V mundůrech, načichlých motorovým olejem, v Plzni s ostatními splynuli i Rusové. Staří military harcovníci se obávají, že nebudou nástupci… Společnost prý zdegenerovala

Foto: Václav Fiala

Popisek: Mezi militaristy v Plzni se objevili i Rusové.

REPORTÁŽ Na oslavách osvobození na Plzeňsku se vedle českých příznivců military tradičně objevují nadšenci ze západní Evropy či Spojených států. Letošní rok byl mimořádný, že se tu poprvé zúčastnili také zástupci z východní Evropy, například Maďarska – a dokonce také z Ruska.

Netradiční májové dny začaly hned v noci z 30. dubna na 1. května, kdy tato početná skupina, čítající 65 osob, se utábořila ve Štěnovicích na jižním Plzeňsku, kde dokonce společně s místními obyvateli hlídali a seděli u „májky“, což nejen v historii obce, ale také konvoje, bylo raritní. A pak se ráno přesunuli na hlavní oslavy do Plzně.

Hranice se boří dál

„Máme zahraniční klub,“ řekl nám Martin Dušek z Klubu vojenské historie 4. obrněné divize Pelhřimov. „Donedávna byla jakási hranice – od Kalifornie až do Pelhřimova. Od minulého roku se situace změnila, došlo k dalšímu prolomení ledů a hranic. Na akci do Francie  přijeli lidé z Ruska, bylo jich asi osm. Dobře organizovaní, dobře vybavení, velmi slušní a musím zdůraznit - velice dobrá kooperaci  na všech stranách. Od těch dob, co se to takhle rozšířilo, je komunikace přes sociální sítě. My zveme každého, kdo to chce dělat. Otázka je, kdo to takto chce, protože my neznáme kompromis. To je vybraná věc pro lidi z celého světa - chtějí začít to, co zažili ti lidétenkrát a nedělat jen show pro diváky. Cesty jsou skutečně bojové, nespí se, po cestě to bylo daleko tvrdší. Tohle nechce strávit skoro nikdo na světě, to je extrém. Tak jako je americká společnost složena ze všech lidí světa, tak v tom pokračujeme i my.“

Za komunistů to šlo těžko

V improvizovaném táboře v borském parku na začátku Plzně, kam proudily davy obdivovatelů staré vojenské techniky, především s malými dětmi, bylo pořád co k vidění. „Máme  tu 150 lidí, pět tanků, jeden zajímavější než druhý – Sherman, co nedávno hrál ve filmu s Bredem Pittem. Je tu stíhač tanků Helke T18, velice pěkně renovovaný. Dva lehké tanky M5 Stuart, 36 Jakson, ten je jediný z Čech, ostatní jsou přivezené ze zahraničí, včetně letadla Piper original. Celek, který ještě nebyl nikdy dán dohromady, kombinovaný prapor. Jednotná řeč je angličtina, jasná hierarchie, jasná pravidla, nic si nevymýšlíme, autentická kuchyně,“ chlubí se oprávněně Dušek.

„Je nás tu z patnácti států z celého světa. I za komunistů jsme toto hobby dělali, i když ne takto, protože to nešlo a nebyl přístup k uniformám, bylo to velmi omezené. My jsme měli v rodině již vozidla už v té době, a tím vznikl můj vztah k jeepu, který vlastnil strýc a někdy v roce 1982 jsem si do toho sedl a bylo to jasné. Dnes jich mám asi deset a k tomu obrněný transportéry a není to ukončeno, sháním dál.“

Originál má přednost

Představit lidem originály, to je jeden z velkých úkolů a cílů party nadšenců. „Dost věcí se dělá v replikách, ale my upřednostňujeme originály. Je to samozřejmě i o velkých penězích, v milionech. Je to atraktivní, lidé to chtějí vidět… My jsme v roce 1945 a kdo jej chce dělat, tak jede s námi. Děláme to kvůli přátelství a hodnotám, které panovaly – byly daleko lepší a v úctě, co ti lidé pro nás udělali a je nám úplně jedno, jestli padla měna nebo nepadla a to nemá nic společného s politikou.“

Mládež už zájem ztratila…

„Dvacet let pracuji s mladými lidmi a v posledních letech pociťuju veliký problém, který se prohlubuje a myslím si, že to bude jenom horší a já už jsem ztratil iluze,“ postěžuje si pak Dušek. „Můj tým samozřejmě stárne a prakticky nechci nové. Mladí nemají představu o světě, o ničem, je to úplně jinde. Ta společnost tak zdegenerovala, že to bude velký problém pro nás pro všechny. Tohle je volnočasová aktivita. Mám cíl, systém, směr, který držím a přizpůsobuji tomu svůj život a to mě naplňuje. A to se nedá říci o té mladé generaci, je to určitě klišé dané počítači, že na děti chybí čas. Je to to, co se stalo v tomto světě, že se všichni začali hnát za penězi dřív a nemají čas na děcka. Je to smutné a nebude to lepší. Celkově jsem z toho hodně smutný. My nedáváme žádné inzeráty, komunikujeme přes sociální sítě nebo na akcích, ale z mladých o to nestojí vůbec nikdo. Oslovovali jsme mraky mladých lidí – ale žádný efekt. A to i vysokoškoláci, nebo kteří dříve hráli fotbal, ale neměli moc času. A ti mladší, tak to už vůbec. Jedině tak vlastně v našich rodinách…“

Z Petrohradu na Bory

Jeden ze zástupců Rusů, kteří jsou v konvoji, je Pavel Registratov ze Sant Petěrburgu, tedy Petrohradu.  V Čechách už byl, tady je ale poprvé.  „Je to velmi zajímavé, rekonstrukce bitev tehdejšími zbraněmi je úžasná. Je to velmi zajímavé a málokde na světě to je takto vidět.  Je to o přátelství, zájmech… Od nás je tu skupina čtyř nadšenců, zabývající se historií druhé světové války,“ uvedl.

„Americké staré techniky tam máme samozřejmě málo. Stará technika Rudé armády i Německa se u nás ještě nachází, v tom je to zajímavé, máme na to specialisty,“ dodává a pochvaluje si atmosféru.

Při otázce na nějaké politikaření jen kroutí hlavou: „Všechny kontakty tady jsou skvělé, absolutně bez problémů, komunikujeme s ostatními velmi dobře a oni zas s námi. Nemáme absolutně žádné problémy, i když jsme z nejrůznějších států. Nezabýváme se politikou. Zajímáme se jenom historií,“ říká měkkou ruštinou Pavel.

„Když se okolních lidí ptáme, zda tu někomu těch pár mladých lidí z východní Evropy nějak vadí nebo jsou z toho znepokojeni, je sice řada dotazovaných překvapených, že mezi ’amíky’ jsou i Rusové, ale nevyskytl se ani jeden negativní případ. Pátrali jsem i po Maďarech, ale ti už rovněž ’splynuli’ se svými dalšími kolegy v zelených mundůrech, načichlých motorovým olejem a cigaretami," dodává.

Václav Fiala

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

Vložil: Lucie Bartoš