Fantastický plzeňský dřevořezbář, o němž Praha neví… Vlasta Špinková o Jiřím Špinkovi, jehož pozoruhodná díla se nyní vystavují v Plzni
30.06.2022
Foto: MgA. Václav Marian, ZČM v Plzni (jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Zastavený čas Jiřího Špinky, výřez z katalogu k výstavě
ROZHOVORY NA OKRAJI Vlasta Špinková, rozená Baladová (*16. 2. 1950, Doudleby nad Orlicí), je známá plzeňská básnířka a prozaička. Právě ona uspořádala za podpory Západočeského muzea v Plzni výstavu uměleckých děl svého zesnulého manžela (* 21. 10. 1944, Plzeň – † 13. 12. 2020, Plzeň). Dnešní rozhovor však nebude o ní a její literární tvorbě, nýbrž právě o té manželově, jež bude až do 14. srpna ke zhlédnutí v prostorách Diecézního muzea v Plzni – v pobočce výše uvedené instituce.
Vlasto, řekni nám, jak se vlastně tvůj muž dostal k dřevořezbě a umělecké činnosti? Měl nějaké předchůdce například v rodině a byl původem Plzeňák, nebo se do Plzně přistěhoval z jiné oblasti?
Můj manžel byl rodilý Plzeňák. Z otcovy strany však pochází od Kolína. Pokud vím, v rodině žádný umělecky nadaný člen nebyl. Ale nesmím zapomenout, že jeho matka tančila a zpívala v plzeňském divadle. Dalo by se říci, že jeho nadání a vůle byly silnější než prostředí. Vyprávěl, že v dětství pomaloval každý dostupný list papíru.
Nejstarší a nejmladší Špinka, foto se svolením Vlasty Špinkové
Kterým žánrům se jako umělec aktivně věnoval? Anebo u něj dominovala především práce se dřevem? A které motivy převažovaly či byly zastoupeny v jeho dřevořezbě?
Zpočátku to byla hlavně kresba a malba. Později převažovaly dřevořezby, také grafická tvorba. Na sklonku života se věnoval medailérství a reliéfní tvorbě plaket. Tvořil i loutky. Prostě byl všestranný. V jeho pracích se dřevem je hodně zastoupena církevní tématika a ženské motivy, ale i ztvárnění obyčejného života.
Manželé v roce 1979, foto se svolením Vlasty Špinkové
Dařilo se mu uplatňovat jeho umělecké sklony i v zaměstnání, anebo se v civilu musel živit něčím zcela jiným?
Byl to člověk, který měl to štěstí, že jeho práce mu byla koníčkem a miloval ji. Po celý život restauroval a konzervoval umělecké artefakty. Bylo to vlastně těsné spojení řemesla s uměním.
Kdo byl Jiří Špinka, z nekrologu Jiřího Hlobila pro Plzeňský deník
Jiří Špinka se celoživotně věnoval muzejní práci, zejména pro Západočeské muzeum v Plzni, kde pracoval 44 let jako restaurátor a konzervátor. Byl i členem Asociace restaurátorů ČR a Asociace medailérů ČR. Šíře jeho zájmů vycházela z absolvování čtyř uměleckých řemesel a následně studia výtvarné výchovy a dějin umění na Pedagogické fakultě v Plzni. Jeho znalosti v oboru byly obdivuhodné. Uměl o své práci zajímavě vyprávět nekonečně dlouho.
Foto z aktuální výstavy v Plzni
Z jeho tvorby jsou nejslavnější jeho kinetické dřevořezby - hodiny – orloje, které mají i hodinový stroj ze dřeva. Můžete je zhlédnout na webových stránkách www.spinka.webz.cz. Zabýval se také tvorbou grafických listů. Jeho medailérská tvorba byla prezentována i na výstavách ve Skotsku, Kanadě i Japonsku. Bronzové reliéfy krále Jana Lucemburského a císaře Karla IV potkáte na náměstí v Kašperských Horách. Jeho reliéfy světců ozdobily i zvony, ve Chválenicích, a Hroznatu a Bartoloměje v katedrále na plzeňském náměstí. Kromě jiného vytvořil i figurální výzdobu hradu Velhartice. Výtvarně se podílel i na vystavených objektech Muzea Šimona Adlera v Dobré Vodě. Jeho šikovné ruce dokázaly vykouzlit i loutky – marionety. Pro Muzeum loutek v Chrudimi vytvořil například kopii revolučního Kašpárka. Nachází se tam i jeho loutka Jiřího Trnky, kterou tvořil pro pořad o Plzni v německé televizi. K Trnkovi měl blízko, neboť restauroval jeho soubor Broučků. Byl velmi pracovitý, zůstalo po něm velké množství zachráněných historických artefaktů - mimo jiné i portréty plzeňských starostů - a navíc i pár zrenovovaných staveb chalup, chat i rodinných domů. To všechno by vydalo na několik životů.
|
Kdy jste se vlastně seznámili a jak dlouho trval váš vztah? Mohlo za to umění a vaše tvůrčí sklony, nebo vás spojila náhoda?
Seznámili jsme se v roce 1966. Můj muž byl na ZVS (základní vojenskou službu) poslán do Rychnova nad Kněžnou, tam jsme se potkali. Do jeho smrti to bylo „pouhých“ 54 společných let. Dá se vůbec přesně určit, proč život svede dva lidi dohromady? Těžká otázka.
Co vaši společní potomci? Také se vydali tvůrčími cestami, nebo mají jiné, praktičtější zájmy a vzdělání? Padlo jejich jablko blízko, či daleko od stromu?
Synové se vydali jiným směrem, ale prý se nadání dědí přes generaci, tak možná vnučky nebo vnukové ještě světu ukážou, co v nich je. Talent se může nějakým způsobem projevit i v pozdějším věku, tak ani nad syny nelámu hůl.
Jsou nějaká místa, kde jsou mužova díla trvale vystavena? A pokud ne, je něco takového v plánu?
Trvale byla jeho díla vystavena v soukromé galerii ve Chválenicích. V roce 2020 jsme se však odsud přestěhovali do Plzně a galerie zanikla. Jistě bych byla ráda, kdyby hlavně kinetické reliéfy –„orloje“ byly někde dlouhodobě umístěny, aby je lidé mohli obdivovat, protože jsou to naprosto unikátní artefakty. Umístění je zatím v jednání, nechci tedy předbíhat.
Čas teče jako voda z galerie Chválenice, foto se svolením Vlasty Špinkové
Bude mít současná výstava nějaké pokračování a opakování? Nebo má být svého druhu unikátní?
Výstavu jsem uspořádala jako příležitost rozloučení s člověkem a umělcem, který odešel v době covidu (zemřel však na vážnou nemoc), a přátelé mu tudíž nemohli vzdát patřičnou poctu. Ze strany ZČM je výstava vyjádřením poděkování za dlouholetou práci s muzejními sbírkami. Pracoval zde 44 let. Jestli se moji synové někdy rozhodnou uspořádat výstavu, nebudu jim bránit. Pro mě je to hlavně po technické stránce příliš mnoho namáhavé práce.
Reliéfní výzdoba zvonu Bartoloměj pro plzeňskou katedrálu, foto se svolením Vlasty Špinkové
Byl nebo bude vydán také katalog mužových prací? Či se připravuje případná monografie o něm?
Pro výstavu jsem také uspořádala publikaci „Zastavený čas“, která obsahuje kromě části textové také obrazovou. Tato část měla obsáhnout většinu jeho tvorby, což není na tak malém prostoru možné. Myšlenka na monografii je velice lákavá a je možné, že do budoucna se do ní za pomoci nějakého odborníka pustím.
A jaké jsou tvé vlastní tvůrčí plány pro následující období? Co nového chystáš v literární oblasti a kde tě mohou potkat v dohlednu tvoji čtenáři?
Protože jsem se více než rok věnovala práci na publikaci a výstavě, mnoho nového jsem nenapsala. Využila jsem proto věcí „ze šuplíku“ a v roce 2021 jsem vydala povídkovou knížku Don Quijote, a já větrný hovado. Prohrábla jsem šuplík – a možná vyjdou i mé poetické poklesky. Ostatní plány si nechám pro sebe, abych je nezaplašila...
Pokud se opravdu letos uskuteční Svět knihy v Plzni, budu tam. Jinak se účastním nejrůznějších autorských čtení pod záštitou Střediska západočeských spisovatelů.
Vložil: Radovan Lovčí