Lázeňství v Česku je na pokraji krachu, přitom pár kilometrů za hranicemi profitují. V čem je chyba? Senátorka Emmerová to ví
03.12.2013
Foto: stránky lázní
Popisek: Bad Griesbach
Na začátku devadesátých let se v Německu uskutečnila velká zdravotní reforma. Do lázní, kam se většinou jezdilo „na křížek“ a kde samoplátců bylo jako šafránu, začaly mířit jen desetiny dřívějších objemů. Během několika málo let se situace uklidnila. Proto se řada lázeňských organizací v sousedním Německu poněkud nechápavě dívá na českou stranu, která si i v tomto směru nedala poradit a jde vlastní cestou. Nemocniční pokladny v celé západní Evropě musí počítat a posílají do lázní jen zlomky lidí. Lázně jsou jimi placeny jen pro ty nepotřebnější případy. V naší republice se stále bojuje – mezi soukromým sektorem a státními organizacemi. Ten, kdo na tom prodělává, je pochopitelně především pacient.
„Máme tu kolem osmdesáti procent privátních subjektů,“ uvádí pro Parlamentní listy.cz populární senátorka za severní Plzeňsko a Rokycany Milada Emmerová (ČSSD). „Zářným příkladem problémů jsou třeba lázně Aurora v Třeboni a především Janské Lázně a dětská léčebna Vesna. Je třeba dodat, že situace v současné době na jihu Čech se stabilizovala, ale starosti nám právě dělá jedna z mála dětských léčeben. Tíživá ekonomická situace nejen těchto subjektů se již táhne nějakou dobu, ale nyní je opravdu vážná.“
Dětské léčebny na pokraji zániku
Není žádné tajemství, že prakticky všechny zbylé dětské léčebny se potácejí na hraně existence – to se týká například také Kynžvartu. A jak je známo, již před několika lety se akciová společnost Léčebné Lázně Františkovy Lázně rozhodla uzavřít jedinou specializovanou léčebnu pro gynekologická onemocnění dívek, na kterou bylo kdysi hrdé celé československé zdravotnictví. Podle specialistů, kteří však nechtějí být jmenováni, je za vším i tlak velkých farmaceutických koncernů, pro které jsou farmaka alfou a omegou a unikátnost českých a moravských lázní vesměs podceňují.
„Především je potřeba pořádně posílit kontrolní funkci,“ pokračuje dále Milada Emmerová. „V dozorčích radách společností nejsou odborníci – já bych řekla, že dokonce účelově, scházejí se jen párkrát do roka, takže jejich činnost je ryze formální. Navíc, kdo vystoupí proti společnosti, kterou je mnohdy štědře odměňován? Jak je možné, že třeba fakultní nemocnice mohou být kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem a soukromé subjekty nikoliv? Soukromý sektor čerpá ze státních prostředků s malou zpětnou vazbou. Privátní subjekty jsou in a na státní se hledá jako na něco přežitého.“
„Pokud se modifikuje indikační spektrum lázní, je zapotřebí samozřejmě kvalitní personál pro nový typ zařízení a samozřejmě mít po ruce nemalé prostředky. Není tedy vůbec legrace předělávat zažité zaměření lázeňských zařízení,“ varuje Emmerová.
Za humny je to jiné…
Jen několik desítek kilometrů za naší státní hranicí je to jiné. Oblast termálních lázní a pramenů za Pasovem je typickým příkladem německého systému zdravotní péče. „Po roce 1994, kdy u nás začala platit zdravotnická reforma, jsme měli jen 10 procent klientů, kterým pobyt a léčbu hradila zdravotní pojišťovna,“ říká exkluzivně pro Parlamentní listy.cz manažer lázní Bad Griebach Horst Kaiser. „Před tím to bylo právě naopak. Zaznamenali jsme prudký pád, ale zanedlouho se vše srovnalo. Lidé pochopili, že když jde o jejich zdraví, není moc rozumné šetřit. Také jsme se pořádně pustili do marketingu a dnes k nám přijíždí i mnoho lidí z Čech.“ Jak je to možné? Němci neplakali nad rozlitým mlékem a konali. Nutno však dodat, že právě tato organizace, provozující mimo jiné jediné originální turecké lázně v Německu, je státní organizace, ve které má 60 procentní podíl okres Landshut, dvacet procent má kraj Pasov a stejný podíl pak zdejší osmitisícové městečko. Pro zajímavost – v loňském roce tady přenocovalo na 900 000 lidí!
Obdobná situace je také v nedalekém Bad Füssingu, největších německých termálních lázních. „Jsme členy velké společnosti, takže jsme situaci ekonomicky ustáli, ale nebylo to jednoduché,“ usmívá se šéf marketinfu Peter Krieg. „Dnes tu máme prakticky stále jak se říká hlavu na hlavě, jsou to lázně pro starší klientelu a důchodci sem míří velmi rádi – rovněž i od vás, z České republiky. Připravili jsme velmi příznivé ceny a nyní silně investujeme do propagace hlavně v jižních Čechách. Z vlastních zdrojů jsme si dovolili zásadně zrekonstruovat budovu horkých sirných koupelí, jde o milióny eur, ale vložené investice se nám vrátí.“
Jak je možné, že téměř „za humny“ to jde? Jak je možné, že do zmíněných lázní v Bavorsku míří měsíčně již desítky autobusů z Čech. „Vyplatí se nám to,“ řekla nám jedna účastnice jednodenního zájezdu. „Než abychom u nás dali stovky korun za odpoledne v akvaparku, máme tu originální termální vodu a vstupné je obdobné – ale za celý den. Navíc příznivá cena jídla, neskonale kvalitnější servis a pěkné prostředí.“ Z jednodenních či víkendových zájezdů se jistě zanedlouho stanou i vícedenní pobyty, protože ceny v soukromých penzionech jsou v porovnání s Českou republikou opravdu přátelské.
Češi se ne a ne poučit
Co na to české lázně? Existuje přece zájmové sdružení, které občas zalobbuje mezi poslanci, senátory nebo na ministerstvu. Jenže – jak jsme se dozvěděli z dobře informovaných zdrojů, „…i tady bojuje jeden subjekt proti druhému, takže táhnut za jeden provaz je zcela nemožné.“
„Ve vztahu k sousedním zemím si nevšímáme, jak tam to dělají a stále si prosazujeme svoji vlastní českou cestu,“ říká na to senátorka Emmerová. „Nechápu, že se nemůžeme poučit, neopakovat jejich chyby a převzít to, co je dobré. Nakonec se k tomu dopracujeme, ale bude to bolestné – a hlavně, bude to stát mnohem více a doplatí na to zas především ti nemocní a pak samozřejmě zaměstnanci. Management to pocítí – zda-li vůbec, tak možná zcela mizivě…“
Václav Fiala
Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.
Vložil: Anička Vančová