Děsivé prokletí temné Kadrnožky. Záhady života
04.06.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Zlo - ilustrační foto
Až do devadesátých let minulého století stála na okraji lesa výletní restaurace, určená především řidičům hlavní plzeňské silnice do Rozvadova. Její zánik v plamenech byl symbolickým zakončením předchozích tragédií. Někdejší hájovnu a pozdější motorest s názvem Kadrnožka však dodnes připomíná parkoviště na křižovatce silnic druhé třídy II/605 a II/199. Proč je tato lokalita spojena s nejzáhadnější masovou vraždou v dějinách Československa, ale i s mnoha sebevraždami?
Vnitřkem nevelkého motorestu opatrně kráčí příslušníci Sboru národní bezpečnosti. Policisté jsou ozbrojeni samopaly a obezřetně se rozhlížejí. Očekávají totiž, že mohou narazit na po zuby ozbrojeného zběha Lubomíra Bugára z nedalekých vysočanských kasáren (nacházely se poblíž Boru u Tachova – pozn. redakce). Tento slovenský voják, sloužící tehdy jako většina mladých mužů z ČSFR základní vojenskou službu daleko od domova, totiž ve stejný den brzy ráno utekl ze stráže. Jenže s sebou si odnesl i samopal vzor 58 s několika plnými zásobníky. Co z toho plynulo? Trénovaný střelec by s touto spolehlivou zbraní byl schopen pozabíjet desítky osob. A mnohé už nepřímo nasvědčovalo tomu, že ani zoufalý zběh ji nebude váhat použít! To podezření se vzápětí mělo potvrdit.
Esenbáci spatřili na zemi před výčepem bezvládné tělo devětadvacetileté servírky, jejíž jméno kvůli pietě vynecháváme. Mrtvá nebožačka na sobě neměla žádné oblečení a byla přikryta dekou. Proč se nedožila své svatby? Následně policisté objevili v kuchyni další zavražděnou. Jednalo se opět o vysvlečenou ženu, přikrytou tentokrát utěrkami, zdejší sedmadvacetiletou kuchařku. Šlo o konec hororové scény, odehrávající se dopoledne 1. června roku 1980 v motorestu Kadrnožka? A proč tato několikanásobná vražda nedává žádný smysl?
Masakr jako z hororu
Další oběť policisté objevili na chodbě motorestu. Vedle komory s čisticími prostředky ležela téměř šedesátiletá uklízečka. Stejně jako u ostatních obětí části jejího těla pokrývaly stopy po mnoha střelách, zejména břicho a hrudník. Snažila se žena ukrýt před útočníkem za závěsem, čemuž by nasvědčovala poloha jejích ostatků? A nasvědčovalo její (na rozdíl od mladších kolegyň) neporušené oblečení, že motivem zločinu mohl být sexuálně motivovaný útok? „Ještě chybí číšník,“ pronesl u zásahu přítomný vedoucí motorestu, který policistům předtím odemkl zadní dveře restaurační budovy. Krátkou větou tak upozornil na posledního zaměstnance víkendové směny.
Když příslušníci vystoupali po schodech do podkroví, našli právě tam nehybného číšníka, čtvrtou vrahovu oběť. Devatenáctiletý student hotelové školy z Mariánských Lázní ležel bez známek života na břiše mezi pokojem a chodbou. Střelné rány tentokrát pokrývaly jeho záda. Následná rekonstrukce dráhy kulek odhalila skutečnost, že po něm pachatel střílel směrem nahoru. Snažil se tedy překvapený mladík utéct do patra ke svému pokoji, kde mezi směnami přespával? A proč byl také on nelítostně zavražděn? Čtyřnásobný vrah se naštěstí v tu dobu už v motorestu ani v okolí nenacházel. Jak ukázaly i další události, choval se totiž jako nepříčetný vraždící stroj. Jako by jej posedlo čisté zlo, což možná nemusí být pouze básnická metafora… Kam ale zločinec zmizel?
Klíčové svědectví a chybějící škodovka
Přivolaný soudní lékař už jen konstatoval smrt všech nešťastníků. Některé rány byly podle něj vypáleny z bezprostřední blízkosti. Na první pohled bylo podle vysokého počtu průstřelů zřejmé, že ke smrti došlo vlivem zásahů z rychle střílející vojenské zbraně. To ostatně potvrdila i následná balistická expertiza. Tento fakt byl jednou z hlavních indicií, která vyšetřovatele navedla na stopu nedávno uprchlého Lubomíra Bugára. Vlastnictví útočné pušky, či chcete-li samopalu, totiž ani v osmdesátých letech minulého století rozhodně nepatřilo k běžným záležitostem. Dezertér byl navíc spatřen jedním svědkem již v Boru u zahradnictví, konkrétně v čase kolem 4:45 hodin ráno. Podle trasy jeho chůze se dalo předpokládat, že prošel tímto městečkem a pokračoval směrem ke Kadrnožce. V době příjezdu esenbáků, přivolaných na místo činu vedoucím motorestu, navíc už na parkovišti u restaurace chyběla žlutozelená Škoda 110 R. Co z toho plyne?
Vraťme se na chvíli asi o hodinu zpět v čase. Sportovně laděný automobil, patřící zdejší kuchařce, během prvního příjezdu šéfa směny k motorestu (bylo okolo deváté hodiny dopolední – pozn. redakce) na parkovišti vedle restaurace totiž ještě stál!
Když se podruhé narodíte
Hostinský se tou dobou nemohl dostat obvyklým zadním vchodem do svého podniku. Dveře byly totiž zamčené klíčem, zastrčeným v zámku zevnitř. Nikdo nereagoval ani na dlouhé zvonění, usilovné bouchání na dveře a házení kamínků do oken. Na dveřích byla navíc umístěna cedulka Dnes zavřeno, kterou zaměstnanci neměli ve zvyku používat. Další a velice podezřelé okolnosti si hostinský všiml záhy. Byl jím otvor v jednom okně, připomínající průstřel. Nahlédl i do okna motorestu, kde měl spatřit mrtvé tělo, jak uvádějí některé zdroje? Každopádně pak už na nic nečekal a vyrazil rychle autem do Boru. Tam na obvodním oddělení Veřejné bezpečnosti zburcoval nadstrážmistra a jeho kolegy.
Protože příslušníci VB měli k dispozici informaci o zběhnutí jednoho vojáka z blízkých vysočanských kasáren, vyrazili ozbrojení samopaly k motorestu. Až tam se setkali se speciální zásahovou jednotkou kriminální služby, jejímž hlavním cílem bylo pátrání po uprchlém Bugárovi. Další podrobnosti z policejního zásahu známe. Hostinský se toho dne v podstatě podruhé narodil.
Když totiž přijel poprvé 1. června ráno k motorestu, vrah byl ještě uvnitř. A podivně se chovající voják by se jistě neváhal zbavit dalšího nepohodlného svědka! O pár hodin později se pátrání soustředilo na ukradenou žlutozelenou Škodu 110 R, patřící zavražděné kuchařce z motorestu. Muži zákona totiž správně předpokládali, že v ní ujíždí zběhlý vrah a voják v jedné osobě, Lubomír Bugár. Co se vědělo dále? Dezertér měl s sebou kromě zbraně kolem sta nábojů a byl velmi nebezpečný. Rozeběhlo se velice intenzivní a rozsáhlé pátrání pod záštitou kriminálky, které pokrývalo zejména tehdejší Západočeský kraj a prováděly je stovky policistů, vojáků i civilistů.
Rozsáhlý hon začíná
Vzápětí dorazila ke kriminalistům další klíčová zpráva od zástupce vedoucího motorestu, který měl právě 1. června dovolenou. „Byl bych špatný hostinský, kdybych nevěděl, že zrovna dneska má být ve službě (naše) kuchařka… Proto mi bylo divné, když jsem kolem jedenácté hodiny její erko, zaparkované na krajnici, míjel u Mariánských Lázní. Bliknul jsem světly svého auta, ale odpověď nenásledovala žádná. Kdo ve žlutém kupé seděl, to nevím. Hrozně lilo. Proto jsem zastavil, že couvnu zpátky… Ovšem vtom se škodovka divoce rozjela,“ zní svědectví muže, zaznamenané bývalým policistou Jiřím Soukupem. Tento muž se vyšetřování zmíněného případu osobně zúčastnil a sepsal o něm příběh v knize Když plakala Kadrnožka.
Ale zpátky na začátek osmdesátých let. Pátrání po nebezpečném zločinci, kterého se na tu dobu zúčastnil nezvyklý počet příslušníků ozbrojených sil se psy i auty, a dokonce i jeden vrtulník, se po této informaci soustředilo do oblasti kolem Mariánských Lázní a Karlových Varů. Na celém Karlovarsku byla vyhlášena uzávěra důležitých komunikačních uzlů a důsledné kontroly automobilů i vlakových a autobusových nádraží. Jedna z verzí totiž předpokládala, že dezertér a vrah se snaží uprchnout do tehdy nepřátelského Západního Německa. Hned následující den, 2. června 1980, pátrání přineslo své výsledky. Hlídka u Toužimi zahlédla rychle projíždějící hledanou škodovku, kterou nestačila zastavit. Vůz míjel i další policejní stanoviště a pokračoval přes Úněšov směrem k Plzni. A právě před západočeskou metropolí, do jejíchž ulic se podle rozkazu nesměl za žádnou cenu dostat, měl být brutální vrah zastaven.
Konec krutého vraha a tajemná cenzura
Před Plzní bylo narychlo postaveno množství zátarasů stejně jako po zuby ozbrojených mužů ze zásahových složek. Také asi poprvé v české historii byl připraven i speciální oddíl odstřelovačů, kteří měli v případě krajní nouze jedoucího vraha nemilosrdně zneškodnit. Ale nepředbíhejme…
Kolem půldruhé odpolední se hledaná žlutozelená škodovka s policejními vozy v patách přiblížila k českému městu, proslulému strojírenským průmyslem. Auto až příliš velkou rychlostí vjelo do mírné levotočivé zatáčky. V té chvíli třesklo několik výstřelů, které zasáhly levou přední pneumatiku a kapotu vozu. Neovladatelné vozidlo sjelo do příkopu u silnice a narazilo do betonového můstku. Marně policejní tlampač vyzýval vraha, aby se vzdal. Okolím se rozlehl zvuk samopalu. Když o několik minut později k automobilu doběhli nejodvážnější policisté, spatřili v žlutozeleném kupé mrtvého Bugára. Ten si v zoufalé situaci sám prostřelil hlavu… Ale co mohlo stát za jeho podivným činem, který nebyl nikdy zcela objasněn?
O masakru na Kadrnožce během socialistické éry (tedy až do roku 1989 – pozn. redakce) tuzemská média téměř neinformovala. Z jakého důvodu? Snad proto, že člověk z lidu, natož příslušník tehdy nedotknutelné Československé lidové armády, nemohl být veřejně označen za psychicky vážně narušeného jedince? Natož pak zařazen mezi masové vrahy, jejichž motiv běžnému člověku většinou uniká? V roce 1980 totiž ještě mělo politické a veřejné klima ke Gorbačovově poměrně liberálnímu přístupu druhé poloviny osmdesátých let daleko a bolševická cenzura pracovala na plné obrátky. Muselo být tedy cosi z případu utajeno?
Vojenská šikana, nebo nelidský otčím?
Ani policejní vyšetřování údajně nepřineslo jednoznačný závěr o motivaci řádění armádního zběha. To ale paradoxně vedlo a dosud vede k nejrůznějším spekulacím. Utekl zoufalý voják od svého útvaru kvůli nesnesitelné šikaně a bylo mu už všechno jedno? Ač se o tom nahlas příliš nemluvilo, drsná šikana tehdy panovala u většiny čs. armádních útvarů. Výjimečně dosahovala takové intenzity, že mladší vojáky dohnala k pokusu o sebevraždu, nebo dokonce k použití zbraně proti starším mazákům a velitelům. Byl tohle podobný případ?
Nejenže Bugár použil zbraň proti zcela neznámým lidem, ale z té doby nemluví ani další pamětníci o něčem, co by přesahovalo tehdejší průměr. A proč byl tento slovenský mladík až do té doby bez výraznějších kázeňských prohřešků? Stálo za jeho hrůzně krvelačným jednáním tedy něco jiného?
Někteří svědci tvrdí, že měl velice napjaté vztahy se zlým otčímem, který ho neměl příliš v lásce. Dohnala ho snad tato okolnost, v souvislosti s dalším psychickým tlakem (a možná i šikanou) v kasárnách, k radikálnímu řešení, tedy ke zběhnutí? Jenže proč se v tom případě nesnažil obstarat jídlo, na čas se skrýt a později emigrovat do zahraničí? Jeho podivně nelogická jízda ukradeným automobilem vedla z Kadrnožky severním směrem na Mariánské Lázně a Karlovy Vary, aby se poté zase vracel vozem zpět na jih k Plzni. Jezdil tedy v jakémsi podivném kruhu sem a tam. Proč? Nasvědčuje to vážně narušenému duševnímu zdraví, stejně jako jeho další (zlo)činy?
Tápání v temnotách
Pokud se vrátíme do lokality nejkrutějšího Bugárova řádění, motorestu Kadrnožka, i zde mnohé indicie jaksi nesedí. Prvotním impulsem k přepadení restaurace snad mohla být logická snaha zajistit si jídlo a peníze na další cestu. Jenže v samotném motorestu se kromě několika sušenek a dalších drobností nic cennějšího neztratilo. Co tu tedy dezertér vlastně pohledával? A proč se nespokojil pouze s okradením personálu, tvořeného neozbrojenými (a tedy podstatně slabšími) ženami? Vždyť v době jeho příchodu na místo panovalo brzké ráno a hosté v motorestu ještě nebyli. Mohl být snad Bugár nečekaně překvapen odporem kohosi z personálu restaurace, a proto začal střílet? Ale proč si potom s sebou nevzal nějaké větší zásoby?
Zdánlivé vyřešení krvavého rébusu se může skrývat ve vysvlečení dvou nejmladších zaměstnankyň ze směny na Kadrnožce. To by mohlo nahrávat vrahově sexuální frustraci, která by nebyla během dlouhého pobytu v čistě mužském kolektivu výjimečná. Jenže tu cosi nehraje! Podle pitev nebyly servírka ani kuchařka nijak pohlavně zneužity. Nebylo nakonec něco takového tehdejší cenzurou raději zatajeno? Vždyť pro pověst Čs. lidové armády by nemohlo být nic horšího, než hromadný vrah z jejích řad, který by byl současně i nekrofilem. Tím se ale dostáváme na příliš tenký led neprověřených (a dost fantaskních) hypotéz. Každopádně na Kadrnožce jako by odjakživa číhalo jakési nepojmenovatelné a strašlivé zlo, které čeká na svou možnost se projevit…
Časté nehody i podivné požáry
Bugárovým strašlivým zločinem, řadícím se k nejkrutějším masovým vraždám na našem území, totiž temná éra (ale také destruktivní působení?) tohoto místa rozhodně neskončila. Po čtyřnásobné vraždě se lidé z okolí začali této restauraci v lesích vyhýbat. Tušili snad, že přináší neštěstí? Vždyť motorest Kadrnožka v devadesátých letech minulého století dvakrát vyhořel. Poprvé byl zachvácen ohněm v květnu roku 1991, a poté opraven. Druhý požár počátkem roku 1998 byl ničivější a následoval (jen náhodou?) v době dokončování nedaleké plzeňské dálnice D5. Tato komunikace nahradila původní silnici u Kadrnožky jako hlavní spojovací uzel mezi Plzní a pohraničním Rozvadovem, což obratu motorestu rozhodně nepřispělo. Co bylo dál?
Po druhém požáru byla budova restaurace nadobro stržena a zůstalo po ní jen holé parkoviště a studna na okraji lesa. Šlo v případě podivných požárů o nešťastné náhody, pojistný podvod, nebo něco mnohem tajemnějšího? Vždyť i poté jako by parkoviště u Kadrnožky přitahovalo další záhadné tragédie! Na nedaleké křižovatce silnic druhé třídy II/605 a II/199 dochází až podezřele často k vážným dopravním nehodám, přestože zde není nepřehledný úsek cesty, jenž by vybočoval z normálu. Nutí tedy řidiče jakási záhadná síla častěji bourat, podobně jako se to traduje na mnohem známějším místě úseku dálnice D1 U devíti křížů? Disponují podobné lokality výrazně negativní energií, nabalující na sebe tragédie jako zasněžený kopec sněhovou kouli?
Krvavé stíny nad Kadrnožkou
U bývalého motorestu dochází také abnormálně často k domnělým, ale i zcela zjevným sebevraždám. Například v dubnu 2004 narazil řidič (záměrně?) do mohutného dubu, který stál na okraji křižovatky, a poté zemřel. Do stejného stromu nabouralo i několik dalších vozů. Zmíněnou dřevinu si naposledy vybral k vlastní likvidaci 3. března 2010 mladý muž. A to obzvlášť krvavým způsobem. Aby si pojistil vlastní smrt, rozjel se automobilem velkou rychlostí ke stromu. A to i s nožem, namířeným proti srdci. Oblíbený strom sebevrahů byl poté raději poražen.
Proč i přesto dál přitahuje Kadrnožka sebevrahy? Do jiného stromu u parkoviště narazil opět v březnu, avšak tentokrát roku 2015, jiný mladík s vozem Hyundai. Ani on náraz nepřežil. Spáchal také sebevraždu? Motiv je pak zcela zřejmý u hned dvojnásobné tragédie pomocí výfukových plynů, zavedených dovnitř vlastního automobilu hadicí. Tento drastický způsob odchodu ze světa si v létě 2008 v lese za Kadrnožkou zvolila matka se synem. Byli objeveni až po několika dnech a zanechali po sobě dopis na rozloučenou. Co děsivého přinutilo tolik osob, ať už vědomě, či podvědomě, skončit život právě tady, nebo ho na tomto místě brutálně vzít jiným? Číhá v českém Amityville skryté zlo, které se občas projeví? Vždyť křižovatky cest byly vždy pokládány za nepříliš pozitivní místa, která potřebují duchovní ochranu shůry!
Doupě vrahů a okultních rituálů
Naši předkové věřili, že se tu mohou častěji projevovat zlé a temné síly, nepřející poutníkům. I proto na mnoha křižovatkách najdete kapličku, boží muka nebo kříž. Není v případě Kadrnožky ale pomyslný pes zakopaný i někde jinde? Kvůli rozluštění záhady si stručně shrňme zdejší historii, která však obsahuje mnoho hluchých míst. Mnohé informace totiž mizí společně s odsunutými Němci na konci druhé světové války (jde o oblast tzv. Sudet – pozn. redakce). Co zatím víme? Snad někdy v 19. století tu stávala hájenka, která byla v roce 1946 zkonfiskována československým státem a přidělena Lesnímu závodu, Přimda, n. p. V ní až do počátku šedesátých let bydlel hajný Kadrnožka, po němž motorest i parkoviště nesou své jméno.
V roce 1967 odkoupila budovu u křižovatky silnic Jednota Tachov a v následujících letech ji nechala přestavět na motorest. Ale neodehrály se přímo v okolí budoucí hájovny ještě před známými dějinami jakési vraždy, nebo jiné tragické události? Nelze to vyloučit. Vždyť již ve středověku poblíž vedla Zlatá stezka z Prahy do Norimberka. V té době šlo o jednu z nejvýznamnějších obchodních komunikací ve střední Evropě, kudy denně proudily zásoby cenného zboží. A kde byli obchodníci s vozy, tam byli vždy i bandité a lapkové, kteří je o ně bez skrupulí obírali. Někdy i přes jejich mrtvoly. Vždy odlehlá a pravděpodobně i hustým lesem pokrytá oblast Kadrnožky by k něčemu podobnému byla zcela ideálním místem. Odehrál se zde již ve středověku nějaký masakr při přepadení kupeckých karavan? Nebo zde mohli mít krvelační lupiči přímo své doupě?
Co skrývají dějiny českého Amityville?
U zdejší cesty možná mnohem dříve stávalo jakési pohanské obětiště, jisté to ale není. Hrůzy se tu mohly odehrávat i mnohem později, v době baroka a novověku. Bydlel snad v dříve zmíněné hájence kdosi, kdo neměl daleko k vraždám, zločinům, či k sadistickým okultním rituálům? A proklel ho snad kdosi z příbuzných jeho obětí? Vždyť podobně odlehlá zákoutí vždy lákala podivíny nejrůznějšího druhu.
Může mít autor textu jen velkou fantazii? Snad. Ale i na mnoha jiných místech, kde se odehrály nelidské zločiny a vraždy, se tyto jakoby cyklí a opakují. Racionálně to kromě snahy opakovat činy jiných vysvětlit nelze. Jenže často zločinci o krvavé minulosti míst nic nevěděli! Navíc mnozí vrahové a sebevrazi tvrdí, že je k hrůzným činům ponoukaly tajemné hlasy. Jde pokaždé jen o halucinace, nebo o projevy duší bývalých obětí? A co takhle dokonce o projevy démonických sil, které zde kdosi vyvolal a s nimiž si není radno zahrávat? I já přes svou otrlost z návštěv podivných lokalit jsem měl na Kadrnožce sklíčený pocit blízkosti čehosi neviditelného, co nás pozorovalo a číhalo na naši chybu! Skrytou pravdu o českém Amityville možná tuší ti, kteří tu vydechli naposledy. Jen už ji nikdy neprozradí…
(převzato z časopisu Záhady života)
_20230603.jpg "archiv")
Vložil: Redaktor KL