevní poutě a navštěvuje ho bezpočet křesťanů. Dokazuje to nevšední moc tohoto uměleckého díla a na něm zobrazené světice?
Kde se vzala ženská krev?
Zázračné jevy, s tímto obrazem spojené, měly za posledních více než 330 let zaznamenat desítky až stovky osob. Zásahům vyšší moci, neznámých sil nebo, chcete-li, přímo Panny Marie zpočátku jednoznačně nasvědčovaly i moderní vědecké expertízy. Už v roce 1962 podrobil italský profesor Cordiglia z Turína analýze obraz Panny Marie z Re. V případě tohoto výtvarného dílka jde o původní vzor (velmi volně přemalované) klatovské kopie. Jak již vědí čtenáři prvního dílu článku, také poutní obraz z Re byl údajně spojen se zázračným výronem krve. Jaký byl závěr italského experta?
Cordiglia měl navzdory všem skeptikům zjistit, že zaschlé kapky na obraze jsou vskutku životadárnou kapalinou, proudící v lidských žilách a v tepnách! Jeho testy ukázaly, že krev z obrazu měla patřit jakési ženě s krevní skupinou AB. Dokazuje to zázračné události, nebo pouze okolnost jakési dodatečné manipulace? Teoreticky by totiž krev mohla být na obraz kýmsi přidána záměrně. Nebýt ovšem mnoha zvláštních a velice dávných záznamů. Propast několika staletí od roku 1494 (první údajný zázrak v Re – pozn. redakce) totiž zvláštním jevům nepřidává na věrohodnosti.
Nečekaná senzace z Klatov
Podobné překvapení se opakovalo také u Madony ze západních Čech v roce 1985. Postaral se o ně primář klatovské hematologie Josef Časta. Lékař po setření tmavých skvrn z povrchu nám již notoricky známého dílka měl totiž zjistit, že i jejich složení odpovídá lidské krvi, a to opět skupině AB! Ocitáme se tedy na pokraji obrovské senzace dokazující, že mariánské obrazy i sochy, ronící neobvyklé kapaliny, patří mezi vědecky prokázaná fakta, a že navíc disponují jistou provázaností?
Stejná krevní skupina na mariánském obrazu z Itálie i na jeho slavnější obdobě z Čech by totiž spíše nahrávala jejich paranormálnímu vzniku. Vždyť v dobách projevů zvláštního krvácení obou zmíněných obrazů nikdo rozhodně nedokázal určit krevní skupiny, které by v obou případech sladil. Jenže podle informací českého badatelského sdružení Moskyt, které se touto kauzou podrobně zabývalo, je vše poněkud složitější. Výsledky novějšího testování obrazu Panny Marie Klatovské jsou totiž s původními závěry zcela v rozporu. Nahrávají tak spíše skeptikům, kteří možnost tajemného samovolného krvácení odkazují do říše pohádek a bájných draků.
Co zjistili odborníci?
Nová kapitola zkoumání mysteriózní Madony se začala psát koncem února 2006. Tehdy na žádost České televize přijel do Klatov tým expertů z Kriminalistického ústavu v Praze. Odborníci se snažili pomocí moderních metod odhalit, co jsou zač ony tmavé flíčky na čele a na dalších částech namalované Bohorodičky. Specialisté nejdřív použili takzvané krevní papírky, které chemicky indikují přítomnost krve. Jakým způsobem? Její přítomnost prozradí pomocí zeleného zbarvení. Oba testovací papírky však tenkrát zůstaly bez jakékoliv odezvy.
Znamenalo to, že přítomnost krve na Madoně se nepotvrdila? Kriminalisté si zatím nebyli jisti. Existovaly totiž nejméně dva důvody, proč nedošlo ke správné indikaci krve. Prvním z nich mohl být dodatečně přidaný lak nebo barva, doplněný někým na zaschlé kapky údajné krve. Druhým pak několik stovek let starý původ červené tekutiny, který by velmi změnil její chemické a fyzikální vlastnosti.
Záhada se nekoná?
S tak starou krví neměli totiž přítomní kriminalisté větší zkušenosti. V druhé fázi bádání proto proběhl důkladnější rozbor pomocí odebrání vzorků na několika dalších místech obrazu tampóny či skalpelem. Takto získané vzorky byly poté vloženy do zkumavek a odvezeny do speciální kriminalistické laboratoře v Praze. Jak dopadla výsledná analýza?
Přesnější rozbor dvou prvních vzorků z čela Madony nenaznačil přítomnost krve. Pouze poukázal na výskyt oleje, kaolínu, klihu, oxidu křemičitého a uhličitanu vápenatého. Všechny tyto látky jsou typické pro malířské výtvory a nepředstavují nic neobvyklého. Rozhodně nenaznačují ani velmi dávnou přítomnost lidské krve. Rozplynula se tím tedy klatovská záhada jako pomyslná pára nad hrcem?
Jaká tajemství odhalily testy DNA
Podobně neslavným způsobem tehdy dopadl nový rozbor původních vzorků, odebraných v roce 1985 lékařem Častou. Sérologické vyšetření u nich v roce 2006 neukázalo přítomnost žádného biologického materiálu. Spletl se tedy zkušený klatovský hematolog, když v osmdesátých letech 20. století pomocí jednoduché Bertrandovy zkoušky chybně určil přítomnost krve ve vzorcích z církevního obrazu? Je tedy celý krvavý příběh zázračné relikvie jen výborně promyšleným podvodem, kterým kdysi klatovští měšťané přilákali do svého města početné poutníky a s nimi i obchodní prosperitu?
To by ale nesměla existovat poslední část zmíněné kriminalistické expertízy z roku 2006. Ta totiž nechává tajemnou verzi příběhu stále ve hře: „Výsledky analýzy DNA, prováděné na čtyřech dalších vzorcích, …kde byla patrná stopa po stékání neznámé tmavé kapaliny: Ve dvou z těchto vzorků byl zjištěn mužský profil DNA, ve dvou zbylých pak smíšený profil DNA více než jedné osoby,“ uvádí se v závěrečné kriminalistické zprávě, kterou na svém webu zveřejnilo badatelské sdružení Moskyt. Jde v případě této DNA o náhodnou vnější kontaminaci obrazu lidským potem, slinami, či jinými tělními tekutinami? K této verzi se koneckonců přiklání většina odborníků. Jenže co když je ve skutečnosti vše poněkud jinak?
Byly důkazy záměrně zničeny?
Stále nám totiž zůstává několik nezodpovězených otázek, zneklidňujících otazníků, které verzi o narafičeném mariánském megapodvodu zpochybňují. Jak je například možné, že podle dobových pramenů spatřilo v 17. století stékání jakési tmavé tekutiny z obrazu Bohorodičky tolik osob najednou? A to i těch, kteří se přišli na obraz podívat spíše ze zvědavosti, než z důvodu horlivého náboženského fanatismu?
Připusťme, že mohlo částečně jít o davovou psychózu pod tlakem okolí a příliš velkého očekávání. Ale co onen pozitivní test profesora hematologie Časty, který krev na obrazu údajně prokázal? Zmíněný muž byl velmi zkušeným lékařem, který by se jen tak něčím nenechal zmást. Navíc v době jeho zkoušky panovala v Československu stále ještě vláda jedné strany, která jím zjištěnému výsledku rozhodně nepřála! Že by se Časta takto brutálně zmýlil? A proč se jeho test natolik rozchází s tím novějším? Nenapadlo nikoho z badatelů, že po lékařově analýze z roku 1985 se mohl kdosi o nepohodlnou malbu postarat a případnou zaschlou krev z ní záměrně na většině míst seškrábat, anebo důkazy prostě zničit? Nebyl by to první ani poslední případ, kdy se komunisté či jejich tajná policie takto vypořádala s křesťany a s jejich údajnými bludy.
Že by šlo přece jen o krev?
Z obličeje Panny Marie Klatovské rozhodně jakási neidentifikovaná kapalina stékala. Potvrdila to koneckonců i zpráva policejních odborníků, která ji v další části zmiňuje na krku a na rtech Madony, ale i na tváři a kabátci Ježíška. Kromě slin a potu to mohla být právě i lidská krev, protože zmíněné testy DNA z roku 2006 nehovoří zcela jasnou řečí. Pouze mluví o kontaminaci malby jakousi tekutinou lidského původu. Jak to tedy bylo? Navíc některé současné krevní testy možná vždy správně nereagují na tak extrémně staré vzorky. Proč tomu tak je? Na ty totiž nejsou primárně určeny.
Celou situaci navíc komplikuje další okolnost. Badatelé našli jakousi druhou červenou vrstvu pod samotným hlavním plátnem obrazu Panny Marie Klatovské. Tato výplň pod rámem není na první pohled vidět. Může jít o jakousi důmyslnou starou fintu, napodobující při některých podmínkách krvavý, a zdánlivě záhadný, pláč? Anebo jde o pozůstatky dávno zaschlé skutečné krve, kterou však s použitím současných metod nedokážeme zcela spolehlivě určit? Na jednoznačné vyřešení klatovské záhady musíme vyčkat dalších analýz, a především zdokonalení našich technologií i znalostí z oblasti takzvaných hraničních věd. Jedno je však jisté. Právě klatovské Madoně mnoho párů vděčí za narození zdravého potomka, o které se dlouhá léta neúspěšně pokoušely...
Petr Koutský
Převzato z časopisu Záhady života
Vložil: Redaktor KL