Pokora je fajn, ale co je moc, to je moc. Je covid-19 trest? NE, není. A Zdeněk Rytíř se Saudkem... Glosa Iva Fencla
17.12.2020
Foto: Facebook
Popisek: Ilustrační foto nakloněné roviny
VIDEO ´Je to trest´ je song textaře Zdeňka Rytíře, známý z podání Petra Spáleného. Bývá to i povzdechem. A ne? Jak se někomu něco semele a zlého přihodí, jeho soused už má na jazyku právě toto sousloví: „Ha! A jestli on ho pánbů nepotrestal: za to, že nezametá chodník.“
„Že nezdraví.“ „Že má tolik peněz.“ „Že byl jeho dědeček kolonista v belgickém Kongu.“ Atd.
Selský i sousedský rozum má, pravda, někdy pravdu. Ale jindy je secsakramentsky vedle, a zrovna tak se často mýlíme, když osočujeme dokonce i sami sebe:
„To mě pánbů potrestal, že jsem spal.“ Avšak děláváme to: už je to jakýsi automatický masochismus a jistěže ne vlastní každému, ale častý. Běžný u přehršle lidí, kteří roku 2020 navíc zdůrazňují: „Covid je trest. Za to, že jsme se nechovali dobře k přírodě.“
„Že jsme se měli za pány zeměkoule.“
„Že jíme nevhodné potraviny a zamořujeme ovzduší.“ Atd.
Ve skutečnosti je podobná reakce iracionální a kdesi se jí ostatně zlehka vysmívá už Umberto Eco – a podobně jemu u nás Ondřej Neff. Je to příznak nejen jakéhosi, nýbrž latentního masochismu, který jako by povstal z davu ujařmených, co kdysi chodili na robotu a jejichž potomci jsme samozřejmě částečně dodnes.
„To mám za to, že jsem tehdy nešel do toho vztahu s Aničkou K.“
„To mám za to, že jsem se drahná léta úplně zbytečně styděla svlíknout do plavek.“ Atd. Logická spojitost a návaznost tu, pravda, může existovat, nicméně je naprosto šílené, když jí není a nebude, zatímco ujařmený nešťastník si přesto sype na hlavu popel i sůl a roztírá si po obličeji se vzrušením lepkavý, černý krém na boty.
Ne, pokora určitě není zavrženíhodná vlastnost, ale co je moc, to je moc. Ne? A proč by měla mít každá katastrofa, propána, v pozadí zločin beznadějného, krutého lidstva? Ne že by tedy lidstvo nebylo kruté (a to nejen v Kongu) a ne že bychom hříchy či hříšky na kontě neměli i každý osobně.
Ne že by vedle toho i ty sopky nebouchaly a povodně souseda i nás nevyplavovaly shora-zdola. Ale souvislost?
Jaká? Která? Čí? A slyším, jak někteří říkáte, že „to Hospodin“ - na rozdíl ode mě, burana - vidí, a nechci deklarovat, zda jsem či nejsem věřící, avšak představme si, že věřící jsem. I tak odmítám slogan JE TO TREST.
Ve velkém (a globálním) zrovna jako v malém – a hovořil jsem loni (aniž prahnu moc odbočovat) s vdovou po geniálním Zdeňku Rytířovi, která žije se zpěvákem Pavlem Sedláčkem, a pěl po právu ódy na texty jako Píseň pro Joriku (zpívá Václav Neckář) či na zmíněný již song Trest. „Hm, a co jste s Pavlem řekli na to, když ho Saudek v tisku označil za svého sexuálního partnera?“ povídám - a půvabná Helena Rytířová (spisovatelka) slavného fotografa okamžitě obarvila zmiňovaným krémem od hlavy po paty, nicméně...
Mávla rukou jako dáma a mávli nakonec s Pavlem Sedláčkem rukama nad věcí oba, ač Pavel zprvu soptil; avšak „známe Jena Saudka“, i budiž mu odpuštěno, aniž bychom to brali jako TREST.
To spíš co vtip: byť vtip ne moc vhodně litý veřejnou platformou.
Ani aktuální vítězství Joea Bidena na té platformě... plus to, že bude - pár let - i ve svém věku prvním či druhým nejmocnějším mužem planety s prstem u nukleárního knoflíku, není, řekl bych, trest, a půl Ameriky ostatně ještě jásá v ulicích - navzdory pandemii.
Ale ani sama pandemie není dle mého názoru žádným trestem lidstvu, nýbrž čímsi, co zkušení epidemiologové čekali dávno. Není třeba sypat si proto dnes pitvorně popílek na hlavu a drásat si obličej, bičovat se - jako celé lidstvo - důtkami přes záda. Pouze je místné čelit věcem racionální kroky. Což znamená? Což znamená ´hlídat´ Bidena, asi jako jsme hlídali ´sprosťáka´ Trumpa, ´respektovat´ viry (jak řekl pan Blatný) a uvědomit si, že se mohou vynořit i ještě daleko víc devastující viry.
Ale není košer podnikat rozličné absurdní akty pokory, mezi které já osobně kladu (a teď se mnozí nakrknete) i návrat USA k Pařížské dohodě, i zcela iracionální válku s klimatickými změnami jako takovou (ostatně ani již nevím, zda se stále jedná o oteplování) či trapné vměšování čehosi do automobilového paliva a související pěstění žluté olejky široko daleko. A nestahoval bych ani zbytky americké armády z Evropy (jak už naznačil Andrej Babiš), ale aspoň o to se patrně zatím nejedná.
Nepochybuji ovšem o tom, že se Evropa (snad s britskou výjimkou) už několik desetiletí trestá - a trestá... a že pro ni ani zdaleka neplatí (převrácené) Trumpovo ´Evropané first´, Evropani dřív.
Z alba Dítě štěstěny:
Vložil: Ivo Fencl