Politolog prozradil, co spojilo Sobotku s Topolánkem. A co centrální banka zapomněla sdělit občanům

Foto: aTeo

Popisek: Tuto koláž nazval její autor, grafik aTeo, „Balíme“.

ROZHOVOR Supervolební rok zamotá hlavy i peněženky nejedné straně. Vsadila ODS na nové tváře, nebo má svého „bílého koně“ v podobě nového předsedy, a vše bude zas jak dříve? Ustojí sociální demokracie své výsledky z minulých voleb? ParlamentniListy.cz opět položily několik otázek mladému politologovi Jiřímu Šebelemu z Jihozápadních Čech….

Co říkáte změně ve vedení  ODS? Začíná jejich obroda, nebo je to jen „volný pád" do nevolitelných čísel?

Na hodnocení této změny ve vedení je příliš brzy. Do nově zvoleného předsednictva je nyní vkládáno velké očekávání. Především profesor Fiala měl již před samotnou volbou značnou podporu z regionů, ale jeho triumfální výsledek,  kdy získal od 546 hlasujících 437 hlasů, což představuje podporu 80 procent delegátů, hovoří jednoznačně.

Velké očekávání musejí mít i samotní členové ODS, kterých je v současnosti přes 21 000, ale i od jejích dřívějších voličů. Připomeňme, že ve sněmovních volbách v roce 2006 se rozhodlo téměř 1,9 milionů Čechů vyjádřit této straně aktivní podporu. Vrátí se velká část této podpory k ODS?

Z vnitrostranického hlediska si troufám tvrdit, že olomoucký kongres byl podobně jako XIII. mimořádný sjezd z roku 2002 rozhodující a ovlivní vnímání značky ODS na politické scéně do budoucna. Ve Františkových Lázních roku 2002 se stal novým předsedou strany slovy Václava Klause „falešný a prázdný“ Miroslav Topolánek. Zajímavostí je to, že i tehdy byl prvním místopředsedou strany zvolen Jan Zahradil.

Z vystupování a sledování projevu Petra Fialy na olomouckém kongresu je stále vidět, že hovoří vysokoškolský profesor, který mluví ke svým posluchačům. Jeho projev je poutavý a živý, jsem zvědav, jak bude spolupracovat s novináři anebo s Václavem Moravcem. Odstřihnutí staré gardy z vedení strany jako jsou Kuba, Pospíšil a jiní nelze brát pouze mediálně.  Bude zajímavé sledovat, jaký budou mít skutečný vliv na rozhodování uvnitř strany nebo přímo ve výkonné radě. Jak se postaví regionální magnáti nebo tzv. kmotři k nově nastolené kultuře strany, kterou chce budovat Petr Fiala? Budou poslouchat svého nového pána, nebo se stanou neřízenou střelou ba naopak lovnou zvěří? Mohou také získat vliv v jiných politických stranách a tím se opět dostat k ovlivnění toků veřejných peněz ze státních zakázek.

 Kdo je pak další z ustálených politických stran „na řadě"? Nezačal už pád sociální demokracie\?

Sociální demokracie je v tuto dobu na stejném vrcholu jako byla ODS v roce 2007. I tehdy měl Topolánek novou koaliční vládu s KDU-ČSL, čestného předsedu ODS prezidentem - Václava Klause, primátora Prahy Pavla Béma, 12 hejtmanů, 81 poslanců, 41 senátorů – což je většina v horní komoře Parlamentu, většinu primátorů statutárních měst a starosty v obcích.

ČSSD je v letošním roce v nezáviděníhodné pozici. Od května do října proběhnou troje volby, v kterých má ČSSD nadstandardní zastoupení. Lze předpokládat, že v letošních volbách pojme mnoho tradičních voličů sociální demokracie své hlasování jako projev o důvěře vládě, popřípadě prokáží sympatie Bohuslavu Sobotkovi. Tento rok bude pro premiéra Sobotku klíčový – obhájí-li alespoň 5 europoslanců,  pak lze takový výsledek prezentovat jako úspěch, ovšem obhájit 20 senátních křesel z 27 volených bude již téměř nereálné. Na podzim se po čtyřech letech nově zvolí zastupitelé měst a obcí. V roce 2010 byla motivace voličů ČSSD vyjádřit podporu vítězné sociální demokracii, kterou koalice ODS+ TOP09+Věci veřejné odsoudili do role opozice.

Tento fenomenální úspěch se již pravděpodobně nebude opakovat a měla by s tím počítat i členská základna. Účtování s vládou ČSSD tak může nahrát podpoře k důraznější levici a tou je KSČM nebo u mladších, popřípadě liberálních voličů například k podpoře různých alternativ – Zelení, ANO,SPOZ, KDU-ČSL a jiné.

Zkušenost s propadem podpory občanů již v ČSSD mají. Vždyť po pádu vlády Stanislava Grosse v roce 2005 měla sociální demokracie preference kolem 8%. S nástupem Jiřího Paroubka a jeho rolí předsedy vlády dokázal ve sněmovních volbách v r. 2006 získat úctyhodných 32% podpory. V podobný scénář věří i Petr Fiala a jeho ODS. Osobně tak bude záležet na připravenosti ostatních politických stran nabídnout alternativu voličů k vyjádření podpory. Strana Zelených, KSČM i ANO2011 již ohlásili své priority pro evropské volby a určitě věří, že jejich program přivede k volební urně k vyjádření aktivní podpory.

ANO má svého šéfa nově "odstřihnutého" od svých podnikatelských aktivit. Odstřihl skutečně onu pověstnou „pupeční šňůru"?

Andrej Babiš si podepsal výpověď ve společnosti Agrofert. Každému musí být jasné, že jako jediný vlastník akcií tohoto mediálně- chemicko-potravinářského koncernu, bude dále sledovat jak se jeho „dítko“ chová a jak se mu daří. Jisté sympatie tak u části veřejnosti tímto krokem získává a tento krok působí tak, že se snaží eliminovat potenciální konflikt, který by mohl být veden právě proti předsedovi ANO 2011. Jedná se ovšem pouze o mediální hru, kterou zatím Andrej Babiš zvládá. Skupina Agrofert a nový ministr financí Andrej Babiš bude od samého počátku sledován z možného střetů zájmů. Do role hlídače demokracie se staví Miroslav Kalousek a jeho TOP09, činní budou i komunisté a další politické strany nebo různá občanská sdružení.

Kdo dnes tedy vítězí? Prezident, Úsvit, komunisté... nebo někdy úplně  jiný?

Prezident Miloš Zeman dokázal překlenout působení „své“ vlády až za hranu možného, vždyť vláda Jiřího Rusnoka zde drží moc ještě 90 dní po řádných volbách. Od 6. ledna je podepsaná koaliční smlouva, designovaný premiér ale prezident si dává na čas se jmenováním jeho kabinetu do 29 ledna.

Podíváme-li se do Francie, kde je poloprezidentský systém vlády, můžeme pozorovat soužití premiéra a předsedy vlády. V případě kohabitace je pozice prezidenta silnější, když náleží ke stejné politické straně jako premiér. Pokud však prezident zastává spíše opoziční postoj vůči premiérovi a jeho vládě, pak je silnější premiér a prezident „musí poslouchat“. V české politice je minimálně od doby zisku prezidentské funkce Václavem Klausem situace podobná. V letech 2003-2006 byl Václav Klaus minimalizován vládou ČSSD. Jiří Paroubek mu chtěl jako premiér „přikázat“, jak se má chovat v zahraniční politice a nekritizovat kroky EU.

S nástupem vlády Miroslava Topolánka měl najednou prezident Klaus rozvázané ruce a jeho vystupování v zahraničí a kritika evropské unie byla velmi zřetelná. Myslíte si, že by Klausova amnestie byla tak snadno kontrasignována premiérem jiné strany, než Petrem Nečasem z ODS?

Prezident Miloš Zeman byl od března 2013 opozicí pro vládu ODS+TOP09 a jeho snaha jmenovat velvyslance v Rusku – kosmonauta Vladimíra Remka nebo odměna paní Lívie Klausové za podporu v prezidentské kampani byla dlouho neprůchozí. Demisí Petra Nečase se prezident stal velmi silnou osobou na politické scéně. Jmenování Rusnokovi vlády bez podpory poslanecké sněmovny je důkazem, že si Zeman vykládá ústavu dle svých potřeb a zájmů. Vládou sociální demokracie a veřejností vnímání Miloše Zemana jako bývalého předsedy ČSSD získává prezident větší vliv na ovlivňování chodu státu přes část poslanců z ČSSD – Foldyna, Hašek či Zimola. Pokud by se strana SPOZ dostala do poslanecké sněmovny, pak by jistě byla i účastná v nové vládě a politiky by se pravděpodobně řešila více na Hradě než ve Strakově akademii.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak si s uzurpací moci poradí premiér Sobotka. Lubomír Zaorálek v roli ministra zahraničí, nebo Martin Stropnický jako ministr obrany, prezident je ovšem vrchním velitelem ozbrojených sil.

V tuto chvíli je velmi obtížné hledat absolutní vítěze, kdo však prohrává, je deset milionů obyvatel České republiky. Nutnost mít legitimní a fungující vládu, která posune republiku do západní Evropy a prosadí dobře fungující stát je stále v rovině slibů. Zájmem všech je začít naplňovat a realizovat tento program co nejdříve. V dohledné době bohužel začíná nové předvolební období a Eurokampaň.

Pojďme se ještě podívat do ekonomické sféry. Jaký máte názor na poněkud arogantní jednání šéfa České národní banky?

Jde-li o krok ČNB ze začátku listopadu 2013 a oslabení koruny vůči euru, pak tento krok má minimálně dva pohledy. Pro firmy zaměstnávající lidi z tuzemska a vyvážející na export to byl jednoznačně pozitivní krok. Jsou to obory činnosti typu autodopravy, výroba součástek, kompletace strojů na export, anebo prodejci různých komodit do zahraničí: mléko, pivo, lihoviny, dřevo, energie aj. Pro import zboží z Číny nebo Evropy je marže pro prodejce nižší a je jasné, že zachování zisku podnikatele bude promítnuto do vyšší ceny pro spotřebitele. Pokud znehodnocení české koruny má ovlivnit zaměstnanost a rozhýbat ekonomiku, pak pro ty lidi, kteří by byli nezaměstnaní, musejí krok ČNB do budoucna ocenit. Devalvace koruny by měla postupně vést k nižší nezaměstnanosti a snížit výdaje státní pokladny. Problém je ten, že zaměstnanci, kteří by byli bez intervence ČNB nyní nezaměstnaní, si to většinou nepřipustí anebo nechtějí pochopit, že jejich práce je závislá na takovém faktoru.

Chtějí-li Češi opravdu pomoci české ekonomice, měli by trávit alespoň letošní dovolenou v Čechách a nevyvážet koruny či eura do zahraničí. Podobně se zachovali Němci v roce 2009, když poslechli kancléřku Angelu Merkelovou, která apelovala na to, aby v Německu vydělané eura podpořili tamější turismus a různé zábavní atrakce a tím dále stimulovali německou ekonomiku.  Podobný argument jsem bohužel od pana Singera neslyšel a přitom je tohle jedna z možností, jak opět roztočit zatuhlá kolečka domácí ekonomiky. Každoročně milion Čechů vyráží na týdenní tisícikilometrovou cestu na Balkán, přitom dovolená v Krkonoších, na Šumavě, nebo na bicyklu kolem Třeboně má své kouzlo. Takový krok bude mít multiplikační stimul na HDP. Podpoří to zpočátku alespoň sezonní zaměstnanost, která by se měla dále promítnout v poptávce a zaměstnaností na dobu neurčitou.

Z makroekonomického hlediska krok ČNB není opravdu žádná katastrofa. Problém vidím v tom, že Česká národní banka nezvládla mediální rovinu svého kroku. Srovnáme-li rok 2007 a současný kurz koruny vůči euru, pak jsou na téměř stejných hodnotách. Mnozí liberální občané však musejí mít dojem, že nějak nefunguje volná ruka trhu, kdy by kurzy měn měli být řízeny pouze poptávkou, nikoli státním zásahem národních bank.

Václav Fiala

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová