Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Celý náš současný život jsou přece konspirace, říká spisovatelka z Plzeňska. A ukáže i tajemné mřížky

31.03.2022
Celý náš současný život jsou přece konspirace, říká spisovatelka z Plzeňska. A ukáže i tajemné mřížky

Foto: Se svolením Radmila Irrlacherová

Popisek: Radmila Irrlacherová

ROZHOVORY NA OKRAJI Tentokráte se západočeskou spisovatelkou Radmilou Irrlacherovou. Radmila začala naprosto solidní a nebulvární knihou Poprvé v bordelu (2012), následovalo Zakázané ovoce (2018). V plzeňském nakladatelství NAVA ji v tu chvíli „zaháčkovali“, nu, a od té doby zpovídaná tu dáma publikuje fakticky rok co rok. Vedle toho ji baví šach (četla i Tevisův Dámský gambit, který jsem jí dokonce osobně věnoval), psychologie, právo a ekonomie. Sice nemá dosud dokončenou vysokou školu, ale je otázkou, zda bychom v její situaci studia dokončili sami. Radmila oddaně a obětavě pečuje - poblíž Plzně - o „osobu blízkou“; prožila a dál prožívá své. Už nějakých deset let…

Radmilo, prosím tě: jak jsi vůbec přišla na to, že zveřejníš knižně dokonce i své písňové texty?

Jak? (smích) Ivo, ale já vždycky chtěla psát texty a dělat písničky. Jenže prosadit se, není, jak tušíš, jednoduché.

Konkurence?

Veliká. Jednou se mi dokonce jeden pán vysmál: zda mám páru, kolik stojí houslista České filharmonie na den. A já na to: Nevím. A on, že 6000 korun. Snad i proto, že na podobný orchestr nemám (i když úplně chudá nejsem), jsem se nedávno rozhodla vydat své písňové texty (a taky verše) knižně. Ale na tom snad nic není, nebo ano? Já si tím plnila jen sen. Ač pouze napůl.

Poslyš: a jak všecky ty tvé songy zněj´? Slyšel jsem dosud jen dva! Kolik je v knize písničkových textů, které opravdu už zvučely v sálech, a kolik je jich třeba… nezhudebněných?

Jsem v tomhle ohledu poctivá. Jsem poctivost sama. V knize není žádný zhudebněný text.

Žertuješ?

A další otázka?

S jakým hudebními skupinami jsi doposud spolupracovala? Patří mezi ně i Deep Purple?

Nepatří. A s kýmkoli jiným bych teď dialog skončila. Ale kdysi jsem spolupracovala s Petrem Fiderem a jeho skupinou Verona. Byla to fajn kapela. Stejně jako to italské město, Ivo!

Jak vaše spolupráce vypadala? Nechodili jste třeba spolu?

Podruhé mohlo dojít k ukončení rozhovoru! Máme tři společné písničky: Ztracená, Ve vlnách a Doteky. Znovu tu děkuju Petrovi za spolupráci.

Hm. Především ale píšeš knihy. Což i proto, že jsi stále doma. Máš střední ekonomickou školu, byla jsi také dispečer, avšak staráš se o syna. Další nedávnou tvou prací byla pak detektivka. Ona z ní ovšem pučí přehršel záhadologie, ba konspirace. Jde to s šedými buňkami mozkovými vůbec dohromady?

Proč by nešlo? Každý nemá Poirota! A celý náš současný život jsou přece konspirace, nemyslíš (?), a tak jsem se rozhodla poskládat je do příběhu. Syn, jehož jsi zmínil, měl před pár lety nehodu a došlo při ní k poškození mozku. Emoce teď vynechám, byly, jsou a budou, ale zajímalo mě po vystřízlivění zrovna tak, jak vlastně náš mozek funguje. A tak jsem si začala kupovat různé knihy na to téma. Zkoumala jsem i řezy mozkovnou a všimla si, že se některé části podobají kresbám z egyptských chrámů.

Pokud nejde o náhodu!

Jsi skeptik? Každopádně se přivalil koronavirus. Hle, spousta věcí začala do sebe zapadat; takže ve své knize rozebírám třeba i obrázek z Dendery.

Z Dendery?

Ano, ty nedouku. Podle mého názoru je o tom, jak lze pomocí radiových vln manipulovat s lidskou myslí. Nikomu ale své tvrzení nevnucuji.

Pokud by to byla pravda…

Pak tu technologii užívali už staří Egypťané. Co víc, někdo se ji snaží oprášit. Teď.

Zní to vážně jako námět na konspirační román! Poslyš, Radmilo, řekni mi: kterým takzvaně konspiračním pramenům věříš, kterým ne? Je čára?

Věřím, Ivo, jen tomu, na co sama přijdu. A číslům. Ve své knize analyzuji tzv. slovní čtverec. Převedla jsem ho právě na čísla a uviděla spojitost s obrazem Poslední večeře Ježíše Krista od Da Vinciho.

Ale to jsme, nezlob se, u Dana Browna. Nemám mu volat?

Netřeba. Kupodivu odpovídám dál. Obojí, a totiž slovní čtverec i ten obraz, vypovídá o elektromagnetismu. A přitom je zde časový rozdíl 1500 let. Obé navíc souvisí s teď na Ukrajině vyvolávaným písmenem Z; ale záhadou je, jak to mohli znát před rokem 67 našeho letopočtu a zrovna tak v roce 1497? A my? My k tomu dokonce dospěli teprve nedávno.

Když jsme u toho, tak co si vlastně myslíš? Informují vůbec některá média o situaci na Ukrajině objektivně? A slyšíme u nás jen krystaly pravdy?

Pravda má mnoho podob. Záleží na úhlu pohledu.

Šalamounské odpovědi neberu!

Určitě se nám ve všem pravda neříká. Skutečnost ale ukáže čas. Co mi opravdu vadí? Když jsou lidi vyháněni násilím z domovů. Když trpí děti. A víš, když si představím samu sebe… a že bych někam měla táhnout svého ochrnutého syna, tak je mi jasné, že bychom museli zemřít.

Ale to je defétismus. I když, jistě: můžeš mít pravdu. Radši ke knihám. Právě ti vyšla novinka. Jak bys ji představila?

Je poskládaná z konspiračních teorií o koronaviru, a protože nás takřka denně strašili s mrazáky plných mrtvol, dovolila jsem si domyslet, k čemu by se mohly mrazáky také hodit; obzvlášť v době energetické krize. Hrozně, víš, hrozně se mě dotkla ta kampaň s mrtvolami a na jedné oběti jsem si všimla, že měla modrá bříška na prstech. Nemůže to snad značit toxickou otravu?

Může. Ale podle mého názoru moc dramatizuješ. Řekni mi radši: jsi spokojena s distribucí svých knih? Víš, Radko, zrovna jsem četl biografii Henryho Millera a zvěděl odsud zajímavost. Spisovatel, aby se proslavil, už slavný musí být.

No… Myslím, že u nás vůbec nefunguje podpora českých autorů.

Trochu ano. Ale mám pocit, že ses propříště rozhodla vydávat jen audioknihy. Mimochodem, hodláš tak zveřejnit i dosavadní svá díla? A nebudou žárlit ilustrátoři?

Nebudou. A proč audio? Asi jsem moc náročná, ale je fakt, že kniha Ukradené životy mi vyšla s notným zpožděním. Údajně byl v dané chvíli nedostatek papíru.

A? Byl.

Taky jsme se v poslední době v naší obci potýkali s navážením papírenského kalu. Do ovzduší unikal sirovodík a sirouhlík, další škodliviny. Produkování knih má tím pádem taky odvrácenou tvář. I proto jsem si řekla, že do budoucna budu vydávat knihy už jen v elektronické podobě. Bez použití papíru a bez znečišťování prostředí. Po přečtení se kniha zkrátka vymaže a nikde nezabírá místo.

Klobouk dolů. Mně třeba to připadá až moc ohleduplné. Ale dobře - a do praxe. Je psychicky náročné být stále doma, a to často jen sama se synem, a nutit se k psaní?

Ne. A virus to jen umocnil. Třeba mě a syna se dotkl jen omezeně, protože v podobně nouzovém stavu žijeme deset let. Vadí mi pouze nedostupnost lékařské péče pro postižené. Už před koronavirem byla katastrofální a v jeho éře zkolabovala. Nebyla a nedělám si vyhlídky, že by se do budoucna něco zlepšilo. I proto přeji všem pevné zdraví.

A psaní?

Do psaní jsem se nikdy nenutila. Naopak. V mé situaci je to duševní rehabilitace; vytržení z reality. Chápeš? Když nikam nemůžeš, nudu psaním přemůžeš.

Řekl to John Irving: román se rodí až z „té prázdnoty“. Ale jsou taky jiné názory a přístupy! Radmilo, shrnula bys své dosavadní literární počiny?

Hm, to je přece snad práce pro budoucí historiky, budou-li jací. Nikdy jsem nechtěla psát knížky, vždycky jen písničky. I tak jsem ale z každé své další knihy měla velkou, velkou radost; přestože nejsou dokonalé. Ale nejsem spisovatel. Můj původní záměr byl pragmatický. I naivní. Vydělat knihou (a to jedinou) na bezbariérový vstup do domu.

Jak se ti spolupracuje s Navou?

Po negativní zkušenosti s předešlým nakladatelstvím Beletris, které mě okradlo a do dnešního dne mi dluží peníze, se mi s nimi spolupracuje velice dobře.

Setkala ses s jejím majitelem ing. Otou Rubnerem?

Ano: na výstavě knih v Praze. Ještě před koronavirem, kdy lidi směli žít. Mé zkušenosti s ním i s šéfem nakladatelství Viktorem Steinbachem jsou jen pozitivní. Viktor navíc super fotí a ty jeho fotky jsme použili na obálkách mých detektivek.

Co rozluštění úvodem zmiňovaného „slovního čtverce“? Zvládl by je doktor Indiana Jones? (Současně se loučím se čtenáři. Jako pragmatik - a primitiv - nebudu totiž Radmile stačit.)

To jsem do své poslední knihy nedala, jak jsi postřehl. Proč ne? Protože jsem se bála, že výsledky hádanky prosazují nacismus. Ale neprosazují. Jde jen o magnetismus.

S A T O R

A R E P O

T E N E T

O P E R A

R O T A S

Teď písmena nahradím čísly. „S“ je v tabulce, vidíš, dvakrát. „A“ čtyřikrát. Atd. Hle:

2 4 4 4 4

4 4 4 2 4

4 4 1 4 4

4 2 4 4 4

4 4 4 4 2

Získaná čísla sečteme. Máme další tabulku:

34 32 31 32 32

32 32 31 34 32

31 31 33 31 31

32 34 31 32 32

32 32 31 32 34

Číslům „přizadíme“ odstíny či barvy:

 

Tabulku nakopíruji a získám mřížku.

 

A to vše je v mé knize, ale ne pokračování. Jaké? Týká se Poslední večeře.

Číslo 33, to je Ježíš. Sedí uprostřed a rukou odpuzuje 3 + jeden předmět, zatímco druhou naopak přitahuje 3 + dva předměty. Máme čísla 32 a 31. V tabulce teď odpudíme čísla 31 a vytlačíme je na kraj. Apoštolové (32) jsou vždycky po třech a na Ježíše se vždy váží v pravém úhlu. Působí tu magnetické pole - a viz pruhy na koncích ubrusu. Ty… Může jít o čárový kód nějaké frekvence. Rádiových vln nebo magnetismu; a právě pod jeho vlivem se barvy či odstíny nově uspořádají:

 

Mám ovšem taky velkou tabulku, kde se bílá mřížka změnila v černou a písmena ZZ znamenají kladiva.

 

V zesíleném magnetickém poli se mřížky uspořádají jinak a dostaneme dvě písmena. SS. Tedy srpy.

 

A dostanem´ i mřížku:

 

A teď jde o uspořádání částic pod vlivem magnetického pole. Souvisí s hinduistickou svastikou. Ne nacistickou! Podívej se - ostatně - na obraz Vyslanci, kde je Jindřich VIII., a na ubrus, kde je, ano, taky tato svastika.

Na obraze Vyslanci je navíc zajímavé, že je tamní šmouha z určitého úhlu znázorněním lebky; ale bez počítače takové přesnosti rozlišení a vhledu nelze dosáhnout.

 

Vložil: Ivo Fencl