Nový náš Havlíčku aneb Glosa ve stylu prvorepublikových čítanek s aktualizovaným ´babišovským´ ponaučením. Glosa Iva Fencla
15.06.2021
Foto: Pixabay
Popisek: Moudrost starců inspirací pro celý život. Skládej klacík ke klacíku, až se dílo podaří.
Zjara 1981, tedy ještě za socialismu, se okresní silnicí k Plzni ubírala k zemi shrbená, poloslepá stařena v roušce. Nesla otep. Šátek na hlavě měla propocený, do týla stažený, dubnové slunko se jí opíralo do temene, do rozcuchaných, šedých vlasů. Někde u Koterova ji došel kterýsi breburda. Navzdory parnu takřka vroucně pozdravil: „Bré jitro, matko. Kam s tím dřevem?“
„I do města, panáčku, do městečka.“
„A proč s otepí?“
„Dílem stopím, dílem prodám a na korbelík plzně vybude.“
Čerchmantská babka! Utřeli prach z čela. „A kam ty máš namířeno, švarný tambore?“
„Ale to nic zajímavého není. Nazdařbůh. Rád chodím cestou necestou.“
„Studentík?“ zaskřehotala.
„Možná. Víte co? Chvíli vám to roští ponesu.“
Vzpírala se, škrábala, kousala a bědovala, ale pak přece usedla, Jonák břemeno převzal a štráduje si to k Bartoloměji, přičemž vyjukané bábince povídá: „Teď se nám půjde veseleji.“
Jakpak by ne. JAKPAK TA BABKA PAK poskakovala. Ó, jak cupitala. Jako koroptvička. A gentlemani žijí, pochvalovala si.
Nakonec ovšem ruce spínala. „Čím, čím, čím se vám, synku, jen odvděčím? Aspoň něco pro maminku nechcete?“
Bodrý se ale jen pousmál, a protože měl pusu pěkně prořízlou, povídá: „Huš, babo. Proč bys oplácela? Užila jsi snad málo strachu, když jsi to dříví kradla?“
Starucha se malinko zapýřila a radši držela klapačku. Šli svorně, a kdo je potkal, ten se ohlédl. „Ta má hodného syna.“ A věřte, nevěřte, otep jí vrátil. Ale ne dřív, než pod bartolomějskou věží, a sypal si to dál.
„A to halt!“ houhla babka jako kaprál. „Když nic nechceš, krajánku, tak mi aspoň pověz, jak ti říkají.“
Ošil se, ale dodala: „Abych věděla, na koho dnes budu na Parkáně vzpomínat po onom šestnáctým žejdlíku.“
I zahleděl se jonák do její vrásčité tváře i studánek bezelstných očí. Šťastná to žena, pochopil. U pípy, doma, jistě všude doma. To já...
„A proč ne? Jmenuji se Babiš. Andrej Babiš.“ A té staré dámě srdečně stiskl ruku na rozloučenou.
KONTROLNÍ OTÁZKY:
1. Čím Andrej už roku 1981 prokázal, jak si považuje plzeňského hostinského Na Parkáně?
2. Proč stařenka tak svobodně kradla?
3. Pila radši desítku nebo dvanáctku?
4. Ve kterých převlecích se českou zemí toulával mladý Václav IV.?
5. Znáte ze staré čítanky nějakou podobnou? Tak třeba o Karlu Havlíčku Borovském?
6. Navštívili jste Plzeň? - Vyprávějte o tom!
7. Navštívili jste, děti, již úřad vlády? Vyprávějte o tom.
Vložil: Ivo Fencl