Lady Gaga netáhla, zato ´Floydi´ a ´Sabbati´ se prodávají dobře. S Viktorem Steinbachem nejen o domácím pivu a nesmrtelném Sherlockovi

Foto: Se svolením Zak TV

Popisek: Viktor Steinbach

ROZHOVORY NA OKRAJI Viktora Steinbacha (*2. června 1970 ve Stodě) jsem potkal ještě za časů let devadesátých, kdy pracoval pro jedny dobré noviny. Aniž by později ztratil dobré reflexy novináře, stal se redaktorem a později šéfredaktorem plzeňského nakladatelství; ale v tomto krátkém rozhovoru zmiňujeme především Sherlocka Holmese.

Vedle redakční práce jsi ledacos napsal. Snad i něco nového píšeš v květnu 2021?

Vlastně jsem už dopsal: v červnu vyjde kniha o historii fotbalu v Nýřanech, kde mají jeden z nejstarších českých klubů; jeho počátky sahají do roku 1907. Bude to skoro tři sta stran, taky hodně fotografií a rok a půl času. Rok a půl, samozřejmě vedle další práce v nakladatelství.

Ale není to první tvá práce z historie kopané, že ano.

Ne, navazuji tak na knihu Staňkov - fotbalová kronika (2019). Jak víš, ve Staňkově bydlím, místní fotbal sleduju strašně dlouho a výchozí pozici jsem měl - v tomto případě – tedy o něco jednodušší, protože si vedu přes třicet let archiv. Dost podkladů jsem měl po ruce. Zkrátka a dobře, dohromady jde o takové dvě fotbalové kroniky.

A co´s aktuálně připravoval jako redaktor?

Zrovna vyšla mimořádně zajímavá publikace od poutníků Miloslava Šaška a Vlastimila Zedníčka Putování Svatojakubskou cestou. Španělskem do Santiaga de Compostela a na kraj světa (2021). Už je to v pořadí dokonce třetí Šaškova kniha o tomtéž putování, tím vytvořil úplně specifickou trilogii.

On je skutečně poutník, nic si nevymýšlí?

Nevymýšlí. Šel z Ledců u Plzně až na pobřeží Atlantského oceánu ve Španělsku, čili... Neskutečné tisíce kilometrů. Ta samostatná první kniha měla podtitul Českou republikou, Německem a Švýcarskem, druhá knížka zahrnula 1 200 kilometrů Francií. Ať si o tom ale každý přečte sám. Jinak jsme nedávno například vydali novou knihu Jitky Prokšové Jejich příběh, taky básnickou sbírku Mileny Hasalové Nesnášenlivost gladiol a povídkovou sbírku Terezy Herzogové Indiánské léto. Takže to vidíš, jsou to hned tři členky Střediska západočeských spisovatelů. Jednou z nejúspěšnějších knih poslední doby navíc byla Čítanka z Českého lesa a jeho podhůří od další členky Marie Špačkové.

A co za knížku bys mi ještě jinak doporučil, ať už z hlediska kraje nebo republiky?

Hodně dobré jsou podle mě dějiny četnictva na okrese Domažlice Jménem zákona! Tu knihu vytvořila historička Radka Kinkorová.

Viktor Steinbach a Sherlock Holmes v Meiringemu, kde je muzeum Sherlocka Holmese u Reichenbašských vodopádů. Foto se svolením Viktora Steinbacha

Zaujala mě taky pěkná už řádka biografií rockových skupin.

Jo, sahejme po jistotách, takže jde o překlady v Británii nebo ve Spojených státech vydaných knih o Deep Purple, Black Sabbath, Led Zeppelin, Pink Floyd nebo Nirvaně. Příznivci těchhle kapel jsou většinou ze starší generace; mám dojem, že ta asi čte víc. Pro srovnání: když jsme vydali knihu o zpěvačce Lady Gaga, musím přiznat, že na odbyt moc nešla.

Co knížky pro děti?

Znáš anglickou autorku Holly Webb? Ta píše opravdu pěkné příběhy o koťatech a štěňatech a jsou pro děti tak kolem sedmi, osmi, devíti let.

Není to spíš jen pro holky?

Ne. Pro kluky stejného věku pak u nás vycházejí knížky o Rošťáku Bertíkovi od Alana MacDonalda a myslím, že se při jejich četbě nasmějí i rodiče. Asi proto, že někdy je ten humor trošku drsnější...

Mimo to sleduješ knihy, na kterých pracovali jiní.

Samozřejmě. Ladislav Jakl s Danielou Kovářovou dali třeba teď dohromady publikaci o snad všech chutích piva i o těch správných a nejsprávnějších přístupech k degustaci. Mě kniha zaujala a zaujme nejen muže, co pivo pijí nebo dokonce vaří: ať už jej vaří ve velikých pivovarech nebo - třeba - doma ve sklepě.

Sám jsem nějakých šest let domovarníkem, tak mi tohle téma je velice blízké. Svému pivu říkám Vikyvar.

Ale ke knihám. Nedávno jsem si pořídil několik dílů Zapomenutých příběhů od svého oblíbeného blogera Mariana Kechlibara. Zajímavé, že ten chlap dokáže vždycky najít opravdu dobrá, poutavá témata. Doufám, že svou sérii bude stále prodlužovat.

Některé jeho články mi připadají docela náročné, když se k nim dostanu. Není to četba pro každého, i když poutavá. Zato cestovat prstem po mapě a například s fyzicky zdatnými pány Šaškem a Zedníčkem, to snad může každý...

Sám, doufám, necestuješ akorát prstem po mapě.

Viky Steinbach ve švýcarské imitaci ulice Baker Street (Muzeum Sherlocka Holmese, Meiringen), foto se svolením Viktora Steinbacha

Většinou ano. Rád bych se ale taky někdy podíval třeba k Reichenbašským vodopádům. Jak jsi mi už vyprávěl, ty a choť jste je navštívili a byli příjemně překvapeni, že tam je plaketa, ba muzeum Sherlocka Holmese.

V Meiringenu ve Švýcarsku, to je pravda. Překvapení to přímo nebylo, o tomhle má ponětí většina lidí, ale zaujalo nás to tam. 4. května 1891, což je letos rovných 130 let, se na tamní skalní římse utkali Sherlock a zlodušský profesor matematiky Moriarty, jehož jméno je dnes symbolem pro veškeré padouchy. Podle původní verze z Watsonovy (nebo snad Doylovy?) povídky Poslední případ (1893) srazilo zosobněné zlo největšího detektiva všech dob do vodopádu. Ale podle verze číslo dvě, o níž se svět dočetl teprve ve dvacátém století v jiné povídce Prázdný dům, bylo naopak zlo sraženo dolů dobrem, zdatným Sherlockem. Toho se sice hned vzápětí pokusil odpravit matematikův spolčenec plukovník Sebastian Moran, ale Holmes unikl taky jemu a využil situaci k předstírání vlastní smrti. To nebylo úplně fér vůči doktoru Watsonovi, jeho příteli, a když se Watsonovi po letech zjevil, doktor skoro dostal infarkt. Nebo určitě omdlel. Tak skvělého hrdinu jako Sherlock totiž nemůžeš jen tak zabít, to by snad čtenáři jinak umlátili tebe. Takže byl Holmes oživen, ale pokud je to skutečná postava, jako že je, vlastně nikdy nezemřel. Ať je to, jak chce, bacha, a rozhodně ti spíš než Steinbacha doporučuji navštívit Reichenbach.

Do zítřejšího úterka, kdy tam budou slavně vzpomínat na souboj nad hučící propastí (4. května 1891 - pozn. red.), už to ale bohužel nestačí žádnej z nás.

Vložil: Ivo Fencl