Letos jsem začal už 33. sezónu a pořád mě to baví. Poznávat, objevovat a co nejvíc toho obnovit do původní podoby, říká kastelán manětínského zámku
08.08.2023
Foto: Se svolením Karla Maška (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Kastelán Karel Mašek před zámeckou oranžerií v Manětíně
ROZHOVORY NA OKRAJI Karel Mašek je výraznou a známou postavou také na Plzeňsku, kde se Manětín nalézá. Narodil se 22. ledna 1968 v Plzni. Je dlouholetým kastelánem a zvelebovatelem manětínského zámku, iniciátorem s tím spojených kulturních akcí, ale i čelným komunálním politikem, a podle výsledku minulých voleb dokonce rekordně nejpopulárnější postavou místní politiky v Manětíně. O jeho práci i aktivitách si více povíme v následujícím rozhovoru.
Když se řekne Manětín, vybavím si prastaré náměstíčko, „pistáciový“ zámek, dva barokní kostelíky, krásnou přírodu okolo, ba dokonce bývalou sopku kousek za městem. Vzpomenu si na babiččino vyprávění o letech mládí, prožitých právě zde, a dále na několik pozoruhodných místních farářů. Jeden z nich tu v mladickém věku, již před řadou dekád, dráždil své postarší kolegy pozitivním vztahem k Darwinovi, zatímco kněží-senioři tehdy mívali Darwina spíše v kolonce odpudivých ničitelů náboženství, podobně jako Lenina, Marxe či Engelse… Vrací se mi vzpomínky na má vysokoškolská studia, během nichž jsme sem pravidelně zajížděli s kamarádem a vedli různé filozofické debaty. A přitom jsme túrovali po městě i širém okolí. Nu, a nebylo vždy jen příjemně. Taky jsem zde znával kolegyni, jejíž dlouhodobé chování ke mně nemívalo s kolegialitou absolutně nic společného. Přesto jsem na městečko nezanevřel a kladné vzpomínky převažují. A Manětín, jednu z barokních a poetických perel Plzeňska, podnes každému vřele doporučuji k návštěvě, a nejen kvůli památkám. Leč nebudu dál rozjímat a dosti o mně. – Co vlastně dovedlo do Manětína, který má dnes necelých 1 200 obyvatel, samotného Karla Maška? Jste místním starousedlíkem a kořeníte zde, anebo vám Manětín zkrátka v nějaké době také uhranul a přitáhl si vás tak silně, že jste se stal dokonce jeho občanem?
Můj otec přišel v roce 1954 do učiliště na hradě v Nečtinech. Dobrá parta a místo samotné zapříčinily, že i pracovně tady strávil většinu svého života. Moje máma pochází z Manětína. Do sedmi let mého věku jsme bydleli přímo na zámku v Nečtinech. Potom jsme se přestěhovali do Manětína k prarodičům a následně do nového domu na Vomastce.
Celý život mě provází hospodářství. Mám moc rád zvířata. Začínal jsem s prarodiči u králíků a holubů. V současné době si domov bez okolních výběhů pro koně a krávy nějak nedokážu představit. Moji předci byli vždy sedláci, hospodáři a také hostinští, dobrých 400 let zpátky. V Čechách byli sedláci a selky, selské dvory, ale ne farmáři, ti jsou někde jinde.
Nu i blízké Nečtiny mají úžasné kouzlo a stojí za návštěvu. Měl jste evidentně štěstí na místa pobytu. Kastelánství je mimochodem vaší celoživotní profesí, nebo jste se k ní propracoval teprve postupně a předcházely jí jiné profesní zkušenosti?
Mám vystudovanou zemědělskou školu a do zámku jsem nastoupil původně jako zahradník pro obnovu zámeckého parku. Moc rád vzpomínám na profesní začátky, i když to bylo někdy hodně složité. Poznal jsem řadu vynikajících lidí, zapálených pro památky. Moje první ředitelka, paní doktorka Bukačová, je dle mého názoru tou největší odborníci nejen v našem regionu. Rád vzpomínám i na dalšího z ředitelů, pana ing. Drhovského. Ten mě přijel při obnově parku „zkontrolovat“ třeba i v neděli. Do samotné „památkářiny“ mě ale nejvíc zasvětil uznávaný plzeňský památkář pan Libor Gabriel. Výjezdy do terénu po památkách byly časově dosti náročné, ale hodně plodné. Měl velký smysl pro detail a já po čase zjistil, že obnovená fasáda na domě nebo kapličce podle jeho nákresu tužkou je to pravé. V samotném zámku a areálu jsme toho společně objevili opravdu dost. Letos už jsem začal třiatřicátou sezónu a pořád mě to hodně baví. Poznávat, objevovat a co nejvíc toho obnovit do původní podoby.
Kdy byl vlastně Manětín založen a kým? A komu v minulosti patřil včetně zámku?
Manětín je poprvé v písemných pramenech připomínán roku 1169, kdy král Vladislav I. daroval město i jeho okolí rytířskému řádu johanitů. Ti zde sídlili až do počátku 15. století, kdy se následkem husitských válek dostalo město do světských rukou. Vystřídali se zde Švamberkové, Krajířové z Krajku, Šlikové a Hrobčičtí z Hrobčic. Ti však museli v tíživé finanční situaci panství prodat v roce 1617 pánům z Roupova. Roupovští je také zanedlouho ztratili, a to při pobělohorských konfiskacích v roce 1622. Majetek za 31 250 míšeňských kop koupila paní Ester Mitrovská z Nemyšle, rozená Lažanská z Bukové. Neměla však žádné děti, a proto se v roce 1639 rozhodla odkázat veškerý majetek svému bratrovi Ferdinandu Rudolfovi. Lažanští pak manětínské panství vlastnili déle než 300 let (až do konce 2. světové války) a vtiskli Manětínu dnešní podobu.
Ve vaší gesci, jak už víckrát zaznělo, je místní zámek. Z jaké doby pochází a kterými zásadními opravami už prošel od doby, co jste jej převzal do svých rukou?
Zámek, jak ho známe dnes, vznikl přestavbou po požáru v roce 1712. Nejstarší část je na západní straně, zde stál původně renesanční zámek. V této části se dochovaly původní klenby i renesanční omítky. Průzkumy dokládají i gotické části. Opravy a obnovy pokračují pomalu, ale pořád. Já si velice považuji toho, že za těch třicet let se podařilo areál zámku zcelit. Objekty měly bohužel jiné vlastníky. Podařilo se nám vykoupit hospodářský dvůr, bednárnu, sýpku – pozdější pivovar, dům zahradníka, oranžerii, z které se dochovaly opravdu jen tři zničené stěny. Oranžerie prošla celkovou obnovou a dnešní návštěvník se může těšit na výstavy, koncerty, divadla. Jsem rád, že máme zase v Manětíně takový multifunkční prostor, propojený s parkem.
Zámek Manětín
Kolik dnes najdeme na zámku prohlídkových okruhů? A co by návštěvník neměl při své návštěvě minout?
Zámek Manětín nabízí příjemný prohlídkový okruh, odhalující nejednu zajímavost z dějin manětínského panství. K vidění jsou zámecké komnaty včetně krásně vymalované vstupní haly a hlavního sálu. Návštěvník by neměl při své návštěvě minout unikátní sbírku portrétů služebnictva, která z Manětína činí skutečnou raritu. Vyprávění je vtáhne zejména do dob zámku za života hraběcí rodiny Lažanských z Bukové a nejproslulejší tamní hraběnky Marie Gabriely. Manětínským pokladem řemeslné práce je v současné době kompletně zrestaurovaná sbírka obrazů Španělské jezdecké školy, která je k vidění v zámecké expozici.
Jaké zajímavé kulturní akce se u vás tradičně konají a které z nich návštěvníky čekají ještě v této sezóně?
Zámek Manětín se každý rok snaží svým návštěvníkům nabídnout nový zážitek. Ať už v podobě barokních slavností, speciálních nočních prohlídek, koncertů či divadelních představení.
Srpen opět rozzáří barokní slavnosti. Barokní den pro rodiny s dětmi (18. 8. 2023) bude letos ve znamení tance, karnevalového veselí, bujaré zábavy aneb o tom, jak se bavila česká šlechta. Slavnost je plná oblíbených ukázek, v nichž budou vidět pradleny, historický šerm, divadlo s tancem a dětské prohlídky zámku. Dále se mohou návštěvníci těšit na dobová řemesla, například drátenictví, paličkování, košíkářství atd. Chybět nebudou ani koně a rodinná hra.
S prázdninami se budeme loučit tradiční Hradozámeckou nocí, která vždy přinese nevšední zážitek všem věkovým kategoriím.
V čase adventním bychom pro velký úspěch a zájem chtěli uskutečnit v zámecké oranžerii divadelní představení. Hraběcí rodina představí svůj Štědrý den a s ní přijdou i vánoční tradice, příběhy a pověry, které před více než sto lety vládly zdejšímu kraji. Hraný příběh s názvem Koleda pro Štědrušku je pozvánkou pro malé i velké návštěvníky a možností zažít pohádkovou atmosféru zimního Manětína!
A právě na toto období se chci optat. Co zima a část podzimu jí předcházející? Některé památky jsou v dané době zcela uzavřené, jiné se snaží pořádat akce pro veřejnost celoročně. Jak je tomu u vás?
Zámek v Manětíně nikdy nespí. Naopak! Princeznovské šaty a průvodcovskou výřečnost vyměníme za pracovní oděv s nářadím a vrhneme se do údržby a oprav, které náš zámek a zahrada potřebují. Říjen a listopad je ve znamení úklidu a hrabání listí, řezání větví stromů. V zimních měsících následuje broušení a natírání oken, dveří, vyklízení hospodářského dvora a mnoho dalších činností, které se přes hlavní sezonu nemohou realizovat.
Nenudíme se. Renovujeme, obnovujeme, makáme, abychom mohli návštěvníky v další sezóně opět přivítat v zámeckých komnatách. Najdeme si také čas na studování materiálů z našeho archivu, abychom si doplnili, co ještě nevíme, a abychom mohli prozradit další a další poznatky z dob dávno minulých. Především o sochařské výzdobě, která činí Manětín spolu se zámkem vskutku barokním skvostem.
Léta se angažujete také v komunální politice. V loňských volbách jste získal největší počet hlasů mezi všemi kandidujícími a řada obyvatel si vás přála jako nového starostu. Nakonec jste dal přednost kolegovi a nyní zastáváte místostarostenskou funkci. Co vás vedlo k tomu, že jste možnost vlastního starostování nevyužil?
Za hlasy lidí moc a moc děkuji. Na poslední chvíli jsme dali dohromady kandidátku a strany do voleb byly najednou čtyři. Občané měli na výběr. V minulých letech šla do voleb také jen jedna strana a to si myslím, že dobré nebylo.
Obyvatelé, kteří si mě přáli jako starostu, mě tady pořád mají. Jako místostarosta jsem mezi nimi více, než kdybych byl starostou. Baví mě obnovy, opravy a rekonstrukce a ve vesnicích, k Manětínu patřících, je práce dost a je pořád co vylepšovat. Současného starostu má Manětín kvalitního (je jím Karel Hanus – pozn. redakce). Přišel z velké firmy a zkušenosti s vedením má ohromné. Když může pomoci, pomůže. Je rozhodně výhodou, že je místní občan a vyrůstal v Manětíně. Kdybych já odešel ze zámku, asi bych se těžko vracel. V 55 letech už rozhodně nechci absolvovat vysokou školu, která je na místo kastelána nezbytná.
Ve velmi malých obcích jediná kandidátka nebývá žádnou výjimkou, ale pravdou je, že na váš počet obyvatel to je spíš unikát. Všiml jsem si u vás ovšem i dalšího unikátu, a to ryze ženské kandidátky, tedy genderově zcela nevyrovnané záležitosti, která ale pro někoho mohla být cestou, jak zvýšit počet žen v místní politice. Za mě osobně palec nahoru… Každopádně s jakými problémy se vaše obec především potýká a co byste rádi v horizontu tohoto období či dalších let rádi změnili v Manětíně k lepšímu?
Problémů vnímám v poslední době hodně. Jedním ze zásadních je to, že zde není moc pracovních příležitostí, lidé musí za prací dojíždět kolikrát docela daleko. Vážím si pracovitých lidí a moc dobře vím, že zejména na vesnicích to mají velmi složité. Čeká nás kolaudace centrální ČOV (čistírny odpadních vod). Špatným rozhodnutím a prosazováním tlakové kanalizace se město dostalo do dosti složité situace. Kdyby výstavba ČOV začala, jak se původně plánovalo, v předminulém volebním období, byly by náklady na výstavbu úplně někde jinde.
Veliký problém je vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu zásobování vesnic užitkovou vodou. Někde je situace opravdu kritická a vodu dovážejí místní hasiči. Řešení vidím ve vybudování záložních hloubkových vrtů.
Další věcí, co mě trápí, je nemožnost zaparkování v Manětíně, a především v Rabštejně nad Střelou, zejména v turistické sezóně. Parkoviště zcela chybějí a vznikají opravdu kolizní situace. V současné době je vyprojektováno parkoviště u kulturního domu v Manětíně, to by mělo sloužit hlavně návštěvníkům města. Vzdálenost do města, do sportovního areálu, hotelu a parku není velká. Další lokalitou k řešení v otázce parkování je prostor u koupaliště, kdy v letních měsících je kolikrát zcela omezen průjezd zemědělské techniky, která se nedostane ani přes město.
Rádi bychom oživili centrum města, v této lokalitě žije v domech jen pár obyvatel. Dva pečovatelské domy jsou pro Manětín a jeho části také již malé.
Rabštejn nad Střelou, jedno z nejmenších měst v Evropě, spadající pod Manětín, by určitě stálo za samostatný rozhovor, tak ho nyní ponecháme stranou... Přiznám se, že bych na vašem místě coby komunální politik trpěl určitou rozpolceností. Má-li obec růst, může jí být pomocí třeba lokální fabrika, která dá zaměstnání stovkám zaměstnanců. Ale když si představím, jak hezky vypadá Manětín a krajina okolo, a někam do prostoru nově přidám tu továrnu, tak mi rázem mizí kus současného genia loci… Jak sám vidíte možnosti ekonomického rozvoje obce, aniž by ztratila svůj současný ráz, který do ní přitahuje turisty?
Ta lokální fabrika tady byla. Byla dobře situována směrem na Brdo a zaměstnávala přes stovku zaměstnanců. Nikomu rozhodně nevadila a takto dostupná pracovní příležitost moc chybí. Dnes jsme rádi za každého, kdo chce v Manětíně a okolí podnikat a vytvářet pracovní příležitosti, aby lidé z vesnic nemuseli za prací tak daleko dojíždět.
Torzo skleníku zámecké oranžerie se podařilo v roce 1997 vykoupit zpět, dalších dvaadvacet let ale trvalo, než se našlo potřebných deset milionů na generální opravu. Práce začaly v březnu 2019 a v srpnu 2020 se pavilon podařilo zpřístupnit.
To nepochybně. Měl jsem spíše na mysli něco velkoformátového, co pak úplně převrátí původní ráz obce. Vrátím se na okamžik ještě do historie. Manětín i Manětínsko byly dlouhodobě dvojjazyčné. Jaké vztahy mezi Čechy Němci zde panovaly, zvlášť v 19. a 20. století? Bylo Manětínsko spíš klidnou, nebo národnostně konfrontační oblastí?
Manětín ležel na takzvané jazykové hranici mezi Čechy a Němci. V samotném Manětíně žilo zhruba 30 procent Němců a je možné říci, že národnostní vztahy byly korektní, což se samozřejmě částečně změnilo vznikem první Československé republiky a též v období po Mnichovu 1938. Ostatně vztah Čechů a Němců od září 1938 velmi věrně zachytil ve svém deníku manětínský děkan pan František Wonka, který sám pocházel ze smíšeného manželství a měl česko-německý původ.
Ano, otec Wonka byl navíc výraznou spisovatelskou postavou vaší obce a je záslužné, že se jeho dílo před léty dočkalo také knižního vydání. Po válce museli místní Němci odejít, skončili v odsunu. Existují dnes nějaké vztahy mezi obcí a vysídlenými Němci? Třeba na severu Čech využila některá tamní muzea kontaktů s bývalými občany a ti jim leckdy darovali zajímavé a velice cenné sbírkové předměty.
Manětínští Němci byli odsunuti po skončení války. Nedocházelo zde k žádným násilným excesům, někteří občané německého původu zde dokonce zůstali, ale k nějakým intenzivním kontaktům s původními manětínskými Němci po roce 1989 nedošlo. A to ani z naší ani z druhé strany. Netrpíme ale určitě žádnými animozitami vůči Němcům, kteří zde kdysi žili. Naopak. V devadesátých letech instalovalo město v Rabštejně nad Střelou původní desku padlých v 1. světové válce, kterými byli rabštejnští Němci.
Manětínu se také říkávalo Mantiná. Ještě se používá tohle označení, nebo už mu dala nová doba vale?
V „Mantinej“ žili „mantiňáci“, což jsou obyvatelé Manětína bez ohledu na jejich národnost. Tento název se užíval hlavně do první poloviny 20. století, poté začal v souvislosti s přistěhováním nových občanů, kteří se zde nenarodili, mizet. V současné době název užívají jen někteří starší občané, kteří si jej pamatují například od svých rodičů a prarodičů.
Manětín byl v minulosti spojen s rodem Lažanských. Jde o vymřelý rod, nebo Lažanští stále žijí a udržují kontakty s Manětínem?
V minulosti existovaly tři větve českého šlechtického rodu Lažanských z Bukové. Manětínská, chyšská a rakouská. Manětínská větev vymřela v roce 1932, chyšská v roce 1969 a existuje ještě tzv. rakouská, která ovšem nemá s českým národem již několik staletí nic společného. Dcera posledního hraběte Lažanského z Manětína, Terezie, se provdala za rakouského šlechtice Seilern-Aspanga. Rakouská šlechta, která se po anšlusu nepřihlásila k Němcům, dostala německé občanství automaticky v dubnu 1939. Tak se stalo i Seilern-Aspangům. Tereziin syn, Jan Karel Seilern-Aspang, musel narukovat do německé armády a zmizel na sovětské frontě. Zámek byl v důsledku toho v roce 1945 konfiskován státem, v jehož majetku je dodnes.
Působíte v politice, kultuře i památkové sféře. Zbývá vám dost času také na rodinu, či případně další koníčky?
Je pravda, že toho času moc není. Pokud chceme být jako rodina pohromadě, tak jsme spolu hlavně u těch koníčků. Rozhodně nemám čas plánovat, kam pojedeme v sobotu a v neděli na výlet, nebo na slevomatu hledat víkendové zážitky. Velkým koníčkem je pro mě obnova různých křížků a kapliček v přírodě, a to nejenom v okolí. Tyto kolikrát jen drobné věci, například obrázek na stromě, dřevěný kříž, smírčí kříž aj., dost výrazně dotvářejí krajinu, která je tady na Manětínsku nádherná (nelze než souhlasit – pozn. redakce). Snažím se své dva syny také vést k tomu, aby k těmto místům měli vztah. Už jen vysekání a udržování různých zastavení zabere nějaký čas, ale rozhodně stojí za to. Jednak to jinak vypadá, a zkrátka, žijí zde lidé.
A jaké jsou vaše plány do budoucna, ať již osobní, nebo třeba kastelánské se zámkem Manětín?
Stran zámku je třeba nejdřív zajistit obnovu střešních plášťů na nakoupených budovách jak velké zámecké sýpky (pozdějšího pivovaru), tak na domě zahradníka. Areál je obehnán kamennou zdí, která je na několika místech v havarijním stavu. Ta si rovněž zaslouží opravu včetně osazení vrat, která na několika místech zcela chybí. Léta sním o obnově hospodářského dvora, kde by byl druhý prohlídkový okruh, ale na úplnou a celkovou obnovu významný dvůr stále čeká. Mobiliář do dvora se shromažďuje a sbírá také již třicet let. Zvýšená turistická návštěvnost nejen zámku, města, ale i celého regionu je další cestou k lepším časům.
Děkuji za milé povídání a přeji, ať se všemu zdárně daří a zámek i město nechť vzkvétají!
Vložil: Radovan Lovčí