Pánové! Co držíte právě v ruce, není tak dlouhé, jak si myslíte, a proto přistupte ještě o krok blíž. Děkuji. Jó, ty texty aneb Jedno písňové WC. Glosa Iva Fencla
02.02.2021
Foto: Facebook
Popisek: Ilustrační foto - pánské WC v OC Plzeň Slovany
Mladý člověk, a může to být s prominutím i idiot, si většinou hudbu ve svých sluchátcích vybírá, ale my, starší, někdy až příliš jednoduše zapneme rádio. Akceptujeme nato vše, co se nám line do ucha; pravda, ne vše vnímáme! Jenže.
Jenže pitomý text jednoduše vystrčí růžky natolik, i jen mezi ostatním průměrem, že nelze hlavu vypnout. Nu, a rádio i pitomé písně hrává opakovaně. Proč asi?
Samo sebou z toho důvodu, že pro jiné ty ´hity´ přiblblé nejsou. Někdo s podobnými texty souzní. Vyhovují mu. Ale buďme konkrétní, i když tu nechci jmenovat autory výslovně, a jak říkám, někdo jiný jejich výplod může milovat.
Nebudu říkat ani název písničky, ale poznáte, oč se jedná, neznámá dávno není. Dle textu především zjistíte, že její ´vypravěč´ má za samozřejmé, že disponuje autem. Inu, to disponujeme takřka všichni a není to nic proti ničemu, ještě ne. A tak dál. Pokračuji. Dál se totiž zpívá, že hudba v autě musí znít naplno. K tomu se přidá i rychlost vozu, to teprve potom si deprivant za volantem prý lebedí. Ale samoty se taky bojí, takže prý klidně, ba rád sebere stopařku/stopaře se „zdviženým palcem“. Aspoň to mi zní lépe.
Song dál zdůrazňuje, že venkov je prý lepší, zatímco z betonu a paneláků města prcháme. Inu, na tom něco je, jenže já mám i tak pocit, že pomyslný hrdina prchá především sám před sebou, a to značně nebezpečně, absurdně a jednoduše neproduktivně. Neberu autorovi textu jeho pocit, ale obávám se, že napsal dílo s životností jepičí. Proč ho tedy opakovaně hrají? Nevím.
Mnozí teď namítnou, že bych třeba lepší text nenapsal, ale možná by se divili. Nebudeme se ale hádat a touto cestou vám předložím materiál, z něhož by zkušený kofr ukul písničku, která by mě určitě deptala méně. Ano, bude následovat mírná provokace, nicméně pro mě je zase provokativní, když rádio kolem dokola hraje „repráky naplno kvílí a konečně se uvolním“.
Materiál pro text vychází z jedné mé návštěvy na WC, které navštěvovali výhradně zaměstnanci kamenolomu, kde ale uklízela poměrně mladá a pěkná dáma.
I čtěte se mnou, co bylo možno číst nad pisoáry.
„Pánové! Co držíte právě v ruce, není tak dlouhé, jak si myslíte, a proto přistupte ještě o krok blíž. Děkuji.“
Anebo:
„Prosím, nedodržujte zde diskrétní vzdálenost jako v bankách, ale naopak přistupte K NÍ co nejtěsněji!“
Anebo: „Pro zdejší inženýry. Průsečík pomyslné svislice vedené koncovým bodem ZDROJE tlakové tekutiny a podlahy musí vždy ležet uvnitř průměru mušle...“
„Konečně pro ty, co předchozímu nerozumí. Stůjte tak, abyste nechcali na zem!“
Ale ano, uznávám, písnička by se z toho dělala těžko. To sice ano, ale někdy to přesto mohu zkusit. A kdo ví, nejméně pracovník lomu by výsledek přijal, zatímco song o útěku z města rychlým vozem povětšinou dopadá totálně mimo jeho čidla. On totiž utíká před skutečnější realitou a sám se obyčejně odreaguje, ehm, poněkud jiným způsobem.
Zda jen tak hovořím do větru spolu s Dylanem a jestli i okolo mě „repráky šílí“, zatímco vám lžu, a betonový domov zdárně mizí za obzorem?
Nevím přesně. Avšak i záchodek má někdy něco do sebe, tak třeba ve Zvonokosech, takže to vážně zkusím. Tak slibuji.
Vložil: Ivo Fencl