Jediným argumentem zůstává dílo. Nedokončený rozhovor s literárním badatelem a spisovatelem, u něhož si ani Wikipedie nevšimla, že zemřel

Foto: Se souhlasem Středisko západočeských spisovatelů

Popisek: Bohumil Jirásek vpravo

ROZHOVORY NA OKRAJI Docent Západočeské univerzity (absolvent Univerzity Karlovy), bohemista a literární badatel Bohumil Jirásek (1931 - 2021) byl z Pavlíkova u Rakovníka, žil od pětašedesátého „u nás“ v Plzni, ale potkal jsem ho (ač jsem ročník 1964) teprve v západočeské pobočce Obce spisovatelů České republiky. Ne ani tak bohulibým jako přátelům Aloise Jiráska a jeho děl milým příjmením připomínal Bohumil jednoho našeho klasika. Trochu mu to pomáhalo, někdy naopak škodilo. Jeho kolega, profesor Viktor Viktora, nechtěl uznat, že literární badatel smí psát i prózu.

Jirásek, ten náš, je autorem Dějin literatury v západních Čechách (1890-2006) a „lidský úděl mu připadal příliš krátký, než aby nastal čas a prostor o jeho smyslu dlouze rozjímat,“ napsal o něm svého času bohemista Vladimír Novotný. A dodal: „Co potom s tím? Leda žít s vědomím nevyzpytatelných tajemství a tajností našeho živobytí. Vždyť kolikrát nezbývá než bloudit a tápat a stejně nikam nedojít.“

Jirásek napsal i krásnou knihu Plzeňských fejetonů a vyšly mu tituly Snad někam dojdu a Loučení po západu slunce či monografie literátů Ladislava Stehlíka a Josefa Hrubého. Mrzelo ho, že mu v počítači zůstaly nevydané novely a povídky, jakožto romány Čas naděje, Soumrak a Úvoz. A poéma Osudová. Dále i některé literárněvědné práce včetně Plzně vodní, podvodní a nadvodní, Literárních paradoxů a monografie Miloslava Nohejla. V rukopise zůstávala dlouho i Jiráskova studie Emil Filla veršující. Ač byl spíš znalcem díla Karla Čapka, má na kontě i práci o díle jeho jmenovce – k málo známých hudebním a výtvarným aktivitám Karla Matěje Čapka-Choda.

Bohumil Jirásek mi několik let před smrtí odpověděl na několik otázek, rozhovor zůstal nedokončen, ale vlastně to ani tak nevypadá.

Stalo se vám někdy něco v souvislosti s povědomým příjmením?

Pokud jde o Aloise Jiráska, četl jsem od klukovských let rád jeho díla a stále si jej vážím, a to bez ohledu na proměny režimů a postojů k němu, i včetně dnes už kuriózních doslovů Zdeňka Nejedlého. Jako klukovi mi asi dělalo dobře, když mě kamarádi humorně oslovovali Lojzíku, a později jsem jednou zaregistroval, že student přečetl pod vlivem povinnosti poznat klasika omylem mou knihu.

Svoji práci na fakultě v Plzni jste již poněkud omezil. Co bylo psychicky náročnější? To omezení, nebo ona?

Přiznám se, Ivo, že mi bylo milé úplné neukončení a jen milosrdné omezení mé výukové činnosti; takže ještě s radostí paběrkuji. V průměru učím dvě hodiny týdně; mám přednášku a jeden seminář a to, co člověk rád dělá celý život (a v mém případě zrovna šedesát let), se dá jen těžko nahradit jinou činností. Ale měl jsem štěstí, že už jsem se léta zabýval i vlastní literární tvorbou, která není pro mě náhradou, ale paralelní činností. A přináší mi radost. Nic víc, ale i to je milé.

Nicméně profesor Viktor Viktora mívá mírné výhrady k tomu, že jste na svém postu i beletrista.

Pokud měl můj přítel výhrady k mé beletristické činnosti, měl je vždy ke každému literárnímu vědci, ale já se domnívám, že nejsou oprávněné.

Ale máte dostačující protiargument?

Mám. O výtvarném anebo hudebním vědci se přece také předpokládá, že umí komponovat, což se oceňuje, nejen tedy toleruje. Proč by se proto měla stavět hranice v literární oblasti? F. X. Šalda byl kritik, básník, prozaik, dramatik... Jistě, nejvíce je chápán a uznáván jako kritik a se shovívavostí anebo dokonce despektem bývají pronášeny připomínky k jeho další činnosti, ale... Poezie, kterou psal, si nesmírně vážil už velký básník František Halas.

Vážil si jí, a přece ji mnozí z lidí, co ji možná ani neznají, odsoudí. Ale proč? Asi jen proto, že se zdá moudré být chytřejší než Šalda. Ne, já nemám zapotřebí argumentovat proti výtkám o uplatnění v umělecké oblasti, protože tady by jediným argumentem mělo zůstat dílo.

Co vlastně říkáte aktuální činnosti Střediska západočeských spisovatelů, jehož jste dlouholetým členem?

Složení nového výboru (Markéta Čekanová, Daniela Kovářová, Jiří Hlobil, Karel Pexidr a Alena Vávrová) ve mně budí naději, ale domnívám se, že také minulý výbor udělal v rámci možností hodně užitečné práce pro vydávání knih západočeských autorů i organizování kulturních akcí. A jak tuším, Středisko dokonce dokázalo udělat pro své členy, a nejen pro ně, víc než celá česká Obec spisovatelů.

A přirostl vám k srdci víc některý ze západočeských psavců?

Z plzeňských mám nejblíž k Josefu Hrubému, který svou tvorbou přesahuje rámec regionu a řadí se mezi ty nejlepší současné české básníky. Žije tu ale i řada dalších talentovaných autorů.

A co myslíte: Je tedy Plzeň i dál „Evropským městem kultury“, jak se jím stala v druhé dekádě století?

Těžko se odpovídá. To vymezení totiž obsahuje řadu kulturních oblastí, specifik i aktivit.

Zůstaňme v oblasti knižní kultury.

Jistě je. Něco se ale samozřejmě prokáže teprve časem.

Vložil: Ivo Fencl