Kámen-nůžky-papír. Politolog hovoří o rozdělení západní Evropy i nové vládě a co od ní čekat

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Strakovka, sídlo vlády. Ilustrační foto

ROZHOVOR Jaký bude rok 2014? Čekají nás klidné dny, nebo spíše neklid nejen na politické ale i hospodářské scéně, u nás i v zahraničí? Skončila doba klidu a budou následovat nepředvídané otřesy? Mění se naše společnost k lepšímu nebo horšímu? Pro Parlamentní listy.cz se obsáhle vyjádřil jeden z nejmladších českých politologů, který „pendluje“ mezi jižními a západními Čechami, Jiří Šebele.

Co říkáte nové vládě, která by se měla představit kolem poloviny ledna? Kdo vás v ní nejvíce překvapil?

Složení trojkoalice je v současném rozložení poslanecké sněmovny nejlepším možným řešením. ČSSD + ANO a KDU-ČSL budou prosazovat proevropskou politiku a v evropském kontextu se po deseti letech Václava Klause a sedmi letech vlády ODS zařadí po bok Německa v prohloubení integrace. V Evropě tak nebudeme považováni za problematického člena jako donedávna. Právě v zahraničí si nás Čechy spojovali s postavou Václava Klause a jeho negativním postojem.

Ve středoevropském kontextu při složení české koalice, bude panovat vládní shoda i v dalších zemích – Německo: kancléřky Merkelové a vládní většina ve složení křesťanských demokratů CDU/CSU + sociální demokracie SPD. V Rakousku je vláda SPO – sociální demokracie Rakouska a OVP – lidovci. To bude výhoda i v přeshraniční spolupráci.

Na prosazení změn dle svých představ bude mít tandem Sobotka - Babiš maximálně  3,5 roku, neboť přes léto 2017 nebude realizovat nic a od podzimu již poběží plně předvolební kampaň, nebudou-li předčasné volby. Ty jsou však zatím výhradně spojené s premiéry za ODS a vždy úřednickými vládami, končili – Klaus, Topolánek i Nečas. KDU-ČSL si díky funkci ministra zemědělství zlepšila postavení v koalici, a určitě nebude hrát druhé housle, jak jim mnozí předpovídali po volbách. Složení vlády tak představuje známou hru, kámen-nůžky-papír. KDU-ČSL díky ministru zemědělství bude držet pod kontrolou chemicko-potravinářský Agrofert a Babišovo ANO v šachu. Andrej Babiš na ministerstvu financí je, stejně jako dříve Miroslav Kalousek, v lepším postavení prosadit své zájmy než ČSSD, zvláště je garantem nezvyšování daní, jak před volbami sliboval. Sociální demokraté mají premiéra Bohuslava Sobotku, ten může odvolat kteréhokoliv ministra, ale sáhnout na posty vládních partnerů bude možné jedině v případě prokazatelných průšvihů. Tím se kruh uzavírá.

Složení vlády byl z hlediska ČSSD, především z pohledu Bohuslava Sobotky velmi problematický úkol. Nemá resorty, kterými tečou peníze z EU – místní rozvoj, doprava. Životní prostředí bude hájit člověk z Agrofertu a bude zajímavé sledovat, jak bude prosazovat činnost tohoto resortu, kdy by měl takzvaně. „házet klacky pod nohy“ svému dřívějšímu zaměstnavateli, koncernu Agrofert. Částečně se Sobotkovi povedlo přehodit třecí plochy na ANO, kdy vrchním velitelem obraných sil je prezident Zeman, ministr obrany za ANO – Martin Stropnický bude muset i tak využívat své diplomatické jednání, přestože nesedí na ministerstvu zahraničních věcí.  ČSSD díky resortu ministra vnitra získává veškerý dohled nad fungování státu. Ještě v létě byl horkým kandidátem na tento post Jeroným Tejc a ten měl z odborných kruhů bezpečnosti státu důvěru v to, že se budou řešit závažné trestní a majetkové kauzy i v nehospodárném čerpání evropských dotací nejen na obecní úrovni ale i v krajích. Otázkou tak zůstává, zda tajemná schůzka v Lánech, ve složení hejtmanů Hašek, Zimola, Chovanec a senátor Zdeněk Škromach nebyla spíše intrikou na zdiskreditování Tejce. Vždyť nejdůležitější ministerstvo, jež má pod sebou mimo jiné policii, hasiče, Českou poštu a chod státu, například matriky, evidenci obyvatel a integrovaný záchranný systém, povede poslanecký nováček, plzeňský hejtman, který se doposud ve stínové vládě specializoval na dopravní problematiku.

Pozicemi zdravotnictví, školství a ministra práce a sociálních věcí musí ukázat, že jejich předvolební rétorika, nebyla pouze v rovině slibů. Překvapuje mne rezort pro Jiřího Dienstbiera, který měl na ministerstvu spravedlnosti prosadit fungující legislativu a začít především u změn v exekucích, například podle švédského modelu, nebo alespoň zavést rakouské, případně německé řešení. Kdy dlužník je pomocí státních exekutorů donucen uhradit dluh, není to však státem pověřená lichva, kdy stokorunové částky, běžné pokuty, v mnoha případech vydírají exekutoři i z druhé půlky republiky. Pan Herman na kultuře je překvapivý ze strany lidovců, neboť je lidovcem několik měsíců a již se stává za stranu ministrem.

U doposud neznámého ministra dopravy osobně kladu za cíl na 4 roky prosadit zrychlené dobudování dálničních koridorů.

Tím, že ANO trhá rekordy, nekončí období dělení stran na přísně pravé a levé, nebo takové patvary, jako třeba levostředné, pravostředné…?

ANO 2011 je středopravá strana, která má za předsedu charismatického vůdce Andreje Babiše. Standardně se u této strany dělí lidé na dva tábory. Jeho odpůrci jej vidí jako bývalého člena KSČ a tím je pro ně v každém případě subjekt ANO 2011 nevolitelný. Pro druhý tábor je to bohatý člověk, který má zájem na fungujícím státu a podnikatelském prostředí, neboť jen tak mu budou prosperovat jeho firmy. Bylo by zajímavé zjistit, kolik letošních voličů ANO, volilo v roce 2010 TOP 09, díky stejné logice, že Karel Schwarzenberg si do politiky nejde „nahrabat“. Tento fenomén zapůsobil i letos, tipoval bych úspěch tohoto argumentu minimálně na šest procent.  Stejně tak lze říct, že prezidentští voliči Jan Fischera volili na podzim převážně ANO2011. V levé straně spektra není téměř žádný rozdíl ve volbách 2010 a 2013 – součet zisků ČSSD + KSČM + SPOZ je v obou případech okolo 37%.  Ale také platí, že ODS + TOP09 v roce 2010 dosáhly společně na 37%, obdobný je i letošní výsledek  2013 součtem zisků ANO + ODS + TOP09 přes 38,4%.   Podobná frustrace pravicových voličů z krize tradičních stran ve 30. letech 20. století v Německu, přivedla Němce do náruče Adolfa Hitlera. Elastický program Andreje Babiše je dnes spíše výhodou. Jeho hlavní myšlenka byla zefektivnit stát bez zvyšování daní. Jako ministr financí se tak musí ukázat.

Osobně si myslím, že v příštích volbách nebude taková atomizace sněmovny a na levé straně zůstanou tradiční KSČM a ČSSD, na pravici TOP09 a KDU-ČSL. Je otázkou, jaké sympatie si získá Tomio Okamura a jeho  Úsvit přímé demokracie, neboť jeho nezvládnutá role v opozici může mít stejný osud, který postihl  v roce 1998 republikána Miroslava Sládka.  Obě strany jsou si podobné nejen pozicí lídra ale i obdobným programem, přestože je mezi nimi rozdíl 15 let. Každý, kdo tyto dvě strany kdy volil, házel lístek do urny díky jejich předsedům. Dokážete vyjmenovat alespoň další dva poslance Úsvitu? Vždyť i kandidáti Úsvitu v televizních předvolebních přenosech začínali prezentaci svých názorů větou – „Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury ...“ Okamurův program hlásající především odvolatelnost politiků a referenda bez výjimek měli Češi možnost volit v již v minulosti, prostřednictvím Pravého bloku Petra Cibulky. Přečtěte si celý název jeho strany, vidíte pana Okamuru.

...a co pravice? Může si za to sama? Pochopila své omyly nebo jí to ještě nedošlo?

Na pravici dnes jasně stojí dvě strany a jejich situace je odlišná. U TOP 09 je stále žijící fenomén předsedy strany Karla Schwarzenberga, k tomuto mediálnímu produktu je jako v supermarketech přibalen zdarma ideový tvůrce a muž politiky Miroslav Kalousek. Jejich vládní angažmá a úspěch v prezidentské kampani potvrdil, že výsledek 12% a čtvrté místo je důsledkem funkcí ve vládě Petra Nečase. Zároveň je to strana těchto dvou lídrů a po odchodu Karla Schwarzenberga se dnes zdá, že může v dlouhodobé rovině následovat slučovací sjezd s KDU-ČSL, popřípadě dřívější členové KDU-ČSL a dnes hájící barvy TOP 09 se po propadu strany vrátí jako poradci a členové zpět.

U TOP 09 a KSČM očekávám roli konstruktivní opozice a jejich úkolem bude převzít roli hlídačů demokracie, což již naznačuje sám Miroslav Kalousek. Vždyť rok 2013 je milníkem, kdy se masmédia vracejí do českých rukou. Aktuálně.cz a deník Insider koupil od americké společnosti pan Bakala a rozšířil své vydavatelství Economia vydávající Hospodářské noviny, týdeník Ekonom a jiné. Zato Lidové noviny, Mladou frontu, Metro, televizi Óčko a Rádio Impuls zařadil Andrej Babiš do skupiny Agrofert. V prosinci koupili Blesk, Aha, Sport  Daniel Křetinský a Patrik Tkáč. Vzpomeňme, jak fungovala dohoda na konci 90. let mezi Vladimírem Železným – ředitelem nejsledovanější TV NOVA, Václavem Klausem, jako opozicí a Milošem Zemanem v čele vlády… dnes je díky Internetu situace odlišná, ale nebudou-li nezávislí novináři, nebudou důležité informace, k šíření po sociálních sítích.

ODS je na tom o poznání hůře. Topolánkův zisk v roce 2006 35% je z dnešního pohledu fenomenální úspěch. Nečasův výsledek  20,2% dokázal ještě uhájit stranické zájmy ať v dozorčích radách, tak na různých pozicích ve státní správě. Tandem Němcová – Kuba již hráli o samotnou podstatu strany a podařilo se jim udržet stranu v Poslanecké sněmovně. Ztráty jsou obrovské: premiérské křeslo bylo neuhajitelné již před volbami, ale ODS nemá ani zastoupení ve vedení poslanecké sněmovny a Martin Kuba byl v jihočeském obvodu vykroužkován. Současná snaha prosadit do vedení nového pana čistého – poslance Petra Fialu, kdy bude pravděpodobně kandidovat proti Miroslavě Němcové a dojde na střet o zachování staré partaje s ženskou tváří, která je se stranou spojená již od počátku. Jednu dobu měla Miroslava Němcová vnitrostranickou nálepku Klaus v sukni, které se dokázala zbavit. Zatímco akademik Fiala by měl z pohledu nového člena ODS postavit stranu na úroveň moderní evropské pravice. Vazby a kontakty s kmotry a šibaly bude v obou případech těžké rozvázat, respektive přestřihnout. Dále nevíme, zda se Jiří Pospíšil a Martin Kuba spokojí s funkcemi místopředsedů strany.

Kam podle vás naše republika i Evropa - a to nejen EU - spěje?

V roce 2014 nás čekají volby do Evropského parlamentu. Nejen že to bude tradiční vystavení účtu s národní vládou v každé zemi evropské osmadvacítky. Ve Velké Británii bude pravděpodobně v září referendum o samostatnosti Skotska. Pokud by takový návrh uspěl a skutečně bude Skotsko samostatné, obávám se takzvané „balkanizace“ Západní Evropy. Co může následovat? Nacionalisté v Belfastu v Severním Irsku mohou docílit obdobného vyvolání referenda a nastane drolení Velké Británie. Ve stejném duchu může pokračovat Katalánsko ve Španělsku a problémy v Belgii jsou obecně známé. Tuto federaci drží pohromadě politická kultura a jisté politické tradice, ovšem dělení na Vlámy a Valony je tak reálnější. Důsledek může být ten, že vznikne v podstatě městský stát Brusel, který zároveň bude hlavním městem Evropy – respektive Evropské Unie. Separatistické tendence severní Itálie mohou mít stejný výsledek – je velmi snadné začít říkat, že bohatý průmyslový sever doplácí na agrární jih. Pak by Miláno nebylo jen hlavním městem Lombardie, ale celého severu. Dějiny Evropy pamatují roky 1814 a 1914 jako velké mezníky následných událostí. Což by právě referendum ve Skotsku mohlo být v budoucnu vnímáno jako překročení Rubikonu. Zatímco v 19. století následovalo 30 let relativní prosperity a Evropa se na dlouho stala téměř bezválečná. Opakem byla první polovina 20. století – z retrospektivy se dá hovořit o 30. letech válek a finančních nebo politických krizí.

Je podle vás spíše doba hnutí - ANO, Úsvitu... a bude to pokračovat i v komunálních volbách?

Strany Andreje Babiše a Tomia Okamury jsou postaveny na charismatickém předsedovi strany, stejně jako většina pravicových stran, jež zasedly v poslanecké sněmovně. U levicových voličů to neplatí. Po opuštění ČSSD ať Zemanův SPOZ nebo Paroubkův LEV21 nedovedl jejich nové strany k poslaneckým křeslům.

Pokud dokáží ANO i Úsvit přesvědčit regionální osobnosti k jejich kandidatuře, pak v takových lokalitách mohou uspět nejen v komunálních volbách ale i v Senátu. Celorepubliková podpora však dle mého taková nebude a v mnohých obcích či středně velkých městech nebudou stavět ani vlastní kandidáty.  Stejný problém řešilo vedení Věcí Veřejných v roce 2010 a postavilo do Senátu jen 19 kandidátů ve 27 volebních obvodech. V roce 2012 bylo dokonce pouhých 7 kandidátů. V komunálních volbách vždy uspěli nezávislí kandidáti, popř. různé platformy nesoucí slova „ volba pro město“ „sdružení“ nebo „nezávislí“ „alternativa“ nebo „hnutí“

U Tomia Okamury vidím úskalí v tom, že média budou zkracovat reakce opozice na vládní zákony. Většinou tak bude znít kritika TOP 09, popřípadě ODS a na Okamurův Úsvit již nezbydou řádky v tištěných novinách, nebo stopáž v TV. Názory členů KSČM nebyly většinou zveřejňovány. Uvidíme, jak to bude tentokrát, je to přece největší opoziční strana, a její hodnocení levicového premiéra bude obtížnější, než kritika předchozích sedm let pravicových vlád.

Není poněkud zvláštní, že se po mnoha letech opět objevují slova „estébák," či „kolaborace"?

Toto jednoduché nálepkování většinou přichází, když docházejí věrohodné argumenty. Jsme 24 let od pádu berlínské zdi a vyrovnání se s minulostí mělo následovat již tehdy. Bylo to však Občanské fórum, které hlásalo s jejím neformálním předsedou Václavem Havlem, že komunisté vymřou sami a stanou se nevolitelní. Zákaz komunistické strany měl být řešen již v počátku 90. let. Pokud však od roku 1990 získává KSČM více jak 10 procent pravidelné podpory, měla by se ukázat, jak prosadí svůj předvolební program. V některých krajích a obcích mají komunisté i funkce nejvyšší. Uvidíme, jak je voliči ohodnotí v nadcházejících volbách.

Jak hodnotíte první svatoštěpánský projev prezidenta Miloše Zemana a co očekáváte od projevu Václava Klause?

Prezident Miloš Zeman pojal svůj projev jako rekapitulaci svého působení na Hradě. Zvláště kladl důraz na obhajobu jmenování Rusnokovi vlády a připomněl, že Nečasova koalice měla podporu veřejnosti 20%, což se potvrdilo volebním ziskem TOP 09 12% a ODS 7,7%. Tím chtěl zpětně legitimizovat své kroky před veřejností. Prosincový průzkum agentury CVVM o důvěře k prezidentovi hovoří o 39% veřejné podpory. Také díky svatoštěpánskému projevu se snažil toto číslo co nejdříve vylepšit alespoň na hranici zisku z prezidentských voleb – 55%.

U novoročního projevu Václava Klause očekávám vysvětlení jeho lednové amnestie. Bude obhajovat účelové spojení s paní Bobošíkovou a připomene, že v Evropských volbách bude pravděpodobně kandidovat jako kritická osobnost vůči EU. Otázkou však je, zda by ještě měl veřejně působit, nebo si již užívat svého důchodu.

Václav Fiala

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová