Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Povinné covid testy jako děsivé trauma, aneb jak kamaráda vylili z práce. Glosa Iva Fencla

01.06.2021
Povinné covid testy jako děsivé trauma, aneb jak kamaráda vylili z práce. Glosa Iva Fencla

Foto: Jan Dušek

Popisek: Testy na Covid-19, ilustrační foto

Já vím, přátelé, pro vás, právě pro vás jsou povinné testy asi dávno denní chleba. No, spíš týdenní, takže jste si docela zvykli a dejme tomu pracujete v lomu nebo spíš někde v bankovnictví, nu, a nemukli jste ani, když vám váš nadřízený mile oznámil, že se budete podrobovat oněm procedurám. I zůstáváte pěkně pokorní, v pohodě; ale já na to zrovna dvakrát zvyklý nejsem, víte, a můj kamarád Filip Kačaba, tak ten už vůbec ne. Pracuje u kterési bezpečnostní agentury a tuhle za mnou přišel. Povídá: „Od 9. března 2021 se musí podrobit těm zbytečným, pitomým, nic neřešícím testům i zaměstnanci agentur: člověče, mě to tak s*re.“

„Ani se ti nedivím. Fakticky je to protizákonné. Hele, Filipe, už ses někdy testoval?“

„Nikdy. Neviděl jsem k tomu žádnej důvod ani teď. Očkování, proč ne. Ale zjistit něco, co nechci vědět? Nebo zjistit, co tuším, a totiž, že jsem zdráv?“

„Ani já se ještě nikdy na tenhle covid netestoval,“ přiznal jsem. S tím jsme se rozešli, ale on prý okamžitě telefonoval své lékařce. Řekla mu: „Buď vás zneschopním, ale nanejvýš tak na tři měsíce, tohle asi znáte sám, anebo tam musíte jít, pokud nechcete přijít o práci. Jistě, je to určité vydírání ze strany firem i státu, jenže s tím nic nenaděláme. Sice to, vím, odporuje i zákonu o zdravotních službách, i Úmluvě o lidských právech, dokonce i občanskému zákoníku a zákoníku práce, ale je pandemie, že jo, a lidi umírají po tisících.“

Ó, jak ten můj kamarád řval. I na ni. Rozbil telefon, rozbil rádio, rozbil doma vlastní televizi, rozkopal na zahradě čerstvě zasazené macešky i skalničky i skalku. Zcela a bolestně totiž vnímal ono znásilňování, manipulaci a vydírání. Ale nakonec přece uznal, když se uklidnil, že je třeba ´držet basu´ – s kolektivem – a nechce přece přijít o práci. „Už nemáme socialismus,“ podotkl sklesle. Jen jednoho dalšího chlapa znám, co se umí podobně rozčílit, a to je spisovatel Rada.

A Kačaba? Bylo mu testování i dál proti srsti a dobrovolně by se, jak už řečeno či naznačeno, zaručeně nikdy analyzovat nenechal. Ale přišel tam, říkal té paní v bílém skafandru „p-čo“, i když byl střízlivý, a chtěl potvrzení na papír už předem a bez testu. Odmítnuto. I dostal záchvat. Nic tam sice nerozbil, ale chtěl od nich svůj příchod zaplatit. Cestu tam i zpátky. A vůbec jako nejhorší mu připadalo, že to bude dál a dál a dál. Každý týden.

I já na to: „A co, Filipe? Musíš se pokořit. Ještě nejsi v penzi, takže to překousni. Oni jsou debilové, nikoli ty. A i slavný fyzik Hawking, budiž mu země lehká, přece řekl, že inteligence je i ve schopnosti se přizpůsobit. A to nejen inteligence termitů.“

Jenže Kačaba je pošuk a věčný stěžovatel. Bál se ukrutánsky, že mu něco strčí do zadku, takže se nakonec nepřizpůsobil a z práce jej skutečně vylili. A teď, chudák, musí psát pokleslé románky, aby neumřel hlady; ale žertuji, anžto právě sepisování románů je dnes už práce, při které hlady dost snadno umřít můžete. Och, Kačabo, och, Kačabo! Kdybys jen byl rozumnější. A chlap, jelikož pravý chlap, ten se přece ovládá. Anebo kdyby ses spokojil se svým invalidním důchodem! To bys pak nemusil takto trpět pod knutou totalitního státu; věru nemusel. A ani přizpůsobivá komunita, které jsi byl členem, by tě pak nevyhostila ze svých řad jako pouhé smítko, ty jeden zoufalče.

Ach, kam jsme to dospěli? Lidé dělají, co nechtějí, aby nepřišli o chleba, a zákon se kvůli tomu ohýbá bezstarostně. I Daniela Kovářová, má kolegyně v Obci a Středisku spisovatelů, má podobný názor. I mnozí další právníci, ale i dělníci. Jenže je to úplně jedno. A to, že je nedobrovolné testování zaměstnanců firmami nezákonné, nikoho nezajímá.

Snad jenom nějaký pan doktor práv Mazanec ´tam nahoře´ tento ošemetný problém - po mnoha týdnech či měsících – rozlouskne. Třeba i nakonec uzná, že máme pravdu. Ale soud ´nad námi´ si dává načas a koneckonců to třeba zachrání lidské životy.

Pokud se, ach, tedy daleko víc lidí nenakazí právě na oněch každotýdenních cestách na testování.

 

Vložil: Ivo Fencl